Rozhodnutí NS

3 Tdo 451/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/16/2019
Spisová značka:3 Tdo 451/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.451.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Krádež
Porušování domovní svobody
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. a,b) tr. zákoníku
§ 205 odst. 2 tr. zákoníku
§ 178 odst. 1,2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/16/2019
I. ÚS 2309/19
JUDr. Vladimír Sládeček
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 451/2019-24

USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2019 o dovolání obviněného V. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 50 To 442/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 10/2018, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
I.

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 1 T 10/2018, byl obviněný V. B. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, obé ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění spolu se spoluobviněným Z. T. dopustili jednáním označeným bodem 1 skutkové věty spočívajícím v tom, že 1. oba obžalovaní společně v Plzni dne 18. 1. 2017 v době od 07.40 h do 12.35 h v XY ulici po předchozí domluvě spočívající v úmyslu získat cizí věc a užít ji pro svou potřebu překonáním zdi z vnitrobloku za domem č. XY vnikli do vnitrobloku za domem č. XY, kde ve zvýšeném přízemí rozbitím skleněné výplně plastového okna vnikli do bytu č. 1, z něhož ke škodě J. A., nar. XY, a M. K., nar. XY, odcizili:
- jednak z pracovny: tablet značky ASUS Z-300M-6B038A-10,1", MTK8163, 32GB Android v. č. XY v hodnotě 3.000,- Kč, notebook zn. Asus F5RL, výrobního čísla XY v hodnotě 2.000,- Kč, elektronickou čtečku zn. Kindle EB-6000 včetně v obalu a nabíječky v celk. hodnotě 450,- Kč, elektronickou čtečku zn. CZ Reading včetně obalu a nabíječky v celk. hodnotě 450,- Kč, DVD přehrávač zn. Panasonic DMP-BDT380EG - blueray upscaling 4K, 3D v hodnotě 2.400,- Kč, pevný disk zn. Verbatim 500GB včetně napájecího kabelu v hodnotě 1.700,- Kč, fotoaparát zn. Olympus SP-550 včetně paměťové karty Olympus XD 2GB v hodnotě 1.600,- Kč, digital recorder micro BR zn. Boss s SD kartou v hodnotě 900,- Kč,
- jednak z obývacího pokoje: 2 lahve whisky zn. Jack Daniels o obsahu á 750ml v celk. ceně 880,- Kč, kameru zn. Panasonic S-VHS-C typ NV-SX3EG kazetová v hodnotě 1.500,-Kč,
nepromokavou látkovou tašku na fotopřístroje v hodnotě 100,- Kč, pánské hodinky zn. TIMEX T2P141 s teploměrem, kompasem, přílivem a odlivem - W273-1 s koženým řemínkem a ciferníkem zlaté barvy v hodnotě 1.300,- Kč, 3 stříbrné pozlacené prsteny ( 2 s kamínkem, 1 bez kamínku) v celkové hodnotě 500,- Kč, stříbrný pozlacený náramek plochý řetízkový šíře 4 mm nezjištěné délky, gramáže a ryzosti v hodnotě 300,- Kč, kamínek zircon broušený cca 5 mm v hodnotě 300,- Kč, 2 řetízky z bílého zlata lambada nezjištěné délky, ryzosti a gramáže v celk. hodnotě 4.000,- Kč, přívěsek z bílého zlata velikosti do 1 cm s topazem po obvodu zdobený v hodnotě 1.500,-Kč, 2 přívěsky z bílého zlata velikosti do 1 cm fantazie v celk. hodnotě 2.000,-Kč, stříbrný náramek nezjištěné délky šíře 4 mm plochý řetízkový v hodnotě 300,- Kč, přívěsek - perlička s řetízkem nezjištěného kovu a velikosti v hodnotě 200,- Kč, náramek říční perly jednořadý nezjištěné délky v hodnotě 150,- Kč, dámské náramkové hodinky zn. Festina obdélníkové s koženým řemínkem v hodnotě 900,- Kč, dvoje náramkové hodinky zn. STAMPS s výměnným číselníkem v celk. hodnotě 2.100,- Kč, dámské hodinky nezjištěné značky kulaté s koženým páskem a ciferníkem zlaté barvy v hodnotě 600,- Kč, kompletní sadu šperků - náušnice a náhrdelník designové masivní provedení kov a sklo v hodnotě 2.500,-Kč, náhrdelník - bižuterie keramický masivní v hodnotě 700,- Kč, pozlacený stříbrný řetízek nezjištěné délky, gramáže a ryzosti s pozlaceným přívěskem znamení štíra nezjištěné gramáže a ryzosti v hodnotě 250,- Kč, přívěsek zn. Swarovski broušené sklo krystal cca 1 cm, v hodnotě 300,- Kč,
- jednak z komory: vrtačku značky Narex nezjištěného typu v hodnotě 1.600,- Kč, AKU šroubovák zn. Bosch hobby provedení včetně sady násad a napájení v hodnotě 900,- Kč, sportovní látkovou tašku zn. OLIVER na tenisové rakety v hodnotě 450,- Kč, cestovní látkovou tašku modré barvy s koženým prošíváním rozměrů 80 x 40cm s popruhy krátkým i dlouhým přes rameno v hodnotě 360,- Kč,
- jednak z kuchyně: 5 lahví vína o obsahu á 750ml - Ryzlink moselský vinařství Trossen v celk. ceně 1.500,- Kč, 5 kg hovězího masa porcované balené z bio farmy Moulisových v ceně 3.979,- Kč,
- jednak z koupelny holicí strojek zn. Gillete Mach3 bez hodnoty,
takže odcizili věci v celkové výši 41.669,- Kč, přičemž úmyslným poškozením způsobili shora jmenovaným škodu ve výši 1.100,- Kč,
a obž. B. se takového jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudky: jednak rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 4. 2014 sp. zn. 4 T 135/2011 mj. pro přečiny krádeže dle §§ 205/2, 205/1b), 2,3, 205/2,3, 205/1 a), b), 2 a 205/1 a), 2 tr. zákoníku mj. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, který vykonal dne 30. 1. 2015, jednak Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 10. 2. 2016 sp. zn. 1T 175/2015 mj. pro přečiny krádeže podle §§ 205/2 a 205/1 a), b), 2 tr. zákoníku mj. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který vykonal dne 5. 11. 2016.

Spoluobviněný Z. T. byl pak shledán vinným skutkem uvedeným pod bodem 2 skutkové věty, kterého se však již dopustil sám, jakožto jediný pachatel.

Za shora uvedený skutek označený v rozsudku bodem 1 byl obviněný odsouzen podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.

Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.

Současně byl ohledně obviněného zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 3 T 33/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho (1) roku.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému V. B. spolu se spoluobviněným Z. T. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně společnosti Kooperativa pojišťovna a. s. Vienna Insurance Group, IČ 47116617, na náhradě škody částku 42.769,- Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Kooperativa pojišťovna a. s. Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 1 T 10/2018, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině a „navazujících výroků“.

O podaném dovolání rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 50 To 442/2018, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 50 To 442/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 769-772), v rámci něhož odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Obviněný uvedl, že k závěru o vině dospěly soudy na základě odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví trasologie (č. l. 292- 304) k trasologickým stopám č. 1, 2, 6 dle KRPP-10544/TČ-2017-030517, odborného vyjádření z oboru metod pachové identifikace (č. l. 182-188) a výslechem svědků Mgr. Davida Frýby a Ing. Miroslava Šteffla. Soudy pak dovodily ucelený řetězec nepřímých důkazů, na jejichž základě lze dospět k závěru o vině obviněného. S takovýmto hodnocením však obviněný nesouhlasí. Svědek Mgr. David Frýba uvedl, že se ve vztahu k odbornému vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví trasologie č. l. 292-293 jedná o nedovršený stupeň identifikace, když taková stopa nenese znaky k individuální identifikaci a nebylo možné dospět k jednoznačnému závěru o totožnosti ztotožňovaného objektu. Obviněný pak připomíná, že svědek Miroslav Šteffl se vyjádřil tak, že: „U individuální identifikace můžeme říkat, že je to na 100 %.“ A následně se vyjádřil k otázce pravděpodobnosti, kdy svědek uvedl, že „by se dalo předpokládat, ale asi tam nějaká pochybnost je, že ty markanty jsou slabší, tak člověk nechce nikoho poškodit. V pochybnostech ve prospěch obžalovaného.“ Trasologické stopy ve vztahu k obviněnému hodnotil tento znalec jako pravděpodobné. Obviněný k tomuto poukazuje na skutečnost, že uvedené stopy jsou toliko částečnými otisky bot a proto chybí od počátku kvalitativní stránka tohoto důkazu, tudíž nelze tyto stopy individualizovat a ztotožnit s obviněným. Závěr soudu o velké pravděpodobnosti ztotožnění nemá oporu v provedeném dokazování. Obviněný zdůrazňuje, že k otázce pravděpodobnosti se svědek Ing. Šteffl vůbec nevyjadřoval a naopak uvedl, že v případě velké pravděpodobnosti existují pochybnosti a v pochybnostech ve prospěch obviněného. Odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví trasologie nelze tedy považovat za nepřímý důkaz, když nelze uzavřít, že to byl obviněný, kdo otisky bot na místě činu vytvořil, ale jakákoliv osoba s rozměrově obdobnou nohou a obdobným druhem bot. K důkazu odborným vyjádřením z oboru metod pachové identifikace obviněný připomíná ustálenou judikaturu soudů ČR, zejména uvádí odkazy na rozhodnutí Ústavního soudu, a konstatuje, že se jedná o nepřímý důkazní prostředek, který jako jediný zpravidla k uznání viny nepostačuje. Toto konstatovaly i obecné soudy, avšak s odkazem na odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví trasologie a výslechy znalců dovodily ucelený řetězec důkazů, který svědčí o vině obviněného. S tímto právním hodnocením však obviněný vzhledem ke skutkovým okolnostem nesouhlasí, přičemž připomíná rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1613/2015 k prokázání viny nepřímými důkazy. Tím, že odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví trasologie dospělo k závěru, že se jedná o nedovršený stupeň identifikace, je narušen řetězec nepřímých důkazů, neboť daný skutek mohla spáchat i jiná osoba než obviněný. Vzhledem k ustálené judikatuře nelze dospět k závěru o vině pouze na základě pachových stop, a to i v kontextu toho, že nebylo prokázáno, jakým způsobem se pachové stopy odsouzeného dostaly na předmětné věci. Obviněný dále akcentuje, že v řízení byly provedeny jako důkaz odborná vyjádření z odvětví daktyloskopie a genetiky, která nepotvrzují, že by se obviněný na místě činu pohyboval. Rovněž jej neviděl žádný ze svědků. Dále obviněný připomíná zásadu in dubio pro reo a s tím související nález Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2000, sp. zn. III. ÚS 722/09. V řízení nebylo dosaženo praktické jistoty ohledně totožnosti pachatele, když jeden ze dvou nepřímých důkazů pracuje s blíže nekvalifikovanou pravděpodobností spáchání trestného činu obviněným a současně uvádí, že nelze dosáhnout individualizace v osobě obviněného. Rovněž svědek Ing. Šteffl uvedl, že v případě pochybností je třeba postupovat ve prospěch obviněného. Jediný nepřímý důkaz v kontextu ostatních nepostačuje k závěru o vině a proto je třeba v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnout ve prospěch obviněného.

Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2018, č. j. 50 To 442/2018-732 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 1 T 10/2018, zrušil, a věc postupem dle § 265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 19. 3. 2019, sp. zn. 1 NZO 306/2019.

Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl obecná východiska uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně konstatuje, že obviněný nevznáší jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad mezi skutkovými zjištěními a zákonných znaků přečinů, kterými byl obviněný uznán vinným, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Obviněný brojí výlučně proti hodnocení důkazů a na základě vlastního hodnocení dovozuje, že nebylo prokázáno, že se trestných činů dopustil. Domáhá se tedy zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. Takovéto námitky směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění a formálně deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Totéž platí o námitkách, kterými odkazuje k zásadě presumpce neviny a in dubio pro reo, které jsou zásadami práva procesního a nikoliv hmotného. Státní zástupce uvádí, že si je vědom toho, že zásada vázanosti dovolacího soudu skutkovými zjištěními neplatí absolutně a připomíná výjimku tzv. extrémního nesouladu. Současně však uvádí, že tuto námitku obviněný nevznesl a jeho skutkové námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když jsou založeny toliko na vlastní verzi hodnocení důkazů. Pro úplnost pak uvádí, že extrémní rozporu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry nelze v dané věci shledat. V daném případě byly pachové stopy zajištěny na věcech, ke kterým se obviněný jinak než spácháním daného trestného činu dostat nemohl. I s ohledem na výsledky expertízy z oboru kriminalistiky, odvětví trasologie byla stopa vytvořena s velkou pravděpodobností obuví obviněného a nelze tedy konstatovat, že by závěr o vině obviněného z provedených důkazů při žádném z možných způsobů jejich hodnocení nevyplýval nebo že by s nimi byl v extrémním rozporu.

Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 50 To 442/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným V. B. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména odborného vyjádření z oboru kriminality, odvětví trasologie, výslechu znalce Ing. Miroslava Šteffla) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění o přítomnosti obviněného na místě činu), stejně jako námitky, jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají) a vlastní verzi skutkových událostí (kdy obviněný uvádí, že s ohledem na nedovršený stupeň identifikace stop nelze dospět k závěru, že to byl právě obviněný, kdo tyto stopy na místě činu zanechal a tímto je tak přerušen nepřímý řetězec důkazů).

Námitky obviněného takto vznesené jsou založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi událostí. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Předmětné námitky proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný V. B. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor dovozuje z tvrzených vadných skutkových zjištění a hodnotících úvah k provedeným důkazům, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Nutno uvést, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Dále Nejvyšší soud pouze ve stručnosti připomíná základní předpoklady, které mu umožňují zcela výjimečně zasáhnout do skutkových zjištění soudů, tedy případ tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ačkoliv tuto námitku obviněný neuplatnil a Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby za obviněného domýšlel jeho dovolací argumentaci, z kontextu jeho námitek je patrno, že spatřuje v hodnocení důkazů jakýsi rozpor a byť jej neoznačuje za extrémní, považuje Nejvyšší soud za vhodné a vstřícné alespoň ve zkratce uvést základní východiska.

Nejvyšší soud vychází z obsahu skutkové věty napadeného usnesení, v níž jsou obsažena skutková zjištění, k nimž soud na podkladě ve věci provedeného dokazování dospěl. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán.

K zásahu do skutkových zjištění soudů je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, kterýžto obvinění v rámci dovolání namítají. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

O takový případ se v projednávané věci nejedná. Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněných se tak převážně jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními.

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi obžaloby. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

Obviněný se svými námitkami snaží toliko podsunout vlastní verzi hodnocení důkazů, a to i přesto, že se s jeho obsahově totožnými námitkami vůči hodnocení odborného vyjádření z oboru kriminality, odvětví trasologie a výslechu znalce Ing. Miroslava Šteffla vyjádřil odvolací soud a dostatečně a přesvědčivě uvedl, proč jim nelze dát za pravdu. Řetězec byť nepřímých důkazů nebyl v dané věci narušen, naopak je zcela kompletní, jednotlivé nepřímé důkazy spolu korespondují a dohromady tvoří logický a nenarušený celek. Jak již uvedl krajský soud ve svém usnesení na str. 6, bod 20 vedle důkazu metodou pachové identifikace vycházel nalézací soud i z dalších ve věci provedených důkazů, zejména odborného vyjádření z oboru kriminality, odvětví trasologie, výslechu Ing. Šteffla a faktu, že pachové stopy se našly na dvou místech, čímž nevznikají důvodné pochybnosti o pachatelství obviněného. Ačkoliv obviněný zpochybňuje dostatečnou míru jistoty tohoto závěru, mimo jiné s poukazem na zásadu in dubio pro reo, zejména proto, že trasologickým zkoumáním nebylo dospěno k individualizaci stopy, ale toliko k velké pravděpodobnosti, ani v tomto nelze dát obviněnému za pravdu. Jeho vina byla shledána nikoliv na základě pouze odborného vyjádření z oboru metod pachové identifikace, nebo pouze z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví trasologie, ale na základě hodnocení těchto, byť nepřímých, důkazů v souhrnu a jejich vzájemných souvislostech, jak vyžaduje i § 2 odst. 6 tr. ř. Takto hodnotil provedené důkazy i soud prvního stupně s tím, že neměl pochybnosti o vině obviněného na základě takto učiněných skutkových zjištění.

Obviněný vznesl námitku týkající se porušení zásady in dubio pro reo toliko v návaznosti na odmítnutí výpovědní hodnoty odborného vyjádření z oboru kriminality, odvětví trasologie, jak byla již rozebrána shora, přesto však Nejvyšší soud pouze na okraj připomíná, že zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného, jakožto subprincip zásady presumpce neviny vyjádřené v § 2 odst. 2 tr. ř., neznamená, že stojí-li proti sobě dvě odlišné výpovědi - obžalovaného a poškozeného, je třeba vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného v souladu se zásadou in dubio pro reo, ale je zárukou pro obviněného, že v případě, že po provedení a zhodnocení veškerých dostupných důkazů nebude možné se jednoznačně přiklonit k jedné nebo druhé verzi skutkového děje, bude vždy rozhodnuto ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02). K tomuto lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu – např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1504/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017). V projednávaném případě však taková situace nenastala.

Nejvyšší soud shrnuje, že v postupu soudu druhého stupně nehledal žádných pochybení. Námitky obviněného jsou ryze skutkového charakteru, kdy se jimi snaží prosadit pouze vlastní hodnocení důkazů a vlastní skutkové závěry, přičemž fakticky opakuje svoji obhajobu z předchozího řízení. K tomuto pak připomíná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, dle kterého „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“

Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 4. 2019


JUDr. Petr Šabata
předseda senátu