Rozhodnutí NS

20 Nd 180/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/21/2019
Spisová značka:20 Nd 180/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.ND.180.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Nd 180/2019-280


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v právní věci žalobkyně Pražské služby, a.s., se sídlem v Praze 9, Pod Šancemi č. 444/1, identifikační číslo osoby 60194120, proti žalovaným 1) V. Z., narozenému dne XY, bytem XY, 2) M. Z., narozenému dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská č. 1529/2, a 3) L. J., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská č. 1081/6, o zaplacení 801 042,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodní soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 525/2015, o návrhu žalovaného 1) na přikázání věci z důvodu vhodnosti, t a k t o :


Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 525/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný 1) podáním ze dne 19. 11. 2018 navrhl, aby věc byla přikázána k vyřízení Městskému soudu v Brně, neboť došlo k přesunu jeho pracovních aktivit do XY a vedení předmětného řízení u Obvodního soudu pro Prahu 7 je pro něj značně ekonomicky i časově zatěžující.

Žalobkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že má za to, že pro navrhovanou delegaci z důvodu vhodnosti nejsou naplněny předpoklady. Návrh žalovaného 1) je pouhou snahou o protahování řízení a oddálení rozhodnutí ve věci samé.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnosti soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). I v situaci, kdy účastníci s delegací souhlasí (či se jejich souhlas předpokládá), musí být důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Obecně přitom platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).

V posuzovaném případě žalovaným 1) uvedené okolnosti nejsou způsobilé odůvodnit přikázání Městskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 7. Pouhá skutečnost, že žalovaný 1) přesunul své podnikatelské aktivity do XY (za situace, kdy se trvalé bydliště žalovaného 1) nachází v XY a jeho právní zástupce má sídlo rovněž v Praze), nejsou tak závažné a nepříznivé, že by se jednalo o takové okolnosti na straně účastníků, které by dostatečně odůvodňovaly zásah do zákonem stanovené příslušnosti soudu.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2019


JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu