Rozhodnutí NS

27 Cdo 4117/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:27 Cdo 4117/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4117.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Bezdůvodné obohacení
Výklad projevu vůle
Dotčené předpisy:§ 451 odst. 2 obč. zák.
§ 35 odst. 2 obč. zák.
§ 266 obch. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
08/03/2019
IV.ÚS 839/19
JUDr. Jaromír Jirsa
odmítnuto
04/30/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 4117/2017-363


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele L. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem, se sídlem v Klatovech, Pražská 119/I., PSČ 339 01, za účasti M. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, PSČ 110 00, o zaplacení 15.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 151/2010, o dovolání JUDr. Miroslava Zamišky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Cmo 114/2014-260, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-183, uložil M. Z. (dále jen „účastník“) povinnost zaplatit navrhovateli 15.000.000 Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání účastníka rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, ve které soud uložil účastníku zaplatit 15.000.000 Kč, a ve zbývající části týkající se úroků z prodlení a nákladů řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož dohodou uzavřenou mezi navrhovatelem a dovolatelem nebyl založen závazek navrhovatele poukázat dovolateli 15.000.000 Kč na jeho bankovní účet, a dovolatel tudíž tuto částku „drží“ bez právního důvodu, ve výsledku odpovídá výkladovým pravidlům určeným § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jak byla vyložena v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016 a judikaturu v něm citovanou).

Jakkoliv je totiž odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru relativně kusé, není pochyb o tom, že uzavřená dohoda žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit závazek navrhovatele poukázat dovolateli 15.000.000 Kč, a právo dovolatele si takto poukázané peněžní prostředky ponechat, neplyne. To ostatně nezpochybňuje ani dovolatel, jenž toliko dovozuje, že uvedený závazek navrhovatele plyne z „dalších ujednání a dohod učiněných mezi účastníky“. Avšak již ze samotné dovolací argumentace je zjevné, že uvedená částka měla být použita výhradně na (nikdy nerealizované) zvýšení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, již oba účastníci na základě uzavřené dohody založili, a dovolateli k ní žádný právní titul (a to ani při akceptaci v dovolání uváděných tvrzení) nesvědčí.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 12. 2018


JUDr. Petr Šuk
předseda senátu