Rozhodnutí NS

30 Cdo 203/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/01/2019
Spisová značka:30 Cdo 203/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.203.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení řízení
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 2 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 203/2019-450


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 84/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2016, č. j. 14 Co 406/2016-331, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 9. 2016, č. j. 27 C 84/2013-320, kterým soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítal návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) pro odvolací řízení proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2016, č. j. 27 C 84/2013-262.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém požádal zároveň o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl usnesením ze dne 26. 9. 2017, č. j. 27 C 84/2013-382, ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. 8. 2018. č. j. 27 C 84/2013-432. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. 11. 2018, č. j. 14 Co 255/2018-436, usnesení sodu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zastavil. Podle odvolacího soudu žalobce netvrdil, ani neprokazoval, že se změnily důvody, pro něž u něj již dříve nebyly shledány předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém požádal také o ustanovení advokáta pro dovolací řízení a osvobození od soudních poplatků, a vznesl požadavek na odkladný účinek podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Nedostatek podmínky povinného zastoupení ovšem neodstranil.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.

Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).

Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny.

V daném případě se dovolací soud ztotožnil se závěrem soudů nižších stupňů, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.

Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle § 241 o. s. ř., je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho podobných nárocích. Z rozhodovací činnosti dovolacího soudu je známo, že odvolatel byl opakovaně ke splnění podmínky vyzýván (v tomto řízení naposledy usnesením ze dne 8. 12. 2017, č. j. 27 C 84/2013-397), a tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem. Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se mu opakovaně dostalo.

O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 1. 2. 2019


JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu