Rozhodnutí NS

33 Cdo 622/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/28/2019
Spisová značka:33 Cdo 622/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.622.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 622/2019-398


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně Tennessine, s.r.o. se sídlem v Pluhově Žďáře 36, identifikační číslo 27370097, zastoupené JUDr. Kateřinou Duffkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 5, U Dívčích hradů 305/21, proti žalovaným 1) P. P. a 2) S. P., oběma XY, zastoupeným JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, 3) R. M. a 4) Š. M., oběma XY, zastoupeným JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, o určení vlastnictví nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 263/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. 23 Co 228/2018-351, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.664,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Mojmíra Ježka, Ph.D., advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 3) a 4) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.664,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Ctibora, LL.M., Ph.D., advokáta.


O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, č. j. 7 C 263/2017-298, zamítl žalobu o určení, že žalovaní 1) a 2) jsou vlastníky ve výroku blíže specifikovaných nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY na LV č. XY pro k. ú. a obec XY, a blíže specifikovaných jednotek zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY na LV č. XY a LV č. XY pro k. ú. a obec XY; současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2018, č. j. 23 Co 228/2018-351, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné.

Všichni žalovaní podali prostřednictvím svých zástupců vyjádření k dovolání, jímž navrhují odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).

Domáhá-li se žalobkyně revize nákladových výroků, pomíjí, že od 30. 9. 2017, již není dovolání proti výroku o nákladech řízení objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

V dalším dovolatelka sice ohlašuje, že její dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně,“ ale nejenže nespecifikuje konkrétní právní otázky, na jejichž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno (jejich podstatu), nýbrž také nevymezuje individuálně a kvalifikovaně předpoklady přípustnosti dovolání, tj., od jakého ustáleného řešení konkrétní právní otázky (ať již hmotného nebo procesního práva) se rozhodnutí odvolacího soudu odchyluje, která taková právní otázka nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud vyřešena, popř. která právní otázka je různými senáty dovolacího soudu posuzována rozdílně. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) přitom vyplývá, že v konkrétním případě (při řešení individualizované právní otázky) může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).

Jak vyplývá z celého obsahu jejího dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) toto podání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil stejnou částkou jak v případě žalovaných 1) a 2) zastoupených společně JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D, tak i u žalovaných 3) a 4) zastoupených společně JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., PhD., a to podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011), § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 4.960 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.104,60 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).



V Brně dne 28. 3. 2019


JUDr. Václav Duda
předseda senátu