Rozhodnutí NS

27 Cdo 376/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/27/2019
Spisová značka:27 Cdo 376/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.376.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Žaloba pro zmatečnost
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1,2 o. s. ř.
§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
07/06/2019
III.ÚS 1867/19
prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.
odmítnuto
07/17/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 376/2019-97


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce L. Ž., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, proti žalované A. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, PSČ 190 00, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 5. 2009, č. j. 60 C 24/2008-63, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, č. j. 35 Co 443/2009-88, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 24/2008, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 35 Co 158/2017-63, takto:

      I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


[1] Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 1. 2017, č. j. 60 C 24/2008-27, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 5. 2009, č. j. 60 C 24/2008-63, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, č. j. 35 Co 443/2009-88 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není naplněn, neboť žalovaná „netvrdila žádné konkrétní okolnosti svědčící vyloučení soudce, jež jsou z pohledu § 14 odst. 1 o. s. ř. rozhodné“, přičemž takovou okolností není ani skutečnost, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[5] Z té se podává, že:

1) Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v § 229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených; výčet důvodů zmatečnosti je taxativní.

2) V žalobě pro zmatečnost se uvede důvod žaloby (důvod zmatečnosti) nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 až 4 o. s. ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován.

3) Zákon (§ 14 o. s. ř.) zakládá dva okruhy důvodů pro vyloučení soudce; poměr soudce k věci a poměr soudce k účastníkům (jejich zástupcům). Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, například v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod.

[6] Srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 432/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2625/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[7] V souladu s uvedenými závěry lze shrnout, že námitka dovolatele spočívající v tvrzení, že mezitímní rozsudek vydal věcně nepříslušný soud, nezakládá zmatečnostní důvod ve smyslu § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.

[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. 3. 2019


JUDr. Marek Doležal
předseda senátu