Rozhodnutí NS

29 NSCR 61/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/24/2019
Senátní značka:29 NSCR 61/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.61.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvenční správce
Dotčené předpisy:§ 25 IZ.
§ 26 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
MSPH 88 INS 17030/2016
29 NSČR 61/2017-A-39



USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka International Wellness Center, s. r. o., se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, U studánky 13/620, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45271917, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 17030/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2016, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016, 3 VSPH 1802/2016-A-29, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


[1] Usnesením ze dne 7. září 2016, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016-A-19, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:

1/ Zjistil úpadek dlužníka International Wellness Center, s. r. o. (bod I. výroku).

2/ Zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace (bod II. výroku).

3/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku).

4/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (bod IV. výroku).

[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. prosince 2016, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016, 3 VSPH 1802/2016-A-29:

1/ Zrušil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku (první výrok).

2/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku (druhý výrok).

[3] Závěr insolvenčního soudu o nepřípustnosti reorganizace dlužníka [pro který insolvenční soud nepostupoval podle § 148 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), který mu umožňuje spojit za uvedených podmínek rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku reorganizací] a o nutnosti řešit úpadek dlužníka konkursem, pokládal odvolací soud za předčasný a nesrozumitelný, dospěl-li insolvenční soud k závěru, že hlasovací lístky nesplňují náležitosti stanovené v § 346 odst. 1 insolvenčního zákona upravujícím postup při hlasování po zahájení insolvenčního řízení. Proto v bodech II. a III. výroku napadené rozhodnutí zrušil a věc potud vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[4] Rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce odpovídá podle odvolacího soudu § 136 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona a dlužník nevznáší námitky ve smyslu § 26 insolvenčního zákona.

[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:

1/ Musí být souhlas věřitelů s reorganizačním plánem dlužníka ve smyslu ustanovení § 148 odst. 2 insolvenčního zákona učiněn způsobem dle ustanovení § 346 insolvenčního zákona?

2/ Lze tam, kde zákon takovou formu podpisu vyžaduje, nahradit úředně ověřený podpis uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákona o elektronickém podpisu), ve znění účinném do 18. září 2016?

3/ Jsou odvolací soudy v insolvenčních věcech povinny vyhovět návrhu insolvenčního dlužníka na ustanovení insolvenčního správce v případech, kdy zrušují zamítavé či odmítavé rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu na povolení reorganizace dlužníka ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 insolvenčního zákona?

[6] Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené změnil v tom duchu, že:

1/ povolí reorganizaci dlužníka,

2/ insolvenčním správcem dlužníka ustanoví Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále jen „P. H.“),

3/ znalcem pro účely vyhotovení posudku dle § 155 insolvenčního zákona ustanoví Ing. Rastislava Machů.

[7] K otázce č. 3 argumentuje dovolatel následovně:

[8] V reorganizačním plánu předloženém s návrhem na povolení reorganizace navrhl dovolatel osobu insolvenčního správce (P. H.). Insolvenční soud návrh na povolení reorganizace zamítl a z logiky věci také nevyhověl návrhu na ustanovení insolvenčního správce a postupoval dle ustanovení § 25 odst. 2 insolvenčního zákona. Argumentaci, kterou odvolací soud odůvodnil potvrzující výrok ohledně ustanovení insolvenčního správce, nemá dovolatel za správnou.

[9] V případě vymezeném ustanovením § 25 odst. 1 insolvenčního zákona nemá insolvenční soudu prostor pro volbu jiné osoby insolvenčního správce a věřitelé mají právo tuto osobu změnit v dalším průběhu insolvenčního řízení dle § 29 insolvenčního zákona. V tomto případě však insolvenčním soudem ustanovený insolvenční správce systematicky odňal majoritnímu věřiteli (myšleni společně věřitelé A. a I. O.) hlasovací práva, když předpokládal, že ten bude usilovat o změnu osoby insolvenčního správce právě dle ustanovení § 29 insolvenčního zákona.

[10] Insolvenční soud tak nesprávným postupem (respektive rozdělením logicky spojených rozhodnutí soudu) zapříčinil situaci, kdy insolvenční správce ve snaze udržet si svůj post systematicky poškozuje řádně přihlášeného majoritního věřitele i dovolatele jako takového.

[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[12] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu (zrušujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu, je Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., jako bezpředmětné. Učinil tak proto, že po vydání rozhodnutí odvolacího soudu insolvenční soud usnesením ze dne 22. února 2017, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016-B-31, uveřejněným v insolvenčním rejstříku 24. února 2017 v 9.06 hodin, které nabylo právní moci 24. února 2017 (mimo jiné):

1/ Povolil reorganizaci dlužníka (bod I. výroku).

2/ Vyzval dlužníka, aby do 120 dnů předložil aktualizovaný reorganizační plán (bod III. výroku).

3/ Ustanovil znalce za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka (bod IV. výroku).

[14] Insolvenční soud tedy následně přijal právě to rozhodnutí, jehož vydání mělo být docíleno v důsledku podaného dovolání. Za popsaného stavu se opravný prostředek (dovolání) dlužníka stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí. K postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011 [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Na bezpředmětnosti dovolání ničeho nemění ani to, že po povolení reorganizace insolvenční soud následně usnesením ze dne 17. ledna 2018, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016-B-80, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 16.26 hodin, které nabylo právní moci 9. dubna 2018, reorganizační plán dlužníka „zamítl“ (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).

[15] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu, týkajícímu se ustanovení insolvenčního správce, má pro posouzení přípustnosti dovolání význam jen otázka č. 3 (řešení otázek č. 1 a č. 2 mohlo mít význam jen ve vztahu k prvnímu výroku napadeného usnesení). Ve smyslu otázky č. 3 však dovolatel (kromě položení otázky samotné) v dovolání žádnou právně významnou argumentaci nerozvíjí. Poukazuje toliko na skutečnosti, jež měly (podle jeho mínění) v době po vydání napadeného rozhodnutí znemožnit „majoritnímu věřiteli“ postup podle § 29 insolvenčního zákona. Nejvyšší soud nicméně ve vazbě na jednoznačně formulované ustanovení § 26 věty třetí insolvenčního zákona např. již v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněném pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zopakoval, že toto ustanovení vylučuje z odvolací argumentace skutečnosti, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Odpovídat na položenou otázku na základě takto pojaté argumentace tedy smysl nemá.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 24. ledna 2019


JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu