Rozhodnutí NS

20 Cdo 770/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:20 Cdo 770/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.770.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Prodej movitých věcí a nemovitostí
Exekuce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 85 písm. n) předpisu č. 128/2000Sb.
§ 336k o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 770/2019

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci zpeněžení nemovitých věcí v dražbě prováděné v rámci likvidace dědictví po zůstaviteli A. B., narozeném XY, zemřelém 2. 4. 2010, posledně bytem XY, za účasti navrhovatelky R. N., notářky se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a vydražitele statutárního města Frýdek-Místek, se sídlem ve Frýdku-Místku, Radniční 1148, identifikační číslo osoby 00296643, vedené soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 142 DC 00008/18, o dovolání dražitelky MADAGASKAR s. r. o., se sídlem v Ostravě, Tyršova 885/24, identifikační číslo osoby 27845559, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2018, č. j. 10 Co 794/2018-94, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, usnesením ze dne 22. 6. 2018, č. j. 142 DC 00008/18-061, udělil vydražiteli statutárnímu městu Frýdku-Místku příklep na vydražené nemovité věci zemřelého A. B., a to pozemku parc. XY, jehož součástí je stavba XY, obč. vyb., zapsané na listu vlastnictví XY u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY, obec XY, za nejvyšší podání 41 050 000 Kč. Stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání a poučil o možnosti věc znovu vydražit za částku alespoň o čtvrtinu vyšší (předražek).

Krajský soud v Ostravě napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zjistil, že dne 21. 5. 2018 proběhlo 23. zasedání Zastupitelstva statutárního města Frýdku-Místku, že zastupitelstvo rozhodlo o nabytí uvedené nemovité věci v dobrovolné elektronické dražbě, že souhlasilo se složením stanovené dražební jistoty ve výši 500 000 Kč a svěřilo Radě města Frýdku-Místku pravomoc určit nejvyšší podání v mezích schváleného rozpočtu na rok 2018, popř. rozhodnout o dalších konkrétních podmínkách účasti města v dobrovolné elektronické dražbě, včetně pověření konkrétní osoby k zastupování města v této dražbě. Dále Zastupitelstvo města Frýdku-Místku schválilo změnu rozpočtu statutárního města a rozšíření pravomoci Rady města Frýdku-Místku k provádění rozpočtových opatření v následujícím znění: „spočívající ve zvýšení výdajů na ORJ 04-Odbor správy obecního majetku na nabytí nemovité věci zapsané na LV XY v k. ú. XY (pozemek XY o výměře 3069 m2, jehož součástí je stavba XY – bývalý hotel XY) v elektronické dražbě, a současném snížení výdajů na ORJ 12-Investiční odbor financovaných z vlastních zdrojů města“. Odvolací soud uvedl, že rozsah revize usnesení o příklepu odvolacím soudem je omezen ustanovením § 336k o. s. ř. a neshledal v dané věci žádný důvod pro změnu rozhodnutí soudního exekutora.

Společnost MADAGASKAR s. r. o. jako dražitelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že byl porušen § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), neboť předmětem dražby byl hotel, a proto o nabytí majetku mělo rozhodovat zastupitelstvo města, nikoliv jeho rada. Z ustálené judikatury vyplývá, že v rozhodnutí zastupitelstva obce musejí být specifikovány a odsouhlaseny alespoň podstatné náležitosti zamyšleného právního jednání, a to dostatečně určitým způsobem (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 28 Cdo 1067/2004, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014). K tomu však v tomto případě nedošlo, neboť z usnesení z 23. zasedání Zastupitelstva statutárního města Frýdku-Místku konaného dne 21. 5. 2018 nevyplývá žádná konkrétní částka, kterou měla být rada města vázána. Dovolatelka usnesení zastupitelstva považuje za přenesení pravomoci zastupitelstva města vyplývající z § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. na radu města, což je v rozporu se zákonem o obcích, neboť zastupitelstvo nemůže tuto pravomoc na radu města převést. I kdyby takový postup byl možný, pak musí být usnesení zastupitelstva o přenosu této pravomoci na radu města dostatečně určité, aby bylo zřejmé, jaké jsou podstatné náležitosti právního jednání, které má rada města z vůle zastupitelstva učinit. Význam § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. spočívá v tom, že kdyby o nabytí předmětných nemovitých věcí v dražbě mělo rozhodovat zastupitelstvo, museli by zastupitelé pečlivě zvažovat horní hranici svých podání v dražbě, protože ze zákona jsou povinni jednat s péčí řádného hospodáře. V daném případě město vydražilo nemovité věci za hodnotu výrazně převyšující hodnotu nemovitých věcí podle znaleckého posudku, což vyvolává pochybnosti o dodržení pravidla péče řádného hospodáře, které pro členy orgánů právnických osob určuje také § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dovolatelka se domnívá, že v dosavadní praxi dovolacího soudu nebyla řešena otázka, zda zastupitelstvo města může přenést na radu města svou pravomoc zakotvenou v § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., popř. zda v konkrétním případě nebyl právní názor odvolacího soudu v rozporu se zmíněnou judikaturou. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, popř. i usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.

Dovolatelka spojuje přípustnost dovolání s výkladem § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. a s otázkou, zda může zastupitelstvo přenést svoji pravomoc na radu města v případě dražby nemovité věci. Zcela opomíjí § 85 písm. n) téhož zákona, ve znění zákona č. 106/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), podle něhož je zastupitelstvu obce dále vyhrazeno rozhodování o zpeněžení hmotné nemovité věci ve vlastnictví obce nebo práva stavby ve veřejné dražbě a nabytí hmotné nemovité věci nebo práva stavby obcí v dražbě, ve veřejné soutěži o nejvhodnější nabídku nebo jiným obdobným způsobem; tuto pravomoc může zastupitelstvo obce zcela nebo zčásti svěřit radě obce nebo starostovi.

Z důvodové zprávy k zákonu č. 106/2016 Sb. mimo jiné vyplývá, že účelem změny spočívající v tom, že zastupitelstvu obce je jednoznačně svěřeno oprávnění rozhodovat o nabytí a zpeněžení hmotných nemovitých věcí ve veřejné dražbě, a současně je mu umožněno tuto pravomoc (včetně stanovení maximální částky licitace) svěřit radě obce, je odstranění právní nejistoty všech osob dotčených nejen veřejnou dražbou z případné žaloby na neplatnost dražby, ale též dražbou prováděnou podle občanského soudního řádu, a dále odstranění znevýhodnění obce jako účastníka dražby tím, že zasedání zastupitelstva musí být vždy veřejné. Má-li totiž obec v úmyslu zúčastnit se veřejné dražby, musí nejen o své účasti, ale i o maximální částce, do které je zástupce obce oprávněn licitovat, rozhodnout zastupitelstvo na jednání, které je veřejné (ve vztahu k nabytí nemovitého majetku), případně rada obce (ve vztahu k nabytí jiného majetku), jejíž jednání je sice podle zákona č. 128/2000 Sb. neveřejné, usnesení na něm přijatá však jsou přístupná občanům obce (a dalším osobám) podle zákona č. 128/2000 Sb. a každému podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Znalost hranice pro licitaci tak staví obec do nerovného postavení vůči ostatním účastníkům dražby. Nová právní úprava umožňuje zastupitelstvu svěřit rozhodování o nabytí nemovitého majetku ve veřejné dražbě (včetně stanovení maximální částky licitace) radě obce, jejíž zasedání veřejné není (a do doby uskutečnění dražby lze legitimně odmítnout i zpřístupnění jí přijatého usnesení o účasti obce v dražbě), případně starostovi obce. Zastupitelstvo může svěřit rozhodovací oprávnění i zčásti, tj. může rozhodnout o účasti obce v dražbě a svěřit radě obce nebo starostovi rozhodnutí o maximální částce, do které bude zástupce obce oprávněn licitovat.

Možnost zastupitelstva přenést pravomoc v případě dražby na radu města tak vyplývá přímo z právní úpravy, ve vztahu k § 85 písm. n) zákona č. 128/2000 Sb. přitom dovolatelka přípustnost dovolání nevymezila. Pokud dále dovolatelka namítala, že cena, za kterou statutární město Frýdek-Místek nemovitou věc vydražilo, výrazně převyšuje hodnotu nemovité věci stanovenou podle znaleckého posudku, což vzbuzuje pochybnosti o dodržení pravidla péče řádného hospodáře, tato námitka v odvolacím řízení vznesena nebyla a jedná se tak o novou skutečnost, kterou v dovolacím řízení nelze uplatnit (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).

Současně Nejvyšší soud nad rámec rozsahu své přezkumné činnosti (§ 242 o. s. ř.) dodává, že přípustnost odvolání dražitelů, kteří se zúčastnili dražebního jednání, je spojována s tím, že dražitelé mají za to, že průběhem dražby byli zkráceni na svých právech [§ 336k odst. 3 písm. b) o. s. ř.]. Jakým způsobem měla být dovolatelka na svých právech krácena, však ani z obsahu odvolání nevyplývá.

Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu