Rozhodnutí NS

28 Cdo 1253/2006

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/20/2007
Spisová značka:28 Cdo 1253/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1253.2006.1
Typ rozhodnutí:Rozsudek
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

28 Cdo 1253/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně O. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. v. j. B. 1211-1213, o vydání rozhodnutí podle § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 27 C 2/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005, č.j. 30 Co 351/2005-34, takto:

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2005, č.j. 27 C 2/2003-18, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž byla požadována změna bodu 2 a 3 usnesení shromáždění S. v. j. B. 1211-1213 ze dne 22. 5. 2003, a to tak, že náklady na dodávky elektrické energie, úklid, výtah, odpadky, na odměnu výboru S. v., na odměny obstaravatele a na platbu správce P. se stanovují podle velikosti spoluvlastnických podílů. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, který vzal za prokázané, že shromáždění S. v. přijalo dne 22. 5. 2003 91% většinou přítomných hlasů usnesení o sporných nákladech. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně jako přehlasovaný vlastník bytové jednotky včas žalobu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a žádala při rozúčtování nákladů zohlednit velikosti spoluvlastnických podílů (ke společným prostorám domu, k pozemku). Odvolací soud dovodil, že přijetí bodu 2 usnesení bylo nadbytečné, neboť existoval zvláštní předpis – vyhláška č. 85/1997 Sb. –, který způsob rozúčtování cen služeb stanovil; tento předpis musil být aplikován s ohledem na existenci jednoho družstevního bytu v domě. Pokud usnesení nemělo být vůbec v bodě 2 přijato, pak nepřicházela v úvahu ani jeho změna. Bod 3 usnesení se podle dovolacího soudu zabýval tzv. správou domu v užším smyslu (náklady spojené se službami, nikoli ceny služeb). Odvolací soud neshledal ani v tomto případě žádné pochybení nižší instance, neboť k přijetí usnesení v bodě 3 došlo v souladu s § 11 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb. více než tříčtvrtinovou většinou přítomných hlasů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovodila v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a to z důvodu, že řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (a při jejímž posouzení dospěly nižší instance k odlišným právním závěrům). Podle dovolatelky měl být, pokud jde o právní posouzení věci, aplikován § 15 zákona č. 72/1994 Sb., naopak ustanovení § 11 odst. 4 a § 9a citovaného zákona kolidují nyní s účelem právního předpisu. Ustanovení § 11 odst. 4 se nyní vztahuje pouze na poskytování služeb  a náklady s tím spojené, zatímco § 15 na náklady odměny výboru společenství, obstaravatele a platbu správce domu. Proto mělo být rozhodnuto ve prospěch žalobkyně, která zároveň žádala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.  

Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila. Rozúčtování cen služeb i nákladů podle velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku nebylo spravedlivé a neodráželo všechny faktory, které vznik takových nákladů vyvolávají. Právě to byl důvod pro změnu způsobu rozúčtování, ke kterému bylo v souladu s § 9a zákona č. 72/1994 Sb. přistoupeno. Žalovaná se domnívala, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně nevyhověl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání považoval za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť právní otázka aplikace resp. výkladu § 15 (jeho odst. 1) a § 11 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb. dosud nebyla dovolacím soudem explicitně řešena (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).    

Dovolání však není důvodné.

            Dovolací soud zdůrazňuje, že text zákona č. 72/1994 Sb. akcentoval zejména po novele č. 103/2000 Sb. (viz § 9a o rozúčtování cen služeb a další návazná ustanovení) oprávnění společenství vlastníků jako právnické osoby rozhodovat, při respektu ke spoluvlastnickému principu, o snášení nákladů vzniklých při provozu domu (ceny služeb, správa domu). Vyjadřuje to nadále i § 13 odst. 1 zákona, podle něhož se vlastník jednotky podílí na správě domu v rozsahu, který odpovídá jeho podílu na společných částech domu, není-li mezi vlastníky jednotek dohodnuto jinak.

            Podle § 11 odst. 4 zákona č. 72/1994 Sb. je třeba k přijetí usnesení mj.                     o rozúčtování cen služeb tříčtvrtinové většiny přítomných hlasů. Podle § 15 odst. 1 téhož zákona jsou vlastníci jednotek povinni přispívat na náklady spojené se správou domu          a pozemku poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2), pokud dohoda neurčuje jinak.

            Nejvyšší soud je toho názoru, že za „dohodu“ předpokládanou zákonem tu je třeba považovat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, přijaté na základě zákonem upraveného a řádně použitého mechanismu hlasování (k hlasu vlastníka jednotky viz zejména § 11 odst. 3 citovaného zákona). Jiný (zvlášť vyjádřený) projev shody vůle vlastníků jednotek není při spoluvlastnickém vztahu nezbytný. Tomuto výkladu odpovídá i závěr Ústavního soudu, podle něhož je hlasování vlastníků jednotek podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů projevem vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky (nález ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 646/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 36, č. 49).

            Při takto vytyčených postulátech je ovšem usnesení shromáždění společenství vlastníků ze dne 22. 5. 2003 v napadených bodech 2, 3 v souladu se zákonem. Vysokou většinou hlasů (91 %) se přítomní dohodli o jiných kritériích rozúčtování nákladů služeb i správy domu, jak to výše citovaná ustanovení zákona č. 72/1994 Sb. umožňují. Splněn byl nejen požadavek prosté většiny (náklady správy domu), ale i kvalifikované tříčtvrtinové většiny (ceny služeb). Dovolatelka byla zajisté oprávněna napadnout usnesení soudně, ale v řízení před nižšími instancemi neuvedla takové důvody, které by mohly (eventuálně z jiných než procedurálních hledisek) jeho příslušné pasáže zvrátit a přivodit pro ni příznivé soudní rozhodnutí.

            Dovolací soud podotýká, že se od odvolacího soudu odlišil zápornou odpovědí na otázku nezbytnosti aplikace vyhlášky č. 85/1997 Sb. s ohledem na jen minoritní zbylý družstevní byt v domě, avšak tato odlišnost nic nezměnila na správnosti ostatních právních závěrů odvolací instance i výroku jeho rozsudku.

Poněvadž nebylo shledáno ani jiné pochybení odvolacího soudu (případná existence tzv. zmatečnostních vad ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. a souvisících ustanovení), dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

Úspěšné straně žalované nevznikly v tomto řízení žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 20. března 2007

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.  

předseda senátu