Rozhodnutí NS

29 Cdo 3481/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/30/2019
Spisová značka:29 Cdo 3481/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3481.2017.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Katastr nemovitostí
Vklad do katastru nemovitostí
Insolvenční správce
Insolvenční řízení
Účastníci řízení
Vlastnictví
Dotčené předpisy:§ 244 o. s. ř.
§ 246 o. s. ř.
§ 250a o. s. ř.
§ 205 odst. 2, 3 IZ.
§ 206 odst. 1 písm. b) IZ.
§ 246 odst. 1, 2 IZ.
§ 133 odst. 2, 3 obč. zák.
§ 588 obč. zák.
§ 3054 o. z.
§ 4 odst. 1 předpisu č. 265/1992Sb.
§ 5 předpisu č. 265/1992Sb.
Kategorie rozhodnutí:A
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 962/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 3481/2017-169


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce S. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, za účasti 1/ P. D., narozeného XY, a 2/ J. D., narozené XY, obou bytem XY, obou zastoupených JUDr. Luďkem Lisse, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, PSČ 170 00, o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 5/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. 4 Co 46/2016-137, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. 4 Co 46/2016-137, s výjimkou prvního výroku a té části druhého výroku, kterou odvolací soud nepřipustil účast vedlejšího účastníka v řízení, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2015, č. j. 27 C 5/2013-100, s výjimkou bodů I. a II. výroku, se zrušují a věc se ve zrušeném rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.


Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též jen „soud“) dne 2. prosince 2013 se žalobce (S. M.) domáhal povolení vkladu vlastnického práva k označeným nemovitostem (dále též jen „nemovitosti“) v jeho prospěch podle kupní smlouvy ze dne 4. února 2009, a nahrazení rozhodnutí ze dne 30. října 2013, č. j. V-28227/2013-101, kterým Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY (dále jen „katastrální úřad“) zamítl jeho návrh ze dne 18. června 2013 na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Jako další účastníky řízení označil v žalobě P. D., (dále též jen „P. D.“) a J. D. (dále jen „J. D.“) a jako vedlejšího účastníka řízení pak insolvenčního správce P. D. (pod jeho tehdejší obchodní firmou ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v. o. s.).

[2] Podáním došlým soudu 13. února 2014 se k věci vyjádřil insolvenční správce, jenž se rovněž označil jako vedlejší účastník.

[3] Usnesením ze dne 30. července 2014, č. j. 27 C 5/2013-56, soud rozhodl, že místo P. D. bude v řízení jednat s jeho insolvenčním správcem, dovolávaje se potud ustanovení § 250a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a ustanovení § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

[4] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usneseními ze dne 26. března 2015, č. j. 4 Co 166/2014-70, zrušil usnesení ze dne 30. července 2014 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení maje na základě ustanovení § 250a odst. 1 o. s. ř. a § 246 odst. 1 insolvenčního zákona za to, že:

1/ Postavení P. D. jako účastníka řízení plyne z toho, že byl účastníkem vkladového řízení.

2/ Žalobce v žalobě označil správně všechny účastníky řízení, včetně označení insolvenčního správce jako vedlejšího účastníka řízení, přičemž z vyjádření insolvenčního správce je zřejmé, že ten je se svým procesním postavením srozuměn.

[5] Rozsudkem ze dne 15. října 2015, č. j. 27 C 5/2013-100, soud:

1/ Zamítl návrh žalobce na přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 176 ICm 4050/2013 (bod I. výroku).

2/ Zamítl návrh žalobce na vyloučení insolvenčního správce z řízení (bod II. výroku).

3/ Zamítl žalobu (bod III. výroku).

4/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).

[6] Soud v záhlaví rozsudku označil insolvenčního správce co do jeho procesního postavení stejně jako další účastníky P. D. a J. D. a jako účastníka řízení jej označuje i v důvodech rozhodnutí.

[7] Soud – vycházeje z § 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, § 217 odst. 1 a § 246 odst. 1 insolvenčního zákona, § 47 odst. 4 a § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů – dospěl k těmto závěrům:

[8] Prohlášením konkursu na majetek P. D. (usnesením insolvenčního soudu ze dne 3. listopadu 2011, č. j. MSPH 76 INS 8540/2011-B-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 4. listopadu 2011) přešlo na insolvenčního správce právo nakládat s majetkovou podstatou, jejíž součástí byly i nemovitosti.

[9] Vkladu vlastnického práva k nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 4. února 2009 [na níž prodávající (P. D. a J. D.) uznali 4. června 2013 své podpisy za vlastní] ve prospěch žalobce jako kupujícího, bránilo jejich postižení exekučním příkazem JUDr. Jana Fendrycha ze dne 8. října 2010, č. j. 132 EX 6328/10-4/Fe, k provedení exekuce prodejem nemovitostí, kterým došlo k omezení s jejich nakládáním (s účinky k 11. říjnu 2010).

[10] Ke dni, kdy žalobce podal návrh na vklad (18. červen 2013), byl P. D. omezen v nakládání s nemovitostmi. Proto nebyly splněny podmínky § 5 odst. 1 písm. e/ a f/ zákona č. 265/1992 Sb. pro povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem a katastrální úřad návrh na vklad správně zamítl.

[11] Důvodem zamítnutí žalobcova návrhu na vyloučení insolvenčního správce z řízení je okolnost, že na insolvenčního správce přešlo prohlášením konkursu na majetek P. D. právo nakládat s nemovitostmi, takže jeho role v řízení nespočívá v podpoře P. D.

[12] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. ledna 2017, č. j. 4 Co 46/2016-137:

1/ Odmítl odvolání proti bodu I. výroku rozsudku soudu prvního stupně (první výrok).

2/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku tak, že účast Z/C/H Legal v. o. s., advokátní kancelář (nová obchodní firma insolvenčního správce P. D.), jako vedlejšího účastníka na straně prvního účastníka, se nepřipouští; ve zbývajícím rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (druhý výrok).

3/ Určil, že žalobce, první a druhý účastník a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[13] Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Doplnil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2016, č. j. 176 ICm 4050/2013, 104 VSPH 919/2015-128, bylo postaveno najisto, že vlastníkem (spoluvlastníkem) nemovitostí je stále dlužník, nikoliv žalobce. V této souvislosti odmítl argumentaci žalobce opírající se o článek 4 odst. 2 dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic ze dne 2. října 1990, uveřejněné pod č. 573/1992 Sb. (dále jen „dohoda o ochraně investic“), s tím, že je pojmově vyloučeno uvažovat o investici do majetku, k němuž žalobce nenabyl vlastnické právo.

[14] Odvolací soud dospěl k závěru, že katastrální úřad správně nevyhověl návrhu žalobce na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí, a to z důvodu omezení účastníka řízení právními předpisy (§ 5 odst. 1 písm. f/ zákona č. 265/1992 Sb.). Dovodil, že omezení dlužníka v nakládání s nemovitostmi plyne z § 246 insolvenčního zákona. Uvedl rovněž, že ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka nenastaly věcné účinky kupní smlouvy, které jsou podmíněny vkladem vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. V souladu s dohodou smluvních stran nebyl návrh na vklad podán ihned po uzavření kupní smlouvy a z jinak platné kupní smlouvy „vyplývaly jen účinky obligační, které však insolvenčního správce nezavazují“. Bylo jen na úvaze insolvenčního správce, zda sám podá návrh na vklad nebo se k němu připojí.

[15] Nepřipuštění účasti vedlejšího účastníka v řízení odůvodnil odvolací soud tím, že P. D. s vedlejším účastenstvím insolvenčního správce v řízení na jeho straně již nesouhlasí (svůj souhlas odvolal).

[16] Proti rozsudku odvolacího soudu (poměřováno obsahem dovolání proti té části druhého výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech III. a IV. výroku) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku potvrzujícím rozsudek soudu prvního stupně.

[17] Za dovolacím soudem neřešenou má dovolatel otázku výkladu článku 4 odst. 2 dohody o ochraně investic. Potud namítá, že finanční půjčka dlužníku ve výši 21 000 000 Kč, kapitalizovaná 4. února 2009 formou „novace závazku“, je podle článku 1 odst. 1 písm. a/ dohody o ochraně investic jeho investicí na pořízení nemovitosti v České republice. Proto jeho investice v České republice formou koupě nemovitostí na základě kupní smlouvy podléhá ochraně podle článku 4 odst. 2 dohody o ochraně investic. Tím, že insolvenční správce dlužníka odmítl dokončit proces nabytí vlastnictví žalobce k nemovitostem podle kupní smlouvy (tak, že odmítl udělit souhlas se vkladem vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí), jednal v rozporu s článkem 4 odst. 2 dohody o ochraně investic, která je pro Českou republiku závazná a má přednost před použitím § 205 odst. 2, ve spojení s § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona.

[18] Odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vytýká dovolatel odvolacímu soudu při posouzení právní otázky, zda obligační účinky smlouvy zanikají omezením dispozičních práv určité osoby, respektive zda obligační účinky smlouvy o převodu nemovitosti trvají i po prohlášení konkursu na majetek prodávajícího. Závěry odvolacího soudu v dotčeném ohledu má dovolatel za rozporné se závěry obsaženými jednak v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněném pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 57/2007“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu, jednak v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 21 Cdo 993/2009.

[19] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a bodu 2., článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[20] Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde zčásti o věc dovolacím soudem v insolvenčních souvislostech neřešenou.

[21] Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval především tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[22] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[23] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

[24] Pro právní posouzení věci jsou rozhodná především následující skutková zjištění (z nichž vyšly oba soudy):

1/ P. D. a J. D. (jako prodávající) uzavřeli s dovolatelem (jako kupujícím) dne 4. února 2009 kupní smlouvu o převodu nemovitostí, přičemž předmětem výkladu před oběma soudy byla následující ustanovení kupní smlouvy:


„II.

Touto smlouvou prodává prodávající nemovitosti uvedené v čl. I této smlouvy s veškerými právy a povinnostmi, součástmi a příslušenstvím kupujícímu a kupující je do svého vlastnictví přijímá a kupuje za dohodnutou kupní cenu 21.000.000 Kč (…). Kupní cena bude podle shodné vůle účastníků smlouvy uhrazena způsobem a ve lhůtách „uvedeným“ (správně uvedených) v čl. IX této smlouvy.

(…)


VIII.

Prodávající s kupujícím se dohodli, že návrh na vklad do katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, bude podán v rozsahu potřebném k podání návrhu na zahájení řízení na vklad vlastnického práva k prodávaným nemovitostem uvedeným v čl. I. Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha, kupujícím, a to ne dříve než 31. března 2013, s ohledem na nutnost odstranění závad uvedených v části ,Cʼ listu vlastnictví.

(…)


IX.

Účastníci této smlouvy prohlašují, že byla sepsána podle jejich skutečné a svobodné vůle, nebyla uzavřena v tísni, ani za nápadně nevýhodných podmínek. Smlouvu přečetli, s jejím obsahem souhlasí, což stvrzují svými vlastnoručními podpisy. Smluvní strany shodně prohlašují, že kupující poskytl prodávajícímu půjčky ve výši dohodnuté kupní ceny za převod nemovitostí sjednaný touto smlouvou, sloužící především k pořízení převáděných nemovitosti.

Smluvní strany se dohodly, že dosavadní závazek prodávajícího vrátit půjčené peníze kupujícímu zaniká a nahrazuje se novým závazkem, jehož obsahem je, že prodávající přijal zálohu na kupní cenu převáděných nemovitostí ve výši jejich sjednané ceny a prohlašuje, že mu kupní cena převáděných nemovitostí byla plně uhrazena. Strany sjednávají odkládací podmínku, s tím, že právní účinky této smlouvy nenastanou dříve, nežli dne 1. března 2013. Strany berou na vědomí, že smlouva o převodu nemovitostí nabývá účinnosti vkladem vlastnického právo nabyvatele do katastru nemovitostí, a proto sjednávají odkládací podmínku v té podobě, že návrh na vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí, který má být podán kupujícím, může být podán nejdříve 1. března 2013.

(…)

Smluvní strany sjednávají, že kupující se zavazuje převést na prodávajícího vlastnické právo ke stavbám a pozemkům, které jsou v této smlouvě vymezeny jako nemovitosti (…), a to za sjednanou kupní cenu ve výši 110 % kupní ceny sjednané touto smlouvou jako cena za převod nemovitostí, tj. za částku 23.100.000 Kč, a to za předpokladu, že kupní cena mu bude uhrazena zálohově před podpisem této budoucí smlouvy. Smluvní strany sjednávají, že závazek kupujícího převést na požádání nemovitosti, tvořící předmět převodu podle této smlouvy, vzniká dnem 2. března 2013 a trvá do dne 31. října 2013. Půlnocí ze dne 31. října 2013 na den 1. listopad 2013 tento závazek kupujícího zaniká.“

(…)

Podle ověřovací doložky notáře pak P. D. a J. D. uznali dne 4. června 2013 své podpisy na kupní smlouvě za vlastní.

2/ Insolvenční řízení na majetek P. D. bylo zahájeno (na základě věřitelského insolvenčního návrhu z 16. května 2011) u insolvenčního soudu 19. května 2011.

3/ Usnesením ze dne 22. září 2011, č. j. MSPH 76 INS 8540/2011-A-23 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne), zjistil insolvenční soud úpadek P. D. a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil veřejnou obchodní společnost ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v. o. s.

4/ Podle soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 27. října 2011, zveřejněného v insolvenčním rejstříku 31. října 2011 (B-3), sepsal insolvenční správce P. D. nemovitosti do majetkové podstaty P. D. jako nemovitosti ve vlastnictví P. D.

5/ Usnesením ze dne 3. listopadu 2011, č. j. MSPH 76 INS 8540/2011-B-9 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku 4. listopadu 2011), prohlásil insolvenční soud konkurs na majetek P. D.

6/ Dovolatel podal dne 18. června 2013 návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí, který příslušný katastrální úřad zamítl.

[25] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu, insolvenčního zákona, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 265/1992 Sb. a dohody o ochraně investic:


§ 244 (o. s. ř.)

(1) Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

(…)


§ 246 (o. s. ř.)

(1) K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

(2) Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta.

(…)


§ 250a (o. s. ř.)

(1) Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

(2) Jakmile soud zjistí, že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle odstavce 1 jeho účastníkem, přibere jej usnesením do řízení. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


§ 205 (insolvenčního zákona)

(…)

(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí.

(3) Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

(…)


§ 206 (insolvenčního zákona)

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména

(…)

b/ věci movité a nemovité,

(…)


§ 246 (insolvenčního zákona)

(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

(2) Právní úkony podle odstavce 1, které dlužník učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné.

(…)


§ 133 (obč. zák.)

(…)

(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.


§ 588 (obč. zák.)

Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

§ 3028 (o. z.)

(1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

(2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

(3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.


§ 3054 (o. z.)

Stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

§ 4 (zákona č. 265/1992 Sb.)

(1) Účastníky řízení o povolení vkladu (dále jen „účastníci řízení“) jsou účastníci toho právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru.

(…)


§ 5 (zákona č. 265/1992 Sb.)

(1) Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda

(…)

e/ účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu,

f/ účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu,

(…)

Katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad.


Článek 4 (dohody o ochraně investic)

(…)

2. Investice investorů jedné smluvní strany nesmějí být na území druhé smluvní strany vyvlastněny, znárodněny nebo podřízeny jakémukoliv jinému opatření, jehož výsledek je stejný jako vyvlastnění nebo znárodnění, s výjimkou případů provedených ve veřejném zájmu a zaručující odškodnění. Odškodnění musí odpovídat hodnotě vyvlastněné investice bezprostředně před dobou, kdy skutečné nebo hrozící vyvlastnění, znárodnění nebo jiné podobné opatření bylo veřejně vyhlášeno. Odškodnění musí být vyplaceno bezodkladně a musí zahrnovat obvyklý bankovní úrok až do doby splatnosti; musí být skutečně zhodnotitelné a volně převoditelné. Opatření ke stanovení a výplatě odškodnění musí být provedeno vhodným způsobem nejpozději v době vyvlastnění, znárodnění nebo podobného opatření. Platnost vyvlastnění, znárodnění nebo podobného opatření a výše odškodnění musí být přezkoumatelná v řádném soudním řízení.

[26] V této podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení občanského soudního řádu v době zahájení řízení (2. prosince 2013). Ke dni vydání napadeného rozhodnutí (12. ledna 2017) doznalo změny (s účinností od 1. ledna 2014, po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb.) ustanovení § 244 o. s. ř. v tom smyslu, že v § 244 odst. 1 o. s. ř. byla slova „z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů“ nahrazena slovy „ze vztahů soukromého práva“.

[27] Citovaná ustanovení insolvenčního zákona platila již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek P. D. (19. května 2011). Ke dni vydání napadeného rozhodnutí doznala změny (s účinností od 1. ledna 2014, po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb.) pouze ustanovení § 205 odst. 2 a § 246 odst. 2 insolvenčního zákona. V § 205 odst. 2 insolvenčního zákona byla slova „v době, kdy insolvenční soud nařídil předběžné opatření, kterým“ nahrazena slovy „k okamžiku, kdy nastaly účinky předběžného opatření, kterým insolvenční soud“, slova „v době, kdy insolvenční soud vydal“ byla nahrazena slovy „k okamžiku, kdy nastaly účinky“ a slova „po vydání“ byla nahrazena slovy „poté, co nastaly účinky“. V § 246 odst. 2 insolvenčního zákona byla na konci odstavce doplněna slova „ze zákona; § 235 odst. 2 se nepoužije“. Žádná z těchto změn však nemá pro poměry dané věci vliv na její následné právní posouzení.

[28] Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platila v citované podobě již v době uzavření kupní smlouvy a do 1. ledna 2014, kdy byl tento zákon zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, změn nedoznala. Ustanovení zákona č. 265/1992 Sb. platila v citované podobě rovněž již v době uzavření kupní smlouvy a do 1. ledna 2014, kdy byl tento zákon zrušen zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrálním zákonem), změn nedoznala.

[29] Ustanovení § 3028 a § 3054 o. z. platí v citované podobě od 1. ledna 2014 a článek 4 odst. 2 dohody o ochraně investic se od uzavření kupní smlouvy nezměnil.

[30] V takto ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:

[31] Co do řešení právní otázky týkající se aplikace dohody o ochraně investic Nejvyšší soud odkazuje na závěry, které k výkladu této dohody přijal (v řízení o vylučovací žalobě dovolatele ohledně stejných nemovitostí) v rozsudku ze dne 30. září 2019, sen. zn. 29 ICdo 12/2018. Tam Nejvyšší soud uzavřel, že nebyl-li v důsledku sjednaného odkladu návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem podle kupní smlouvy do katastru nemovitostí řádně (v souladu s § 133 odst. 2 obč. zák.) dokončen proces změny vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch kupujícího, pak v situaci, kdy nemovitosti zůstaly ve společném jmění P. D. a jeho manželky, je vyloučeno pokládat soupis nemovitostí do majetkové podstaty za vyvlastnění nebo znárodnění investice kupujícího (předem uhrazené kupní ceny) nebo za jakékoliv jiné opatření, jehož výsledek je stejný jako vyvlastnění nebo znárodnění ve smyslu dohody o ochraně investic. Srov. mutatis mutandis při výkladu téže dohody o ochraně investic např. již důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 1387/2009, uveřejněné pod číslem 79/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam použitých odkazů na judikaturu Ústavního soudu. Otázku, zda je insolvenční správce P. D. povinen dokončit proces převodu vlastnického práva k nemovitostem na dovolatele, pak (jak bude podrobněji vysvětleno níže) nelze řešit ve sporu, jehož se insolvenční správce P. D. neúčastní.

[32] Projednání věci soudem v řízení podle části páté občanského soudního řádu nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby – bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou pravomocným rozhodnutím správního orgánu – požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).

[33] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu též vyplývá, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, a stejně tak i soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu, zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru nemovitosti, jen z hledisek taxativně vypočtených v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.; předmětem zkoumání katastrálního úřadu (a stejně tak i soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu) proto nejsou všechny aspekty platnosti posuzovaného právního úkonu, ale jen ty z nich, které jsou uvedeny v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, Cpjn 38/98, uveřejněného pod číslem 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, článek II., str. 243 (417), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročníku 2013, pod číslem 15, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 21 Cdo 2580/2011].

[34] Pro posouzení role insolvenčního správce P. D. v katastrálním řízení zahájeném (po prohlášení konkursu na majetek P. D.) návrhem dovolatele na vklad vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí ze dne 18. června 2013 je rozhodné především znění ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., jež jako účastníky takového (vkladového) řízení označuje (definuje) účastníky toho právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru. V daném případě je oním právním úkonem kupní smlouva ze dne 4. února 2009, jejímiž účastníky v době uzavření kupní smlouvy byli P. D. a J. D. jako prodávající a dovolatel jako kupující.

[35] Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o převodu nemovitostí (zde kupní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až vkladem (intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. § 133 odst. 2 obč. zák.). Jinak řečeno, kupní smlouva, kterou se převádí nemovitost, jež je předmětem evidence v katastru nemovitostí, nemá účinek převodní, ale pouze účinek obligační. Zavazuje zcizitele (prodávajícího) k tomu, aby vlastnictví věci převedl na nabyvatele (kupujícího) dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví (srov. již dovolatelem zmíněné R 57/2007, jež potud vychází ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněného pod číslem 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 12/2018).

[36] V době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku P. D. (22. září 2011), působily (mohly působit) pouze obligační účinky kupní smlouvy, což ve shodě s ustanovením § 133 odst. 2 obč. zák. (šlo o nemovité věci, které byly předmětem evidence v katastru nemovitostí) znamenalo, že dovolatel vlastnické právo k převáděným nemovitostem nenabyl. Nemovitosti se tudíž ke dni rozhodnutí o úpadku P. D. stále nacházely ve společném jmění P. D. a J. D., takže v souladu s ustanovením § 205 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona a ve spojení s ustanovením § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona náležely do majetkové podstaty P. D., do které je insolvenční správce P. D. správně a důvodně sepsal (podle § 217 a násl. insolvenčního zákona); jiný postup nepřicházel v úvahu bez zřetele k tomu, zda na základě obligačních účinků kupní smlouvy dovolateli trvalo právo, aby na něj prodávající dalším úkonem (návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí) převedli vlastnické právo (srov. shodně opět i důvody rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 12/2018).

[37] Prohlášením konkursu na majetek P. D. (s účinky od 4. listopadu 2011) pak přešlo na insolvenčního správce P. D. v souladu s ustanovením § 246 odst. 1 insolvenčního zákona též oprávnění nakládat s majetkovou podstatou P. D. (včetně práva nakládat se sepsanými nemovitostmi), s omezením daným potřebou vypořádat prohlášením konkursu zaniklé společné jmění manželů (P. D. a J. D.); srov. § 268 odst. 1 insolvenčního zákona.

[38] Již v R 57/2007, jehož aplikaci na danou věc dovolatel sám prosazuje, a jež se pro poměry upravené zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), zabývalo otázkou dalšího pokračování řízení o návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch kupujícího poté, co byl prohlášen konkurs na majetek prodávajícího, Nejvyšší soud vysvětlil, že prohlášení konkursu (podle § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV) na majetek jednoho z prodávajících samo o sobě nemá vliv na platnost sjednané kupní smlouvy ani na její obligační účinky. Tamtéž dodal, že nedošlo-li po prohlášení konkursu k odstoupení od kupní smlouvy, nebo nezanikla-li tato smlouva po prohlášení konkursu jiným způsobem a nejde-li současně o právní úkon neúčinný, stíhá správce konkursní podstaty (na nějž v rozsahu sepsaného majetku přešlo prohlášením konkursu právo úpadkyně s tímto majetkem nakládat) i nadále závazek převést vlastnické právo k předmětu koupě na kupujícího. Byl-li návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podán kupujícím až po prohlášení konkursu na majetek prodávajícího, není zde překážka, jež by katastrálnímu úřadu bránila v takovém řízení pokračovat, s tím, že „řízení se namísto prodávajícího účastní správce jeho konkursní podstaty“.

[39] Bez ohledu na zčásti odlišné pojetí účinků prohlášení konkursu na majetek dlužníka v řízení vedeném podle insolvenčního zákona (jemuž mimo jiné předchází rozhodnutí o úpadku), je zjevné, že základní východisko úvah promítnutých v R 57/2007 je i v insolvenčních poměrech shodné v tom, že prohlášením konkursu na majetek prodávajícího přechází na jeho insolvenčního správce v rozsahu majetku náležejícího do majetkové podstaty a do ní sepsaného právo s tímto majetkem nakládat (srov. § 246 odst. 1 insolvenčního zákona i § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV). Ve shodě s R 57/2007 pak i pro insolvenční poměry platí, že:

„Byl-li návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem náležejícím do majetkové podstaty prodávajícího do katastru nemovitostí podán kupujícím až po prohlášení konkursu na majetek prodávajícího, účastní se řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí (je účastníkem vkladového řízení) namísto takového prodávajícího (insolvenčního dlužníka) v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. insolvenční správce prodávajícího (jednoho z prodávajících).“

[40] Pro poměry dané věci z výše uvedeného plyne, že ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (18. června 2013) byli (měli a museli být) účastníky řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch dovolatele do katastru nemovitostí jako účastníci kupní smlouvy ze dne 4. února 2009 dovolatel (jako kupující), J. D. (jako jedna z prodávajících) a insolvenční správce P. D. (v postavení dalšího prodávajícího místo P. D., jenž od 4. listopadu 2011 o toto postavení přišel). P. D. účastníkem řízení o povolení vkladu být neměl a naopak jím v každém případě měl být (musel být) insolvenční správce P. D. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. tu ve spojení s účinky prohlášení konkursu na majetek P. D., předjímanými ustanovením § 246 odst. 1 insolvenčního zákona, nedává „na výběr“ ani katastrálnímu úřadu, ani dovolateli coby osobě, která návrh na zahájení řízení o povolení vkladu podala.

[41] Judikatura Nejvyššího soudu k účastenství v řízení podle části páté občanského soudního řádu je pak ustálena (ve vazbě na ustanovení § 246 odst. 2 o. s. ř.) v tom, že účastníci řízení, jakož i jejich zástupci či zmocněnci musí být v žalobě označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo se má řízení účastnit, aby s nimi soud mohl jednat. Označení účastníků v žalobě nesměřuje k založení jejich účasti na řízení, ale především k podchycení osob, které byly účastníky řízení před správním orgánem a které se proto budou účastnit projednávání téže věci před soudem. Žalobce je vždy účastníkem řízení, a to i tehdy, kdyby nebyl účastníkem řízení před správním orgánem. K žalobě je žalobce legitimován, jen jestliže byl podle svého tvrzení dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byly jeho práva a povinnosti založeny, změněny, zrušeny, určeny nebo zamítnuty, a že újma na jeho právech může být odstraněna projednáním a rozhodnutím věci soudem. Ti, kdo byli jinak účastníky řízení před správním orgánem a kteří nepodali žalobu, jsou ze zákona účastníky řízení podle části páté. Není přitom významné, zda je žalobce v žalobě označil za účastníky; účastníky se stávají bez ohledu na to, koho žalobce za účastníka v žalobě označil. Ten, kdo nebyl účastníkem řízení před správním orgánem, není ani účastníkem řízení (kromě žalobce) před soudem podle části páté občanského soudního řádu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).

[42] Okruh účastníků řízení podle části páté občanského soudního řádu není určován tím, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal. Významné je jen to, kdo se stal v souladu se zákonem účastníkem řízení před správním orgánem, tedy s kým mělo být v řízení před správním orgánem opravdu jednáno jako s účastníkem řízení. Ukáže-li se, že účastníkem řízení před správním orgánem byla (podle zákona) osoba, která se dosud neúčastní řízení před soudem, soud ji usnesením přibere do řízení (§ 250a odst. 2 o. s. ř.), usnesení doručí této osobě a všem ostatním známým účastníkům; to platí i tehdy, jestliže s ní správní orgán nejednal, ačkoliv byla účastníkem správního řízení. Zjistí-li soud, že žalobce označil za účastníka řízení někoho, kdo nebyl (neměl být) účastníkem řízení před správním orgánem, přestane s ním jako s účastníkem jednat. V případě, že žalobce (v řízení podle části páté) navrhne přistoupení dalšího účastníka do řízení nebo záměnu účastníka, jde o nepřípustný úkon, o němž není třeba rozhodovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5046/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2019, sp. zn. 28 Cdo 126/2019).

[43] Z uvedeného je zřejmé, že účastníkem řízení podle části páté občanského soudního řádu je nejen ten, kdo jím byl v řízení před správním orgánem, ale i ten, kdo jím sice nebyl, ale podle zákona měl být, v případě, že jeho účastenství v řízení před správním orgánem je vymezeno právním předpisem, jenž upravuje netoliko postup správního orgánu při projednání a rozhodnutí právní věci, ale právě i účastenství, jež je odvozeno od hledisek hmotného práva. Je-li účastenství v řízení vymezeno ohledem na hmotně-právní aspekt, pak s posouzením, kdo je účastníkem řízení, souvisí i formulace závěru o věcné legitimaci v řízení, neboť je tím současně dávána odpověď na otázku, kdo je nositelem práva a povinnosti, o níž v řízení jde (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 126/2019).

[44] Z výše shrnutých judikaturních závěrů lze pro danou věc vyjít potud, že také účastenství v řízení o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí je vymezeno právním předpisem (v daném případě ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.). Vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše o účincích prohlášení konkursu na majetek P. D., pak účastníkem předmětného vkladového řízení neměl být P. D. Jestliže však katastrální úřad s P. D. jako s účastníkem vkladového řízení (nesprávně) jednal, založil tím jeho povinnou účast v řízení podle částí páté občanského soudního řádu zahájeném žalobou dovolatele. Rovněž ale platí, že insolvenční správce P. D., jenž měl být účastníkem vkladového řízení místo P. D., je (musí být) účastníkem řízení podle části páté občanského soudního řádu bez ohledu na to, že katastrální úřad s ním jako s účastníkem vkladového řízení nesprávně nejednal.

[45] Vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše o označení účastníků v žalobě podle § 246 odst. 2 o. s. ř., nebylo pro postavení insolvenčního správce P. D. jako plnoprávného účastníka řízení podle části páté občanského soudního řádu významné, že dovolatel jej v žalobě nesprávně označil jen jako „vedlejšího účastníka“ řízení. V situaci, kdy odvolací soud nesprávně rozhodl o ukončení účasti insolvenčního správce P. D. v řízení (výrokem, jenž nebyl dovoláním napaden), tak založil procesní stav, podle kterého se řízení podle části páté občanského soudního řádu neúčastní někdo, kdo je podle § 246 odst. 1 o. s. ř. jeho účastníkem. Tento procesně závadný stav je zhojitelný jen odklizením napadeného rozhodnutí (a s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně), neboť je vyloučeno rozhodovat v rovině práva hmotného o právech a povinnostech osoby (insolvenční správce P. D.), která byla v procesní rovině nesprávně vyloučena z účasti na řízení. Nápravu pochybení odvolacího soudu je nutné zjednat tím, že soud prvního stupně následně vydá usnesení podle § 250a odst. 2 o. s. ř., jímž insolvenčního správce P. D. přibere do řízení a poté věc znovu projedná a rozhodne při respektu k dosud opomenutým procesním právům insolvenční správce P. D.

[46] Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek zrušil (s výjimkou prvního výroku a té části druhého výroku, kterou odvolací soud nepřipustil účast vedlejšího účastníka). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud (s výjimkou bodů I. a II. výroku) i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně ve zrušeném rozsahu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

[47] V další fázi řízení soudy též nepřehlédnou, že vzhledem k ustanovení § 3054 o. z. se budova č. p. 678 stala v průběhu řízení (k 1. lednu 2014) součástí pozemku parc. č. 853 (přestala být samostatnou věcí v právním smyslu), což je nutné zohlednit ve výrokové části rozhodnutí o žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2017, sp. zn. 22 Cdo 4572/2015, uveřejněný pod číslem 103/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[48] S přihlédnutím k závěrům formulovaným výše o povaze obligačních účinků kupní smlouvy bude úkolem soudů v další fázi řízení též výklad pravidla vyjádřeného v § 253 insolvenčního zákona (ve znění účinném v době, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka), jakož i posouzení toho, jaká právní jednání (právní úkony) P. D. coby insolvenčního dlužníka (včetně opomenutí) týkající se převodu nemovitostí na dovolatele, případně odkdy [zda ještě předtím, než nastanou (mohou nastat) věcněprávní účinky kupní smlouvy) podléhala v době před prohlášením konkursu na majetek P. D. omezením daným úpravou obsaženou v § 111 insolvenčního zákona (v rozhodném znění), respektive pro poměry dané věci podléhají (v době od prohlášení konkursu na majetek P. D.) omezením daným úpravou obsaženou v § 246 odst. 2 insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 12. 2019


Mgr. Milan Polášek
předseda senátu