Rozhodnutí NS

26 Cdo 1638/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/20/2019
Spisová značka:26 Cdo 1638/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1638.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§ 241a o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 1638/2019-144


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně Teppich Essers & Söhne GmbH, se sídlem v Porta Westfalica, Oehrkstrasse 1, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti žalované NewCo Immo CZ GmbH, se sídlem ve Weimaru, Zum Hospitalgraben 4-6, Spolková republika Německo, zastoupené Ass. jur. Denisem Dieterem Riedigerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17 C 104/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 2018, č. j. 17 Co 558/2015-121, t a k t o:


Dovolání se odmítá.
    S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

    Žalobkyně napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2018, č. j. 17 Co 558/2015-121, kterým odvolací soud potvrdil výrok I. usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 9. 2015, č. j. 17 C 104/2012-46, jímž soud prvního stupně nepřipustil vstup společnosti Svět koberců, spol. s r. o., v konkurzu do řízení jako další žalované.

    Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť v něm schází vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

    Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.

    Tvrzení dovolatelky, že určitá právní otázka (zde otázka přistoupení již neexistující společnosti do řízení) „má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla posouzena opětovně, ale jinak (srov. např. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).

    Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 20. 5. 2019


    JUDr. Jitka Dýšková
    předsedkyně senátu