Rozhodnutí NS

30 Cdo 68/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/19/2019
Spisová značka:30 Cdo 68/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.68.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Odpovědnost státu za škodu
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 68/2019-48


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 274/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2017, č. j. 23 Co 479/2017-39, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2015, doplněnou podáním ze dne 12. 5. 2016, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši1 1 565 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody z důvodu blíže nespecifikovaných nesprávných úředních postupů Okresního soudu v Havlíčkově Brodě v řízení vedeném pod sp. zn. 3 C 38/2006, Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 10 T 17/2006, jakož i dalších nesprávných úředních postupů v dalších řízeních.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 12. 2017, č. j. 23 Co 479/2017-39, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2017, č. j. 12 C 274/2015-33, kterým soud zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním (č. l. 41), které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.

Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).

Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. 2. 2019


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu