Rozhodnutí NS

29 Odo 114/2004

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/22/2006
Spisová značka:29 Odo 114/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:29.ODO.114.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§ 14 odst. 3 předpisu č. 328/1991Sb.
§ 14 odst. 3 předpisu č. 105/2000Sb.
§ 14 odst. 3 předpisu č. 1/1992Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 335/03
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

29 Odo 114/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce D. N. n., družstva, proti žalovaným 1) T. C. s. r. o., 2) J. T., a 3) L. T., o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 192/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. března 2003, č. j. 13 Cmo 235/2003-141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému a třetí žalované k ruce společné a nedílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.935,-- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce JUDr. V. K.

III. Žalobce a první žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 5. června 2002, č. j. 26 Cm 192/2000-105, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu označených nemovitostí ze dne 22. května 2000.

Dovolatel rozhodnutím soudů nižších stupňů po obsahové stránce vytýká nesprávné právní posouzení věci (jemuž je vyhrazen dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) a dožaduje se zrušení napadeného rozhodnutí. Přípustnost dovolání opírá dovolatel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přisuzuje zásadní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé po právní stránce řešení otázky, zda na základě ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném od 1. května 2000 může správce konkursní podstaty (jako pronajímatel) vypovědět i nájemní smlouvy sjednané před uvedeným datem na dobu určitou.

Druhý žalovaný a třetí žalovaná ve vyjádření navrhují dovolání odmítnout.

V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek dlužnice T. C. s. r. o. (usnesením ze dne 30. dubna 2004, č. j. 90 K 37/96-171, které nabylo právní moci 28. května 2004) a zprostil původní první žalovanou JUDr. S. V. výkonu funkce správkyně konkursní podstaty dlužnice (usnesením ze dne 26. listopadu 2004, č. j. 90 K 37/96-181, které nabylo právní moci 23. prosince 2004). Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. v rozhodném znění bez dalšího pokračoval v dovolacím řízení na místě první žalované s dlužnicí.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá; otázku kladenou dovolatelem totiž zodpověděl v rozsudku ze dne 30. září 2005, sp. zn. 29 Odo 908/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006. V něm uzavřel, že na základě ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném od 1. května 2000 (jež má za ústavně konformní) může správce konkursní podstaty vypovědět i nájemní smlouvy, které pozdější úpadce uzavřel jako pronajímatel před tímto datem na dobu určitou. Oporou pro tento závěr mu přitom byly i ustálené judikatorní závěry Nejvyššího soudu i Ústavního soudu o retroaktivním působení právních norem a přípustných mezích retroaktivity (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 34/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.). Jelikož napadené rozhodnutí je s tímto závěrem v souladu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Jelikož u první žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly, rozhodl Nejvyšší soud, že tito účastníci vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemají.

Náklady druhého a třetí žalované pak sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (v dovolacím řízení). Sazba odměny za dovolací řízení ve sporu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu určené dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“). pak ve smyslu ustanovení § 5 písm. c/, ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., činí 3.720,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.860,- Kč, jelikož advokát druhého a třetí žalovaných učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, tak dovolací soud přiznal druhému a třetí žalovaným k tíži dovolatele celkem 1.935,- Kč, a to - s přihlédnutím k povaze žaloby - k ruce společné a nedílné.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 22. února 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu