Rozhodnutí NS

21 Cdo 1993/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/23/2018
Spisová značka:21 Cdo 1993/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1993.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 1993/2018-154


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D., v právní věci žalobce Finančního úřadu pro Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební č. 36/61, IČO 72080043, proti žalované DOVER PLAINS s. r. o. v likvidaci se sídlem v Chomutově, Hotel Partyzán č. 2000, IČO 27152341, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská č. 3550/39, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 21 C 66/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2017, č. j. 84 Co 720/2016-107, takto:

      I. Dovolání žalované se odmítá.
      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
      Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


      Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 84 Co 720/2016-107, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 [když rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., z něhož nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že „jednal v nepřítomnosti žalované“ a že „nepřihlédl k včasnému podání žalované, jímž žádala s ohledem na špatnou ekonomickou situaci žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů“, čímž uplatňuje zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř. a jinou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě, jakož i ke zmatečnostem však dovolací soud může přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.)].

      Ostatně, rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce aktivní věcné legitimace k odpůrčí žalobě ve smyslu ustanovení § 42a odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a k podmínkám, za nichž lze odporovat právním úkonům, srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 15 Co 714/95, uveřejněný pod číslem 12/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001, který byl uveřejněn pod č. 64/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2876/2011, nebo odvolacím soudem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001).

      Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

      Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

      V Brně dne 23. 10. 2018


      JUDr. Mojmír Putna
      předseda senátu