Rozhodnutí NS

7 Tdo 281/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:7 Tdo 281/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.281.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Pohlavní zneužití (zneužívání)
Znásilnění
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
§ 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 281/2019-597


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. O., nar. XY v XY, bytem XY, okres Brno-venkov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 6 To 74/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 5/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. O. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 48 T 5/2018-505, byl obviněný v bodě 1) uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 2) zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Naproti tomu byl podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém obžaloba spatřovala další zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Zproštěná část není předmětem přezkumu v dovolacím řízení.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených zločinů v podstatě tím, že

ad 1) dne 17. 10. 2017 ve večerních hodinách v místě svého trvalého bydliště v obci XY, ul. XY, v dětském pokoji obývaném nezl. poškozenou AAAAA (pseudonym) a nezl. BBBBB (pseudonym), si lehnul do postele za poškozenou tak, že ona ležela na zádech a obžalovaný ležel na ní, osahával ji pod tričkem na prsou, která mačkal, což vnímala bolestivě, a dále pod pyžamovými kalhotami a spodními kalhotkami na přirození, kdy opakovaně jí zasunul do pochvy prsty takovým způsobem, že pociťovala výraznou bolest, a rovněž se jí penisem dotýkal pochvy a tlačil jej směrem dovnitř takovým způsobem, že to poškozená vnímala intenzivně bolestivě. Nedošlo ale k takovému průniku, který by způsobil poškození panenské blány. Poškozená se jednání obviněného bránila, říkala mu, aby odešel, že ji to bolí, nechtěla mu jeho jednání dovolit, načež ji obviněný udeřil rukou na pravé oko, když mu nechtěla držet v potřebné pozici,

ad 2) v období od přesně nezjištěné doby roku 2016 do 16. 10. 2017, v místě svého trvalého bydliště v obci XY, ul. XY, v dětském pokoji obývaném nezl. poškozenou AAAAA a nezl. BBBBB, minimálně v jednom případě poškozené na posteli zasouval dva prsty do pochvy takovým způsobem, že to pro ni bylo bolestivé, u čehož masturboval s ejakulací semene na břicho poškozené.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 12. 2018, č. j. 6 To 74/2018-557, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznil, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí je povinností Nejvyššího soudu zasáhnout do skutkových zjištění soudů nižších stupňů v případě, že je porušeno základní právo obviněného na spravedlivý proces a ve věci existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Na takové rozpory poukazoval již ve svém odvolání, na jehož obsah odkázal s poukazem na ekonomii soudního řízení. Soud prvního stupně se nezabýval rozpory ve výpovědi poškozené. Rovněž tak znalecký posudek připustil určitou schopnost poškozené vymýšlet si. Celé trestní řízení bylo zahájeno na popud jeho družky po předchozí hádce, přičemž později sama uvedla, že to byl omyl. Výpověď svědkyně E. P. je účelová a nevěrohodná z důvodu animozity mezi nimi, přičemž tato využila situaci, aby jej oddělila od jeho družky. Soudy nepřihlížely k důkazům svědčícím v jeho prospěch, především k lékařské zprávě z vyšetření poškozené a ke znaleckému posudku z odvětví zdravotnictví, oboru sexuologie. Důkazy svědčící v jeho neprospěch jsou ve vzájemném rozporu, a soud prvního stupně tento rozpor bagatelizoval. Je krajně nepravděpodobné, aby matka poškozené nebo její teta nechaly celou situaci zajít tak daleko a 1,5 roku celou záležitost neřešily. Soud vycházel při skutkových závěrech pouze ze svých domněnek, které nemají oporu v dokazování.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že odkaz obviněného v dovolací argumentaci na jím podané odvolání je nepřípustný. Přesto se vyjádřil i k námitce uplatněné obviněným pouze v odvolání, a to k porušení zásady in dubio pro reo s tím, že tato námitka nemůže naplnit uplatněný dovolací důvod, neboť se jedná o procesní zásadu. V reakci na skutkové námitky obviněného odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů s tím, že tyto zjevně neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ani jinému z dovolacích důvodů. Obviněný totiž nenamítl nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Dovolací námitky obviněného jsou fakticky pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů. Obviněný se provedeným důkazům snaží dát jiný obsah, který by vyzníval v jeho prospěch, avšak který je odlišný od hodnocení těchto důkazů soudy. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkového charakteru, které se míjí s obsahem uplatněného dovolacího důvodu a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy hodnotily soudy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpověďmi nezl. poškozené AAAAA a svědkyň M. O. a E. P. Věrohodnost výpovědi poškozené byla prokázána znaleckým posudkem a výpovědí znalkyně PhDr. Marty Skulové z oboru kultury a školství – odvětví dětské a dospělé psychologie, syndromu zavrženého rodiče a oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, přičemž ani Nejvyšší soud ve shodě se soudy obou stupňů nemá pochybnosti o věrohodnosti výpovědí shora uvedených svědkyň. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Obiter dictum je namístě poznamenat, že námitka extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním sama o sobě není námitkou, která by byla podřaditelná pod některý z dovolacích důvodů, nýbrž může toliko opodstatnit zásah do soudy zjištěného skutkového stavu.

Pokud jde o odkaz obviněného na obsah jeho odvolání, resp. doplnění odvolání, Nejvyšší soud připomíná, že se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů je bezpředmětný odkaz obviněného na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).

Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 3. 2019


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu