Rozhodnutí NS

7 Tdo 141/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/06/2019
Spisová značka:7 Tdo 141/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.141.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.

7 Tdo 141/2019-566


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 3. 2019 o dovolání obviněného M. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 5 To 259/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 T 43/2018 takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 5. 2018, č. j. 19 T 43/2018-407, byl obviněný M. M. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, zčásti dokonaným zčásti ve stádiu pokusu (§ 21 odst. 1 tr. zákoníku) a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř., že obviněný je společně a nerozdílně s dalšími spoluobviněnými povinen na náhradě škody zaplatit společnosti Hruška, spol. s r. o., částku 10 872 Kč. Se zbytkem nároku byla poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání obviněného M. M. směřující do všech výroků rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2018, č. j. 5 To 259/2018-495, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily provedené důkazy a dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Uvedl, že nebyla prokázána jeho vina, pokud jde o pokus vypáčit ve zdi zabudovaný trezor s hotovostí ve výši 68 199 Kč. Svým jednáním tak nezpůsobil větší škodu ve smyslu § 205 odst. 3 tr. zákoníku. Z odborných vyjádření založených ve spise vyplynulo, že není možné určit, zda zkoumanými nástroji došlo k poškození trezoru. Výpověď svědkyně M. S. není podle obviněného podpořena žádným navazujícím důkazem. Z peněžního deníku jednoznačně vyplývá, že dne 16. 12. 2017 byl proveden odvod ve výši 18 500 Kč. Soud prvního stupně převzal tvrzení svědkyně o faktickém neprovedení odvodu do banky, aniž by je jakkoli zkoumal. Při stanovení částky obsažené v trezoru nevzaly soudy v potaz výběr z 15. 12. 2017 ve výši 1 000 Kč označený jako „cash“. Obviněný nesouhlasil ani s vyčíslením škody vzniklé na trezoru, s tím, že z faktury není patrné, zda byl trezorový zámek opravován nebo vyměněn. Zpochybnil i vyčíslení hodnoty odcizeného zboží. Na rozpory v průběhu řízení poukazoval, avšak soudy se spolehly na vyčíslení provedené poškozenou společností. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Novém Jičíně k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání podané prostřednictvím obhájce je doplněno i vlastnoručním podáním, zčásti obtížně srozumitelným, které je nazváno „Dovolání“. Jsou v něm uplatněny mj. námitky obsahově shodné s obsahem dovolání. Z obsahu tohoto podání nelze v řízení o dovolání vycházet (viz např. rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že toto jednoznačně překročilo meze uplatněného dovolacího důvodu. Mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, které z nich soud prvního stupně vyvodil a z nichž vycházel také odvolací soud, nelze shledat žádné, natož extrémní rozpory. V tomto směru odkázal státní zástupce na podrobné odůvodnění odsuzujícího rozsudku a podstatné závěry současně ve svém vyjádření shrnul. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
    Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.

    Z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

    Jako trestné činy výše uvedené byl posouzen skutek, který podle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, spočíval v podstatě v tom, že obviněný s dalšími spoluobviněnými dne 18. 12. 2017 okolo 1:00 hodin ve XY, místní část XY č. p. XY, přijeli k prodejně potravin Hruška osobním vozidlem, které řídil B. Z., který dále čekal ve vozidle. Obviněný spolu s F. B. a M. G. na nákladové rampě ze zadní strany prodejny vypáčili dřevěné dvoukřídlé dveře do skladu pečiva, zde pak vypáčili dveře do prodejních prostor, kde odcizili alkoholické nápoje, cukrovinky, masné a mléčné výrobky, tabákové výrobky a stírací losy a dobíjecí kupóny Sazka Mobil, vypáčili dveře do kanceláře prodejny, kde se pokusili vypáčit ve zdi zabudovaný kovový trezor s hotovostí ve výši 68 199 Kč, což se jim nepodařilo a v kanceláři odcizili pouze další tabákové výrobky, tedy celkově odcizili zboží v hodnotě 39 835 Kč, z čehož část odnesl v igelitové tašce M. G. do vozidla a zbytek ponechali u dveří prodejny, aby jej odnesli později, avšak byli zadrženi hlídkou Policie České republiky. Poškozením dveří a trezoru způsobili společnosti Hruška škodu ve výši 10 872 Kč.

    Svůj mimořádný opravný prostředek založil obviněný na námitkách, které jsou mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, resp. hodnocení provedeného dokazování. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Na tom nic nemění ani vyjádření dovolatele, že „…namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem.“

    Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

    Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.

    O žádný z těchto případů se však v projednávané věci nejedná. Mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech. Námitky směřující do oblasti dokazování obviněný založil na své vlastní, od soudu prvního stupně odlišné interpretaci jeho výsledků. Soudy přitom logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Dovolací námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, s níž se již soudy v předchozím řízení vypořádaly. Na odůvodnění jejich rozhodnutí lze odkázat s tím, že v reakci na odvolací námitky se s obhajobou obviněného přesvědčivě vypořádal zejména odvolací soud v napadeném usnesení. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pouze nelze jednoznačně dovodit, zda částka 68 199 Kč obsažená v trezoru zahrnuje odečtení položky označené jako „cash“. To však nemohlo mít žádný vliv na právní posouzení skutku a nemohlo by se tak ani jednat o výše vysvětlenou situaci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Ani tato námitka proto není způsobilá dovolacího přezkumu.

    Shrnuto, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.

    Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

      Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

      V Brně dne 6. 3. 2019


      JUDr. Josef Mazák
      předseda senátu