Rozhodnutí NS

26 Cdo 3371/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/17/2018
Spisová značka:26 Cdo 3371/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3371.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 3371/2018-409


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství vlastníků Sklenská 1582, se sídlem v Praze 14, Sklenská 1582/1b, IČO 28509731, zastoupeného Mgr. Davidem Kůtou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66, proti žalovanému J. N., P., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Remešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencova 177/8, o zaplacení částky 132.912 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 44/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2018, č. j. 8 Cmo 84/2017-365, t a k t o :


I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.420 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Kůty, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1461/66
    S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

    Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu částku 132.912 Kč s příslušenstvím představující dlužné zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky a garáže za období leden až květen 2013 a dlužné nedoplatky podle vyúčtování služeb a příspěvků na správu domu a pozemku za období roku 2011 a 2012.

    Městský soud v Praze (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 2. 2017, č. j. 28 Cm 44/2014-323, žalobu o zaplacení částky 131.815,60 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), v části o zaplacení částky 1.096,40 s příslušenstvím řízení zastavil (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.) a o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek (výrok IV.).

    Vrchní soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 3. 2018, č. j. 8 Cmo 84/2017-365, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 14.447,60 Kč „se zákonným úrokem z prodlení od 16. 11. 2011 do zaplacení z dlužných částek“ (výrok I., bod 1.), ve zbytku jej potvrdil (výrok I., bod 2.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

    Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I., v té části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně (bod 1.), a ve výroku II. (výrok o nákladech řízení) napadl žalovaný dovoláním, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“.

    Dovolání žalovaného, jímž napadá výrok I. rozsudku odvolacího soudu v té části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 14.447,60 Kč, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jehož dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba považovat sice výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, nebo ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018).

    V té části, která směřuje proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, není rovněž dovolání žalovaného přípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

    Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

    Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

    V Brně dne 17. 10. 2018


    JUDr. Jitka Dýšková
    předsedkyně senátu