Rozhodnutí NS

33 Cdo 1898/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:33 Cdo 1898/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1898.2018.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Smlouva kupní
Prodlení dlužníka
Úroky z prodlení
Dotčené předpisy:§ 588 obč. zák.
§ 613 obč. zák.
§ 1970 o. z.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 1898/2018-133


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ZEPTER INTERNATIONAL s. r. o. se sídlem Praha 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II., č. 30a, proti žalované J. V., bytem XY, o zaplacení 18.460 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 105 C 53/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2017, č. j. 14 Co 95/2017-92, t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2017, č. j. 14 Co 95/2017-92, se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 18.460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 2. 2014 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 6.227,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.069,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.613,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta.


O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č. j. 14 Co 95/2017-92, potvrdil rozsudek ze dne 24. 11. 2016, č. j. 105 C 53/2015-49, kterým Okresní soud v Břeclavi zamítl žalobu o zaplacení 18.460 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ve shodě se soudem prvního stupně ze zjištění, že dne 2. 2. 2012 uzavřely účastnice řízení kupní smlouvu č. 34218881, podle které žalobkyně (prodávající) prodala žalované (kupující) zboží označené kódem „MED -865“ a popisem „COMPACT + BARVY + STOJAN“, a dále „+POD. BONUS HAND“ za 24.990 Kč, po dotaci 8.000 Kč, přičemž kupní cena měla být hrazena ve 24 měsíčních splátkách; první ve výši 3.761 Kč do 2. 3. 2012, další po 923 Kč splatná vždy k 15 dni kalendářního měsíce a zboží dodáno do jednoho měsíce po úhradě poslední splátky. Smlouva byla uzavřena mimo provozovnu žalobkyně prostřednictvím její reprezentantky J. P., která žalované při předváděcí akci předložila katalog, v němž je zboží označeno kódy, odpovídajícími kódům vybraného zboží v kupní smlouvě. Žalovaná na kupní cenu ničeho neuhradila. Zjištěný skutkový stav odvolací soud právně posoudil tak, že účastnice uzavřely kupní smlouvu ve smyslu § 613 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“ (srovnej § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), která je však neplatná pro neurčitost vymezení předmětu koupě a kupní ceny. Kupní smlouva sice obsahuje údaj o zboží označeným kódem „MED -865“ a popisem „COMPACT + BARVY + STOJAN“, a dále „+POD. BONUS HAND“ bez uvedení kódu, součástí smluvních ujednání však není odkaz na konkrétní katalog, v němž mělo být zboží vyobrazeno a současně označeno v kupní smlouvě uvedeným kódem; absence tohoto odkazu činí údaj o zakoupeném zboží neurčitým. U zboží označeného „+POD. BONUS HAND“ není uveden žádný kód, ani výše kupní ceny, což samo o sobě nepostačuje k závěru, zda bylo toto zboží předmětem darovací smlouvy. Neurčitým shledal i ujednání o výši kupní ceny, neboť částka 24.990 Kč, po „dotaci“ 8.000 Kč je vyplněna pouze v kolonce u zboží s kódem „MED -865“, u zboží označeného „+POD. BONUS HAND“ kupní cena vyplněna není, a není tudíž zřejmé, zda se kupní cena 24.990 Kč vztahuje i na zboží označené jako „+POD. BONUS HAND“, zda je mezi výrobky nějaká souvislost či zda tvoří součást věci hromadné nebo jde o účelově určený celek, který sdílí jednotný právní osud. Svůj závěr neshledal rozporným se závěry dovozenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 543/2000, neboť jde o skutkově odlišné případy.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť má za to, že odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva - určitosti vymezení předmětu koupě - odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 543/2000, ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1413/2000, ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 447/2004, ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1306/2005, ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1776/2006 a Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 115/01, v nichž bylo v obdobných právních věcech dovozeno, že identifikace zboží prodávaného na základě smlouvy o prodeji zboží na objednávku je dána na základě předloženého katalogu, v němž je výrobek označen číslem odlišujícím zboží od jiného. V dané věci byla nadto kupní smlouva uzavřena v provozovně žalobkyně, kde je zboží vystaveno a označeno shodným katalogovým číslem. Odvolacímu soudu žalobkyně dále vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy katalogem zboží a svědeckou výpovědí J. P., kterými podpořila své tvrzení o řádném vymezení předmětu koupě. Srozuměna není ani se závěrem odvolacího soudu, že neurčité je i smluvní ujednání o kupní ceně. Má za to, že postupoval-li by odvolací soud při výkladu tohoto smluvního ujednání v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 625/2003, dospěl by k opačnému závěru. Nadále prosazuje, že z označení zboží kódem „MED -865“ a popisem „COMPACT + BARVY + STOJAN“ jednoznačně plyne, že jde o účelově určený celek za kupní cenu 24.990 Kč; označením „+POD. BONUS HAND“ pak byl identifikován bonus, který žalovaná obdržela zdarma k zakoupenému zboží. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, případně aby ho zrušil spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále opět jen „o. s. ř.“).

Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí, jímž se řízení končí, závisí na vyřešení otázky určitosti vymezení předmětu koupě katalogovým číslem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.

Sankce neplatnosti právního úkonu se váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li nejasný jeho obsah (má věcné nedostatky), to jest, když se jednajícímu nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit. Závěr o neurčitosti právního úkonu předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit (§ 35 odst. 1 obč. zák.) Jen právní úkony, u nichž neurčitost obsahu nelze odstranit výkladem podle stanovených interpretačních pravidel (§ 35 odst. 2 obč. zák.), jsou pro neurčitost neplatné (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 1997, sp. zn. 5 Cmo 494/96, publikované v časopise Soudní rozhledy, ročník 1998, číslo 8, strana 205, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikované v časopise Soudní rozhledy, ročník 1998, číslo 7, strana 372).

Podle § 588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

Podle § 613 obč. zák. lze věci prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě a není-li dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem.

Při prodeji na objednávku je předmětem smlouvy věc, kterou prodávající v době uzavření kupní smlouvy nemá k dispozici, avšak může ji opatřit a kupujícímu dodat. Kupní smlouva v tomto případě vzniká okamžikem, kdy se účastníci dohodnou na jejích podstatných náležitostech (předmětu plnění a kupní ceně). Prodávající má ze smlouvy povinnost v dohodnuté době (nebyla-li dohodnuta, pak ve lhůtě přiměřené okolnostem) kupujícímu věc obstarat. Předmětem kupní smlouvy mohou být věci určené individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně, soubor věcí, a dále práva a jiné majetkové hodnoty, pokud to jejich povaha připouští; předmět koupě přitom nemusí existovat již v době uzavření smlouvy.

Nejvyšší soud v skutkově obdobných případech, kdy se zboží prodává formou vzorků a katalogu, dovodil, že předvádí-li prodávající při uzavírání kupní smlouvy o prodeji zboží na objednávku kupujícímu zboží formou vybraných vzorků a nabídku doplňuje předložením prospektu, v němž jsou vyobrazeny jednotlivé kompletní soubory zboží, které jsou pak v kupní smlouvě označeny čísly v prospektu uvedenými, je předmět koupě identifikovaný typem a číslem z hlediska § 37 odst. 1 obč. zák. dostatečně určitý (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1413/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod č. C 510/6, ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1306/2005, nebo ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1776/2006).

V posuzované věci smluvní strany vymezily předmět koupě v kupní smlouvě č. 34218881 katalogovým číslem „MED -865“ a popisem „COMPACT + BARVY + STOJAN“ s tím, že jde o 1 kus zboží za kupní cenu 24.990 Kč. Vyšlo-li v řízení najevo, že žalobkyně prostřednictvím své reprezentantky předvedla žalované vybrané zboží a nabídku doplnila za použití katalogu, v němž jsou výrobky označeny stejnými kódy, jaké užívá v kupní smlouvě, jde ve světle citované judikatury dovolacího soudu za dostačující označení předmětu koupě. Sluší se poznamenat, že usilovala-li dovolatelka o to, podpořit svůj závěr o určitosti vymezení předmětu koupě též tvrzením, že kupní smlouva byla uzavřena v provozovně žalobkyně, kde je zboží vystaveno a označeno příslušným katalogovým číslem, jedná se o skutkovou verzi, která v řízení najevo nevyšla. Dovolací soud, vázán skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, tudíž tuto námitku skutkového charakteru nezohledňoval. Neurčitostí netrpí ani ujednání o kupní ceně; výkladem předmětné dohody ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. a zásad pro výklad právních úkonů formulovaných např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, je třeba dospět k jednoznačnému závěru o jeho platnosti. Z kupní smlouvy je patrné, že kupní cena 24.990 Kč se vztahuje ke zboží označenému jako „MED -865“, přičemž absence údaje o kupní ceně u zboží označeného „+POD. BONUS HAND“ nepochybně vyjadřuje bezúplatný převod této položky jako tzv. „bonusu“ k zakoupenému zboží. Lze uzavřít, že závěr odvolacího soudu o neplatnosti kupní smlouvy pro neurčitost vymezení předmětu koupě a ceny ve smyslu § 37 obč. zák. není správný a žalobkyně uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci důvodně.

Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Při plnění ve splátkách jde o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky je určena poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně tak, jak jsou splátky plněny, a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť (srovnej Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, 725 s., a odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005, a ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 1697/2005). Úroky z prodlení mají povahu opětujících se dávek, které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2006, Cpjn 202/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39/2006), a povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, sp. zn. 21 Cdo 682/2006, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3029/2011).

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou z 15. 7. 2015 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18.460 Kč s 8,05 % úroky z prodlení z 18.460 Kč od 16. 2. 2014 do zaplacení. Protože první splátka splatná dne 2. 3. 2012 ve výši 3.761 Kč, a další 3 splátky po 923 Kč, splatné dne 15. 4. 2012, 15. 5. 2012 a 15. 6. 2012, byly ke dni podání žaloby promlčeny, žalobkyně se jejich úhrady nedomáhala. Dne 15. 2. 2014 měla být zaplacena poslední z 20 zbývajících splátek ve výši 923 Kč, žalovaná však na kupní cenu 24.990 Kč nic neuhradila. Protože žalovaná je se splácením svého peněžitého dluhu v prodlení a námitka promlčení nebyla během řízení vznesena, náleží žalobkyni vedle přiznaného nároku na zaplacení kupní ceny i zákonné úroky z prodlení, a to pouze za období a ve výši omezené žalobním petitem. Nejvyšší soud přistoupil k aplikaci § 1970 o. z., s ohledem na den vzniku nároku žalobkyně (srovnej § 3028 o. z.). Žalobkyni náleží úroky z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (k 16. 2. 2014, činila 0,05 %), zvýšené o 8 procentních bodů, tj. 8,05 % p. a. z částky 18.460 Kč od 16. 2. 2014 do zaplacení.

Zbývající dovolací argumentací žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že nedoplnil dokazování důkazy svědeckou výpovědí J. P. a katalogem, jimiž podpořila své tvrzení, že s žalovanou řádně uzavřely kupní smlouvu. Pro právní posouzení podstatné skutečnosti však vyplynuly z podání žalobkyně a z textu kupní smlouvy. Žalobkyni lze sice přisvědčit, že podle § 120 odst. 1věty první o. s. ř. jsou účastníci řízení povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak nelze přehlížet, že podle věty druhé tohoto ustanovení soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Z této úpravy vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z nich, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a neprovedl navržené důkazy, přitom nepředstavuje automaticky vadu řízení (srovnej např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085, a nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, publikované ve sv. 2 a 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49 a č. 80). Lze uzavřít, že odvolací soud namítanou vadou odvolací řízení nezatížil, neboť v souladu s § 120 o. s. ř. zjišťoval skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci.

Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud dovoláním napadený výrok odvolacího soudu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku (§ 243d písm. b/, § 243f odst. 4 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. dovolací soud rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Skutečnost, že žalobkyně vzala podáním z 8. 3. 2019 zpět dovolání směřující proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se při změně dovoláním napadeného rozsudku stala irelevantní.

Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem před soudem prvního stupně, odvolacím soudem i soudem dovolacím. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), dovolací soud určil výši mimosmluvní odměny podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 1.860 Kč.

Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši 6.227,20 Kč; tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.720 Kč za dva úkony právní služby, z dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů ve výši 600 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu), z částky 907,20 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.), a z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.

Za řízení před odvolacím soudem žalobkyni náleží náhrada nákladů ve výši 11.069,90 Kč; tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.720 Kč za dva úkony právní služby, z dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů ve výši 600 Kč, z částky 1.747,70 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, z cestovného právního zástupce ve výši 2.802,20 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 1.200 Kč (srov. § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč.

Za dovolací řízení náleží žalobkyni náhrada nákladů ve výši 9.613,60 Kč; tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.860 Kč za jeden úkon právní služby, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč, z částky 453,60 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty a z náhrady za poplatek za dovolání ve výši 7.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 24. 4. 2019



JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu