Rozhodnutí NS

11 Tdo 605/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:12/18/2018
Spisová značka:11 Tdo 605/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.605.2018.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy:§ 283 odst. 1, 2 písm. a, c, d) tr. zákoníku
§ 283 odst. 3 písm. b, c) tr. zákoníku
§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.
§ 265l odst. 1 tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tdo 605/2018-I-133


USNESENÍ



Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2018 dovolání obviněných J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, E. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY – XY, XY, a V. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 2/2017, a rozhodl t a k t o :


Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2017.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné E. R. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2017, byli obvinění J. M. a E. R. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku. Za to byli obvinění shodně podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněná V. S. byla pak týmž rozsudkem uznána vinnou pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku a pomocí ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byla obviněná V. S. podle § 283 odst. 3, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněné bylo současně podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněným rovněž uložen trest propadnutí věci, jenž byl podrobně specifikován ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Pro úplnost pak nutno uvést, že citovaným rozsudkem bylo zároveň rozhodnuto o vině a o trestu ohledně dalších spoluobviněných, a to P. M., M. O. a I. K.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (stručně shrnutých v částech týkajících se jednotlivých odběratelů) se obvinění dopustili trestné činnosti tím, že

I.

obžalovaní P. M. a J. M. od blíže nezjištěné doby roku 2012 do 29. 2. 2016, obžalovaná V. S. nejméně od května 2013 do 29. 2. 2016, obžalovaný M. O. nejméně od začátku roku 2015 do 29. 2. 2016, obžalované I. K. a E. R. nejméně od 11. května 2015 do 29. 2. 2016,

ačkoli látky alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem jsou jako psychotropní látky zařazeny do seznamu psychotropních látek dle Úmluvy o psychotropních látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v příloze 7, seznamu č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je možné s nimi zacházet pouze na základě příslušného povolení k vymezeným účelům, tak s vědomím povahy těchto psychotropních látek bez příslušného povolení s následně popsaným rozdělením rolí při obstarávání, nabídce, prodeji, distribuci léků Hypnogen, Stilnox, Sanval, Zolpidem, Apo-Zolpidem, Zolpinox, Lexaurin, Adipex retard, Neurol, Rivotril, Xanax, Diazepam a další obsahujících shora uvedené psychotropní látky za účelem získávat prospěch touto činností

obžalovaní P. M. a J. M. po vzájemné dohodě na základě poptávek na internetových stránkách www.doktoronline.cz a dalších kontaktů nabízeli a po domluvě na množství a ceně prodávali, poskytovali opakovaně dále uvedeným osobám, jako i dalším dosud neztotožněným osobám, uvedené léky obsahující shora vyjmenované psychotropní látky, kdy předmětné léky kupovali v lékárnách v Praze i jinde na základě jimi padělaných lékařských receptů, které sami vyplnili, podepsali, opatřili razítkem lékařů, které si nechali neoprávněně vyrobit, kdy objednávky léků shromažďoval obžalovaný P. M., který na jejich základě buď vyzval obžalovaného J. M. k padělání lékařského receptu nebo falešný lékařský recept vyhotovil sám, následně buď obžalovaný P. M. nebo obžalovaný J. M., v některých případech za finanční odměnu M. H., nar. XY, vyzvedli v blíže nezjištěných lékárnách v Praze předmětné léky, nebo léky na vyžádání zajistily obžalované I. K. a E. R., a léky byly následně zasílány poštou odběratelům, kde k úhradě došlo dobírkou, kdy zasílání léků poštou obstarával obžalovaný J. M., případně obžalovaný P. M., nebo léky osobně oproti hotovosti předávali obžalovaní P. M. a J. M. v Praze v restauraci D. S., Praha, či blízkém okolí této restaurace, nebo na jiných místech města Prahy, Ostravy, Jihlavy a dalších, kdy dále obžalovaný P. M. dával úkoly ostatním obžalovaným a ostatní obžalované odměňoval, odbornou stránku zajišťoval obviněný J. M.,

a obžalovaná V. S. v dosud přesně nezjištěné době roku 2013 záměrně oslovila obžalované P. M. a J. M. s nabídkou, že pro obžalované bude ze svého počítače zadávat inzerci shora uvedených léků, za což bude dostávat týdně dvě až tři sto tabletová balení léku Hypnogen, kterou obžalovaný P. M. přijal, a následně obžalovaná minimálně od května roku 2013 do 29. 2. 2016 s vědomím, že léky jsou pouze na lékařský předpis a budou použity pro neoprávněný prodej dalším osobám s vytvořením zisku, a že obsahují shora uvedené psychotropní látky, prostřednictvím počítačové sítě internet na volně přístupných internetových stránkách www.doktoronline.cz, případně i jiných stránkách - bazos.cz, anonce.cz, bazarek.cz, s četností od jedenkrát týdně po denně zadávala a spravovala inzerci na prodej léků Hypnogen, Sanval, Neurol, Xanax, Adipex retard, Diazepam a dalších s možností obstarání i jiných léků, zpočátku i s cenou, s možností dohody slev a pod zadané inzeráty uváděla jméno "P." a kontaktní telefonní číslo na obžalovaného P. M., kdy všechny informace jí k inzerci poskytli obžalovaní P. M. a J. M., a na základě těchto inzerátů se zájemci o předmětné léky nakontaktovali přímo na obžalovaného P. M., s nímž si poté domluvili prodej uvedených léků, kdy obžalovaná věděla, že obžalovaný P. M. má vůdčí postavení při distribuci léků, věděla, že postavení obžalovaného J. M. vyplývá z jeho odbornosti, a že minimálně rozváží léky, dále byla obžalovaná minimálně od počátku roku 2015 informována obžalovaným P. M., že obžalovaný M. O. je rovněž činný v probíhajících obchodech s předmětnými léky, a dále obžalovaná vyhledávala vhodné lékaře pro získání otisků jejich razítek z receptů, přičemž byla obžalovaným P. M. informována o skutečnosti, že si lékařské recepty vyrábějí, kdy věděla, že za lékaři pro získání otisku razítka chodí obžalovaný J. M.,

a minimálně od počátku roku 2015 zajišťoval obžalovaný M. O. jako řidič osobním motorovým vozidlem tv. zn. Chrysler Concorde, RZ XY a dalšími vozidly v blíže nezjištěném počtu případů dle pokynů obžalovaného P. M. rozvážení předmětných léků minimálně po P., které předávali odběratelům obžalovaní P. M. či J. M., přivážení léků od obžalovaných I. K. a E. R. z Příbrami do Prahy nebo v Praze pro obžalované P. M. a J. M., a převážení obžalovaných P. M. a J. M. za účelem vyzvedávání léků v lékárnách minimálně v Praze, přičemž obžalovaný věděl, jaký druh léků převáží, jakým způsobem jsou tyto léky získávány a že jsou následně prodávány obžalovaným P. M. a J. M. dalším osobám se ziskem, neboť tyto informace měl od obžalovaných P. M., J. M., věděl také jakým způsobem je zabezpečena inzerce předmětných léků, věděl o zapojení obžalovaných I. K. a E. R. při získávání předmětných léků, kdy za svoji činnost byl finančně obžalovaným P. M. odměňován, věděl, že vedoucí postavení má obžalovaný P. M. a výkonnou složkou je obžalovaný J. M.,

a minimálně od 11. 5. 2015 do 29. 2. 2016 zajišťovaly shora uvedené léky také obžalované I. K. a E. R., které k tomu byly osloveny obžalovaným P. M. a které za tuto činnost byly finančně odměňované částí ze zisku za prodej předmětných léků, kterou si dělily, a kterým dle zájmu odběratelů obžalovaný P. M. sděloval, které léky mají obstarat a dodat, a za tím účelem jim obžalovaní P. M. a J. M. předávali vyplněné padělané recepty či nevyplněné recepty s informacemi a razítky nutnými k výrobě padělaných lékařských receptů, částečně si tyto recepty vyhotovovaly obě obžalované za pomoci neoprávněně vyrobených lékařských razítek samy a na základě těchto padělaných lékařských předpisů či bez lékařských předpisů předmětné léky obě obžalované vyzvedávaly v lékárně V C., Praha, U sv. V., P. a ve Vraném nad Vltavou, a tyto léky následně oproti finanční odměně předávaly obžalovanému P. M., J. M. nebo M. O., a to v Praze poblíž restaurace D. S. či na jiných místech, v Příbrami nebo jinde, kdy obě o obžalované se znalostí povahy dodávaných léků věděly, že tyto léky budou následně ostatními obžalovanými prodány se ziskem jednotlivým odběratelům, věděly, že vůdčí postavení ohledně distribuce léků má obžalovaný P. M., výkonnou a odbornou složku obstarává obžalovaný J. M. a funkci řidiče vykonává obžalovaný M. O., kdy komunikaci ohledně konkrétních dodávek léků, jejich množství vedla převážně obžalovaná I. K., v některých případech i obžalovaná E. R., s obžalovanými P. M., J. M., ohledně doby a místa předání obžalovaná I. K. také s obžalovaným M. O., a předávky léků uskutečňovala obžalovaná I. K. nebo obě obžalované,

a takto na základě uvedeného jednání všech obžalovaných po získání nákupem v lékárnách minimálně následujících léků, byly tyto léky shora popsaným způsobem obžalovanými P. M. a J. M. za dohodnutou cenu prodány nebo poskytnuty jako odměna, a předány buď osobně, nebo prostřednictvím pošty jednotlivým odběratelům, kteří si léky převzali a uhradili, a to minimálně v rozsudku soudu prvního stupně vyjmenovaným osobám, a takto:

obžalovaní P. M. a J. M. prodali, předali, přechovávali pro jiného nejméně 15.790 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 229.650 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.332.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem z prodejních cen po odečtu nákupních cen minimálně ve výši 900.000,- Kč,

z toho za pomoci obžalované V. S. nejméně 15.790 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 229.650 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.037.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 900.000,- Kč,

z toho za pomoci obžalovaného M. O. nejméně 15.715 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 227.850 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.332.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 900.000,- Kč,

z toho společně s obžalovanými I. K., E. 14.675 mg účinné látky alprazolam, 12.150 mg účinné látky bromazepam, 400 mg účinné látky diazepam, 227.850 mg účinné látky fentermin, 1.305 mg účinné látky klonazepam, 1.063.100 mg účinné látky zolpidem, se ziskem minimálně ve výši 850.000,- Kč,

II. obžalovaná I. K. a E. R. společně

ačkoli látky alprazolam, bromazepam, diazepam, fentermin, klonazepam, zolpidem jsou jako psychotropní látky zařazeny do seznamu psychotropních látek dle Úmluvy o psychotropních látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v příloze 7, seznamu č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je možné s nimi zacházet pouze na základě příslušného povolení k vymezeným účelům, tak s vědomím povahy těchto psychotropních látek bez příslušného povolení po předchozí vzájemné domluvě nejméně od listopadu roku 2015 až do 29. 2. 2016 za účelem získávat finanční prospěch opakovaně prostřednictvím počítačové sítě internet na diskuzích nacházejících se na internetových stránkách minimálně www.doktoronline.cz pod kontaktním emailem hypno@centrum.cz, kam se obě obžalované přihlašovaly pod uživatelským jménem M., a rovněž prostřednictvím telefonického kontaktu, obě obžalované nabízely a poté prodaly nejméně níže uvedeným osobám, jakož i dalším dosud neztotožněným osobám, léky, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis - Hypnogen, Stilnox, Sanval, Zolpidem rathiopharm, Rivotril, Lexaurin, Xanax, Neurol, Adipex retard, Zolpidem, Diazepam, které obsahují shora uvedené psychotropní látky, kdy pro získání těchto léků dle provedených objednávek od odběratelů padělaly obě obžalované lékařské předpisy tak, že je vyplnily, opatřily některým z razítek se jmény lékařů, která si za tímto účelem neoprávněně opatřily, a podepsaly, a poté na základě takto padělaného lékařského receptu, případně i bez tohoto receptu, léky obě obžalované nakoupily a vyzvedly nejméně v lékárnách v Praze V C., ve Vraném nad Vltavou, v Příbrami U Sv. V. a následně tyto léky za dohodnutou cenu, kterou určovaly obžalované, dílem prostřednictvím poštovního přepravce zaslaly na adresu kupujícího, kdy rozesílání poštou prováděla dle získaných objednávek obviněná I. K., nebo obě obžalované společně, dílem osobně obě obžalované, případně jen obžalovaná I. K., rozvezly odběratelům osobním motorovým vozidlem Volkswagen Tiguan 5N, RZ XY, či jiným vozidlem, kdy k úhradě ceny od kupujících docházelo buď předáním hotovosti při osobním odběru, nebo prostřednictvím pošty dobírkou, kdy zisk si obžalované rozdělovaly na polovinu,

a takto na základě uvedeného jednání obou obžalovaných po získání nákupem v lékárnách minimálně následujících léků, byly tyto léky shora popsaným způsobem obžalovanými za dohodnutou cenu prodány a předány buď osobně, nebo prostřednictvím pošty jednotlivým odběratelům, kteří si léky převzali a uhradili, a to minimálně v rozsudku soudu prvního stupně vyjmenovaným osobám,

a takto obžalované I. K. a E. R. pod bodem společně opatřily a prodaly léky s celkovým obsahem nejméně 14.610 mg účinné látky alprazolam, 15.885 mg účinné látky bromazepam, 600 mg účinné látky diazepam, 3.000 mg účinné látky fentermin, 1.770 mg účinné látky klonazepam, 830.900 mg účinné látky zolpidem, se ziskem z prodejních cen po odečtu nákupních cen léků minimálně ve výši 800.000 Kč,

III. obžalovaná V. S.

ačkoli látky alprazolam, fentermin, klonazepam, zolpidem jsou jako psychotropní látky zařazeny do seznamu psychotropních látek dle Úmluvy o psychotropních látkách a podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze 5, seznamu č. 5, v příloze 7, seznamu č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je možné s nimi zacházet pouze na základě příslušného povolení k vymezeným účelům, tak obžalovaná s vědomím povahy těchto psychotropních látek a neexistence příslušného povolení k prodeji poté, co se v dosud blíže nezjištěné době na začátku dubna roku 2016 na základě její nabídky dohodla se Š. P., nar. XY, a A. P., nar. XY, že pro ně bude ze svého počítače zadávat inzerci léků, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis jako Hypnogen, Sanval, Adipex retard, Xanax, Rivotril, Neurol, Stilnox a další, a které obsahují psychotropní látky fentermin, alprazolam, klonazepam, zolpidem, za což od nich bude dostávat týdně dvě sto tabletová balení léku Hypnogen, tak od nezjištěného dne v dubnu 2016 do 17. 5. 2016 s vědomím, o jaký druh léků se jedná a že tyto léky budou použity s vytvořením zisku pro neoprávněný prodej dalším osobám, prostřednictvím počítačové sítě internet na volně přístupných internetových stránkách www.doktoronline.cz obstarávala denně pro Š. P. a A. P. inzerci s nabídkou na prodej výše uvedených léků, a dále vedla prvotní telefonickou či emailovou komunikaci s novými zájemci o nabízené léky, kteří na inzerát reagovali, přičemž takovému zájemci sdělila informaci o ceně a předala kontakt na Š. P. a A. P., se kterými si tito zájemci o léky následně domluvili schůzky a samotný prodej, kdy od dubna 2016 do 17. 5. 2016 touto činností pomohla Š. P. a A. P. k prodeji léků, které jsou dostupné pouze na lékařský předpis a obsahují výše uvedené psychotropní látky, a to nejméně devíti osobám, které reagovaly na zadaný inzerát a kterým poskytla telefonní kontakt na Š. a A. P. a kteří pak následně v reakci na její inzeráty a po získání kontaktu koupily od Š. P. nebo A. P. nejméně 39 kusů sto tabletového balení léku Hypnogen v ceně 1.400 Kč až 1.500 Kč za jedno balení a 6 kusů sto tabletového balení léku Sanval v ceně 1.500 až 1.600 Kč za balení, přičemž jedna tableta léku Hypnogen a léku Sanval obsahuje 10 mg účinné látky zolpidem, dohromady tedy celkem 45.000 mg účinné látky zolpidem, 2 kusy padesáti tabletového léku Xanax 2 mg v ceně 1.400 Kč za balení, celkem 200 mg účinné látky alprazolam, jednoho třiceti tabletového balení léku Rivotril nejméně 0,5 mg v ceně 700 Kč, celkem 15 mg účinné látky klonazepam a 1 kus sto tabletového balení léku Adipex retard v ceně 2.500 Kč za balení, celkem 1.500 mg účinné látky fentermin, 4 kusy sto tabletového balení léku Apo zolpidem v ceně 1.400 Kč za balení, celkem 4.000 mg účinné látky zolpidem.

3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali odvolání jak všichni obvinění, tak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací tato odvolání projednal a usnesením ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce i všech obviněných jako nedůvodná.

II. Dovolání a vyjádření k nim

4. Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění J. M., E. R. a V. S. dovolání.

5. Obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce opřel své dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. V podaném dovolání obviněný předně namítl, že soudy obou stupňů se v jeho případě vůbec nezabývaly splněním podmínek pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli vzhledem k okolnostem případu a poměrům obviněného měly dospět k závěru, že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratším než je trest odnětí svobody ve výměře devíti let. Soudy obou stupňů přitom nepřihlédly k polehčujícím okolnostem na straně obviněného, a to jeho dosavadní bezúhonnosti, jeho upřímné lítosti a k tomu, že trestný čin spáchal pod tlakem podřízenosti. Obviněný v této souvislosti namítl, že s touto poslední zmiňovanou skutečností se soudy neztotožnily, byť z celé řady odposlechů lze dojít k opačnému závěru. Soudy obou stupňů rovněž pochybily, pokud odmítly provést jím navrhovaný znalecký posudek z oboru psychologie, který by objasnil jeho povahu a podřízenost. Dle názoru obviněného je tedy jemu uložený trest nepřiměřeně přísný a soudy jej měly snížit pod dolní hranici trestní sazby a uložit mu trest odnětí svobody ve výměře pěti let. Nezhodnocení výše uvedených kritérií mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku přitom obviněný považuje za postup, který je v rozporu s jeho ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces.

7. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle § 265m tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný (při nezměněném výroku o vině) odsuzuje podle § 283 odst. 3 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, přičemž v ostatním zůstává výrok o trestu nedotčen.

8. Obviněná E. R. uplatnila v dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

9. V podaném dovolání pak vyjádřila nesouhlas s tím, že její trestné jednání bylo posouzeno podle těch okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, které spočívají v tom, že měla trestnou činnost páchat jako člen organizované skupiny, ve větším rozsahu vůči dítěti a jinak ve velkém rozsahu a ve snaze získat pro sebe značný prospěch. V tomto směru konkrétně namítla, že nebyla členkou žádné organizované skupiny, neboť ve vztahu k obviněným P. M., J. M. a M. O. měla vztah obdobný jako k ostatním odběratelům léků. Pokud jde o A. M., které v době páchání trestné činnosti nebylo osmnáct let, uvedla, že tato poškozená měla být vyslechnuta, aby bylo prokázáno, že telefonická komunikace s ní byla vedena pouze účelově, ve snaze se jí jako odběratelky zbavit, a to právě z důvodu věku. Ohledně toho, že čin páchala ve velkém rozsahu a ve snaze získat pro sebe značný prospěch pak namítla, že se spoluobviněnou I. K. se na prodeji léků nepodílela rovným dílem, jak mají soudy obou stupňů za prokázané. Dle názoru obviněné měly tedy soudy posoudit její jednání ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku a uložit jí i v tomto směru odpovídající trest.

10. Obviněná dále uvedla, že i pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že se dopustila trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, bylo v jejím případě možné aplikovat ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, neboť trest, který jí byl uložen, je nepřiměřeně přísný, a to z toho důvodu, že léky byly prodávány osobám, které samy tyto léky vyhledávaly a nebylo prokázáno, že by svojí činností některou z osob přímo poškodila.

11. Vzhledem k výše uvedenému obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. uznal obviněnou vinnou toliko přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a uložil jí přiměřený trest umožňující jeho odklad na zkušební dobu v délce dle uvážení soudu, eventuálně aby v případě, že Nejvyšší soud shledá obviněnou vinnou závažnějším jednáním ve smyslu § 283 tr. zákoníku, přistoupil k použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku umožňujícímu odklad trestu odnětí svobody na zkušební dobu, jejíž délku obviněná ponechává na úvaze soudu.

12. Pro úplnost pak nutno uvést, že obviněná E. R. poté prostřednictvím svého obhájce zaslala Nejvyššímu soudu doplnění žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 322 odst. 1 tr. ř., neboť její zdravotní stav je údajně natolik vážný, že nebude schopna výkonu trestu odnětí svobody, přičemž v této souvislosti přiložila i kopii lékařské zprávy.

13. Obviněná V. S. pak v dovolání podaném prostřednictvím své obhájkyně uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a byl jí uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

14. Obviněná konkrétně namítla extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který byl založen tím, že odvolací soud opomenul ve svém rozhodnutí zohlednit důkaz, a to znalecký posudek o duševním stavu obviněné vypracovaný znalkyní MUDr. Petrou Votýpkovou dne 11. 12. 2017 pod pořadovým č. 506 znaleckého deníku. Zdůrazňuje, že znalkyně MUDr. Petra Votýpková dospěla k diametrálně odlišným závěrům, než k jakým dospěl ve svém znaleckém posudku MUDr. Jiří Švarc, znalec, kterého přibraly k podání posudku orgány činné v trestním řízení. Obviněná poukázala na to, že oba znalecké posudky se odlišují v posouzení základní otázky, a to zda v době spáchání zvlášť závažného zločinu trpěla duševní poruchou a zda se do stavu zmenšené příčetnosti přivedla sama, tedy zda byla či nebyla schopna odolat dalšímu užívání léku Hypnogen. Dále zdůraznila, že předmětný znalecký posudek o svém duševním stavu zpracovaný MUDr. Petrou Votýpkovou předložila odvolacímu soudu dne 13. 12. 2017 a předmětný znalecký posudek byl u veřejného zasedání přečten, přičemž odvolací soud se s tímto znaleckým posudkem vůbec v rámci svých úvah nevypořádal, ačkoli byl řádně proveden. Obviněná upozornila na to, že z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nelze vůbec zjistit, že takový znalecký posudek existuje a že byl u veřejného zasedání proveden, přičemž v takovém postupu shledala porušení jejího práva na spravedlivý proces. Soudům obou stupňů rovněž vytkla, že neprovedly a nevypořádaly se s jí navrhovaným výslechem Z. Č., který považuje za zásadní pro řádné zjištění a posouzení svého zdravotního stavu.

15. Dále obviněná namítla, že popis skutkových okolností obsažených ve výroku o vině neodpovídá použité právní kvalifikaci. Vyjádřila nesouhlas s tím, že měla být členem organizované skupiny, neboť nic konkrétního o páchání trestné činnosti ostatních nevěděla a snažila se pouze tímto způsobem získat lék Hypnogen, který nutně potřebovala vzhledem ke svým zdravotním problémům.

16. Pokud jde o výrok, jímž byla shledána vinnou, že měla pomoci obviněným P. M. a J. M. s prodeji léků, zdůraznila, že nebylo konkrétně uvedeno, jakým způsobem a kdy měla hlavním pachatelům k prodeji léků pomoci, resp. namítla, že ze skutkových zjištění se nepodává takové její konkrétní jednání, které by vykazovalo znaky pomoci prodeje léků osobám uvedeným v rozhodnutí soudu prvního stupně. Neztotožnila se rovněž s názorem soudu prvního stupně, že by měla představu o trestném činu hlavních pachatelů. Její jednání tak mohlo být maximálně posouzeno jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Dále poukázala na to, že nebyl prokázán rozsah inzerce, kterou měla zadat, ani nebyla prokázána žádná konkrétní souvislost mezi inzercí, kterou měla zadat, a prodeje léků obviněnými P. M. a J. M., a to proto, že prokazatelně k zadávání inzerce docházelo i jinými osobami, přičemž řada prodejů se uskutečnila i na základě kontaktů, které si mezi sebou předali spoluobvinění.

17. Obviněná rovněž namítla, že popis skutku neobsahuje okolnosti charakterizující to, že měla čin spáchat v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Jí se totiž neozývali žádní zájemci o nabízené léky, ona sama nikomu uvedené léky neobstarávala, ani neznala žádnou osobu, které spoluobvinění léky prodali, stejně tak jako neznala zdroj léků, ke kterým se spoluobvinění dostali, a proto si nebyla vědoma toho, že by vkládáním inzerce jednala protiprávně, neboť se tak snažila pouze vyřešit své závažné psychické problémy. Zdůraznila, že vůči dalším spoluobviněným byla v izolované, avšak i závislé pozici. Pokud jde o pomoc poskytnutou A. P. a Š. P. poukázala na to, že inzerci zadávali rovněž oba jmenovaní. Pokud jde o značný rozsah páchání trestné činnosti, namítla, že nebyla prokázána souvislost mezi inzercí zadanou obviněnou a prodeji A. P. a Š. P.

18. Uložený trest pak obviněná považuje za nepřiměřený, neboť jeho uložením došlo k porušení čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tedy k uložení trestu, který zákon nepřipouští. Rovněž namítla, že z provedeného dokazování vyplývá, že trpí poruchou spánku, klaustrofobií a sociální fobií, spolu se sekundárním depresivním syndromem a sekundární závislostí na hypnoticích, a tedy není schopna výkonu trestu odnětí svobody.

19. Na základě shora uvedených důvodů obviněná V. S. navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve všech výrocích týkajících se obviněné jak usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, tak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2017, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněná zároveň požádala o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř., neboť výkonu tohoto trestu není schopna.

20. Pro úplnost pak nutno uvést, že obviněná V. S. poté prostřednictvím své obhájkyně zaslala Nejvyššímu soudu podnět, aby na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, přerušil její výkon trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. ř.

21. Obviněná V. S. pak Nejvyššímu soudu sama zaslala doplnění svého dovolání, v němž opětovně akcentovala stěžejní argumenty uplatněné již v podaném dovolání.

22. K dovolání obviněných J. M., E. R. a V. S. se písemně vyjádřila i státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 184/2018-40 ze dne 28. 3. 2018).

23. Ohledně námitek uplatněných v dovolání obviněného J. M. státní zástupkyně konstatovala, že žádnému zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. neodpovídají. V této souvislosti v obecné rovině poukázala na základní obecná východiska stran aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku a poté připomněla, že soudy obou stupňů u obviněného J. M. v rámci ukládání trestu akcentovaly, že ve skupině pachatelů šlo o erudovanou osobu farmaceuta s vysokoškolským titulem, který disponoval znalostmi jak formálního charakteru, tedy jakým způsobem vyplňovat recepty, avšak i materiálního charakteru, tedy o účinku léků na odběratele, kterým byly léky rozprodávány. Na druhou stranu soudy obou stupňů správně vyhodnotily polehčující okolnosti, mezi které bylo třeba zařadit, že obviněný vedl řádný život, k trestné činnosti se doznal a jeho jednání bylo prosté obstrukcí. S ohledem na jeho postavení ve skupině pachatelů, které nebylo nijak zásadní, mu byl proto uložen trest pod polovinou zákonné trestní sazby, na který není možný nahlížet jako na trest nepřiměřeně přísný. Pokud soudy nepřihlédly k tomu, že čin páchal v závislé pozici vůči ostatním pachatelům, měly pro tento svůj závěr dostatečný podklad ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracovala znalkyně MUDr. Marta Holanová, kdy v tomto posudku byla osobnost obviněného dostatečně popsána a specifikována s tím, že byl schopen vlastního volního rozhodování a chování.

24. Pokud jde o námitky obviněné E. R., že se předmětného trestného činu nedopustila jako člen organizované skupiny, státní zástupkyně uvedla, že skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně obsahuje pro takové posouzení spolehlivý podklad. Napojení obviněné na P. M. a J. M. je naprosto zjevné, stejně tak jako její spolupráce se spoluobviněnou I. K. Obviněná E. R. přitom prokazatelně věděla rovněž o tom, že členem skupiny je i obviněný M. O., který obviněným P. M. a J. M. zprostředkovával jako řidič pojížďky spojené s trestnou činností.

25. Státní zástupkyně dále konstatovala, že není pochyb ani o tom, že soudy obou stupňů správně kvalifikovaly jednání obviněné E. R. podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že čin spáchala ve větším rozsahu vůči dítěti, a to proto, že opakovaně poskytla společně se spoluobviněnou I. K. lék Xanax A. M., na kterou bylo třeba ve smyslu § 126 tr. zákoníku nahlížet jako na dítě. Důkazní situace ve věci je z dokazování zřejmá, přičemž soudy obou stupňů odpovídajícím způsobem poukázaly na obsah telefonických hovorů mezi oběma obviněnými, v nichž obě připouští, že A. M. může ještě navštěvovat základní školu.

26. Obviněná trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy přitom prokazatelně spáchala v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Úmysl obviněných při distribuci léků byl totiž jednoznačně zištný, což vyplývá z ceny léků, za které jednotlivým odběratelům léky prodávaly. V posuzované trestní věci se prospěch podařilo kvantifikovat, neboť obvinění si vedli evidenci odběrů jednotlivých léků a podařilo se zajistit rovněž ústřižky poštovních poukázek svědčících o zasílání léků konkrétním osobám na konkrétní adresy. Podařilo se prokázat, že obviněná E. R. vyprodukovala čistý zisk ve výši 1 650 000 Kč.

27. Rovněž se pak podařilo prokázat, že čin byl spáchán ve velkém rozsahu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přičemž v tomto směru bylo určující zjištěné množství psychotropních látek obsažené v jednotlivých léčivech, kdy však rozsah vyplýval rovněž z délky doby, po kterou byla trestná činnost páchána, a jasně byl dán i počtem odběratelů a četností prodejů.

28. Pokud jde o obviněnou E. R. zpochybněný výrok o trestu, státní zástupkyně přiměřeně poukázala na vyjádření k dovolání spoluobviněného J. M. Ani v jejím případě nejsou okolnosti případu nebo její poměry natolik výjimečné, aby vedly k závěru, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo pro ni nepřiměřeně přísné a že by bylo možné dosáhnout její nápravy trestem kratšího trvání. I této obviněné byl ukládán trest v dolní polovině zákonné trestní sazby, tedy jí byl uložen druh trestu, který zákon připouští a ve výměře odpovídající trestní sazbě pro trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Takto uložený trest v délce devíti let nelze vnímat jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, a to s ohledem na míru zapojení obviněné do přisouzené trestné činnosti.

29. K námitkám, jimiž obviněná V. S. vytkla existenci tzv. opomenutých důkazů, pak státní zástupkyně v obecné rovině poukázala na obecná východiska vztahující se k dané problematice a poté konkrétně uvedla, že z rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že tento vzal na vědomí výtky obviněné proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který na její osobu vypracoval znalec MUDr. Jiří Švarc. Z protokolu o konání veřejného zasedání ze dne 13. 12. 2017 pak vyplývá, že obviněná V. S. navrhla provedení znaleckého posudku MUDr. Petry Votýpkové, přičemž tento byl po souhlasu stran přečten a po jeho přečtení byl zamítnut návrh obviněné na zpracování revizního posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V odůvodnění rozhodnutí však absentují jakékoliv úvahy odvolacího soudu o tom, proč nevyhověl návrhu obviněné V. S. na provedení revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Státní zástupkyně dále zdůraznila, že sice neexistuje jednoznačná povinnost soudu reagovat na předložení znaleckého posudku s opozičními názory provedením revizního znaleckého posudku, musí soud svůj závěr o tom, proč vyšel právě z posudku provedeného orgány činnými v trestním řízení, vysvětlit. Takovým způsobem však odvolací soud nepostupoval, neboť v odůvodnění svého rozhodnutí se žádným způsobem nevyrovnal se závěry obhajobou předloženého znaleckého posudku MUDr. Petry Votýpkové, který vypracovala na obviněnou V. S. Dle názoru státní zástupkyně tak rozhodnutí odvolacího soudu v tomto ohledu nedostálo principům spravedlivého procesu a s ohledem na rozpor odůvodnění s protokolem o konání veřejného zasedání je rovněž nepřezkoumatelné.

30. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. M. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné E. R. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Státní zástupkyně dále navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, v části týkající se obviněné V. S. a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

III. Přípustnost dovolání

31. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání byla podána v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání jejich projednání.

IV. Důvodnost dovolání

32. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírají, naplňují obviněnými uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence dovolacího důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

33. V podaných dovoláních obvinění subsumovali své argumenty pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) (obvinění J. M., E. R. a V. S.), písm. h) (obviněná V. S.) a písm. l) (obvinění J. M. a V. S.) tr. ř.

34. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

35. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

36. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).

37. Pokud pak jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně z ryze formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř., bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., takže byl dovolatel zkrácen na svém právu na přístup k soudu druhého stupně. Pod druhou variantu pak spadají případy, kdy dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

38. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky, jimiž obviněný J. M. vytkl, že mu byl uložen neadekvátně přísný trest a že soudy obou stupňů měly vzhledem k okolnostem případu a poměrům obviněného aplikovat § 58 odst. 1 tr. zákoníku týkající se mimořádného snížení trestu odnětí svobody, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani speciálnímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

39. Pouze pro úplnost lze uvést, že s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se obviněný nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 tr. zákoníku pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, protože pokud soud nevyužil tohoto fakultativního oprávnění a nepostupoval podle citovaného ustanovení, ale vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (srov. NS 17/2002-T 416.). Nadto jde o postup vázaný na relativně úzce vymezené podmínky, které obviněný zcela zjevně nesplňuje. Z dikce § 58 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Tyto podmínky jsou přitom stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň (srov. přiměřeně SR, 2001, č. 14). Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice.

40. Nejvyšší soud v této souvislosti nad rámec připomíná, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutí plně respektovaly obecné zásady pro ukládání trestu ve smyslu § 39 a násl. tr. zákoníku, přičemž náležitě přihlédly k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osobě obviněného, jakož i dalším relevantním skutečnostem. Obviněný byl pak na základě výroku o vině ve smyslu § 283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen zákonnou trestní sazbou v rozmezí osmi až dvanácti let odnětí svobody, přičemž s ohledem na všechny rozhodné okolnosti bylo uložení trestu odnětí svobody v trvání devíti let zcela proporcionální v souladu se zákonem. V tomto směru lze poukázat na dobu a rozsah trestné činnosti, jakož i na skutečnost, že obviněný měl vzhledem ke svému vzdělání potřebné odborné znalosti o vyplňování receptů, o lécích, které byly distribuovány, jakož i o možných rizicích v podobě vzniku závislosti a nepochybně také o následcích na zdraví uživatelů těchto léků. Na druhou stranu soudy obou stupňů správně vyhodnotily polehčující okolnosti, mezi které bylo třeba zařadit, že obviněný vedl řádný život, k trestné činnosti se doznal a jeho jednání před soudem se obešlo bez obstrukcí. Pokud soudy nepřihlédly k tomu, že čin páchal v závislé pozici vůči ostatním pachatelům, bylo to z důvodu, že vycházely ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracovala znalkyně MUDr. Marta Holanová, kdy v tomto posudku byla osobnost obviněného dostatečně popsána a specifikována s tím, že byl schopen vlastního volního rozhodování a chování. Pokud byl tedy za dané situace obviněnému uložen druh trestu, který zákon připouští, a to v rozmezí trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným, nelze v takovém postupu shledat žádné pochybení.

41. Pokud jde o opodstatněnost dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. u obviněného J. M., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, konkrétně, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tato vada nebyla v odvolacím řízení odstraněna. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného však nenaplnily deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz argumentace výše), nemohl být dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.

42. Ohledně námitky obviněné E. R., že v jejím případě měly soudy obou stupňů aplikovat institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jí uložený trest je nepřiměřeně přísný, Nejvyšší soud uvádí, že v této souvislosti lze plně odkázat na jeho argumentaci vztahující se k námitce obviněného J. M. pod body 38. a 39. tohoto usnesení. Pouze nad rámec pak lze doplnit, že ani v případě obviněné nebyly dány okolnosti nebo poměry natolik výjimečné, aby vedly k závěru, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo pro ni nepřiměřeně přísné a že by bylo možné dosáhnout její nápravy trestem kratšího trvání. Ačkoli byla u obviněné shledána polehčující okolnost v jejím dosavadním způsobu života, na druhé straně jí však přitěžovaly doba a rozsah páchané trestné činnosti, jakož i větší počet odběratelů předmětných léků. Obviněné byl přitom ukládán trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, tedy jí byl uložen druh trestu, který zákon připouští a ve výměře odpovídající trestní sazbě pro trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Takto uložený trest v délce devíti let pak nelze vnímat jako trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, a to s ohledem na míru zapojení obviněné do přisouzené trestné činnosti.

43. Nejvyšší soud dále konstatuje, že pokud obviněná E. R. ve svém dovolání namítla, že svým jednáním nenaplnila kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, tak tyto námitky lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se nejedná o námitky opodstatněné.

44. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.

45. Kvalifikovaná skutková podstata ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je pak naplněna tehdy, spáchá-li pachatel čin uvedený v § 283 odst. 1 tr. zákoníku jako člen organizované skupiny. Organizovaná skupina představuje formu trestné součinnosti, kterou lze charakterizovat jako sdružení nejméně tří osob, v němž je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé členy a jeho činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností, kterou se spáchání činu usnadňuje, zvyšuje se pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle, a tím se zvyšuje i škodlivost činu pro společnost (srov. č. 53/1976-II Sb. rozh. tr., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, a lze tak spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, přitom nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325. 1.).

46. V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně obsahuje spolehlivý podklad pro posouzení jednání obviněné ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nutno uvést, že obhajoba obviněné E. R. spočívající v tom, že pouze zprostředkovávala léky zájemcům, není z hlediska přisuzované právní kvalifikace nijak určující. Její napojení na spoluobviněné P. M. a J. M. je totiž z provedeného dokazování naprosto zjevné, stejně tak jako její spolupráce se spoluobviněnou I. K. Obviněná E. R. společně s I. K. sice skutečně tzv. pouze prodávaly léky vyjmenované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, avšak je zjevné, že zpočátku pracovaly na základě požadavků spoluobviněného P. M., který je instruoval, jaké léky mají obstarat, přičemž společně se spoluobviněným J. M. jim předávali vyplněné padělané recepty nebo nevyplněné recepty s pokyny, jakým způsobem mají tyto recepty vyplnit. Na základě uskutečněných prodejů pak byly spoluobviněným P. M., poté co mu léky předaly, také odměňovány. Obviněná E. R. navíc prokazatelně věděla i o tom, že členem skupiny je i spoluobviněný M. O., který spoluobviněným P. M. a J. M. zprostředkovával jako řidič pojížďky spojené s trestnou činností. Je tak zřejmé, že v daném případě se jednalo o sdružení minimálně tří trestně odpovědných vzájemně spolupracujících osob, mezi nimiž existovalo rozdělení jednotlivých úkolů k úspěšnému provedení přisuzovaného trestného činu.

47. Naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby stanovené v § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku předpokládá, že se pachatel dopustí trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let. Dítě je v tomto případě předmětem útoku, přičemž v zásadě – nestanoví-li zákon jinak – jím je míněna osoba mladší osmnácti let (viz § 126 tr. zákoníku).

48. S ohledem na tato východiska, jakož i skutková zjištění soudu prvního stupně, je pak zřejmé, že obviněná E. R. opakovaně poskytla společně se spoluobviněnou I. K. lék Xanax A. M., na kterou bylo nutno ve smyslu § 126 tr. zákoníku nahlížet jako na dítě. Obhajoba obviněné, že jí nebyl znám věk A. M., pak nemůže obstát, neboť soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích dostatečně vysvětlily, že na základě obsahu telefonických hovorů mezi oběma obviněnými je evidentní, žekalkulovaly s možností, že A. M. může ještě navštěvovat základní školu a zároveň projevily i obavy z možných trestněprávních následků tohoto jednání. I přesto jí však lék Xanax předaly. Množství poskytnutého léku bylo pak bezpečně prokázáno jak výpovědí samotné svědkyně A. M., tak i výpověďmi obviněných P. M., J. M., E. R. a I. K. a obsahy telefonických hovorů a SMS zpráv. Není tedy pochyb o tom, že soudy obou stupňů správně kvalifikovaly jednání obviněné E. R. podle § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.

49. Kvalifikovaná skutková podstata podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je pak naplněna tehdy, dojde-li ke spáchání činu ve velkém rozsahu. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud stanoviskem trestního kolegia ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013, dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.

50. Z výše uvedeného stanoviska pak jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).

51. Nejvyšší soud v návaznosti na to uvádí, že soud prvního stupně při posouzení jednání obviněné E. R. podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku plně vycházel z výše nastíněné judikatury a jeho závěrům nelze ničeho vytknout. Pouze ve stručnosti tak lze připomenout, že u alprazolamu činí množství větší než malé 7 mg, u bromazepamu 70 mg, u fenterminu 105 mg, u klonazepamu 56 mg, u diazepamu 70 mg a u zolpidemu 70 mg. U účinných látek alprazolam, fentermin, zolpidem byla přitom dle skutkových zjištění výrazně překročena hranice velkého rozsahu, u účinné látky bromazepam a klonazepam došlo k překročení hranice rozsahu značného a u diazepamu byl překročen rozsah malý. Soudy obou stupňů však správně konstatovaly, že při závěru o rozsahu jednání bylo nutné zohlednit všechny okolnosti případu, a proto i když u některých účinných látek dle distribuovaného množství nebyl dán velký rozsah dle primárního kritéria, tak tento znak byl naplněn vzhledem k množství ostatních účinných látek a vzhledem k rozsahu odběratelů a celkové době páchání předmětné trestné činnosti.

52. Značným prospěchem, k němuž se vztahuje zvlášť přitěžující okolnost podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, se pak rozumí prospěch vyjádřitelný v penězích dosahující výše nejméně 500 000 Kč (§ 138 odst. 2 ve spojení s § 138 odst. 1 tr. zákoníku). Pachatel může jednat v zájmu získání takového prospěchu činem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku jak pro sebe samého, tak pro kohokoliv jiného. Jestliže je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku spáchán distribucí drog spočívající v jejich nákupu a prodeji, je třeba při posuzování otázky, zda pachatel získal činem značný prospěch, od částky, za kterou drogy prodal, odečíst částku, za kterou je nakoupil (R 42/2005).

53. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně je pak zřejmé, že úmysl obviněné E. R. při distribuci léků byl jednoznačně zištný, což vyplývá z ceny léků, za které jednotlivým odběratelům léky prodávala. Cenu léků přitom obvinění odvozovali z jejich nedostupnosti, neboť všechny předmětné léky byly dosažitelné pouze na lékařský předpis. V posuzované trestní věci se přitom prospěch podařilo kvantifikovat, neboť obvinění si vedli evidenci odběrů jednotlivých léků a podařilo se zajistit rovněž ústřižky poštovních poukázek svědčících o zasílání léků konkrétním osobám na konkrétní adresy. Podařilo se tak prokázat, že obviněná E. R. vyprodukovala čistý zisk (tedy po odpočtu ceny léků, který by byl při prodeji zaplacen v lékárně) ve výši minimálně 1.650.000 Kč. Bezpochyby o zištném úmyslu svědčí rovněž to, že poté, co obviněné E. R. a I. K. zjistily tzv. modus operandi páchání předmětné trestné činnosti pod vedením P. M. a za přispění J. M., ve snaze většího vlastního obohacení začaly páchat identickou trestnou činnost rovněž samy. Závěr soudů obou stupňů o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku byl tedy i v tomto případě zcela přiléhavý.

54. Pokud jde o námitky obviněné V. S., že rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo vadou spočívající v existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, který byl založen tím, že odvolací soud opomenul ve svém rozhodnutí zohlednit důkaz, a to znalecký posudek o duševním stavu obviněné vypracovaný znalkyní MUDr. Petrou Votýpkovou a zamítl bez odůvodnění důkazní návrh obviněné na výslech svědka Z. Č., Nejvyšší soud předně konstatuje, že se jedná o námitky skutkové povahy.

55. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.

56. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.

57. Nejvyšší soud dále připomíná, že podle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.

58. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším možným důvodem je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazů, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, a další).

59. Posuzováno těmito hledisky je pak zřejmé, že ve věci obviněné V. S. došlo rozhodnutím odvolacího soudu k případu tzv. opomenutých důkazů. Z rozhodnutí odvolacího soudu totiž vyplývá, že tento vzal na vědomí, že obviněná vystupovala proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který na její osobu vypracoval znalec MUDr. Jiří Švarc. Jmenovaný znalec ve svých závěrech konstatoval, že obviněná netrpí duševní poruchou, byly u ní zachovány rozpoznávací schopnosti (byť v nižší míře), a to i přes její závislost na léku Hypnogen, a podle vlastního hodnocení i hodnocení své ošetřující lékařky není schopna ovládnout svůj postoj k užívání tohoto léku, který si nedokáže upřít. Zde odvolací soud k návrhu obviněné na provedení revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, uvedl (č. l. 5696), že trestní stíhání probíhalo po relativně dlouhou dobu prakticky dvou let, kdy jí nic nebránilo při respektování zásady rovnosti stran v procesu, aby si znalecký posudek sama nechala vypracovat a předložila jej soudu. Z protokolu o konání veřejného zasedání ze dne 13. 12. 2017 (č. l. 5655 verte, 5657) však vyplývá, že nejenže obviněná V. S. navrhla provedení znaleckého posudku MUDr. Petry Votýpkové, ale tento znalecký posudek byl po souhlasu stran přečten a po jeho přečtení byl zamítnut návrh obviněné V. S. na zpracování revizního posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu však absentují jakékoliv úvahy odvolacího soudu o tom, proč nevyhověl návrhu obviněné V. S. na provedení revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, když závěry jí předloženého posudku zpracovaného MUDr. Petrou Votýpkovou jsou odlišné od závěrů znalce MUDr. Jiřího Švarce, který byl k vypracování posudku přibrán orgány činnými v trestním řízení.

60. Nejvyšší soud v této souvislosti dále konstatuje, že byť zde neexistuje jednoznačná povinnost soudu reagovat na předložení znaleckého posudku s opozičními názory provedením revizního znaleckého posudku, soud však musí svůj závěr o tom, proč vyšel právě z posudku provedeného orgány činnými v trestním řízení, vysvětlit. Pokud závěry znaleckého posudku neodporují přímo jiným ve věci pořízeným důkazům, je třeba vyzvat znalce, který byl přibrán orgány činnými v trestním řízení, aby se k odlišným znaleckým závěrům obhajobou předloženého znaleckého posudku vyjádřil, svůj posudek obhájil, případně jeho závěry korigoval a poskytl tak soudu prostor pro úvahy o tom, zda je či není třeba doplnit dokazování provedením revizního znaleckého posudku. Takovým způsobem však odvolací soud nepostupoval, neboť v odůvodnění svého rozhodnutí se žádným způsobem nevyrovnal se závěry obhajobou předloženého znaleckého posudku MUDr. Petry Votýpkové, který vypracovala na obviněnou V. S.

61. Odvolací soud se přitom dostatečně nevypořádal ani s důkazním návrhem obviněné V. S. na výslech svědka Z. Č. Byť v odůvodnění svého rozhodnutí (č. l. 5696) konstatoval, že se jedná o důkaz nadbytečný, v tomto směru poukázal pouze na důvody nadbytečnosti vztahující se k množství léků, které obviněná obdržela od spoluobviněných P. M. a J. M. Vzhledem k tomu, že obviněná navrhovala výslech tohoto svědka za účelem zjištění skutečností vztahujících se k jejímu duševnímu stavu a otázce její příčetnosti, je však odůvodnění usnesení odvolacího soudu v tomto směru zcela nepřiléhavé.

62. Porušením zákonné povinnosti odvolacího soudu rozhodnout o důkazních návrzích a v případě, že jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů tak učinil, došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a vzhledem k rozporu odůvodnění usnesení odvolacího soudu s protokolem o konání veřejného zasedání je nutno v tomto ohledu konstatovat i nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Z toho důvodu je potřeba usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a předmětnou vadu v novém řízení napravil.

63. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud nemůže předesílat, jakým způsobem odvolací soud rozhodne o navržených důkazech, které byly v odvolacím řízení opomenuty, je nadbytečné, aby se zabýval dalšími námitkami obviněné uplatněnými pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. l) tr. ř. týkajícími se rozporu se skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku a přiměřenosti uloženého trestu, když bude na odvolacím soudu, aby se v rámci nového projednání věci (tj. rozhodování o odvolání obviněné) vypořádal i s těmito jejími námitkami (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1269/2013).

V. Závěr

64. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř.

65. Nejvyšší soud dále prověřil, že v případě obviněné E. R. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto její dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

66. Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že odvolací soud nedostál svým zákonným povinnostem uvedeným v § 2 odst. 6 tr. ř., neboť jeho rozhodnutí je v části týkající se důkazních návrhů obviněné V. S. nepřezkoumatelné a v tomto směru je dovolání obviněné důvodné. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 3 To 148/2017, ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněné V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 48 T 2/2017. Nejvyšší soud současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc obviněné V. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

67. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. dovolání obviněné V. S. důvodným a zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, zabýval se i možností obdobného rozhodnutí ve prospěch dalších spoluobviněných. Podle § 265k odst. 2 věty třetí tr. ř. se totiž při rozhodování o dovolání použije přiměřeně ustanovení § 261 tr. ř. Podle tohoto ustanovení platí, že prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obviněného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Předpokladem takto vyjádřené zásady (tzv. beneficium cohaesionis) je, že o všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž rozsudkem. Důvod, z něhož má odvolací soud rozhodnout, musí být pro všechny spoluobviněné osoby společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat individuálně. Nejvyšší soud v návaznosti na to konstatuje, že ve vztahu k dalším spoluobviněným nebyla splněna podmínka pro použití ustanovení § 265k odst. 2 věty třetí tr. ř. s ustanovením § 261 větou první tr. ř., jelikož jim neprospívá stejný důvod, pro který Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch obviněné V. S.

68. Úkolem Vrchního soudu v Olomouci, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu a s ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, věc znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. To znamená, že Vrchní soud v Olomouci odstraní vady vytknuté rozhodnutím Nejvyššího soudu a podle potřeby doplní dokazování a závěry z dokazování plynoucí promítne do skutkových zjištění, přičemž náležitě vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil atd. Zároveň nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno výhradně z podnětu dovolání podaného ve prospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).

69. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) a písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 12. 2018

JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu