Rozhodnutí NS

24 Cdo 765/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/30/2019
Spisová značka:24 Cdo 765/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.765.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
08/29/2019
II.ÚS 2848/19
II.ÚS 2848/19
doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D.
odmítnuto
09/24/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 765/2019-295


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) B. C., narozené XY, bytem XY, b) R. D., narozené XY, bytem XY, obě zastoupeny Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 58/110, proti žalované M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, Pražská č. 212/38, o popření dědického práva, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 271/2016, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2018, č. j. 24 Co 59/2018-233, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.4.2018, č. j. 24 Co 59/2018-233, změnil (jen z důvodů formulačních) rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 4.12.2017, č. j. 6 C 271/2016-196, tak, že se zamítá žaloba žalobkyň na popření dědického práva žalované po zůstaviteli J. K., zemřelém 4.11.2015, ze závěti zůstavitele ze dne 23.2.2015, sepsané notářským zápisem notářky v Berouně Mgr. Magdaleny Holečkové, pod sp. zn. NZ 62/2015, N 65/2015, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že závěť ze dne 23.2.2015, kterou zůstavitel J. K. povolal za dědičku manželku M. K. a zřídil svěřenecké nástupnictví pro své dcery B. C. a R. D. je platná.

Žalobkyně a) a b) podaly proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozují z toho, že „odvolací soud postupoval při rozhodování ve věci samé, tj. při řešení právní otázky týkající se hmotného a procesního práva nesprávně, kdy se přitom jedná o otázky, jež dosud nebyly jednoznačně stávající judikaturou Nejvyššího soudu ČR a rovněž ani judikaturou Ústavního soudu vyřešeny“. Pokládají otázku, zda „lze záležitost natolik odbornou jako je posouzení zdravotního stavu řešeného subjektu, na níž navíc závisí rozhodnutí ve věci samé, rozhodnout nikoli postupem dle § 127 o. s. ř. (tedy vyžádáním si odborného vyjádření či ustanovením znalce za účelem zpracování znaleckého posudku), ale pouze výslechem svědků – odborníků“, a dále, zda je v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. zamítnutí navrženého důkazu zdravotnickou dokumentací. V „důvodech dovolání“ pak žalobkyně vyslovily názor, že tyto otázky odvolací soud nesprávně právně posoudil, a poukázaly na to, že je-li dovolání přípustné, měl by dovolací soud přihlédnout i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (v té souvislosti vznáší pochybnosti, zda nedošlo k porušení principu práva na zákonného soudce u soudu prvního stupně).

Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání žalobkyň proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než připouští ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně ve svém dovolání napadají skutková zjištění a hodnocení důkazů, na jejichž základě k těmto skutkovým zjištěním odvolací soud dospěl. Skutková zjištění však přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup odvolacího soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů.

Není-li dovolání z hlediska v něm vymezených důvodů přípustné, nelze ani přihlédnout k jiným vadám, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, včetně těch, které označily žalobkyně v dovolání (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2019

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu