Rozhodnutí NS

28 Cdo 3801/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/13/2018
Spisová značka:28 Cdo 3801/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.3801.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Příslušnost soudu místní
Dotčené předpisy:§ 88 písm. b) o. s. ř.
§ 89 o. s. ř.
§ 105 odst. 4 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
28 Cdo 3801/2018-150


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) E. P., narozeného XY, bytem XY, b) Y. P., narozené XY, bytem XY, c) J. Ž., narozeného XY, bytem XY, d) Z. Z., narozené XY, bytem XY, e) F. T., narozeného XY, bytem XY, f) K. S., narozeného XY, bytem XY, g) K. Š., narozené XY, bytem XY, h) Ligy na ochranu zvířat České republiky, se sídlem v Praze 4, Brechtova 826/20, identifikační číslo osoby: 48137081, ch) Sdružení Akhal-Teke.cz v likvidaci, se sídlem v Praze 7, U topíren 860/2, identifikační číslo osoby: 70107734, i) P. K., narozeného XY, bytem XY, a j) J. K., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o vydání náhradních pozemků oprávněným osobám, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 9 C 97/2018 (č. j. 9 C 125/2017-125), o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 171/2018-142, t a k t o :


Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 171/2018-142, se mění tak, že se ve výroku II. potvrzuje usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11. května 2018, č. j. 9 C 125/2017-125.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 11. května 2018, č. j. 9 C 125/2017-125, vyloučil k samostatnému řízení (jež bude nadále vedeno pod spisovou značkou 9 C 97/2018) projednávanou věc o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci a) až j) smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku identifikovaných pozemků v katastrálním území a obci XY (okres XY), o celkové hodnotě 197 432,60 Kč, jako pozemků náhradních (výrok I); současně vyslovil s odkazem na ustanovení § 105 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Nymburce jako soudu místně příslušnému (výrok II).

Rozhodnutí o postoupení věci (výrok II) soud prvního stupně odůvodnil tím, že podle ustanovení § 89 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 88 písm. b) o. s. ř. je pro řízení týkající se nemovitých věcí dána výlučná místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovité věci nacházejí. Předmětné pozemky, jejichž převodu do svého vlastnictví se žalobci domáhají, leží v katastrálním území a obci XY a nespadají do obvodu teritoriální působnosti Okresního soudu v Domažlicích.

K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. července 2018, č. j. 15 Co 171/2018-142, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že se zamítá námitka žalované, že Okresní soud v Domažlicích není místně příslušný k projednání a rozhodování věci týkající se pozemkových parcel, které neleží v obvodu působnosti Okresního soudu v Domažlicích.

Odvolací soud uzavřel, že v posuzované věci jde o řízení o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., pročež se zřetelem k rozsudkům Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3453/2007 a sp. zn. 28 Cdo 3250/2008 (označená rozhodnutí, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2672/17 (jenž je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz), dospěl k závěru, že uplatněný nárok nelze rozdělit na více samostatných nároků a u každého z nich zkoumat místní příslušnost zvlášť. Dodal, že žalobci zvolili hospodárný a šetrný postup k uspokojení restitučních nároků, jež mají nepochybně přednost před nároky třetích osob.

Proti usnesení odvolacího soudu brojí žalovaná dovoláním, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí spočívá na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou zejména usnesením ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, z nějž vyplývá, že odvolací soud rozhodl o námitce místní nepříslušnosti nesprávně, pokud místní příslušnost okresního soudu dovodil i ve vztahu k pozemkům, které se nachází mimo obvod působnosti tohoto soudu. Podotýká, že umístění předmětných pozemků zakládá výlučnou místní příslušnost soudu, přičemž účel restitučních předpisů a požadavek na uspokojení restitučních nároků oprávněných osob v přiměřené lhůtě nemůže modifikovat zákonná pravidla o místní příslušnosti soudů. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že potvrdí jako správné usnesení soudu prvního stupně.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je rozhodné pro tento dovolací přezkum (k tomu srovnej a contr. bod 2. čl. II. části první, přechodná ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání je podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), v zákonné lhůtě podle § 240 odst. 1 o. s. ř., a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva (určení místně příslušného soudu, týká-li se řízení práv k nemovitým věcem), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

Po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve smyslu § 242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a v hranicích otázek vymezených dovoláním, Nejvyšší soud shledal, že dovolání je opodstatněné.

O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle § 88 písm. b) o. s. ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).

Podle § 89 o. s. ř. soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s výjimkou věcí uvedených v § 88.

Podle ustanovení § 105 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (odstavec 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odstavec 2). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odstavec 4).

Výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, použití obecné nebo na výběr dané místí příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud podle polohy nemovitosti (forum rei sitae) je výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k těmto nemovitostem, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze tehdy, kdy v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod číslem 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018).

Z ustanovení § 105 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne. Jestliže přes včas a důvodně vznesenou námitku věc projednal a rozhodl o ní místně nepříslušný soud, popřípadě jestliže nemeritorní rozhodnutí vydal místně nepříslušný soud, jde vždy o vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 473 s.). Je tomu tak proto, že vydal-li rozhodnutí soud, který není k řízení místně příslušný (nestal se místně příslušným ani konvalidací nedostatku místní příslušnosti v důsledku uplatnění zákonem stanovené koncentrace řízení), pak byli účastníci řízení odňati svému zákonnému soudci (rozvrhem práce určenému soudci věcně a místně příslušného soudu) a došlo tedy k porušení ústavního principu zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 937/2009).

Podle ustálené judikatury dovolacího soudu řízení o žalobě na nahrazení souhlasu s převodem pozemku představuje věc týkající se vlastnického práva k nemovitosti, pro kterou je ustanovením § 88 písm. b) o. s. ř. založena výlučná místní příslušnost (srovnej např. dovolatelkou vzpomínané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, a dále v něm citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 32 Nd 36/2017, ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 96/2017, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 32 Nd 99/2017, a ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017). Jako výchozí pravidlo tudíž platí, že každý jednotlivý nárok na vydání pozemku má být projednán soudem, v jehož obvodu se dotčená nemovitost nachází. Ustanovení § 11 odst. 2 o. s. ř. přitom na výlučnou příslušnost podle ustanovení § 88 o. s. ř. (i s ohledem na ustanovení § 89 o. s. ř.) nedopadá (srovnej Novotný, Z. In: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 67). Soustředění veškerých sporů u jednoho ze soudů řešících některý z návrhů žalobců by tak bylo možno docílit toliko eventuálním využitím institutu delegace vhodné ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud ovšem tímto nijak nepředjímá, zda jsou pro takový postup v poměrech projednávané věci všechny předpoklady splněny (ke striktním podmínkám delegace vhodné v případech existence výlučné místní příslušnosti ve smyslu § 88 o. s. ř. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 3 Nd 316/2001, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Nd 89/2013, nebo ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 33 Nd 37/2017).

V nyní projednávané věci odvolací soud považoval Okresní soud v Domažlicích za místně příslušný jak ve vztahu k požadovaným pozemkům v obvodu řečeného soudu, tak ve vztahu k nárokovaným pozemkům nacházejícím se v obvodu Okresního soudu v Nymburce, čímž rozhodl v rozporu s konstantní, shora uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Přikázání věci jinému soudu není v obdobných případech sice vyloučeno, nicméně je třeba se vypořádat s důvody zákonné úpravy výlučné příslušnosti. Na uvedených závěrech ničeho nemění ani odvolacím soudem současně uplatněná argumentace, že v daném řízení o žalobě na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o převodu náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jde o věc, v níž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu změnil způsobem vyplývajícím z výrokové části tohoto usnesení (tedy jako věcně správné potvrdil usnesení soudu prvního stupně, které zákonnou úpravu výlučné příslušnosti respektuje).

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. §243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 11. 2018


Mgr. Petr Kraus
předseda senátu