Rozhodnutí NS

8 Tdo 1329/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:8 Tdo 1329/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1329.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Náhrada škody
Nepřímý pachatel
Nepřípustnost trestního stíhání
Pachatel
Pachatelství
Podvod
Pokračování v trestném činu
Spolupachatelství
Účastenství
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.
§ 205 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku
§ 116 tr. zákoníku
§ 24 odst. 1 tr. zákoníku
§ 23 tr. zákoníku
§ 11 odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 22 odst. 1, 2 tr. zákoníku
§ 43 odst. 1, 2, 3 tr. ř.
§ 228 odst. 1, 2 tr. ř.
§ 229 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:CD
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
03/07/2019
I.ÚS 2163/19
I.ÚS 2163/19
JUDr. David Uhlíř
odmítnuto
08/14/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 1329/2018-144


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 3. 2019 o dovolání obviněného M. B., nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 1 To 66/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 2/2016, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.


O d ů v o d n ě n í :

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 46 T 2/2016, u obviněného M. B. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl pod bodem I.A. pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 46T 7/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 6To 25/2016, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích svůj podklad, a uznal ho vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, skutkem popsaným v bodech I.A.1. až 52., kde způsobil škodu v celkové výši minimálně 30.178.614 Kč, a bodech I.B.1. až 83., jimiž poškozeným způsobil škodu ve výši 8.114.038 Kč. V součtu dílčími útoky v bodech I. A. a I. B. činí škoda v celkové výši 38.292.652 Kč. Tohoto jednání se dopustil přesto, že byl za obdobné jednání [trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.] odsouzen Okresním soudem v Břeclavi rozsudkem ze dne 4. 8. 2006, sp. zn. 2T 683/2002, a z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn dne 19. 1. 2009 se zkušební dobou v trvání šesti let.

2. Obviněného za uvedený zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a dále za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pod bodem I.B. rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 46 T 7/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 6 To 25/2016, jehož se postup podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku nedotkl, odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 59 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 46 T 7/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž rozhodl o náhradě škody.
    3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 1 To 66/2017, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.
      II. Dovolání obviněného

      4. Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. dovolání, neboť ve věci rozhodoval soud, který nebyl řádně obsazen a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
        5. Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný vytýkal porušení práva na zákonného soudce, které spatřoval v tom, že jeho věc byla přidělena senátu 46 T Krajského soudu v Brně v rozporu s rozvrhem práce pro rok 2016. Zmínil obsah přípisu, který na svůj dotaz obdržel od Krajského soudu v Brně, z něhož vyplývá přehled jednotlivých trestních věci, které v požadovaném období tento soud rozhodoval, postrádá však vysvětlení důvodu konkrétního přerozdělení, které nekoresponduje se samotným rozvrhem práce z daného období, podle něhož senátu 46 T přísluší finanční a hospodářská kriminalita, do níž spadá mimo jiné trestný čin podle § 209 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku, a věci se přidělují rotačním způsobem. Podle obviněného byla jeho trestní věc zcela netransparentně zařazena senátu "bez specializace", ačkoliv senát 46 T tuto specializaci má.
          6. Obviněný zdůraznil, že samotný rozvrh práce odporuje právním předpisům, neboť není možné zjistit, z jakého důvodu byly jednotlivé případy přiděleny konkrétnímu senátu, a to za situace, že v roce 2016 došlo ke změně v rozvrhu práce, což svědčí o tom, že dosavadní nebyl transparentní. Poukázal též na řízení ve své trestní věci Krajského soudu pod sp. zn. 46 T 7/2014, a považoval za nepravděpodobné, aby jeho další trestní věc byla při řádném rotačním způsobu podle pořadí přidělena témuž senátu se stejnými přísedícími, což svědčí o libovůli ze strany soudu v rámci přidělování jednotlivých kauz.

          7. K důvodu podle § 265i odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný poukázal na obsah svého odvolání, v němž namítal extrémní rozpory v provedených důkazech, což s odkazem na ekonomii ústního řízení považoval za dostačující s tím, že takový odkaz je plně vyhovující, neboť „by bylo nadbytečné, aby obhajoba totožnou argumentaci pouze přepsala do tohoto dovolání“.
            8. Za jeden ze zásadních rozporů obviněný považoval, že soudy u dílčího útoku v bodě I.A.51. nebraly do úvahy všechny provedené důkazy, zejména ty, které potvrzovaly jeho verzi. V té souvislosti poukázal na výpovědi svědků V. D., M. J., V. D., V. K., M. F., Z. N., R. S. a dalších, a dospěl k závěru, že poškozená peníze vyžadovala na vybudování posilovny pro syna, nikoliv z důvodů spočívajících v požadavcích obviněného, a zdůraznil, že opakovaně lhala, a považoval za nelogické, aby půjčila tak velké množství finančních prostředků v krátkém časovém horizontu, přičemž podala trestní oznámení až v roce 2014, když jednotlivé půjčky měly proběhnout v letech 2010 až 2011, odmítla vypovídat či uvedla, že se necítí být poškozena. Sama se dopustila trestného činu podvodu, neboť při získávání peněžitých prostředků od třetích osob tyto uvedla v omyl za účelem vlastního obohacení.
              9. Dílčímu útoku v bodě I.A.52. a v části I.B. rozsudku soudu prvního stupně obviněný vytýkal nesrovnalost v časovém vyjádření těchto dílčích útoků, neboť F. H. podle bodu I.A.52. poskytl první finanční prostředky obviněnému dne 29. 12. 2011 a poslední dne 28. 3. 2012, avšak podle dílčích útoků v části I.B. měl tento čin spáchat až „poté“, co již žádné finanční prostředky neměl. To však není ve vzájemném souladu, protože je zřejmé, že požádal další osoby (viz I.B.1. až I.B.45. napadeného rozsudku) o zapůjčení finančních prostředků i v období před poskytnutím prvních finančních prostředků obviněnému podle výroku I.A.52.. V tom spatřoval závěry soudů za chybné, neboť nebraly ohled na vlastní časovou osu, a shledal v tom nesprávnost skutkových zjištění, protože to vylučuje, že přesvědčil F. H., aby požádal o poskytnutí finanční částky jiné osoby z důvodu, že již žádnými prostředky nedisponoval, když podle bankovních informací finanční prostředky na svém účtu měl.
                10. Za vadný obviněný označil celý bod I.B., protože soudy nevzaly v úvahu, že proti F. H. bylo vedeno trestní řízení, které bylo odložené z důvodu jeho úmrtí, z čehož plyne, že se i F. H. dopustil trestného činu podvodu. Přitom soudy neuvážily, zda se nejednalo u obviněného o účastenství. Vadně soudy pominuly, že F. H. spáchal trestný čin, přestože tato skutečnost měla zásadní vliv na posouzení viny obviněného a případné škody, a nehodnotily ani to, že poškození z převážné části obviněného neznali a za osobu, která je podvedla, považovali F. H., nikoliv obviněného.
                  11. Tyto výhrady podle obviněného dopadají i na nesprávnost výroku o náhradě škody, kterou spatřoval v hmotném právu, a to s ohledem na porovnání menšího počtu osob v jednání pod bodem I.A.51., kde vystupovala jako poškozená pouze J. J., která rovněž měla finanční prostředky obstarávat od třetích osob, a okruhu poškozených v bodě I.B., kde vystupuje každý poškozený samostatně. Jde o dvojí přístup, který se dostatečně neodrazil ve výroku o náhradě škody, v němž bylo nutné poškozené odkázat na občanskoprávní řízení.

                  12. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 1 To 66/2017, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 46 T 2/2016, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na uvedená rozhodnutí a podle § 265l tr. ř. věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí do jiného senátu.
                      III. Z vyjádření státního zástupce
                  13. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství dovolání obviněného (§ 265h odst. 2 tr. ř.) nepřisvědčila. K námitkám proti složení senátu soudu prvního stupně poukázala na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, podle něhož z rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2016 ve znění k 1. 6. 2016 vyplynulo, že k vadnému postupu nedošlo, s čímž se ztotožnila.
                    14. K extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními a z nich dovozených právních závěrů zdůraznila, že nalézací soud vyhodnotil výsledky provedeného dokazování za splnění předepsaných podmínek § 2 odst. 6 tr. ř., z nichž vyplynulo, že to byl právě obviněný, kdo kontaktoval zástupce pronajímatelské společnosti za účelem provozování fitnescentra a M. J. nabídl, že mu nakoupí posilovací stroje, jakmile mu budou uvolněny peníze z účtů, a to právě v rámci umoření části dluhu poškozené J. J., přitom k uskutečnění onoho podnikatelského záměru nakonec pro nedostatek takto klamavě přislíbených peněz nedošlo, a vzniklý dluh na nájemném z titulu příslušné smlouvy o nájmu nebytových prostor nakonec uhradila poškozená J. J.
                      15. Vytýkané nesrovnalosti ve slovním vyjádření vztahujícím se k návaznosti dílčích útoků pod body I.A.52. a I.B. nepovažovala za rozhodné. Poukázala na to, že je zřejmé, od kterého období poškozený F. H. nedisponoval dalšími finančními prostředky (jak se uvádí v uvozující části skutkové věty ad I.B.), jestliže se z příslušných částí skutkových vět v bodě I.A.52. podává, že pouze pod bodem a) pocházely poskytnuté půjčky z jeho vlastních finančních zdrojů, kdežto pod body b) – k) čerpal tento poškozený jak z bankovních, tak i nebankovních půjček. Na podkladě listinných důkazů, jak jsou rozvedeny na stranách 116 až 117 rozsudku nalézacího soudu byla jeho finanční situace kvalifikována jako problematická minimálně od března 2012. Pohyby na bankovním účtu F. H. u Komerční banky z období předcházejícího svědčily o čerpání finančních prostředků jak v režimu úvěrového vztahu, tak i v rámci povoleného debetu, a tedy nad rámec vkladatelových aktuálních finančních možností. V bodech I.B.1. až 83. zastavení trestního stíhání z důvodu jeho úmrtí nebránilo vyvození trestní odpovědnosti obviněného M. B., byť v případném postavení spolupachatele.
                        16. Státní zástupkyně neakceptovala ani námitku vadnosti výroku o náhradě škody a odkázala na vysvětlení odvolacího soudu, jenž důsledně rozlišil okolnosti, za kterých jmenovaní prostřednictvím dalších fyzických a právnických osob opatřovali k dovolatelovým požadavkům další a další finanční prostředky se správným závěrem, že skutečnou obětí jeho podvodného jednání v bodě I.A.51. byla pouze poškozená J. J., kdežto v případě vědomé součinnosti F. H. I.B. jednotliví poškození, u nichž byli i formální podmínky pro rozhodování o uplatněných adhezních nárocích, neboť byly reálně oklamanými věřiteli.
                          17. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného M. B. tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné.
                            18. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k replice obhájci obviněného, přičemž Nejvyšší soud žádné vyjádření do konání neveřejného zasedání neobdržel.
                              IV. Přípustnost dovolání

                              19. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda dovolání obsahuje takové výhrady, které naplňují označené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř., protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání.
                                V. K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

                                  20. K pochybnostem obviněného o důvodnosti přidělení projednávané trestní věci senátu 46 T Krajského soudu v Brně je třeba uvést, že za nesprávně obsazený soud se považuje, jestliže jeho obsazení neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (dále „zák. č. 6/2002 Sb.“).
                                    21. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze uplatnit, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Tento důvod slouží k nápravě vad týkajících se věcné nepříslušnosti soudu, anebo nesprávného obsazení soudu, a souvisí s otázkou zákonného soudce, která spadá do rámce základního práva na zákonného soudce, k níž Ústavní soud podřadil i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení [nález sp. zn. III. ÚS 200/98 ze dne 17. 12. 1998 (N 155/12 SbNU 423), nález sp. zn. III. ÚS 293/98 ze dne 21. 1. 1999 (N 11/13 SbNU 71), nález sp. zn. III. ÚS 182/99 ze dne 25. 5. 2000 (N 77/18 SbNU 169)]. Tyto maximy nebrání využití výpočetní techniky při rozdělování soudní agendy, jakož i využití matematických metod, jež představují základ algoritmu přidělování věcí. Zároveň však z nich, jako jejich důsledek, vyplývá nezbytnost výslovného označení takovýchto metod, resp. nezbytnost popisu algoritmu, jež je východiskem programů pro výpočetní techniku a jejího využití při přidělování věcí. V opačném případě nelze považovat rozvrh práce soudu za souladný se zásadami předvídatelnosti a transparentnosti přidělování soudní agendy, a tudíž přidělení věci za porušení těchto podmínek nutno považovat za porušení ústavního práva na zákonného soudce podle článku 38 odst. 1 Listiny [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1302/10 (N 77/61 SbNU 239)].
                                      22. V projednávané věci soudy nižších stupňů uvedenou námitku obviněného řešily s ohledem na obviněným již dříve vznesené obdobné výhrady, a tudíž Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jde jen o opakování toho, co již obsahovalo odvolání obviněného, s nímž se odvolací soud vypořádal konstatováním, že vytýkané pochybení při přidělování věcí neshledal. Zdůraznil, že z rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2016, účinného od 1. 6. 2016 (obžaloba byla podána dne 7. 6. 2016), plyne, že se věci přidělují po jedné rotačním způsobem podle pořadí senátů od 1 T do 53 T, což platí pro nespecializované senáty 1 T, 2 Tm, 10 T, 39 T až 53 T, u ostatních se přidělují po jedné rotačním způsobem s přihlédnutím ke specializacím podle pořadí senátů 1 T, 2 Tm, 10 T až 53 T. Stanovena jsou pravidla pro vazební věci, a dále věci, ve kterých soudce již v minulosti meritorně rozhodoval, respektive vedl řízení, např. věci dříve pravomocně vrácené státnímu zástupci k došetření nebo pravomocně postoupené jinému soudu, věci, v nichž bylo původní rozhodnutí zrušeno ke stížnosti pro porušení zákona nebo k ústavní stížnosti či dovoláním a dále věci, v nichž byla dříve podaná obžaloba vzata zpět. Ostatní věci se přidělují po jedné rotačním způsobem jednotlivým soudcům, počínaje senátem 1 T a konče senátem 53 T (viz strana 52 usnesení odvolacího soudu).
                                        23. K uvedenému Nejvyšší soud podotýká, že odvolacím soudem učiněné závěry korespondují se zmíněným rozvrhem práce dostupným na adrese na https://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=5105070). Pro úplnost na základě jeho textu doplňuje, že na věc obviněného nedopadají podmínky specializace (strana 8 rozvrhu práce) pro oblast finanční a hospodářské kriminality, která je svěřena senátům 39 T, 43 T, 46 T, 50 T, 61 T, 68 T, 69 T, protože u trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku by tomu mohlo být pouze při splnění dalších konkrétně určených okolností, které jsou taxativně stanoveny na straně 10 a 11 rozvrhu práce, ty však v této trestní věci naplněny nebyly, a proto nemohla být věc obviněného přidělena senátu podle specializace, jak se obviněný domníval. Přidělení věci se určovalo podle rotačního systému, k němuž je však třeba poukázat na bod. I. rozvrhu práce (strana 9), podle něhož do přednostního přidělení věci spadají kromě specializací i další věci, např., v nichž soudce již v minulosti rozhodoval, či vedl řízení. O takový případ v přezkoumávané věci jde, protože pod sp. zn. 46 T 2/2016 Krajský soud v Brně ukládal společný trest (§ 45 odst. 1 tr. zákoníku) k věci týmž senátem již dříve projednávané pod sp. zn. 46 T 7/2014, z níž navíc byla vyloučena věc sp. zn. 46 T 6/2015, která byla spojena s věcí sp. zn. 46 T 2/2016. Bylo proto plně v souladu s rozvrhem práce, že související trestní věc připadla stejnému senátu, tzn. 46 T.

                                        24. Následné přidělení stejnému senátu má proto oporu v rozvrhu práce, který je transparentní, neboť je zřejmé, jakým způsobem jsou jednotlivé věci senátům přidělovány, jak jsou stanoveny specializace, jaký je jejich vliv na způsob přidělení věci, a celý rozvrh práce je i s přílohami dostupný na elektronické úřední desce soudu k nahlédnutí, takže se s ním mohou zástupci veřejnosti seznámit, je však třeba podotknout, že je nutné vycházet z celého obsahu rozvrhu práce, a nikoliv jen z jeho vytržených pasáží, neboť tehdy může dojít k mylnému výkladu. V té souvislosti je vhodné poznamenat, že obviněný nevytýkal konkrétní manipulaci či účelové přidělení věci, nýbrž jen vyjádřil domněnku o porušení procesních práv na základě vlastních úvah o netransparentnosti rozvrhu práce Krajského soudu a o domnělém vadném přidělení témuž senátu bez jakýchkoliv podložených poznatků [k tomuto srov. v usnesení Ústavní soud ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 3298/17 (bod 28.)].
                                          25. Pro úplnost je vhodné k uvedené námitce obviněného uvést, že již i ve věci Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 7/2014, k obdobně uplatněné argumentaci v dovolání obviněným proti ní podaném, Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 8. 2018 pod sp. zn. 7 Tdo 468/2018, rozhodl o její nedůvodnosti s odkazem na správnost postupu při přidělování této první trestní věci obviněného vedené u Krajského soudu v Brně.

                                          26. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud obviněným na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. vytýkané pochybení v posuzované věci nezjistil a nedospěl proto k závěru, že by v přezkoumávané věci došlo k porušení zásady zákonného soudce.
                                          VI. Obecně k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

                                          27. Obviněný dovolání podané na základě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z velké části formuloval podle obsahu svého již dříve uplatněného odvolání, a to z důvodů, aby nemusel „použít stejnou argumentaci“, což je způsob, který podmínkám, za nichž může být dovolání podáno, odporuje, protože Nejvyšší soud se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání jako námitky uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Tím je vyjádřena nutnost, aby byly výhrady dovolatele formulovány a vyjádřeny konkrétně a přímo v dovolání, které může být podáno jen z taxativně vymezených důvodů (srov. § 265b tr. ř.). Jen tak může být zachován význam tohoto mimořádného opravného prostředku znamenajícího průlom do právní moci rozhodnutí. Jestliže je vymezení dovolacího důvodu obligatorní obsahovou náležitostí podaného dovolání, pak je tím dán požadavek na to, aby veškeré nedostatky, které jsou dovoláním vytýkány, byly v jeho obsahu rozvedeny a konkretizovány tak, aby již z vlastního textu dovolání byly uplatněné výhrady patrné. Z těchto důvodů se dovolatel nemůže úspěšně v dovolání opírat o odkaz na skutečnosti obsažené v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících fázích řízení [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012 (uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.), ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010 (publikované pod č. TR NS 69/2010 - T 1325 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu), ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1264/2006, ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1192/2008, ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 5 Tdo 1189/2011, či ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 7 Tdo 1467/2011, aj.]. V daných souvislostech je argumentace spočívající pouze v odkazu na jiná dříve učiněná podání jen formalistickým přístupem vůči orgánu veřejné moci, a proto ji není možné objektivně akceptovat [srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/2005 (N 95/41 SbNU 259)]. Z těchto důvodů Nejvyšší soud nemohl přihlížet k té části dovolání, v níž dovolatel pouze odkázal na podané odvolání, ale pro posouzení důvodnosti dovolání vycházel toliko z výhrad uvedených přímo v jeho textu.
                                          28. Podle obsahu dovolání, v němž obviněný argumenty nad rámec uvedeného odkazu na odvolání rozvedl, je zřejmé, že napadl výroky o vině pod bodem I.A.51., jemuž vytýkal vadné hodnocení výpovědí svědků a poškozené J. J., a I.B.1. až 83., u nějž shledal nelogičnosti v popisu skutku s ohledem na časové vymezení dílčích útoků ve vztahu k činu bod bodem I.A.52., a brojil proti nesprávnosti v použité právní kvalifikaci, jež Nejvyšší soud posuzoval z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je možné namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na jeho podkladě nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Uvedená zásada je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění.
                                            29. Protože podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.], je v hodné uvést skutková zjištění vztahující se k výhradám obviněného.
                                              30. Uvedené zásady je možné prolomit jen v případě existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Proto Nejvyšší soud může sám přezkoumávat skutkový stav věci, pouze při zjištění takového extrémního nesouladu, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). Nejvyšší soud může proto jen ve výjimečných případech připustit přezkum skutkových zjištění, avšak pouze mimořádně, když jsou zjištěny kardinální procesní nedostatky nebo libovůle při hodnocení a provádění důkazů [srov. např. nálezy Ústavního soudu − ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187), ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05 (N 156/42 SbNU 275), ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02 (N 113/31 SbNU 21), apod.]. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
                                              VII. K námitkám podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
                                                31. Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný podmínky podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. respektoval jen v části soustředěné proti vadnosti použité právní kvalifikace v bodě I.B.1. až 83., kdežto výtkami proti bodu I.A.52., v němž spatřoval nesprávné hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí, resp. jejich nepromítnutí do skutkových závěrů, a proti znění skutkové věty, v níž shledal rozpor v časovém zasazení skutku, hlediska § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v obecné rovině nerespektoval, ale jejich přezkoumání se domáhal s odkazem na porušení pravidel spravedlivého procesu v důsledku extrémních vad v dokazování. Vytýkal též vadnost výroku o náhradě škody, a to se zřetelem na skutková zjištění uvedená v bodě I.A.51., a proto je vhodné uvést, že byl ve vytýkaných částech výroku o vině uznán vinným tak, že
                                                vědom si své tíživé finanční situace a předchozích splatných a dosud nesplacených závazků a nadstandardních životních nákladů, k jejichž hrazení nemá dostatek legálních finančních prostředků, od svého podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody počátkem roku 2009 do května 2013 vylákával pod různými klamavými legendami, například o zablokování svých finančních prostředků v různých několikamilionových částkách na svém účtu ve Volksbank, a. s., a to i s využitím padělaného výpisu z účtu ve Volksbank, a .s., což postupně doplňoval o různé údajné příčiny zablokování účtu, jako například pokuty od Celního úřadu Břeclav a Finančního úřadu v Brně, od mnoha osob finanční prostředky na základě ústních dohod, smluv o půjčkách, vystavených směnek a dalších různých jisticích listin, pod příslibem jejich vrácení s vysokým ziskem nebo ihned po odblokování svého účtu, k dosažení čehož některým zprostředkovával vyřízení úvěrů a půjček finančních prostředků od bank a nebankovních institucí, které ihned po obdržení od poškozených přebíral, přičemž od počátku jednal se záměrem tyto ve sjednaných lhůtách splatnosti ani později svým věřitelům řádně nevrátit a použít je pro svoji potřebu a současně s vědomím, že tyto prostředky ani reálně nebude schopen řádně (v částkách a lhůtách) vrátit, vylákané finanční prostředky užil v rozporu s deklarovaným účelem k vlastní spotřebě, následně v termínu splatnosti tyto nevrátil, a to často ani přes opakované urgence věřitelů, když pouze částečně plnil za část poškozených části jejich závazků vyplývajících s jimi na jeho žádost uzavřených smluv (o půjčkách, úvěrech) s bankovními i nebankovními institucemi, kdy takto jednal konkrétně v následujících případech:
                                                ad I.A.51. v období od 19. 8. 2010 do 29. 8. 2012 v XY, s úmyslem vlastního obohacení, průběžně vylákal od J. J., nar. XY, trvale bytem v XY, Na XY, pod mnoha různými klamavými legendami, například o autonehodě svého syna a potřebě peněz k jeho operaci, k úhradě léků pro svého syna, k dorovnání manka v hracích automatech, k finančnímu vyrovnání se společníkem P. N., k úhradě dluhu na zdravotním a sociálním pojištění, k financování výhodného nákupu bytů, k úhradě daně z převodu podniku, k úhradě opravy kotelny, k úhradě pojištění za zaměstnance, k úhradě soudních a exekutorských poplatků, k úhradě pokut od Finančního úřadu v Brně či Celního úřadu v Břeclavi nezbytné k odblokování jeho bankovního účtu u Volksbank, a .s., s částkou 7.147.132 Kč, a pod dalšími legendami různě vysoké půjčky finančních částek od 5.000 Kč do 313.000 Kč v celkové výši 6.898.143 Kč, které z části vybrala ze svých bankovních účtů, Šikovného spoření u ČS, a. s., stavebního spoření u Českomoravské stavební spořitelny a penzijního připojištění, a které si dále vypůjčila od svých příbuzných, kolegů a dalších osob a dále od České spořitelny, a. s., Raiffeisenbank, a. s., Provident Financial s. r. o., RILEX TRADERS, a. s., SMART Capital, a. s., CAMARGO Consulting, s. r. o., a Express Cash a .s., přičemž jako záruku do doby splacení půjček uzavřel jako prodávající s J. J. jako s kupující dne 31. 8. 2010 kupní smlouvu na vstřikovací lis Battenfeld za částku 1 240.000 Kč, jehož však nebyl vlastníkem a nebyl oprávněn k jeho prodeji, dále jako zástupce prodávajícího M. Č., nar. XY, uzavřel s J. J. jako s kupující dne 13. 10. 2010 kupní smlouvu o prodeji nemovitostí rodinného domu XY v obci XY na parcele st. p. č. XY, st. pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY a pozemku p. č.XY, zapsaných na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro XY, za částku 2.000.000 Kč, k čemuž však nebyl oprávněn a k převodu nemovitostí nedošlo a dále s J. J. uzavřel jako dlužník dne 9. 11. 2010 smlouvu o půjčce, stvrzující převzetí finanční částky ve výši 2.600.000 Kč se lhůtou splatnosti do 9. 1. 2011, kterou nedodržel a dále s J. J. uzavřel jako dlužník dne 31. 5. 2011 smlouvu o půjčce, stvrzující převzetí finanční částky ve výši 7.000.000 Kč se lhůtou splatnosti do 15. 6. 2011, kterou však rovněž nedodržel a až po opakovaných urgencích v období od prosince 2011 do 11. 4. 2013 splatil po menších částkách celkem 879.152 Kč, čímž poškozené J. J. způsobil škodu ve výši nejméně 6.018.991 Kč,
                                                ad I.A.52. v přesně nezjištěné době do 22. 6. 2012 přesvědčil F. H., nar. XY ve XY, v té době trvale bytem XY, XY (zesnulého dne 22. 6. 2012), aby mu pod různými záminkami půjčoval peníze a od počátku jednal se záměrem vylákané peníze ve sjednaných lhůtách splatnosti ani později jmenovanému nevrátit, a následně je ani nevrátil, kdy takto jednal minimálně v následujících případech:
                                                a) v době od 29. 12. 2011 do února 2012 postupně v XY vylákal od F. H., nar. XY, minimálně v jedenácti případech celkovou částku nejméně 385.000 Kč, kterou mu tento vyplatil ze svých úspor,
                                                b) dne 3. 1. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 150.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XYi od České spořitelny, a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 5066722893/0800,
                                                c) dne 4. 1. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 210.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od České spořitelny, a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 5067081813/0800,
                                                d) dne 9. 1. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 100.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od Komerční banky, a. s., na základě dodatku ze dne 9. 1. 2012 ke smlouvě o zřízení a vedení účtu ze dne 21. 10. 1993,
                                                e) dne 11. 1. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 180.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od Komerční banky, a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 099002583903 z téhož dne,
                                                f) dne 12. 1. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 150.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od České spořitelny, a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 5069442803/0800,
                                                g) dne 1. 2. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 110.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od České spořitelny, a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 5087012823/0800,
                                                h) dne 3. 3. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 20.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od společnosti Rilex Traders, a. s., na základě smlouvy o půjčce nezjištěného čísla z téhož dne,
                                                i) dne 3. 3. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 15.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od společnosti Expres Cash, a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 0003949,
                                                j) dne 25. 3. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 25.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od společnosti Provident Financial, s. r. o., na základě smlouvy o půjčce č. 502934799,
                                                k) dne 28. 3. 2012 v XY vylákal od F. H., nar. XY, částku 12.000 Kč, kterou si tento vypůjčil téhož dne v XY od společnosti SMART Capital, a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 12012-1702, čímž poškozenému F. H. způsobil škodu v celkové výši nejméně 1.357.000 Kč,
                                                a poškozeným uvedeným v bodech I.A1. až 52. způsobil škodu v celkové výši minimálně 30.178.614 Kč.
                                                V bodě I.B.1. až 83. poté, co od poškozeného F. H., nar. XY ve XY, tehdy trvale bytem XY, pod nepravdivými záminkami z jeho vlastních zdrojů vylákal celkovou částku minimálně ve výši 1 357.000 Kč, a tento již nedisponoval dalšími finančními prostředky, jej, jakožto na XY známého stomatologa s bohatou pacientskou klientelou, přesvědčil pod různými záminkami, které F. H. považoval za pravdivé, aby přesvědčil své pacienty a další osoby k zapůjčení finančních prostředků, což F. H. na jeho naléhání činil a zapůjčené prostředky mu předával, kdy obviněný byl některým půjčkám přítomen a poškozené pomáhal přesvědčit k zapůjčení finančních prostředků, přičemž obviněný od počátku jednal se záměrem vypůjčované finanční prostředky ve sjednaných lhůtách splatnosti ani později F. H. a jeho prostřednictvím ani dalším poškozeným nevrátit, a následně je ani nevrátil, a to i přes opakované urgence F. H. i některých poškozených, a tak
                                                1. v přesně nezjištěný den na podzim roku 2011 v XY požádal o zapůjčení blíže neurčené finanční částky L. M., nar. XY, který mu v přesně nezjištěný den na podzim roku 2011 v XY předal částku 25.000 Kč, ze které mu F. H. na jeho žádost v přesně nezjištěný den začátkem roku 2012 v XY vrátil částku 14.000 Kč, čímž byla L. M. způsobena škoda ve výši 11.000 Kč,
                                                2. v přesně nezjištěný den začátkem roku 2012 požádal o zapůjčení finanční částky 200.000 Kč I. K., nar. XY, který mu dne 1. 2. 2012 v XY předal částku 200.000 Kč, ale proto, že F. H. v dohodnuté lhůtě peníze nevrátil, převedl na I. K. jako protihodnotu nemovitost - garáž v hodnotě 130.000 Kč, a na zbývající částku 70.000 Kč podepsal I. K. uznání dluhu, čímž byla I. K. způsobena škoda ve výši 70.000 Kč,
                                                3. v přesně nezjištěný den na přelomu měsíce leden 2012 a únor 2012 v XY, v ulici XY, požádal o zapůjčení finanční částky 300.000 Kč svého syna M. H., nar. XY, který následující den vyřídil v České spořitelně úvěr ve výši 210.000 Kč, a tuto finanční částku v přítomnosti svého otce F. H., v jeho ordinaci v XY předal M. B., dále dva dny poté ho F. H. opětovně požádal o půjčku ve výši 90.000 Kč, které M. H. po vyřízení půjčky v České spořitelně předal F. H., a dále na jeho další žádost, v přesně nezjištěný den začátkem měsíce února 2012 v XY, po vyřízení další půjčky v bance, předal v XY finanční částku 130.000 Kč M. B., čímž byla M. H. způsobena škoda v celkové výši 430.000 Kč,
                                                4. v přesně nezjištěný den telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč S. J., nar. XY, který částku 20.000 Kč převedl dne 13. 2. 2012 ze svého účtu na účet č. XY, sdělený F. H., čímž S. J. byla způsobena škoda ve výši 20.000 Kč,
                                                5. v přesně nezjištěný den, začátkem měsíce února 2012, telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč V. P., nar. XY, který mu z důvodu nedostatku finančních prostředků zapůjčil částku 65.000 Kč, kterou po vzájemné domluvě pro F. H. převzal L. M., nar., čímž byla V. P. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                6. v přesně nezjištěný den začátkem měsíce února 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč F. S., nar. XY, který mu dne 7. 2. 2012 v místě svého bydliště půjčil částku 20.000 Kč, když po předchozí domluvě peníze pro F. H. převzal neustanovený muž, a následně po opakované telefonické žádosti v přesně nezjištěný den předal ve svém bydlišti F. H. částku 20.000 Kč, čímž byla F. S. způsobena škoda v celkové výši 40.000 Kč,
                                                7. dne 13. 2. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč M. Z. (roz. Š.), nar. XY, která mu z důvodu nedostatku finančních prostředků téhož dne ve svém bydlišti předala částku 30.000 Kč, a dále dne 19. 3. 2012 ve svém bydlišti mu po jeho předchozí telefonické žádosti o částku 70.000 Kč předala oproti smlouvě o půjčce a příjmovému pokladnímu dokladu další částky 20.000 Kč a 2.000 EUR, čímž byla M. Z. způsobena celková škodu ve výši 50.000 Kč a 2.000 EUR, což po přepočtu EUR dle kursu ČNB na Kč činí celkovou částku 101.440 Kč,
                                                8. dne 14. 2. 2012 v XY v obci XY požádal o zapůjčení finanční částky 6.000 EUR E. L., nar. XY, a jejího manžela F. L., nar. XY, kteří mu téhož dne předali na základě potvrzení částku 10.100 EUR, dne 15. 2. 2012 a na základě jeho žádosti další částku 8.000 EUR, dne 16. 2. 2012 částku 4.000 EUR, dne 6. 3. 2012 částku 10.000 EUR, oproti potvrzení, čímž jim byla způsobena škoda v celkové výši 32.100 EUR (což v přepočtu dle kursu ČNB činí 825.612 Kč),
                                                9. dne 15. 2. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč A. J., nar. XY, který mu v uvedeném bydlišti dne 16. 2. 2012 předal částku 50.000 Kč, čímž A. J. byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                10. dne 15. 2. 2012 opakovaně telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky V. S. (roz. J.), nar. XY, která mu po vzájemné dohodě téhož dne ve svém bydlišti předala oproti směnce a smlouvě o půjčce částku 50.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                11. v přesně nezjištěný den v polovině měsíce února 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky J. Š., nar. XY, který mu jako jednatel společnosti D.., na základě smlouvy o půjčce ze dne 14. 2. 2012 předal v XY částku 120.000 Kč a na základě smlouvy o půjčce, a částku 150.000 Kč, čímž byla společnosti D., způsobena škoda v celkové výši 270.000 Kč,
                                                12. v přesně nezjištěný den v polovině měsíce února 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 200.000 Kč J. Š., nar. XY, který mu dne 15. 2. 2012 převedl ze svého bankovního účtu č. XY na číslo účtu: XY, sdělené F. H., částku 200.000 Kč, a po jeho následné žádosti mu dne 20. 2. 2012 stejným způsobem převedl další částku 300.000 Kč, čímž byla J. Š. způsobena škoda v celkové výši 500.000 Kč,
                                                13. v přesně nezjištěný den kolem 20. 2. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč J. H., nar. XY, který mu po opakovaných prosbách v uvedené době v XY předal částku 20.000 Kč, čímž byla J. H. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                14. dne 24. 2. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč I. M., nar. XY, který mu téhož dne v XY předal částku 50.000 Kč, dne 27. 2. 2012 mu na jeho další žádost předal v XY další částku 50.000 Kč, dále v období od počátku března do konce dubna 2012 na základě opakovaných žádostí F. H. mu v několika případech vždy v XY předával další finanční částky až do celkové výše 510.000 Kč, a dále v období od počátku května do 11. 6. 2012 na základě společného přesvědčování F. H. a M. B. v několika případech v přibližném rozmezí čtrnácti dnů předával F. H. další částky až do celkové předané sumy ve výši 1.200.000 Kč, čímž byla I. M. způsobena celková škoda ve výši 1.200.000 Kč,
                                                15. dne 24. 2. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč V. P., nar. XY, který mu téhož dne převodem ze svého bankovního účtu č. XY na jím sdělený účet č. XY převedl částku 50.000 Kč, čímž byla V. P. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                16. dne 29. 2. 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč M. J. (roz. S.), nar. XY, která mu téhož dne předala v XY na parkovišti před Komerční bankou částku 50.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                17. dne 29. 2. 2012 ve večerních hodinách v obci XY požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč F. K., nar. XY, který mu dne 1. 3. 2012 na parkovišti před Českou spořitelnou v XY předal částku 100.000 Kč, čímž byla F. K. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                18. dne 29. 2. 2012 v XY na ulici P. č. XY požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč M. P., nar. XY, který mu ihned na místě předal částku 50.000 Kč, čímž byla M. P. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                19. dne 29. 2. 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 40.000 Kč V. Š. (roz. H.), nar. XY, která mu z důvodu nedostatečného limitu na platební kartě téhož dne v XY předala částku 20.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                20. v přesně nezjištěný den v měsíci únoru 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč F. M., nar. XY, který mu na naléhání posléze v XY předal částku 20.000 Kč, čímž byla F. M. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                21. v přesně nezjištěný den v měsíci únoru 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 25.000 Kč V. M., nar. XY, který mu na základě smlouvy o půjčce dne 27. 2. 2012 předal v XY částku 25.000 Kč, dne 2. 3. 2012 mu na jeho další žádost na základě smlouvy o půjčce předal na stejném místě částku 25.000 Kč a dne 19. 4. 2012 mu na jeho další žádost na základě smlouvy o půjčce předal částku 5.000 Kč, čímž byla V. M. způsobena škoda v celkové výši 55.000 Kč,
                                                22. v přesně nezjištěný den v měsíci únoru 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky 35.000 Kč L. M., nar. XY, který mu téhož dne v XY předal finanční částku 35.000 Kč a na základě jeho opakovaných žádostí mu v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2012 v XY předal finanční půjčku ve výši 30.000 Kč a v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu 2012 mu předal další finanční půjčku ve výši 30.000 Kč, čímž byla L. M. způsobena škoda v celkové výši 95.000 Kč,
                                                23. v přesně nezjištěný den v měsíci únoru 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč V. T. (roz. B.), nar. XY, která mu dne 24. 2. 2012 v XY oproti potvrzení předala částku 50.000 Kč, dále po několika dnech na jeho opakovanou žádost mu v XY předala další částku 50.000 Kč a dne 4. 4. 2012 na jeho opakovanou žádost mu opět v XY předala částku 10.000 Kč, čímž jí byla způsobena celková škoda ve výši 110.000 Kč,
                                                24. v přesně nezjištěný den v měsíci únoru nebo březnu 2012 požádal o zapůjčení finanční částky 10.000 Kč J. V., nar. XY, který mu téhož dne v místě svého bydliště předal částku 10.000 Kč, čímž byla J. V. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                25. dne 5. 3. 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 200.000 Kč M. N., nar. XY, který mu téhož dne v místě bydliště předal částku 60.000 Kč, a na jeho naléhání ještě téhož dne po vyřízení půjčky v České spořitelně v XY, mu předal částku 150.000 Kč, čímž byla M. N. způsobena škoda v celkové výši 210.000 Kč, kterou mu však po smrti F. H. nahradil v celé výši M. H., syn F. H.,
                                                26. dne 6. 3. 2012 na blíže nezjištěném místě požádal o zapůjčení finanční částky 400.000 Kč K. Č., nar. XY, který mu tuto částku téhož dne předal oproti vystavené směnce, čímž byla K. Č. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                27. dne 7. 3. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 25.000 Kč J. K., nar., který mu po následném jednání předal na parkovišti před Komerční bankou v XY částku 75.000 Kč, čímž mu byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                28. dne 12. 3. 2012 v XY, na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 30.000 Kč J. Š., nar. XY, který mu ihned ve svém bydlišti předal částku 30.000 Kč, a po jeho opakované žádosti dne 16. 3. 2012 mu na stejném místě v uvedený den předal další částku 30.000 Kč, čímž byla J. Š. způsobena škoda v celkové výši 60.000 Kč,
                                                29. v přesně nezjištěný den asi v polovině měsíce března 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč J. K., nar. XY, který mu v následující přesně nezjištěný den předal v obci XY částku 20.000 Kč, čímž mu byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                30. v přesně nezjištěný den v polovině měsíce března 2012 v XY v ul. XY požádal J. K., nar. XY, o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč, kterou mu poškozený předal dne 16. 3. 2012 před svým bydlištěm, čímž byla J. K. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                31. dne 16. 3. 2012 v XY, požádal o zapůjčení finanční částky 10.000 Kč V. B., nar. XY, kterou mu jmenovaný téhož dne předal, čímž byla V. B. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                32. dne 16. 3. 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky ve výši 10.000 Kč nebo 20.000 Kč J. D. (roz. M.), nar. XY, která mu po poradě s manželem téhož dne předala finanční částku 20.000 Kč, čímž byla J. D. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                33. dne 18. 3. 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 30.000 Kč Z. K. (roz. U.), nar. XY a J. K., nar. XY, kteří mu téhož dne v jejich bydlišti předali částku 30.000 Kč, čímž jim byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                34. dne 18. 3. 2012 kolem 18.30 hod. telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 90.000 Kč svého známého P. B., nar. XY, který mu zapůjčil částku 30.000 Kč, čímž byla P. B. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                35. dne 20. 3. 2012 v obci XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč V. Š., nar. XY, který mu ihned ve svém bydlišti předal částku 20.000 Kč, čímž byla V. Š. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                36. v přesně nezjištěný den v druhé polovině března 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč J. F., nar. XY, který mu po opakovaných prosbách dne 2. 4. 2012 v XY předal oproti vystavené směnce částku 100.000 Kč, čímž byla J. F. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                37. dne 21. 3. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč I. S. (roz. D.), nar. XY, která mu téhož dne v místě svého trvalého bydliště předala oproti podpisu smlouvy o půjčce částku 100.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                38. dne 24. 3. 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 10.000 Kč Z. M., nar. XY, který mu téhož dne v XY předal částku 10.000 Kč, čímž byla Z. M. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                39. dne 24. 3. 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč H. P., nar. XY, která mu ihned v místě svého bydliště osobně předala částku 20.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                40. dne 25. 3. 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč H. M. (roz. V.), nar. XY, která mu uvedeného dne v místě svého bydliště předala částku 20.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                41. dne 26. 3. 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč J. S. (roz. Z.), nar. XY, která mu ihned v místě svého bydliště předala částku 20.000 Kč, ze které jí po několika urgencích dne 2. 5. 2012 vrátil částku 10.000 Kč a zbývající částku nevrátil, čímž byla J. S. způsobena škoda ve výši 10.000 Kč,
                                                42. dne 27. 3. 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč J. H. (roz. K.), nar. XY, která mu z důvodu nedostatku finančních prostředků předala jen částku 8.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                43. dne 27. 3. 2012 v XY, na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 25.000 Kč A. T., nar. XY, který mu ihned v místě svého bydliště předal částku 25.000 Kč, a dne 30. 3. 2012 na jeho opakovanou žádost mu ve svém bydlišti předal oproti potvrzení další částku 3.000 EUR, čímž byla A. T. způsobena škoda ve výši 25.000 Kč a 3.000 EUR, což činí po přepočtu EUR na Kč dle kursu ČNB celkovou částku 102.160 Kč,
                                                44. dne 28. 3. 2012 v XY na ulici XY v restauraci požádal o zapůjčení finanční částky 10.000 Kč A. S., nar. XY, který mu ihned na uvedeném místě předal částku 10.000 Kč, čímž byla A. S. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                45. dne 28. 3. 2012 v odpoledních hodinách v obci XY požádal o zapůjčení finanční částky 5.000 Kč svou známou M. B. (roz. M.), nar. XY, která mu téhož dne zapůjčila částku 5.000 Kč, čímž byla M. B. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                46. dne 30. 3. 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč K. F. (roz. H.), nar. XY, která mu téhož dne předala částku 50.000 Kč, čímž byla K. F. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                47. dne 30. 3. 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč J. V., nar. XY, který mu ihned v místě svého bydliště oproti potvrzení předal částku 20.000 Kč, čímž byla J. V. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                48. v přesně nezjištěný den koncem března 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč V. P., nar. XY, který mu v přesně nezjištěný den kolem 28. 3. 2012 v XY předal částku 20.000 Kč, čímž byla V. P. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                49. v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2012 v XY v prostorách D. XY požádal o zapůjčení jakékoli finanční částky J. K. (roz. K.), nar., která mu dne 30. 3. 2012 předala částku 30.000 Kč, oproti příjmovému pokladnímu dokladu, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                50. v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2012 v XY v prostorách D. požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč R. M. (roz. P.), nar. XY, která mu téhož dne v XY předala na jeho žádost oproti směnce částku 130.000 Kč, a dne 29. 3. 2012 na jeho opětovnou žádost mu v XY po podání žádosti o výplatu dávky penzijního připojištění F. H. u společnosti AXA penzijní fond, a. s., ve prospěch a na účet poškozené, předala F. H. další částku 250.000 Kč, jejíž vrácení F. H. zajistil dne 30. 3. 2012 jeho vlastní směnkou na částku 400.000 Kč, čímž byla R. M. způsobena škoda ve výši 380.000 Kč, ze které jí však později v přesně nezjištěný den byla výplatou penzijního připojištění F. H. vrácena částka 120.500 Kč a nevrácena zůstala částka ve výši 259.500 Kč,
                                                51. v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2012 nebo dubnu 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč J. D., nar. XY, který mu předal uvedenou částku v přesně nezjištěný den, čímž J. D. byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                52. v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 200.000 Kč F. F., nar. XY, který mu po opakovaných prosbách v přesně nezjištěný den v březnu 2012 ve XY předal částku 50.000 Kč, čímž byla F. F. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                53. v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč A. T., nar. XY, který mu dne 10. 3. 2012 v XY předal oproti dlužnímu úpisu částku 80.000 Kč, se lhůtou splatnosti do 24. 3. 2012, ze které mu F. H. po několika upomínkách po lhůtě splatnosti předal v blíže nezjištěný den částku 20.000 Kč, čímž byla A. T. způsobena škoda ve výši 60.000 Kč,
                                                54. v přesně nezjištěný den v měsíci březnu 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč Z. V., nar. XY, který po dohodě F. H. poslal částku 25.000 Kč po panu O. J., kdy tomuto uvedenou částku předala jeho dcera V. K., čímž byla Z. V. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                55. v přesně nezjištěný den na jaře roku 2012 v obci XY3 požádal o zapůjčení finanční částky 30.000 Kč, J. G., nar. XY, který mu téhož dne v XY předal částku 5.000 Kč, čímž byla J. G. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                56. v přesně nezjištěný den na jaře roku 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 15.000 Kč S. Š., nar. XY, který F. H. na jeho žádost poslal částku 15.000 Kč po panu O. J., čímž byla S. Š. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                57. v přesně nezjištěný den na jaře roku 2012 několikrát telefonicky žádal o zapůjčení blíže neurčené finanční částky J. V., nar. XY, který mu v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu 2012 na parkovišti před OD Tesco v XY předal částku 10.000 Kč, čímž byla J. V. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                58. dne 1. 4. 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč J. Z., nar. XY, který mu ihned v XY po vyzvednutí z bankomatu předal částku 20.000 Kč, čímž byla J. Z. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                59. dne 1. 4. 2012 na blíže nezjištěném místě požádal o zapůjčení finanční částky ve výši 100.000 Kč J. M., nar. XY, který mu z důvodu nedostatku finančních prostředků předal ve svém bydlišti částku 10.000 Kč, ze které mu F. H. po nějaké době vrátil částku 7.000 Kč, čímž byla J. M. způsobena škoda ve výši 3.000 Kč,
                                                60. v přesně nezjištěný den začátkem měsíce dubna 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč E. H. (roz. S.), nar. XY, která mu dne 19. 4. 2012 v XY předala oproti potvrzení částku 50.000 Kč a dne 20. 4. 2012 v místě bydliště v XY mu na jeho prosby předala oproti potvrzení další částku ve výši 30.000 Kč, čímž byla E. H. způsobena škoda v celkové výši 80.000 Kč,
                                                61. dne 3. 4. 2012 v XY v budově firmy V. požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč poškozeného K. D., nar. XY, který mu uvedenou částku téhož dne předal, čímž K. D. byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                62. dne 3. 4. 2012 v XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč J. J., nar. XY, který mu z důvodu nedostatku finančních prostředků předal téhož dne částku 10.000 Kč, čímž mu byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                63. dne 3. 4. 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč A. H. K. (roz. L.), nar. XY, která mu téhož dne předala v jeho ordinaci částku 20.000 Kč a po následném přemlouvání ze strany F. H. a dalšího muže si dne 4. 4. 2012 sjednala půjčku v bance a předala F. H. částku 160.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v celkové výši 180.000 Kč,
                                                64. dne 4. 4. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 10.000 Kč D. S., nar., který mu téhož dne předal u bankomatu Komerční banky v XY oproti potvrzení částku 10.000 Kč, čímž byla D. S. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                65. v přesně nezjištěný den začátkem měsíce dubna 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč J. B., nar. XY, který mu v průběhu několika dní předal v místě svého bydliště finanční částky 120.000 Kč, 130.000 Kč, 200.000 Kč a 300.000 Kč, kdy na celkovou částku 750.000 Kč vystavil F. H. dne 17. 4. 2012 poškozenému směnku, čímž byla J. B. způsobena škoda v celkové výši 750.000 Kč,
                                                66. v přesně nezjištěný den v polovině měsíce dubna 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 15.000 Kč O. N., nar. XY, který mu ihned ve svém bydlišti předal částku 650 EUR (v přepočtu kurzem ČNB činí 16.718 Kč), čímž byla O. N. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                67. dne 17. 4. 2012 v odpoledních hodinách v obci XY v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 50.000 Kč J. S., nar. XY, který mu po naléhání ihned v místě svého bydliště předal oproti potvrzení částku 15.000 Kč, čímž byla J. S. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                68. dne 18. 4. 2012 v obci XY na ulici XY požádal společně s dalším neustanoveným mužem o zapůjčení finanční hotovosti M. S. (roz. N.), nar. XY, která mu po jejich naléhání téhož dne ve svém bydlišti předala oproti potvrzení částku 30.000 Kč, čímž byla M. S. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                69. dne 18. 4. 2012 v obci XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 25.000 Kč C. K. (roz. B.), nar. XY, která mu téhož dne v místě bydliště předala částku 25.000 Kč, a dne 19. 4. 2012 na základě další jeho žádosti mu na stejném místě předala částku 5.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v celkové výši 30.000 Kč,
                                                70. dne 18. 4. 2012 kolem 16.30 hod.v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky ve výši 30.000 Kč až 50.000 Kč A. Ž. (roz. H.), nar. XY, která mu dne 19. 4. 2012 ve vozidle před pobočkou České spořitelny, a. s., v XY předala částku 35.000 Kč, a dále téhož dne v bytě F. H. v XY mu po předchozím přemlouvání za aktivní účasti dalšího muže a poté, co si sjednala sama úvěr v České spořitelně, a. s. v XY, předala oproti smlouvě o půjčce a směnce další částku 150.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v celkové výši 185.000 Kč,
                                                71. dne 24. 4. 2012 v XY na ulici XY v budově Dětského domova požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč K. S., nar. XY, která mu téhož dne ve vozidle v XY před pobočkou České spořitelny předala částku 20.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                72. v přesně nezjištěný den kolem 24. 4. 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč M. R., nar. XY, který mu z důvodu nedostatku českých peněz ihned v místě svého bydliště předal částku 2.000 EUR (v přepočtu kurzem ČNB k uvedenému dni 51.440 Kč), čímž byla M. R. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                73. dne 26. 4. 2012 v XY ve své stomatologické ordinaci požádal o zapůjčení finanční částky 4 500 EUR F. K., nar. XY, který mu z důvodu nedostatku finančních prostředků na stejném místě ihned předal částku 4.400 EUR (v přepočtu kurzem ČNB k uvedenému dni 113.168 Kč), čímž mu byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                74. v přesně nezjištěný den v měsíci březnu až dubnu 2012 v několika případech kontaktoval L. K. (roz. P.), nar. XY, kterou žádal o zapůjčení finanční částky, v rozmezí od 80.000 Kč do 100.000 Kč, což odmítla, ale po následné jeho telefonické žádosti dne 10. 5. 2012 mu v XY před budovou České spořitelny předala částku 26.000 Kč, čímž jí byla způsobena škoda v uvedené výši,
                                                75. v přesně nezjištěný den v dubnu 2012 v XY na ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 15.000 Kč B. P., nar. XY, který mu ihned v místě svého bydliště oproti potvrzení předal částku 15.000 Kč, a krátce na to na základě opakované žádosti předal F. H. oproti novému potvrzení další částku 5.000 Kč, čímž byla B. P. způsobena škoda v celkové výši 20.000 Kč,
                                                76. v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu 2012 telefonicky požádal o zapůjčení finanční částky 100.000 Kč J. Š., nar. XY, který mu dne 24. 4. 2012 oproti směnce v místě svého bydliště předal částku 50.000 Kč, čímž byla J. Š. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                77. v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu 2012 v obci XY požádal o zapůjčení finanční částky 10.000 Kč B. Š., nar. XY, který mu téhož dne v místě svého bydliště předal částku 10.000 Kč, a přibližně čtrnáct dní poté, po jeho další žádosti, mu na stejném místě předal další částku 10.000 Kč, čímž byla B. Š. způsobena škoda v celkové výši 20.000 Kč,
                                                78. dne 25. 4. 2012 v XY v ul. XY požádal o zapůjčení neurčité finanční částky V. Z., nar. XY, která mu téhož dne ve svém bydlišti předala oproti směnce částku 150.000 Kč, se lhůtou splatnosti do čtrnácti dní, avšak ve smluvené lhůtě ani později jí z této částky F. H. přes opakované urgence nic nevrátil, když jeho dluh vůči poškozené měl převzít M. B., kterému naopak půjčila ještě další peníze, kdy půjčkou peněz F. H. jí byla způsobena škoda ve výši 150.000 Kč,
                                                79. dne 10. 5. 2012 v XY na parkovišti před poštou požádal o zapůjčení částky 30.000 Kč K. B., nar. XY, který mu téhož dne předal částku 4.000 Kč, čímž byla K. B. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                80. dne 10. 5. 2012 ve XY, po předchozí neakceptované žádosti, pod klamavou legendou společného podnikání s M. B. a potřeby finanční půjčky k odblokování nějakého zablokovaného účtu, převzal za přítomnosti M. B. od E. Č., nar. XY finanční částku 30.000 Kč, s příslibem jejího vrácení do týdne, v závislosti na odblokování účtu, avšak ve smluvené lhůtě ani později ani zčásti půjčku nesplatil, čímž byla způsobena E. Č. škoda ve výši 30.000 Kč,
                                                81. dne 25. 5. 2012 v XY požádal o zapůjčení finanční částky 20.000 Kč svou pacientku R. B. (roz. M.), nar. XY, která mu téhož dne zapůjčila částku 16.500 Kč, čímž byla R. B. způsobena škoda v uvedené výši,
                                                82. v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 2012 v XY, v ulici XY požádal o zapůjčení jakékoli finanční částky R. F., nar. XY, který mu téhož dne předal částku 60.000 Kč, ze které F. H. po urgencích do čtrnácti dní vrátil částku 20.000 Kč, čímž byla R. F. způsobena škoda ve výši 40.000 Kč,
                                                83. v přesně nezjištěný den v měsíci červnu 2012 v XY, v ulici XY požádal o zapůjčení finanční částky 15.000 Kč R. Š., nar. XY, který mu téhož dne na uvedeném místě předal částku 15.000 Kč, čímž byla R. Š. způsobena škoda v uvedené výši,

                                                čímž poškozeným uvedeným výše pod body B/1. až 83. způsobil celkovou škodu ve výši 8.114.038 Kč.
                                                a) k námitkám proti skutkovým zjištěním
                                                  32. K výhradám, že došlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzení věci, Nejvyšší soud posuzoval, zda skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy a nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo zda jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů [sp. zn. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 (N 172/35 SbNU 315), nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377), a další)]. Zkoumal tak, zda jde o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o který by se jednalo, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány, avšak uvedené vady neshledal.

                                                  33. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí Nejvyšší soud ověřil, že popsaná skutková zjištění soudy učinily na základě dokazování, v jehož rámci se zabývaly dostupnými důkazy i námitkami obviněného, na které přiléhavě reagovaly. Ve stručnosti lze poukázat na závěry soudu prvního stupně k bodu I.A.51, který ve svém rozsudku rozvedl obsah výpovědí poškozené J. J. i svědků a popsal důvody, na jejichž základě obhajobu obviněného nepovažoval za pravdivou. Uvedl, že vycházel zejména z výpovědi poškozené podporované výpovědí M. J. a svědka M. S., kteří vysvětlili okolnosti ohledně „fitcentra“, což byl nápad obviněného, jenž přišel s nabídkou nákupu strojů, jakmile obdrží peníze z účtu, k tomu ale nedošlo. Soud zdůraznil i další skutečnosti, na základě nichž neuvěřil obhajobě obviněného, a proč se přiklonil k verzi poškozené, která korespondovala i s dalšími ve věci provedenými důkazy, a proto shledal, že obviněný od ní vylákával finanční prostředky, ale nedisponoval žádným majetkem ani legálním příjmem, ze kterého by mohl své závazky krýt. Pokud došlo k částečnému plnění, čerpala ho z nově získaných peněz prostřednictvím půjček i od jiných osob (strany 168 až 170 rozsudku soudu prvního stupně).

                                                  34. Odvolací soud k odvolání obviněného vysvětlil, že soud prvního stupně vycházel při formování skutkových zjištění nejen z výpovědi poškozené, ale i dalších ve věci provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí a listinných důkazů, které vyhodnotil a dospěl ke správným skutkovým závěrům, když se vypořádal i se všemi námitkami vznesenými obviněným (strany 55 a 56 usnesení odvolacího soudu).
                                                    35. Nejvyšší soud, jenž uvedené postupy soudů obou stupňů z hlediska obviněným vytýkaných vad posuzoval, považoval za správné, protože v nich neshledal vady, které svědčily o procesních nesprávnostech, a tedy ani nedostatky, jež by bylo možné považovat za extrémní nesoulad [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (uveřejněn pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu), či nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (uveřejněn pod č. 79, ve sv. 4 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu)]. Učiněné skutkové závěry vycházejí z provedených důkazů a jsou založeny na dostatečném uvážení rozhodných skutečností, a to s přihlédnutí ke konkrétním zvláštnostem tohoto případu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3169/09), jenž se vyznačoval dlouhodobostí a vytrvale realizovanou snahou obviněného i za zneužití jiných osob vylákat podvodnými tvrzeními co největší množství finančních prostředků, a to i prostřednictvím osob, které mu důvěřovaly. Soudy měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí je opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů, žádné z těch, které provedly, soudy nepovažovaly za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/12). Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že se soudy nezpronevěřily zásadě presumpce neviny a z ní pramenícímu principu in dubio pro reo, jak obviněný vytýkal, neboť ty nelze vykládat tak, že by jakékoli nejasnosti ohledně skutkového děje, plynoucí zejména z drobných, nepodstatných rozporů ve výpovědích svědků, musely vždy nutně vést ke zproštění obžaloby. Není porušením zásady presumpce neviny, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč např. výpovědi svědka či obžalovaného uvěřil či nikoli; rozpory ve výpovědích lze překlenout v rámci hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09 (U 6/66 SbNU 441)], čemuž soudy v posuzované věci dostály.
                                                      36. Všechny tyto skutečnosti, jež soudy ve svých rozhodnutích dostatečně jasně a srozumitelně ve vzájemných souvislostech posuzovaly, svědčí o správnosti závěrů skutkových i právních, jež v odůvodnění svých rozhodnutí v potřebné míře zjistily i vysvětlily.

                                                      37. Jestliže obviněný činu v bodě I.B.1. až 83. vytýkal nelogickou časovou osu se zřetelem na skutek pod bodem I.A.52., podle něhož F. H. obviněnému poskytl finanční prostředky v době od 29. 12. 2011 do 28. 3. 2012, a tvrdil, že v důsledku toho nemohou být správné závěry v bodě I.B., jichž se měl podle znění skutkové věty dopustit až poté, co vylákal všechny prostředky, což dokladoval na dílčích útocích v bodech ad I.B.1. až 45., které uvedenému časovému vymezení předcházejí, Nejvyšší soud žádné extrémní vady nezjistil. Podle obsahu pospaného skutku jde jen o nepřesnost ve znění úvodu skutkové věty uvozené (viz shora v bod 31.) větou „B. poté, co od poškozeného F. H. pod nepravdivými záminkami z jeho vlastních zdrojů vylákal celkovou částku ve výši 1. 357.000 Kč a tento již nedisponoval dalšími finančními prostředky, jej přesvědčil,…“, může se toto vyjádření jevit jako časově nejasné, neboť je zřejmé, že dílčí útoky v bodech I.B1. až 45. se udály ještě před dnem 28. 3. 2012, což slovně neodpovídá bodu I.A.52k). Příslovce času „poté“ nevystihuje uvedenou úvahu správně, avšak z hlediska věcné správnosti nejde o skutečný obsahový či pro materiální řešení významný nedostatek. Nejedná se o pochybení, které by svědčilo o vadném skutkovém zjištění, které by se mělo odrazit v nesprávném právním posouzení, pro které jsou podstatná všechna zjištění, jak jsou u dílčího skutku v bodě I.B1. až 83. uvedena, a to jak v jeho návětě, tak i v jednotlivých dílčích útocích. Zjištěné souvislosti nelze vytrhávat z kontextu, ale je třeba je s ohledem na pokračující delikt chápat i ve vztahu k ostatním částem obviněnému za vinu kladeného jednání, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Proto uvedená nepřesnost je s ohledem na všechny zjištěné skutečnosti zcela marginální záležitostí a nevede k žádným vadám, které s touto nesrovnalostí obviněný spojoval.
                                                        b) k dalším námitkám
                                                          38. Jestliže Nejvyšší soud nezjistil žádné podstatné nedostatky v učiněných skutkových zjištěních, proti nimž obviněný v dovolání brojil, byly dostatečným podkladem pro posouzení správnosti právních závěrů, jimž obviněný v zásadě vytýkal, že soudy v části I.B. nezvažovaly, že to byl i F. H., který byl pro tuto trestnou činnost trestně stíhán, až do doby, než zemřel a bylo zastaveno jeho trestní stíhání. Poukázal na to, že to byl právě on, kdo od poškozených půjčoval finanční prostředky, a za tím účelem si sám vymýšlel záminky, aby peníze od poškozených vylákal. Soudy však tuto skutečnost nepromítly do úvah možného posouzení činu obviněného jako účastenství, které dostatečně nezvažovaly při posouzení vinny ani výše škody.
                                                            39. Nejvyšší soud k těmto námitkám obviněného uvádí, že i přes jejich právní nekonkrétnost lze dovodit, že brojil proti závěru, že byl i v bodě I.B. uznán vinným pachatelem tam uvedených dílčích útoků, a zřejmě se domáhal, aby toto jeho jednání bylo posouzeno jako čin účastníka na trestném činu ve smyslu § 24 tr. zákoníku, a to zásadně k roli, kterou v této části jeho trestné činnosti měl F. H. K němu lze ze spisového materiálu vedeného pod sp. zn. 46 T 7/2014 zjistit, že ohledně něho byl dne 6. 6. 2012 sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu (č. l. 2421 spisu 46 T 7/2014), a to pro jednání, že si pod různými záminkami zapůjčil od věřitelů finanční hotovost (viz jednotlivé body 1. až 83). Řízení však bylo záhy ukončeno, protože F. H. dne 22. 6. 2012 spáchal sebevraždu (č. l. 2436 až 2441 spisu 46 T 7/2014) a věc byla dne 28. 12. 2012 podle § 159a odst. 2 tr. ř. odložena z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání (č. l. 2443 až 2450 spisu). Na obviněného M. B. byla nejprve podána dne 6. 6. 2014 obžaloba sp. zn. 3 KZV 36/2013 pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost zejména právně kvalifikovanou jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, která byla u Krajského soudu v Brně vedena pod sp. zn. 46 T 7/2014 (viz č. l. 2 až 40 spisu 46 T 6/2015). Dne 21. 4. 2015 došlo k vyloučení části skutků (body II. a III. obžaloby, v nyní projednávané věci jde o dílčí útoky ad I.A.52. a I.B.1. až 83.) k samostatnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 46 T 6/2015 (č. l. 1 spisu 46 T 6/2015). Dne 7. 6. 2016 byla podána na obviněného další obžaloba, sp. zn. 1 KZB 2/2015, vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 2/2016 (č. l. 713 až 724 spisu 46 T 2/2016), znovu pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost (v nyní projednávané věci dílčí útok ad I.A.51.) právně kvalifikovanou jako dílčí zločin pokračujícího podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, pro jehož další dílčí útoky na něj byla podána již zmíněná obžaloba sp. zn. 3 KZV 36/2013. Usnesením ze dne 14. 10. 2016 rozhodl Krajský soud v Brně podle § 23 odst. 3 tr. ř. tak, že spojil trestní věci obviněného vedené pod sp. zn. 46 T 6/2015 (jednání ad I.A.52. a B.1. až 83. související s F. H.) a sp. zn. 46 T 2/2016 (jednání ad I.A.51. související s poškozenou J. J.) ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 46 T 2/2016 (č. l. 940 spisu 46 T 2/2016). Trestní věc vedená pod sp. zn. 46 T 7/2014 byla již předtím pravomocně skončena (rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 46 T 7/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 6 To 25/2016, které nabylo právní moci téhož dne). Z uvedeného plyne, že řízení před soudem se konalo již po úmrtí F. H.
                                                              40. Pokud jde o část dílčích útoků obviněnému i nyní kladených za vinu v bodě I.A.52., má F. H. postavení poškozeného, neboť ho obviněný přesvědčil, aby mu pod různými záminkami půjčoval peníze. V této části skutku je obětí činu, protože jak je uvedeno v bodech a) až k) bodu 52. sám ze svých finančních prostředků obviněnému peníze půjčoval na základě obviněným M. B. uváděných nepravdivých skutečností. Škoda ve výši 1.357.000 Kč v této části skutku vznikla přímo F. H.
                                                                41. Jinak je tomu v bodě I.B., protože když F. H. sám již nedisponoval dostatkem finančních prostředků, aby uspokojil požadavky obviněného, snažil se i přesto obviněnému vyhovět, a proto se začal obracet na jiné osoby, od nichž pro obviněného finanční prostředky vylákával. K takovému jednání byl svolný, a proto od jiných osob pro obviněného vylákával další peníze „jako na XY známý stomatolog s bohatou pacientskou klientelou“, protože ho obviněný „přesvědčil pod různými záminkami, které F. H. považoval za pravdivé, aby přesvědčil své pacienty a další osoby k zapůjčení finančních prostředků, což F. H. na jeho naléhání činil a zapůjčené prostředky mu předával“. Bylo v této části dílčích jednání pod bodem I.B. prokázáno, že tyto prostředky neplynuly z majetku F. H., zde již nebyl tím, komu škodu vznikla, a proto nemohl mít z procesního hlediska postavení poškozeného.

                                                                42. Nelze přisvědčit obviněnému, že by se soudy postavením F. H. nezabývaly, protože postačí ve stručnosti poukázat na strany 163 až 165 rozsudku soudu prvního stupně, který zkoumal jeho roli se zřetelem na výsledky provedeného dokazování, na něž v podrobnostech poukázal. Dospěl však k závěru, že nebyl spolupachatelem obviněného, protože peníze, které získával od jiných osob, neměl pro sebe, ale pro obviněného, a to z důvodů, které mu obviněný uváděl, a tedy se jednalo jen o záměry obviněného M. B., jenž po všech stránkách jako pachatel naplnil znaky zločinu podvodu spáchaného v bodech I.A. a I.B. za podmínek pokračování podle § 116 tr. zákoníku, u F. H. shledal, že veškeré konání v této souvislosti činil v zájmu a podle požadavků obviněného. S těmito závěry se odvolací soud zřejmě plně neztotožnil, neboť se ve svých úvahách vztahujících se však k procesnímu postavení F. H. zabýval až při řešení výhrad obviněného spojených s náhradou škody, kde poukázal na to, že F. H. je sice zčásti obětí jednání obviněného, avšak s tím, že je jeho situace jiná, než např. u poškozené J. J., neboť se dopustil jednání v širším smyslu, jak z hlediska počtu osob, které oslovil, tak i z hlediska částek, které si od nich vypůjčil. Stručně jen zmínil, že by na něj bylo možné použít ustanovení trestního zákoníku o spolupachatelství či účastenství. Zmínil též, že skutky uvedené v části I.B. 1. až 83. jsou spojeny skutečností, že „převodovou pákou“ obviněného k získání finančních prostředků se stal F. H., jehož prostřednictvím obviněnému půjčovali poškození peníze (strana 59 usnesení odvolacího soudu).
                                                                  43. Nejvyšší soud připomíná, že pro závěry o vině obviněného je rozhodné jeho vlastní jednání, o němž se tato trestní věc vede. Námitky obviněného směšují procesní stránku věci, tj. stručně řečeno povaha a charakter trestního řízení, a hmotněprávní stránku týkající se posouzení naplnění znaků trestného činu, jež nelze posuzovat podle stejných kritérií. Proto je třeba z hlediska vznesených námitek zdůraznit, že pro posouzení viny obviněného je rozhodné, zda je pachatelem celého trestného činu, tedy zda byly naplněny znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku rj. hmotněprávní stránku věci, a teprve na základě těchto závěrů zkoumat oprávnění poškozeného F. H. požadovat nárok na náhradu škody, což jsou otázky procesní, stejně tak jako i to, zda má tato osoba, proti níž se již v této trestní věci trestní řízení vést nemůže, postavení poškozeného nebo obviněného.
                                                                    c) k právnímu posouzení věci
                                                                      44. Čin obviněného M. B. byl v bodech I.A. a I.B. posouzen za splnění podmínek pro ukládání společného trestu podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku jako pokračující zločin, vůči němuž obviněný brojí proto, že s ohledem na postavení F. H. v bodě I. B.1. až 83. u něj již o pokračování nešlo, protože nebyl pachatelem, ale jeho jednání mělo být posouzeno jako účastenství.
                                                                        45. Podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku je pachatelem trestného činu ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Pachatel musí vykonat činnost, která je popsána v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku (pachatel na dokonaném trestném činu), nebo ji alespoň připravovat či se o ni pokusit (pachatel přípravy nebo pokusu). Pachatelem je tedy ten, kdo bezprostředně spáchal trestný čin, neboť pachatel může mít spolupachatele či účastníky (organizátora, návodce a pomocníka), a proto je třeba ustanovení § 22 odst. 1 tr. zákoníku chápat především ve smyslu odlišení pachatele, který svým jednáním sám naplnil všechny znaky trestného činu, od spolupachatelů a účastníků (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 319).
                                                                          46. Podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně a)spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),b)vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), neboc)umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Hlavním trestným činem se míní trestný čin pachatele, ke kterému organizátorství, návod nebo pomoc směřovaly. Hlavním pachatelem trestného činu se rozumí pachatel trestného činu, k němuž směřovala některá z forem účastenství (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 343). Vyjde-li se z těchto definicí, je třeba poukázat na skutkové závěry, které soudy podle výsledků provedeného dokazování učinily, neboť z nich plyne, že obviněný M. B. byl tím, kdo naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jak soudy obou stupňů shodně shledaly.

                                                                          47. Naopak k bodu I.B.1. až 83. soudy vyšly ze zjištění, že obviněný jednal z vlastní vůle, a F. H. pod různými záminkami přesvědčil, aby s ním za určitých (zřejmě ne dostatečně vyjasněných podmínek) spolupracoval. Lze přisvědčit závěrům soudů, že snaha F. H. od jiných osob vylákat pro obviněného finanční prostředky vyplývala z jeho přesvědčení, o němž jej obviněný ujišťoval, že budou uvedeným způsobem použity k navrácení toho, co obviněnému půjčil. Proto od svých pacientů i dalších osob peníze vylákával a následně je obviněnému předával, přičemž obviněný se tohoto dopouštěl se záměrem vypůjčované finanční prostředky ve sjednaných lhůtách splatnosti ani později F. H. a jeho prostřednictvím ani dalším poškozeným nevrátit, a ani tak i přes opakované urgence F. H. a některých poškozených nikdy neučinil. Navíc byl sjednávání půjček F. H. v některých případech přítomen a pomáhal poškozené přesvědčit, aby peníze poskytli. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení F. H. ze dne 7. 6. 2012 (č. l. 2423 až 2426) plyne, že postupoval podle pokynů obviněného, neboť mu sám půjčil velký obnos svých peněž, aby si mohl odblokovat bankovní účet, na kterém měl mít částku 7.000.000 Kč. I následně v půjčkách pokračoval, jinak by se ke svým penězům, jež obviněnému půjčil, nedostal, přičemž obviněný měl částku na bankovním účtu dokladovat potvrzením z banky (č. l. 2425) a 24. 4. 2012 též vystavil F. H. směnku na částku 10.000.000 Kč (č. l. 2428). Podle všech těchto skutečností je třeba přisvědčit soudům, že obviněný neměl v bodech I.B.1. až 83. postavení účastníka ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku, protože to nebyl F. H., kdo by byl pachatelem, uvedeného trestného činu, neboť teprve od takového skutkového a právního závěru by bylo možné odvodit posouzení jednání obviněného jako účastníka, neboť účastenství je založeno na zásadě akcesority na činu hlavního pachatele. Tím by však v rozporu se všemi dosud učiněnými závěry soudů v této věci musel být F. H.. Pro takové právní úvahy však ve výsledcích provedeného dokazování nejsou žádné skutkové podklady, neboť ty svědčí o podvodném jednání obviněného, který jej ke svým záměrům a cílům zcela vědomě a cíleně využil, a jeho prostřednictvím po všech stránkách naplnil znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 5 písm. a) tr. zákoníku. Závěru o tom, že obviněný je pachatelem, a nikoliv účastníkem na trestném činu, nebránila ani smrt F. H.
                                                                            48. Pro závěr o vině obviněného M. B. jako pachatele, o němž se rozhoduje v tomto řízení, není důležité, jak by bylo posuzováno jednání obviněného F. H. z hlediska jeho trestní odpovědnosti, pokud by žil, neboť dne 22. 6. 2012 zemřel a trestní stíhání ve vztahu k němu již je od té doby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř. nepřípustné, a proto nelze posuzovat, zda čin spáchal v postavení spolupachatele ve smyslu § 23 tr. zákoníku nebo pomocníka podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť takové závěry pro nepřípustnost nelze činit ani ve vztahu k trestnímu řízení vedenému proti jiné osobě. Z těchto důvodů je možné se zabývat jen trestní odpovědnosti obviněného M. B., tedy zda on byl v postavení pachatele podle § 22 odst. 1 tr. zákoníku [v daném případě by bylo možné u bodu I.B. za jistých okolností připustit i nepřímé pachatelství obviněného podle § 22 odst. 2 tr. zákoníku, což Nejvyššímu soud z hlediska povahy námitek obviněného v tomto dovolacím řízení nepřísluší především z procesních důvodů vyplývajících z § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.].

                                                                            49. Vzhledem ke správnému závěru, že obviněný M. B. spáchal celý čin v bodech I.A. a I.B. jako pachatel, není důvodu pochybovat ani o tom, že ho spáchal za podmínek pokračování v trestném činu, jímž je z hmotněprávního hlediska podle § 116 tr. zákoníku takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Každý dílčí útok musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má jít, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 7 Tz 215/99 (uveřejněné pod č. 3/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Může se jednat dílem o skutkovou podstatu základní a dílem kvalifikovanou. Podle okolností může jít zčásti o trestný čin dokonaný a zčásti o nedokonaný, např. ve stadiu pokusu. Škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají, což má zásadní význam u trestných činů, u nichž znakem skutkové podstaty je škoda na majetku. Všechny dílčí akty pokračování totiž tvoří jediné jednání, které pak má i jediný následek, resp. účinek. Rozhodné je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1971, sp. zn. 2 Tzf 3/71 (uveřejněné pod č. 3/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

                                                                            50. Z hlediska pokračování podle § 116 tr. zákoníku, je v této souvislosti rozhodné, že obviněný v roli pachatele (§ 22 odst. 1 tr. zákoníku) stále plnil týž záměr, jímž byl veden po celou vedenou dobu takto páchané trestné činnosti. Též způsob jejího provedení byl obdobný, a to bez ohledu na to, zda podvodně vylákával od různých osob finanční prostředky pod nepravdivými záminkami sám, anebo prostřednictvím jiného (I.A., kde peníze vylákával přímo sám, a I.B., tak činil prostřednictvím F. H.). U obou částí posuzované trestné činnosti byly shodné i objektivní souvislosti, jako jsou doba a místo spáchání jednotlivých dílčích útoků apod. [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 1967, sp. zn. 11 Tz 12/67 (uveřejněné pod č. 46/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Stejnorodost způsobu provedení trestného činu vyplývala ze záměru obviněného [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 1976, sp. zn. 3 To 5/76 (uveřejněné pod č. 29/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], a to zcela bez důležitosti, za jaké účasti či spolupráce s F. H. Podstatné je to, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny snahou obviněného se obohatit na úkor jiných osob, byly spojeny blízkou časovou souvislostí, když mezi jednotlivými útoky nikdy nebyla dlouhodobá prodleva, a cílem jeho jednání vždy byl majetek jiných osob, konkrétně finanční prostředky, které mu poskytovaly buď ze svých ušetřených peněz, či si je půjčovaly od třetích subjektů. Jednotlivé dílčí útoky pojí i podobný způsob provedení, jež je možné popsat tak, že obviněný od poškozených pod smyšlenými a nepravdivými záminkami vylákával, někdy i opakovaně, finanční prostředky jako půjčky, které se zavázal vracet, ačkoliv své závazky dodržovat nehodlal. Vzhledem k jeho finanční situaci, kdy sám žádný majetek ani legální příjem neměl, ani fakticky je vracet nemohl, což půjčujícím stranám zamlčel. Pro dosažení svého cíle, který představoval zisk finančních prostředků, v poškozených úspěšně vyvolal představu, že své závazky dodrží a jim z toho může plynout případně i nějaký prospěch (viz též strana 173 rozsudku soudu prvního stupně a strana 59 usnesení odvolacího soudu).
                                                                              51. Na základě všech těchto úvah a názorů Nejvyšší soud přisvědčil správnosti právních závěrů učiněných soudy obou stupňů o naplnění všech znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku jako pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, a vady v takto použité právní kvalifikaci neshledal, a to ani pro případ, kdy F. H. měl v bodě I.A.52. postavení poškozeného a v bodě I.B.1. až 83. vystupoval v aktivnější roli a obviněnému od jiných vylákával finance sám a jemu je pak předával, čímž u něj jeho snaha vyhovět obviněnému přerostla zřejmě až do vlastního trestného jednání. V té souvislosti bylo rozhodující, že obviněný i za takové situace byl pachatelem, jenž naplňoval rovněž u dílčích útoků bod bodem I.B.1. až 83. znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve formě pokračování podle § 116 tr. zákoníku.
                                                                                d) k náhradě škody


                                                                                52. Pokud obviněný dovolání zaměřil i proti výroku o náhradě škody, považoval ho za vadný proto, že u dílčího útoku pod bodem I.A.51, byla jedinou poškozenou, jíž byl přiznán nárok na náhradu škody, pouze J. J., i když ji obviněný přiměl půjčovat si pro něj finanční prostředky i od jiných poškozených, kdežto v bodě I.B.1. až 83. jsou poškozenými, jímž byl přiznán nárok na náhradu škody, jednotliví poskytovatelé půjček, které zprostředkoval F. H.
                                                                                  53. K těmto námitkám lze nejprve uvést, že jsou v souladu s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se zčásti týkají hmotněprávní otázky osoby oprávněné žádat náhradu škody. Jsou však vytrženy z kontextu celé této trestní věci, protože ve vztahu k poškozené J. J. je třeba poukázat na obsahy výpovědí jednotlivých svědků, proti nimž obviněný brojil, z nichž vyplynulo, že takto získané prostředky vyúčtovala a žádala poškozená J. J. dne 8. 1. 2014, když navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež jí byla trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obviněný na její úkor trestným činem získal, a to ve výši 7 mil. Kč (č. l. 81 spisu 46 T 2/2016). Je tedy zřejmé, že jedinou poškozenou v této části skutku byla ona sama, a také jako jediná poškozená zde i s ohledem na svá procesní práva ve smyslu § 43 tr. ř. vystupovala.
                                                                                    54. Pokud jde o poškozené v bodě I.B., ti každý jednotlivě své nároky jako poškození podle § 43 tr. ř. uplatnili řádně a včas, a to každý sám za sebe, tedy individuálně, a tyto své nároky požadovali uhradit na obviněném srov. např. S. J. s částkou 20.000 Kč (č. l. 2601 spisu 46 T 7/2014), V. P. s částkou 65.000 Kč (č. l. 2615 spisu 46 T 7/2014) či F. S. s částkou 40.000 Kč (č. l. 2628 spisu 46 T 7/2014, a další podle obsahu spisu), konkrétně lze odkázat na počátek hlavního líčení dne 9. 10. 2014 ve věci 46 T 7/2014 (srov. č. l. 4187 až 4190 spisu 46 T 7/2014).
                                                                                      55. Z obsahu spisu se tak podává, že konkrétní poškození respektovali a dodrželi pravidla pro uplatnění svých nároků ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř., podle něhož ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (poškozený), má právo činit návrh na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65 tr. ř.), zúčastnit se sjednávání dohody o vině a trestu, zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání nebo o schválení dohody o vině a trestu a před skončením řízení se k věci vyjádřit. Za poškozeného se podle § 43 odst. 2 tr. ř. nepovažuje ten, kdo se sice cítí být trestným činem morálně nebo jinak poškozen, avšak vzniklá újma není způsobena zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem. Na základě § 43 odst. 3 tr. ř. je poškozený oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2 tr. ř.); je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2 tr. ř.).
                                                                                      56. Při respektu k těmto ustanovením soudy o nárocích jednotlivých poškozených rozhodly podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle něhož platí, že odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody Ustanovení § 229 odst. 1 tr. ř. je vymezeno tak, že není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
                                                                                      57. Je třeba jen pro úplnost dodat, že odvolací soud se i s touto námitku obviněného vypořádal, když porovnal charakter zmíněných jednání (viz bod 42. usnesení vrchního soudu) a shledal, že zatímco J. J. v bodě I.A.51. bylo nutno považovat za poškozenou, která byla svedena obviněným, a sama byla obětí jeho falešných záminek a na svůj úkor následně peníze poskytla obviněnému. V případě F. H. se o poškozeného nejedná, neboť poškozenými u bodu I.B. byli v trestním řízení věřitelé F. H., od kterých částky pro obviněného vylákal (strana 62. usnesení vrchního soudu).
                                                                                        58. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru o správnosti výroku o náhradě škody, protože soud prvního stupně postupoval v souladu se všemi hmotněprávními a potažmo i procesními ustanoveními, které náhradu škody upravují.
                                                                                          VIII. Závěr

                                                                                          59. Nejvyšší soud, když nezjistil žádné vady v přidělení trestní věci obviněného senátu 46 T soudu prvního stupně, ani nedostatky v úvahách, na jejichž základě soudy o naplnění znaků zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku jednáním obviněného uvažovaly, se s jejich závěry ztotožnil.
                                                                                            60. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud mohl dovolání a jeho důvodnost posoudit na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
                                                                                              61. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
                                                                                                P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
                                                                                                V Brně dne 13. 3. 2019

                                                                                                JUDr. Milada Šámalová
                                                                                                předsedkyně senátu