Rozhodnutí NS

7 Td 38/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/04/2018
Spisová značka:7 Td 38/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.38.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Distanční delikt
Místní příslušnost
Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Td 38/2018-8


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 9. 2018 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného K. H., vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 31/2018, o příslušnosti soudu takto:


Podle § 24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 5.


Odůvodnění:

Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově podala dne 15. 5. 2018 u Okresního soudu v Prostějově obžalobu na obviněného K. H. pro přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného podle tzv. právní věty tím, že zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zcizil část svého majetku a způsobil škodu na cizím majetku nikoli malou.

Přečinu se měl podle obžaloby dopustit tím, že „jako jednatel společnosti Planzer Enterprise, s. r. o., v očekávání neúspěchu společnosti Planzer Enterprise s. r. o., v soudním sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod spisovou zn. 17 C 324/2014 s věřitelem společností Montáže K. s. r. o., zbavil společnost Planzer Enterprise s. r. o., veškerého majetku, když zejména vybral v hotovosti z účtu společnost dne 13. 1. 2015 částku 180 000 Kč, dne 9. 3. 2015 částku 175 000 Kč a dne 7. 4. 2015 částku 174 000 Kč a s penězi naložil nezjištěným způsobem a dne 13. 1. 2015 převedl z uvedeného účtu částku 1 019 000 Kč a dne 15. 6. 2015 částku 44 000 Kč na účet, který po dohodě s obviněným a pro potřeby obviněného založil M. P., a z uvedeného účtu peníze postupně vyčerpal a použil pro vlastní potřebu, čímž v podstatě zbavil společnost Planzer Enterprise s. r. o. veškerého majetku, a obchodní podíl ve společnosti Planzer Enterprise s. r. o. převedl na společnost E. Consulting LTD, jejíž statutární orgán M. E. je v insolvenčním řízení a zjevně není způsobilá vykonávat funkci statutárního orgánu společnosti, a způsobil tak společnosti Montáže K. s. r. o. škodu ve výši nejméně 424 024,87 Kč, neboť společnost Planzer Enterprise s. r. o. nemá žádný majetek, ze kterého by mohla být pohledávka společnosti Montáže K. s. r. o. přiznaná v uvedené výši i rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 1. 2015 sp. zn. 17 C 324/2014, uspokojena.“

Podáním, které bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dne 27. 6. 2018, učinil obviněný námitku místní nepříslušnosti soudu. Zdůraznil, že veškeré jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu, se odehrálo na území hl. m. Prahy a primárně je podle něj příslušný soud, kde došlo nebo mělo dojít k jednání. Obviněný uvedl, že projednání věci u Okresního soudu v Prostějově, u něho vyvolává oprávněné obavy potvrzující výhrůžky T. K. – jednatele společnosti Montáže K., s. r. o., který se chlubil svými známostmi na OSZ Prostějov.

Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 3. 7. 2018, sp. zn. 1 T 31/2018, bylo rozhodnuto podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti. Podle soudu mělo dojít k jednání popsanému v obžalobě v souvislosti s výkonem funkce jednatele společnosti Planzer Enterprise, s. r. o., a to buď v sídle této společnosti v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10, nebo případně v místě bydliště obviněného v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. Ve skutkové větě jsou popsány převody finančních prostředků z účtu společnosti Planzer Enterprise, s. r. o., přičemž ze spisového materiálu vyplývá, že k výběrům finančních prostředků převedených z účtu společnosti Planzer Enterprise, s. r. o., mělo docházet z bankomatu banky v obvodu městské části Praha 1, Praha 4, Praha 5, Praha 6 a Praha 9, případně v dalších místech, avšak mimo okres Prostějov. Z podaného vysvětlení svědka M. P. vyplývá, že k zakládání účtu a jednání s obžalovaným ohledně jeho založení a využívání, došlo opět na teritoriu hlavního města Prahy. Pokud jde o bydliště obviněného, jeho trvalé bydliště je v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, a pokud jde o bydliště uváděné při založení účtu společnosti Planzer Enterprise, s. r. o., č. 200527338/2010, jedná se o bydliště buď v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2, anebo v okrese Praha – západ. Z hlediska těchto pravděpodobných míst spáchání činu lze dovodit, že skutek měl podle obžaloby, z hlediska popisu jeho způsobu provedení, být spáchán přinejmenším v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10, případně Okresního soudu Praha – západ, případně jiných obvodních soudů, jako je Obvodní soud pro Prahu 1, Obvodní soud pro Prahu 4, Prahu 5, Prahu 6 a Prahu 9. Jedním z formálních znaků skutkové podstaty žalovaného přečinu je též způsobení škody nikoliv malé na cizím majetku. Poškozeným v daném případě má být společnost Montáže K., s. r. o., která podle úplného výpisu z veřejného rejstříku měla v době činu sídlo v Prostějově. Soud se tedy na jedné straně domnívá, že je z tohoto hlediska dána jeho místní příslušnost z důvodu nastalého následku způsobením škody poškozené společnosti Montáže K., s. r. o., ovšem na straně druhé byla vznesena námitka místní nepříslušnosti obviněným. Soud ještě neprovedl hlavní líčení, lze předpokládat náročnější dokazování a je potřeba tuto otázku postavit najisto. Vzhledem k tomu, že konkrétně o povaze přečinu poškození věřitele ve smyslu § 222 odst. 1 tr. zákoníku nebylo dosud rozhodováno, zda se povahově může jednat o distanční delikt a zda za místo, kde měla nastat škoda lze považovat opravdu sídlo poškozené společnosti či bydliště poškozené fyzické osoby, nebo zda následek měl nastat pouhým neúspěšným vymáháním nároku u občanskoprávního soudu či soudního exekutora při vymáhání pohledávky z uvedeného závazkového vztahu, tedy např. u Obvodního soudu pro Prahu 10, soud dospěl k závěru, že je potřeba tuto otázku předložit Nejvyššímu soudu. Okresní soud v usnesení dodal, že v daném případě lze také věc odejmout a přikázat jinému soudu téhož druhu a stupně z důležitých důvodů ve smyslu § 25 tr. ř. V daném případě obžalovaný je bytem v Praze a většina svědků taktéž, tudíž soud ponechá na případné eventuální úvaze možnost přikázání věci např. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 z těchto důležitých důvodů. Okresní soud v Prostějově však považuje za efektivnější věc projednat před soudem, u kterého je činný dozorový státní zástupce. Pokud jde o obviněným vznesený argument jakési možné podjatosti vůči státní zástupkyni, která věc dozorovala, kvůli údajným „známostem jednatele společnosti Montáže K., s. r. o., k OSZ v Prostějově“, soud k tomu dodal, že není v žádném vztahu k poškozenému a obviněný dosud řádnou námitku podjatosti nevznesl ani v průběhu přípravného řízení.

Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o příslušnosti soudu zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle § 24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).

Obviněný se měl podle obžaloby dopustit přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného podle tzv. právní věty tím, že zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zcizil část svého majetku a způsobil škodu na cizím majetku nikoli malou.

Podstatou trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku je poškozovací jednání směřující sice vůči majetku dlužníka, ale v konečném důsledku poškozující majetek věřitelů, do něhož se nedostane odpovídajícího plnění z majetku dlužníka. Objektivní stránka zahrnuje dvě formy jednání, které jsou spolu s dalšími znaky samostatnými skutkovými podstatami (viz § 222 odst. 1 a § 222 odst. 2 tr. zákoníku). Jednání pachatele trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tedy směřuje proti pohledávce věřitele, jímž je osoba, která má vůči pachateli, popřípadě vůči jiné osobě, za niž pachatel jedná, právo na plnění zejména na základě existujícího závazkového právního vztahu, bez ohledu na to, zda důvodem vzniku takového vztahu je smlouva (občanskoprávní, obchodní, pracovní) nebo jiná v zákoně uvedená skutečnost. Pachatel jako dlužník zcela zmaří uspokojení pohledávky svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle § 222 odst. 1 způsobí stav, v jehož důsledku věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Uspokojení pohledávky věřitele je částečně zmařeno, jestliže dlužník takovým jednáním jen omezí tuto možnost a věřitel v důsledku toho nedosáhne úplného uspokojení své pohledávky, kterého by jinak dosáhl, kdyby zde nebylo mařícího jednání pachatele. Uspokojením pohledávky věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu, např. zaplacení kupní ceny, vrácení půjčených peněz nebo cenných papírů, poskytnutí náhrady škody, vyplacení vkladu z účtu u banky, zaplacení směnečné sumy. Trestný čin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 je dokonán, tedy uspokojení pohledávky věřitele je alespoň částečně zmařeno, jestliže pachatel (dlužník) v důsledku majetkových dispozic či jiných jednání uvedených v § 222 odst. 1 již není schopen poskytnout věřiteli plnění v celém rozsahu v souladu s obsahem závazkového právního vztahu a dlužník již nemá vliv ani na to, zda byl nebo bude jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak než z dlužníkova majetku (viz PÚRY František. § 222. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2206).

Jak již bylo uvedeno, za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt.

Základní skutková podstata trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku podmiňuje trestní odpovědnost vznikem škody nikoli malé na cizím majetku. Zpravidla půjde o škodu na majetku dotčeného věřitele spočívající v tom, že neobdržel od dlužníka plnění k uspokojení své pohledávky, tj. nedošlo k důvodně očekávanému přírůstku na majetku věřitele, kterého by bylo možno dosáhnout, kdyby si pachatel nepočínal způsobem uvedeným v § 222 odst. 1 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí publikované pod č. 45/2008 Sb. rozh. tr.).

Objektem trestného činu poškození věřitele je zájem na ochraně majetku v užším rozsahu než např. u trestného činu podvodu, protože jde o majetek věřitele v podobě jeho pohledávek vůči dlužníkovi (tj. vůči pachateli, resp. osobě, za niž pachatel jedná). Pachatel trestného činu poškození věřitele neútočí na tento chráněný majetek věřitele přímo, ale jen prostřednictvím v ustanovení § 222 tr. zákoníku uvedených dispozic s vlastním majetkem dlužníka. Následkem je pak škoda na cizím majetku, která spočívá v tom, že nedojde k důvodně očekávanému přírůstku majetkových hodnot ve prospěch věřitele, tj. nedojde k uspokojení jeho pohledávky, ale ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka a tedy v místě, kde se tak stalo.

Podstatou trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku je sice jednání pachatele směřující vůči majetku věřitele, tento majetek ale poškozuje zprostředkovaně jednáním směřujícím vůči majetku dlužníka, tedy v důsledku různých způsobů jednání uvedených v tomto zákonném ustanovení, kterým zcela nebo jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele. Závěr, že jde o distanční delikt, ovšem nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k závěru, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Podstatné je, na kterém místě se v důsledku jednání pachatele majetek dlužníka stal pro věřitele nedostupným, mimo jeho dosah, tedy věřitel již nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky, protože ke vzniku škody dochází již okamžikem naložení s majetkem dlužníka některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 222 tr. zákoníku, a tedy v místě, kde se tak stalo. Následek tak nenastane v bydlišti nebo sídle věřitele a toto místo není místem spáchání činu ani místem vzniku škody, pokud v tomto místě nebylo ani zčásti provedeno jednání pachatele. Způsobení škody nikoli malé na cizím majetku ve smyslu ustanovení § 222 odst. 1 tr. zákoníku je jen kvantitativní podmínkou trestnosti trestného činu poškození věřitele a škoda na cizím majetku se vztahuje pouze k majetku dlužníka, který se v důsledku jednání pachatele způsoby uvedenými v tomto ustanovení zákona stal pro věřitele nedosažitelným k uspokojení jeho pohledávky, čímž dochází k zásahu do majetkové sféry věřitele, i když má bydliště nebo sídlo na jiném místě.

Nejvyšší soud zastává názor, že v případě trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba při posuzování místní příslušnosti postupovat obdobně jako u trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud uvedl v usnesení velkého senátu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017, že „trestný čin zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku není distančním deliktem jen proto, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání pachatele. Právní názor, že místem spáchání trestného činu zpronevěry je jak místo jednání pachatele, tak místo, kde vznikl následek (sídlo poškozené právnické osoby, resp. bydliště poškozené fyzické osoby), by byl akceptovatelný za podmínky, že trestný čin zpronevěry by byl spáchán v podobě distančního deliktu, který se vyznačuje rozdílností místa jednání pachatele a místa způsobeného následku. Závěr, že jde o distanční delikt, ovšem nelze vyvozovat ze samotné skutečnosti, že poškozený má sídlo nebo bydliště v jiném místě, než ve kterém došlo k jednání. Odlišnost těchto míst sama o sobě nemůže být důvodem k úsudku, že následek vznikl v místě sídla nebo bydliště poškozeného. Podstatné je, ve kterém místě se věc svěřená pachateli stala jím přisvojenou, a tím se ocitla mimo dosah vlastníka nebo jiné oprávněné osoby, a v návaznosti na to je významné, že v tomto místě nebylo ani zčásti provedeno jednání pachatele. Jestliže je distanční delikt definován odlišností místa jednání pachatele (míněno celého a již uzavřeného jednání) od místa vzniku následku, pak v případě trestného činu zpronevěry je tato podmínka splněna tím, že po svěření věci pachatel se svěřenou věcí, kterou fyzicky nemá u sebe a která se nachází na jiném místě než pachatel v době jednání, naloží způsobem příčícím se účelu svěření a vylučujícím obnovení dispozice vlastníka nebo jiné oprávněné osoby“.

Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, tak u trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku se nejedná o tzv. distanční delikt.

Z obsahu spisového materiálu vyplývají skutečnosti podrobně popisované v usnesení Okresního soudu v Prostějově, ale pouze zčásti lze jednoznačně zjistit místa, kde měl obviněný jako jednatel společnosti Planzer Enterprise, s. r. o., nakládat s majetkem společnosti tak, aby znemožnil uspokojení pohledávky poškozené společnosti. Jedná se o místa, kde obviněný prováděl výběry, resp. platby platební kartou, mj. ve větším počtu v Praze 5, což jsou také místa, kde byl trestný čin spáchán. Nejvyšší soud proto rozhodl, že příslušným k projednání věci je Obvodní soud pro Prahu 5.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 4. 9. 2018


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu