Rozhodnutí NS

22 Cdo 784/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2019
Spisová značka:22 Cdo 784/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.784.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 784/2019-276


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce M. S., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jitkou Mothejzíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Rohová 613/12, proti žalovaným 1) J. T., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Martinem Korbařem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, a 2) M. T., narozené XY, bytem v XY, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 228/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 70 Co 297/2018-227, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Korbaře, advokáta se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8.
III. Žalobce a žalovaná 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2018, č. j. 9 C 228/2017-157, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že nemovitost – nebytová jednotka (atelier) č. XY, v budově č. p. XY, XY, XY (bytový dům zapsaný na LV č. XY, postavený na pozemcích parc. č. XY, XY, XY a XY zapsaných na LV č. XY), a spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemků ve výši 772/32751, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro město XY, Katastrálním pracovištěm XY, na LV č. XY v k. ú. XY, obci XY, je výlučným vlastnictvím žalobce a nenáleží do pozůstalostního jmění po M. S., rozené T., zemřelé dne 28. 7. 2015 (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobce a žalovaným 1) – (výrok II.) a mezi žalobcem a žalovanou 2) – (výrok III.).

K odvolání žalobce a žalovaného 1) Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 11. 2018, č. j. 70 Co 297/2018-227, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil a ve výroku II. změnil výši náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 1), jinak i tento výrok potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jako důvod uvedl nesprávné právní hodnocení uzavřené předmanželské smlouvy a podnikání žalobce i žalované v kontextu s uzavřenou kupní smlouvou na předmětný ateliér. Dále zmiňuje procesní pochybení; senát odvolacího soudu nenechal zástupkyni žalobce vyjádřit se ke všem skutečnostem, které považovali za důležité. Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadený rozsudek tak, že určovací žalobě vyhoví, a aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

Žalovaný 1) ve vyjádření uvedl, že v dovolání nebyla vymezena žádná otázka přípustnosti dovolání. Dovolání tak trpí vadami. Není v něm vymezeno, v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti a v čem spočívá nesprávnost právního (nikoliv skutkového) posouzení věci. V dovolání je vylíčen skutkový stav tak, jak na něj nazírá žalobce. Se skutkovým stavem se však dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů a dostatečně odůvodnily, proč se na předmětnou nemovitost ustanovení předmanželské smlouvy nevztahují. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal žalovanému 1) náhradu nákladů řízení.

Žalovaná 2) se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolací soud se nemohl věcně zabývat předloženým dovoláním, neboť v něm žalobce ani náznakem nevymezil otázku přípustnosti dovolání – neuvedl, podle kterého z důvodů zakotvených v § 237 o. s. ř. považuje své dovolání za přípustné. Dovolání představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, která bez zákonných náležitostí (srovnej § 241a odst. 2 o. s. ř.) nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Vzhledem k této vadě musel dovolací soud předložené dovolání odmítnout jako nepřípustné.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný 1) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.


V Brně dne 30. 4. 2019


Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu