Rozhodnutí NS

6 Tdo 176/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/07/2019
Spisová značka:6 Tdo 176/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.176.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Spáchání činu zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem
Vražda
Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 176/2019
6
7
6 Tdo 176/2019-696


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2018, č. j. 2 To 44/2018-653, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 2/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2018, č. j. 30 T 2/2018-600, byl obviněný R. T. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že

dne 20. 6. 2017 v době kolem 20:00 hodin, v XY, ul. XY č. XY, v přízemí bytového domu, v bytové jednotce č. XY, v podnapilém stavu, po předchozí malicherné slovní rozepři, v úmyslu usmrtit poškozeného R. K., nar. XY, tohoto fyzicky napadl, nejprve údery pěstí a otevřenou dlaní, dále tupým, blíže nezjištěným nástrojem s krátkou hranou dosahující cca 2,5 cm a poté rukou ozbrojenou zavíracím nožem čepelí délky cca 7,5 cm a dalšími kuchyňskými noži, které na místě nalezl, opakovaně bodl poškozeného R. K. zejména do oblasti hlavy, krku, zad a hrudníku a ve vzrůstající agresivitě pak poškozenému podřezal hrdlo a zabodl zavírací nůž s délkou čepele cca 7,5 cm až po rukojeť do hrudníku poškozeného, kdy mu takto způsobil řadu život ohrožujících zranění ve formě komplexu vitálních úrazových změn, a to dvaceti bodných ran a tří řezných ran, lokalizovaných ve vlasaté části hlavy na pravé straně obličeje, v oblasti krku, trupu i obou horních končetin, přičemž rozsáhlé řezné zranění kru poranilo krční orgány (hrtan i krční cévy) a dosahovalo až ke strukturám krční páteře s vícečetnými nářezy na tělech krčních obratlů a dále povrchní úrazové změny charakteru kožních oděrek, z části tvořených povrchními nářezy kůže a krevní podlitiny, dále ve vlasaté části hlavy, v pravé temenní a týlní krajině, způsobil poškozenému celkem tři tržně-zhmožděné rány, na levé straně čela, nad obočím, tržně-zhmožděnou ránu s přiléhajícími krevními podlitinami, krevní podlitiny prosvítaly i na víčcích pravého oka, na krku při okrajích řezné rány a na pravém stehně a oděrky kůže pak byly u poškozeného zjištěny i ve vlasaté části hlavy v pravé týlní krajině, na zadní straně pravého ušního boltce, na krku, levé straně hrudníku, v místě břicha v střední čáře, na pravé straně zad a levém předloktí, přičemž v důsledku těchto zranění poškozený na místě zemřel, kdy jeho tělo k ohořelým kožním krytem levé strany zad a bederní krajiny bylo dne 20. 6. 2017 kolem 21:30 hodin nalezeno příslušníky Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje v uvedené bytové jednotce bez známek života a dále obžalovaný R. T. v průběhu fyzického napadení poškozeného zničil LED televizor Orava, model LT-823 LED M 92B, čímž způsobil poškozenému R. K. škodu ve výši 3 650 Kč.

2. Obviněný byl za tento zvlášť závažný zločin a sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2017, č. j. 12 T 72/2017-101, jež nabyl právní moci dne 24. 8. 2017, odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 a § 54 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 22 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2017, č. j. 12 T 72/2017-101, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 2 To 44/2018-653, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Stanislava Brtníka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

5. Obviněný namítá, že svým jednáním nenaplnil zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, tj. spáchání skutku zvlášť surovým způsobem. Má za to, že soudy nižších stupňů se s jeho námitkou zákonným způsobem nevypořádaly. Pokud jde o bližší odůvodnění, odkázal na obsah spisu. Uvedl, že samotná devastace oběti nemůže vést k závěru o naplnění znaku spáchání činu zvlášť surovým způsobem. Podle jeho názoru by muselo k devastaci oběti dojít způsobem, který by oběť cítila a surovost jednání by vnímala. Tak tomu však nebylo, když podle znaleckého posudku poškozený krom první smrtící rány všechny bodnořezné rány necítil. Podle jeho mínění by proto jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze v základní skutkové podstatě, tedy jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a podle této právní kvalifikace pak měl být i ukládán trest.

6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2018, č. j. 2 To 44/2018-653, zrušil, a aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.

7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že námitky vyjádřené v dovolání uplatnil obviněný v rámci své obhajoby od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly, jak soud nalézací, tak soud odvolací.

8. Státní zástupkyně vyjádřila souhlas s názorem soudu druhého stupně, že námitka obviněného ve vztahu ke zvolené právní kvalifikaci není relevantní, protože pro naplnění znaku zvlášť surového způsobu spáchání trestného činu vraždy není rozhodné, do jaké míry oběť vnímala surovost útoku, nýbrž pouze způsob útoku. Jinými slovy není rozhodné, co poškozený cítí, ale jak surově byl útok obviněným spáchán. Obviněný evidentně zaměnil ve své argumentaci zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty „zvlášť surový způsob“ za „zvlášť trýznivý způsob“, kde bylo rozhodným, co oběť cítila. S ohledem na to meritorní rozhodnutí v této věci státní zástupkyně nepovažuje za zatížené takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl.

9. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.
Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání
      a) obecná východiska

11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz § 253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

16. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle § 256 tr. ř. a u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.

17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
      b) vlastní posouzení dovolání

19. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jedinou námitku, a to nesprávné posouzení znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, tj. spáchání činu zvlášť surovým způsobem.

20. Obviněný namítá, že totožnou námitku vznesl již v rámci svého odvolání, přičemž soud druhého stupně se s ní zákonným způsobem nevypořádal. S tímto tvrzením však nelze souhlasit, když z usnesení soudu druhého stupně (viz body 14. a 15.) je zřejmé, že se námitkou obviněného podrobně zabýval a s odkazy jak na související judikaturu, tak na relevantní důkazy provedené soudem prvního stupně, se s touto řádně vypořádal. Odůvodněním užití předmětné kvalifikace se nadto zabýval velmi podrobně také nalézací soud ve svém rozsudku (viz bod 40.).

21. Spácháním trestného činu vraždy zvlášť surovým způsobem se rozumí vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se podstatně vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. Není však nezbytné, aby tento útok zároveň vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného (srov. R 1/1993). Může k němu dojít i v případě, kdy oběť je již v počátku útoku v bezvědomí. Jako „zvlášť surový“ bude možno označit útok vyznačující se extrémně vysokou intenzitou, výraznou brutalitou, provázený nezřídka užitím většího počtu nástrojů nebo mechanismů. Naopak jednání spočívající v surovém nakládání s tělem již usmrcené oběti není „zvlášť surovým způsobem“ spáchání trestného činu vraždy. Rozhodující totiž je, jakým způsobem byla oběť usmrcena (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, 3614 s.).

22. Pro posouzení otázky, zda byl čin spáchán zvlášť surovým způsobem, je rozhodující zjištění stran způsobu útoku pachatele, jímž oběť usmrtil. Nalézací soud uvedl, že útok obviněného vůči poškozenému byl razantní, vedený velkou intenzitou síly, z pohledu soudně lékařského byl kvalifikován jako útok likvidační. Útok byl mnohočetný, a to za použití většího počtu bodnořezných nástrojů. Poškozený utrpěl celkem 20 bodných a 3 řezné rány v horní části těla. Pominout nelze ani poranění v oblasti krku, která měla znaky či tendence oddělení hlavy od trupu (viz bod 40. rozsudku). Z uvedeného je zřejmé, že jednání obviněného vůči poškozenému nese všechny znaky spáchání činu zvláště surovým způsobem, jak jsou jmenovány výše, neboť zjištěná poranění vykazovala vitální reakci.

23. Lze připomenout, že samotné surové nakládání s tělem oběti, tj. po jejím usmrcení, by již pod danou kvalifikaci nespadalo. Odvolací soud, vědom si uvedeného, se k dané otázce rovněž jednoznačně vyjádřil, když přiléhavě odkázal na vyjádření znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, podle něhož všechny bodnořezné rány vznikly za života oběti (viz bod 15. usnesení). Týž znalec uvedl, že rozhodná rána byla poškozenému způsobena v terminální fázi útoku (viz bod 27. rozsudku soudu prvního stupně). Dané je patrné již ze samotného popisu skutku tak, jak je uveden ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož obviněný „opakovaně bodl poškozeného R. K. zejména do oblasti hlavy, krku, zad a hrudníku a ve vzrůstající agresivitě pak poškozenému podřezal hrdlo a zabodl zavírací nůž s délkou čepele cca 7,5 cm až po rukojeť do hrudníku poškozeného“. Rány na těle poškozeného vznikly za života oběti, je tudíž zřejmé, že jednání obviněného nelze považovat za surové nakládání s tělem po usmrcení.

24. Pokud jde o námitku obviněného, že jeho jednání nelze považovat za zvlášť surové z toho důvodu, že poškozený krom první rány žádná z dalších poranění nevnímal, je třeba tuto odmítnout. Jak uvedla také státní zástupkyně ve svém vyjádření, právě v této skutečnosti tkví rozlišení mezi kvalifikačním znakem spáchání činu zvláště surovým způsobem a zvláště trýznivým způsobem. Zatímco objektivně zjištěný způsob usmrcení oběti pachatelem je rozhodující právě pro posouzení činu jako spáchaného zvláště surovým způsobem, subjektivní vnímání jednání obviněného poškozeným je rozhodující pro posouzení kvalifikačního znaku spáchání činu zvláště trýznivým způsobem. Přestože v konkrétním případě může dojít k naplnění pouze jednoho z těchto znaků, vyloučeno není ani naplnění obou současně.

25. Pro užití kvalifikačního znaku spáchání činu surovým způsobem není třeba, aby poškozený jednání pachatele vnímal, když jak uvedeno shora může být již od počátku útoku oběť v bezvědomí. Je zřejmé, že námitka obviněného není opodstatněná, neboť skutečnost, jestli a jak poškozený vnímal jednání pachatele, není pro posouzení tohoto jednání jako spáchaného zvlášť surovým způsobem podstatná. Závěry soudů obou stupňů stran odůvodněnosti použití kvalifikované skutkové podstaty v daném případě jsou proto zcela správné.

26. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť námitka obviněného nebyla shledána opodstatněnou.

27. Z uvedeného hodnocení plyne, že námitka obviněného byla hmotněprávního charakteru, a tudíž způsobilá naplnit zvolený dovolací důvod, nebyla však shledána opodstatněnou. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

28. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 7. 3. 2019
                                      JUDr. Ivo Kouřil
                                      předseda senátu