Rozhodnutí NS

27 Cdo 923/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/24/2019
Spisová značka:27 Cdo 923/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.923.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 229 odst. 3 o. s. ř.
§ 30 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 923/2019-394


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce A. Ž., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, o zaplacení 30.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 84/2006, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011, č. j. 11 Co 244/2010-163, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 244/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, č. j. 4 Co 291/2016-327, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

    Odůvodnění:


    [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2016, č. j. 11 Co 244/2010-305, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011, č. j. 11 Co 244/2010-163 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

    [2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

    [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako zjevně bezdůvodné.

    [4] Učinil tak proto, že odpověď na dovolatelem předkládanou (v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou) otázku – zda v případě, že advokát ustanovený účastníku řízení jako zástupce postupem podle § 30 o. s. ř. účastníka v řízení fakticky nezastupuje a neposkytuje mu právní pomoc, došlo k odnětí možnosti účastníka jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. – plyne zcela jasně přímo z dikce příslušné právní úpravy.

    [5] Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.

    [6] Z citovaného ustanovení se tak zřetelně podává závěr, podle něhož popsaná zmatečnostní vada řízení může nastat jen tehdy, postupoval-li (ve vztahu k účastníku řízení) nesprávně soud, nikoli zástupce účastníka řízení (k tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné pod číslem 25/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96). Advokát ustanovený soudem postupem podle § 30 o. s. ř. má v řízení stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (viz § 31 odst. 2 o. s. ř.). Jeho případný liknavý postup nemůže jít k tíži soudu, neboť občanský soudní řád ani jiný právní předpis soudům neukládá dohlížet na činnost ustanovených zástupců.

    [7] Neobrátil-li se dovolatel na soud se žádostí o zproštění ustanoveného zástupce jeho zástupčího oprávnění a ustanovení zástupce nového, nelze soudům vytýkat, že komunikovaly toliko s jeho ustanoveným zástupcem; zákon žádný jiný „postup soudu“ v takové situaci nepředpokládá.

    [8] O nesprávný postup soudu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. v řízení o věci samé proto – jak správně uzavřely soudy obou stupňů v řízení o žalobě pro zmatečnost – nešlo.

    [9] Opačný závěr nelze dovozovat ani z dovolatelem citované judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. V jím odkazovaných rozhodnutích se uvedené soudy zabývaly odlišnými procesními pochybeními obecných soudů, pročež nejsou přiléhavá na projednávanou věc.

    [10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


    V Brně dne 24. 4. 2019


    JUDr. Filip Cileček
    předseda senátu