Rozhodnutí NS

33 Cdo 2548/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/20/2019
Spisová značka:33 Cdo 2548/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2548.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
02/05/2019
I.ÚS 1455/19
JUDr. Vladimír Sládeček
odmítnuto
05/28/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 2548/2018-346
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce S. A. B., bytem XY, zastoupeného JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, proti žalované Domanský s.r.o., se sídlem v Praze 9, Českobrodská 566 (identifikační číslo 629 14 910), zastoupené Mgr. Martinem Moskalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Skořepka 1058/8, o 317.976 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 131/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2018, č.j. 39 Co 431/2017-321, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

    O d ů v o d n ě n í

    V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 22. 5. 2017, č.j. 98 C 131/2012-276, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 9. 2017, č.j. 98 C 131/2012-302, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 317.967 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud odkázal na rozsudek ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3256/2008, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že uplatněné právo z odpovědnosti za vady je důvodné jen tehdy, je-li reklamovaná závada skutečně vadou, vyskytuje-li se u prodané věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady a má-li takovou povahu, jaká je pro uplatnění spotřebitelem zvoleného práva vyžadována. Význam § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon č. 634/1992 Sb.“), spojil s posledním z uvedených požadavků s tím, že jde o sankci za opožděné vyřízení reklamace. Ve shodě se soudem prvního stupně pak odvolací soud uzavřel, že žalobcem vytčená závada nebyla vadou koupené věci v právním slova smyslu, že žalobcovo odstoupení od kupní smlouvy byl neplatný právní úkon (§ 588, § 612 odst. 1, § 620 odst. 1, § 622 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./) a že žalovaná (prodávající) dodržela lhůtu pro vyřízení reklamace (§ 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb.).

    V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce namítl, že žalovaná nedodržela lhůtu třiceti dnů pro vyřízení jeho reklamace, resp. v uvedené lhůtě ho nevyrozuměla o jejím vyřízení, proto od smlouvy odstoupil po právu (§ 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb.).

    Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).

    Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

    Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

    Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

    Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že kupní smlouvou z 6. 4. 2011 prodala žalovaná žalobci specifikovaný osobní automobil za sjednanou cenu ve výši 305.980 Kč. Dne 11. 7. 2011 žalobce reklamoval závadu na vozidle (při otáčkách motoru cca 2000 za minutu jsou slyšet klepavé zvuky). Účastníci se dohodli na opravě 15. 7. 2011, ovšem žalovaná vytčenou závadu nezjistila a vozidlo žalobci s tímto sdělením předala. Na žádost otce žalobce bylo vozidlo přezkoušeno 27. 1. 2012 přímo u Hyundai Motor Czech s.r.o.; ani tam se však závada motoru neprojevila. Znalec Ing. Martin Hruška v posudku z 19. 9. 2012 a ve své výpovědi vyloučil žalobcem popisované zvukové projevy motoru vozidla a uzavřel, že vozidlo závadou netrpí.

    Námitky žalobce uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti odstoupení od kupní smlouvy. O výsledku reklamace – argumentuje dovolatel – ho žalovaná neinformovala, přičemž jako spotřebitel bez odborných znalostí měl být vyrozuměn, zda věc skutečně byla či nebyla vadná. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu věci, než z kterého vycházel odvolací soud. Ten rozhodl poté, co převzal zjištění, že žalovaná vozidlo 15. 7. 2011 žalobci vydala s tím, že žádnou vadou netrpí, a následně žalobce o tomtéž několikrát informovala písemně (dopisy ze dne 1. 9. 2011, 15. 9. 2011, 7. 10. 2011). Nicméně, ve snaze vyhovět zákazníkovi, mu nabídla preventivní opatření ve formě výměny klínového řemenu. Protože dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci, lze shrnout, že se žalobce předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a jeho právní námitky, byť je podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3228/2009, jsou z tohoto důvodu bezcenné.

    Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 20. 2. 2019
    JUDr. Pavel Krbek
    předseda senátu