Rozhodnutí NS

8 Tdo 874/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/31/2019
Spisová značka:8 Tdo 874/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.874.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hodnocení důkazů
Nebezpečné pronásledování
Nebezpečné vyhrožování
Dotčené předpisy:§ 354 odst. 1 písm. a,c) tr. zákoníku
§ 353 odst. 1 tr. zákoníku
§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 874/2019-258


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2019 o dovolání obviněného L. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 4 To 49/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 174/2018, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. N. odmítá.
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 18 T 174/2018, byl obviněný L. N. uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na území katastru obce XY a XY, okres Znojmo, v trvání šesti let. Podle § 75 odst. 3 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost, aby se po dobu výkonu trestu zákazu pobytu zdržel jakéhokoliv kontaktování nebo vyhledávání poškozené K. N., nar. XY, a to i prostřednictvím elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 4 To 49/2019, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně pod bodem 1) výroku o vině se obviněný přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku dopustil tím, že v době od 19. 7. 2018 do 18. 10. 2018 v obci XY, okres Znojmo, a jinde úmyslně neustálým, opakovaným, systematickým a soustavným jednáním pronásledoval svoji bývalou manželku poškozenou K. N. tím, že jí neustále volal ze svého mobilního telefonu s číslem XY, avšak poškozená hovory odmítala přijmout, a tak ji kontaktoval i zasláním celkem 72 SMS zpráv za uvedené období, ve kterých ji častoval výrazy: coura, čubka, vejškrabek apod., zesměšňoval její fyzický vzhled, vyčítal jí různé věci, jindy jí zase vyznával přízeň a žádal o přijetí hovoru či o to, aby se mohl vídat se synem, a dále jí dne 12. 9. 2018 telefonoval ze skrytého čísla a říkal, aby to hlavně nezavěšovala, ale jak jej poškozená po hlase poznala, tak hovor ukončila, dále dne 8. 10. 2018 telefonicky přes svou matku V. N. vzkázal poškozené, že už jede k ní domů, že je tam za 15 minut a že jí jede rozbít hubu, načež poškozená ze strachu zavolala na tísňovou linku a přivolala hlídku Policie České republiky, a to vše činil přesto, že ho poškozená žádala, aby jí nepsal, a též navzdory tomu, že mu trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 5. 2018, s nabytím právní moci téhož dne, sp. zn. 20 T 2/2018, byla mj. uložena přiměřená povinnost podle § 82 odst. 2 ve spojení s § 48 odst. 4 písm. f), h) tr. zákoníku spočívající v zákazu jakéhokoliv kontaktování nebo vyhledávání poškozené, a to i prostřednictvím elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků, a tímto jednáním ve spojení s tím, že poškozená věděla, že je obviněný uživatelem pervitinu, a že ještě před výše uvedeným jednáním obviněný poškozenou fyzicky napadal a vyhrožoval jí podříznutím, že nedávno neoprávněně vnikl do jejího obydlí a že ji vyhledával i na jejím pracovišti, kde se choval agresivně, tedy tímto vším vyvolal, že poškozená žije v neustálém strachu, a to obzvláště při výkonu zaměstnání, neboť její pracoviště je na odlehlém místě, a proto požádala o policejní ochranu, pokud by byl obviněný propuštěn.

4. Přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku měl podle skutkových zjištění soudu prvního stupně pod bodem 2) výroku o vině spáchat tím, že dne 9. 11. 2018 kolem 10:30 hodin v budově užívané Probační a mediační službou České republiky nacházející se na adrese XY v XY při jednání s probační úřednicí P. S., ačkoliv jej tato varovala, že jeho výhružky bude muset ohlásit, této sdělil, že má spory s bývalou manželkou poškozenou K. N., načež uvedl, že „to ale vyřeší, třináctýho příští týden má narozeniny, tak to vyřeší, aspoň bude pokoj a klidně si pak půjde sednout na 12 let, když syna nemůže mít on, tak nikdo", a na námitku probační úřednice, že násilí nic neřeší, reagoval, že se tím naopak vyřeší dost věcí, přičemž z kontextu rozhovoru jednoznačně vyplynulo, že hovoří o poškozené, která má dne 13. 11. 2018 narozeniny, a tímto jednáním ve spojení s tím, že poškozená věděla, že je obviněný uživatelem pervitinu, a že ještě před výše uvedeným jednáním obviněný poškozenou fyzicky napadal a vyhrožoval jí podříznutím, že nedávno neoprávněně vnikl do jejího obydlí a že ji vyhledával i na jejím pracovišti, kde se choval agresivně, tedy tímto vším vyvolal, že poškozená žije v neustálém strachu, a to obzvláště při výkonu zaměstnání, neboť její pracoviště je na odlehlém místě, a proto požádala o policejní ochranu, pokud by byl obviněný propuštěn.
II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 4 To 49/2019, podal obviněný L. N. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

6. Ve vztahu k přečinu nebezpečného pronásledování uvedl, že od počátku trestního stíhání poukazoval na skutečnost, že sama poškozená jej po předchozím odsouzení kontaktovala, dobrovolně s ním komunikovala, dokonce se s ním i pohlavně stýkala. V hlavním líčení souhlasil se čtením výpovědi poškozené místo jejího osobního výslechu, avšak po skončení hlavního líčení si uvědomil, že to bylo špatné rozhodnutí, a žádal, aby poškozená byla osobně vyslechnuta, neboť v písemné výpovědi nejsou uvedeny všechny skutečnosti rozhodné pro správné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud však tento návrh bez dalšího zamítl, neboť výslech považoval za nedůvodný.

7. Měl za to, že ani k přečinu nebezpečného vyhrožování nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti. Soudy vycházely pouze z výpovědi probační úřednice, ačkoliv obviněný navrhoval další důkazy, které by mohly jeho vinu vyvrátit, a to výslech kolegyně probační úřednice, která byla rozhovoru přítomna, avšak i tento návrh byl odvolacím soudem zamítnut. Podle obviněného nemohou být navržené důkazy zamítnuty s tím, že výpověď jediného svědka, označeného za důvěryhodného, bude považována za dostačující. Podle obviněného mělo být také dohledáno, zda byl rozhovor s probační úřednicí zaznamenán, a to zvukovou nahrávkou či kamerovým záznamem. Pokud se soudy nižších stupňů odmítly těmito důkazy zabývat, pak byl zkrácen na svých zaručených právech a byly porušeny zásady trestního řízení.

8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudům nižších instancí k novému projednání a rozhodnutí.

9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného poznamenala, že dovolatel uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Zdůraznila, že ze spáchání deliktů, kterými byl uznán vinným, není usvědčován pouze obsahem úředního záznamu o podání vysvětlení poškozené, ale také obsahem SMS a výpisem o uskutečněném telekomunikačním provozu mezi obviněným a poškozenou. O výhružkách vůči poškozené, které byly způsobilé vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví poškozené, svědčí i obsah úředního záznamu o podání vysvětlení V. N., matky obviněného, která poškozenou K. N. o výhružce zabitím, kterou obviněný před ní pronesl, sama osobně informovala. Poškozená také vysvětlila, jaká pohnutka ji vedla k uskutečnění pohlavního styku s obviněným (majetkové vypořádání). Pokud s obviněným komunikovala, reagovala pouze na jeho SMS a bylo to také v souvislosti s požadavky obviněného na styk se synem, na kterého tyto události měly negativní dopad. Státní zástupkyně souhlasila i s názorem odvolacího soudu, který výslech poškozené vyhodnotil jako nedůvodný a byl zamítnut. Dále poukázala na to, že obviněný je ze svého jednání rovněž usvědčen výpovědí svědkyně P. S., pracovnice Probační a mediační služby.

10. Dále připomněla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabýval pouze otázkami skutkovými. Podle jejího názoru však skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Uzavřela, že výhrady uplatněné dovolatelem není možno mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.

11. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání

13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

14. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

15. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., resp. podle § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž odkázal obviněný, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto jako nedůvodné poté, co odvolací soud meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

16. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.

17. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

18. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

19. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. K případnému opomenutí důkazů nutno poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

20. Obviněný měl za to, že v jeho věci došlo k opomenutí jím navržených důkazů, nebyla-li osobně vyslechnuta jako svědkyně poškozená K. N. a nevyhověl-li soud jeho návrhu na výslech další pracovnice Probační a mediační služby, kolegyně P. S., a nezjistil-li, zda jsou rozhovory zvukově nahrávány či kamerově monitorovány. S potřebností doplnit dokazování o důkazy navrhované obviněným se v dostatečné míře vypořádal odvolací soud a jeho závěry akceptuje i dovolací soud. Odvolací soud přiléhavě zmínil, že jednání obviněného pod bodem 1) je prokazováno nejen úředním záznamem o podání vysvětlení K. N., jehož obsah byl za splnění procesních podmínek uvedených v § 211 odst. 6 tr. ř. čten, tudíž byl tento důkaz také řádně proveden, ale i zněním SMS, výpovědí V. N., matky obviněného, výpovědí P. S. Jako nadbytečný byl opodstatněně hodnocen i požadavek obviněného na výslech další pracovnice Probační a mediační služby či ověření, zda jsou rozhovory nahrávány či kamerově monitorovány, poněvadž není pochybností o věrohodnosti a spolehlivosti výpovědi svědkyně P. S. (body 5., 6., str. 3, 4 usnesení odvolacího soudu). Svědkyní popisované jednání obviněného zjevně zapadá do kontextu jeho projevů chování a vztahu k poškozené v inkriminované období.

21. V projednávaném případě není také dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 31.–32., str. 6 rozsudku soudu prvního stupně, body 5.–7., str. 3, 4 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi jimi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižšího stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

22. Nad rámec výše uvedeného lze přesto poznamenat, že obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině pod bodem 1) v rozsudku nalézacího soudu usvědčován nejen výpověďmi poškozené K. N. a svědkyně V. N. zaznamenanými na úředním záznamu o vysvětlení a čtenými v souladu s ustanovením § 211 odst. 6 tr. ř. se souhlasem státního zástupce a obviněného (č. l. 113–115, č. l. 86–87), ale rovněž zejména protokoly o ohledání věcí a fotografickou dokumentací SMS (č. l. 44–83), výpovědí svědkyně P. S., pracovnice Probační a mediační služby, která obviněnému poskytovala rady a poučení jak ohledně kontaktů se synem, tak i poškozenou. Svědkyně K. N. zevrubně popsala průběh soužití s obviněným, konflikty, které mezi nimi vznikly a postupně narůstaly. Konkretizovala nepřijatelné, obtěžující a výhrůžné jednání, kterého se obviněný vůči ní dopouštěl, přesvědčivě popsala svoje pocity strachu a obav z obviněného. Logicky vysvětlila, že komunikovala-li s obviněným, reagovala na jeho SMS a řešila tak mimo jiné i otázky kontaktů obviněného se synem. Připustila, že v jednom případě měla dokonce s obviněným pohlavní styk, není na to hrdá, ale chtěla tak dosáhnout toho, aby uznal milionové dluhy, které způsobil za trvání manželství. Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí. Stejně tak je výpovědí svědkyně P. S., pracovnice Probační a mediační služby, obviněný spolehlivě usvědčován z výhrůžek „definitivním vyřešením“ pronesených takovým způsobem a za takových okolností, že to v poškozené K. N., jíž byla taková výhrůžka zprostředkovaně adresována a kterou svědkyně P. S. o ní informovala, nutně vyvolalo obavu o život.

23. Protože dovolatel svoji domněnku o existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení založil na polemice se skutkovými zjištěními soudu, dovolací soud se posouzením skutku či jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva nezabýval.

24. Nejvyšší soud dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání na základě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

25. Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2019
                            JUDr. Věra Kůrková
                            předsedkyně senátu