Rozhodnutí NS

22 Cdo 1022/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/18/2018
Spisová značka:22 Cdo 1022/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.1022.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Věcná břemena
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
12/20/2018
IV. ÚS 4219/18
JUDr. Pavel Rychetský
odmítnuto
01/29/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 1022/2018-927


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce města Vlašimi, identifikační číslo osoby 00232947, se sídlem ve Vlašimi, Jana Masaryka 302, zastoupeného JUDr. Petrem Živnůstkem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, proti žalovaným 1) J. T. a 2) H. T., oběma zastoupeným JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem v Praze 4, Při Trati 1084/12, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 53/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 20 Co 459/2015-877,

takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, č. j. 12 C 53/2010-638, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 11. 2015, č. j. 12 C 53/2010-681, zřídil ve prospěch každého provozovatele letiště V. věcné břemeno provozování letiště podle § 30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o civilním letectví“ nebo „ZCL“), a to podle podmínek stanovených pro provozování letiště tímto zákonem. Zatížený je pozemek v podílovém spoluvlastnictví žalovaných o výměře 3 408 m2, který je částí parcely, zapsané na LV pro katastrální území D., obec V., Katastrálním pracovištěm B., u Katastrálního úřadu pro S. kraj, jak je označen geometrickým plánem, tvořícím nedílnou součást rozsudku (výrok I.). Jako náhradu za zřízení věcného břemene uložil žalobkyni povinnost platit žalovanému a žalované společně a nerozdílně 350 Kč ročně (výrok II.). Výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 20 Co 459/2015-746, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že náhrada za zřízení věcného břemene činí 13 000 Kč ročně pro každého z žalovaných. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 22 Cdo 4079/2016-817, napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. 20 Co 459/2015-877, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu za zřízení věcného břemene každému z žalovaných 1 330 Kč ročně, vždy do 31. 1. každého roku, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku krajského soudu ze dne 25. 10. 2017 podávají žalovaní (dále „dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a dále otázky, která již byla dovolacím soudem vyřešena, avšak má být posouzena jinak. Navrhují proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Dovolání trpí vadami, pro které není možné v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy nestačí, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení – třeba konkrétně vymezit rovněž důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16, nebo nález pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). Nevymezení tvrzené přípustnosti má za následek odmítnutí dovolání.

Obsahem dovolání je především polemika se závěry odvolacího soudu, podle nichž je na zřízení věcného břemene letiště veřejný zájem a žalobkyně je procesně legitimována k podání návrhu (je provozovatelkou letiště). Dále dovolatelé namítají, že se soud nezabýval námitkou omezení vlastnického práva k okolním pozemkům a že při stanovaní náhrady nesprávně vycházel z ceny pozemků namísto přistávací dráhy letiště.

V souvislosti s těmito námitkami však dovolatelé nevymezují přípustnost dovolání; neidentifikují žádnou otázku, která by byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu rozhodována rozdílně, nebo kterou by měl dovolací soud napříště přehodnotit. Dovolací soud není oprávněn nahrazovat činnost účastníků řízení a sám vytvářet otázku přípustnosti dovolání namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásady, na nichž spočívá sporné řízení – především zásadu projednací a zásadu rovnosti účastníků řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3998/2007).

Dovolatelé ostatně nevymezují ani důvody dovolání, když z podání není patrné, v čem konkrétně má spočívat nesprávné právní posouzení věci. Námitky týkající se nedostatku veřejného zájmu, aktivní procesní legitimace a omezení vlastnického práva k okolním pozemkům jsou doslovně převzaty z dovolání ze dne 14. 7. 2016 a dovolací soud se s nimi vypořádal již v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2017, č. j. 22 Cdo 4079/2016-817. Co se týká námitky, podle níž neměl soud vycházet z ceny pozemků, nýbrž z ceny vzletové a přistávací dráhy, přichází s ní dovolatelé až nyní v dovolacím řízení. Dovolací soud nicméně opakovaně uvedl, že i když v odvolacím řízení lze rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se nezabýval otázkou v odvolání neuplatněnou, o jejíž posouzení navíc soud prvního stupně rozhodnutí neopřel (dovolatelé jsou vlastníky pozemků, nikoli stavby vzletové a přistávací dráhy), nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, a řadu dalších rozhodnutí).

Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání odmítnout (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 9. 2018


JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu