Rozhodnutí NS

26 Cdo 324/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/02/2019
Spisová značka:26 Cdo 324/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.324.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dotčené předpisy:§ 261a o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 324/2019-143


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, proti povinné euroAWK, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Babákova 2390/2, IČO 24196819, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, pro nepeněžité plnění, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 4673/2016, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2018, č. j. 14 Co 122/2018-104, takto:

Dovolání se odmítá.

    Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


    Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 12. 6. 2018, č. j. 14 Co 122/2018-104, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 31. 1. 2018, č. j. 49 EXE 4673/2016-74, kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 17. 5. 2017.

    Dovolání povinné není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (zejména vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena) posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3386/2006, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5255/2007, ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1236/97, uveřejněné pod číslem 16/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2511/2017, ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3579/2018 – ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4/19], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

    Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

    O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 2. 4. 2019


    JUDr. Jitka Dýšková
    předsedkyně senátu