Rozhodnutí NS

7 Tdo 89/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/18/2015
Spisová značka:7 Tdo 89/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.89.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Znásilnění
Dotčené předpisy:§ 185 odst. 1,2 písm. a,b) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 89/2015-23


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 2. 2015 o dovolání obviněného O. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 7 To 337/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 92/2014 t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. V. o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. 1 T 92/2014, byl obviněný O. V. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen za tento zločin a dále za zločin loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 95 T 64/2011, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně a další obsahově navazující rozhodnutí. Kromě toho bylo obviněnému podle § 99 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení a výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a proti výroku o ochranném léčení (domáhal se uložení zabezpečovací detence), bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 7 To 337/2014. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu ve Znojmě podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle týchž ustanovení, která předtím použil Okresní soud ve Znojmě, uložen souhrnný trest odnětí svobody na pět let se zařazením do věznice s ostrahou při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě, s nimiž se ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v tom, že obviněný dne 8. 5. 2009 v době kolem 23,00 – 23,15 hodin na lesní cestě v blízkosti silnice vedoucí z obce R. do obce O. , okr. Z. , přinutil násilím k souloži poškozenou K. K. Podle těchto zjištění obviněný při jízdě automobilem zastavil, nabídl poškozené, která šla pěšky od vlaku do obce R. , odvoz, avšak když poškozená nastoupila do vozidla, projel obcí R. bez zastavení, zajel do prostoru lesní cesty kryté vysokým porostem, přinutil poškozenou vystoupit z vozidla a lehnout si na zem, násilím jí stáhl kalhoty, rukou ji dráždil v rozkroku, prsty jí zaváděl do přirození a poté na ní přes její prosby vykonal pohlavní styk (soulož).

Časový odstup rozhodnutí soudů od spáchání činu souvisí s tím, že ačkoli úkony trestního řízení byly zahájeny dne 9. 5. 2009, pachatele se nejprve nepodařilo vypátrat. K odhalení obviněného jako pachatele činu došlo až na podkladě skutečnosti, že individuální shoda profilu DNA, který pachatel zanechal na těle poškozené, s profilem DNA obviněného byla zjištěna dne 22. 1. 2014. Trestní stíhání obviněného pak bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 10. 2. 2014.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. S jistou mírou benevolence lze připustit, že v mezích dovolacích důvodů je jen ta část dovolání, v níž obviněný uvedl, že „skutková zjištění, která soudy učinily, nelze kvalifikovat jako trestný čin“. Jinak obviněný mimo meze dovolacích důvodů zaměřil své námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.

Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a není „dalším odvoláním“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného zákonného dovolacího důvodu za podmínky, že mu odpovídají svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel domáhá jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.

Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. To je v souladu s povahou dovolání, které je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně ještě třetí instancí.

Uvedeným zásadám odpovídá nanejvýš ta část dovolání, v níž obviněný namítl, že skutková zjištění, která učinily soudy, nelze kvalifikovat jako trestný čin. V návaznosti na takto paušálně vznesenou námitku obviněný blíže neuvedl nic konkrétního v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku nebyly skutkovými zjištěními soudů podle jeho mínění naplněny. Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud jinou možnost, jak se s dovoláním obviněného vypořádat, než také jen obecně konstatovat, že skutková zjištění soudů zákonným znakům tohoto trestného činu odpovídají.

Lze připustit, že popis skutku, jak je slovně zachycen ve výroku o vině, není příliš výstižný, pokud se v něm uvádí, že obviněný „přinutil násilím“ poškozenou k souloži, resp. že ji „přinutil“ vystoupit z vozidla a lehnout si na zem a že jí „násilím“ stáhl kalhoty. „Násilí“ je zákonným znakem trestného činu a tento znak musí být vyjádřen konkrétními skutkovými okolnostmi, které ho naplňují. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Znojmě tyto skutkové okolnosti vyplývají, neboť bylo ze svědecké výpovědi poškozené zjištěno, že již za jízdy, když bylo zřejmé, že obviněnému jde o dosažení pohlavního styku, se snažila vyskočit z auta, což se jí nepodařilo, protože obviněný ji stáhl za mikinu pod krkem k řadicí páce, a za mikinu ji držel i při společném vystupování z vozidla dveřmi na straně spolujezdce. Z dalších zjištění vyplývá, že během jízdy obviněný vzal poškozené mobilní telefon pod záminkou, že se na něj chce podívat, a snažil se jí vzít i kabelku, o kterou se přetahovali. Pokud poškozená za této situace po vystoupení z vozidla již nekladla obviněnému odpor, podvolila se mu a projevovala svůj nesouhlas s pohlavním stykem jen slovně, nic to nemění na tom, že obviněný donutil poškozenou k souloži „násilím“ ve smyslu § 185 odst. l tr. zákoníku.

Námitky, které lze co do obsahu pokládat za dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jsou tedy zjevně bez opodstatnění.

Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Mezi skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině obviněného, a provedenými důkazy není žádný – natož pak extrémní – rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozené, která zcela konkrétně, bez významnějších nesrovnalostí, bez snahy obviněnému nějak přitížit a naprosto přesvědčivě popsala jednání obviněného a svou obranu proti němu. Soudy si byly vědomy protichůdnosti svědecké výpovědi poškozené na straně jedné a obhajoby obviněného na straně druhé, neboť obhajoba obviněného byla založena na tvrzení, že pokud ke krátké souloži došlo, bylo tomu tak ze strany poškozené dobrovolně a za úplatu. Za tohoto stavu soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené s potřebnou mírou obezřetnosti a zaměřily se na ověření její věrohodnosti dalšími byť jen nepřímými důkazy. Tyto důkazy vyzněly na podporu svědecké výpovědi poškozené. Šlo o svědecké výpovědi rodičů a bratra poškozené, kterým se poškozená svěřila s věcí ihned po příchodu domů, a o znalecký posudek z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii, jímž byla osoba poškozené náležitě objasněna z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejích tvrzení. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které dovolání lze podat, jestliže byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř., a že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 18. února 2015


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec