Rozhodnutí NS

7 Tdo 558/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:7 Tdo 558/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.558.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Krádež
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 558/2019-133


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 5. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. V., nar. XY ve XY, bytem XY, okres Ústí nad Orlicí, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 14 To 348/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 95/2018, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 19. 11. 2018, č. j. 1 T 95/2018-80, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že

dne 9. 7. 2018 v době kolem 16:20 hod., v XY na ul. XY ze stojanu na jízdní kola odcizil lankovým zámkem uzamčené jízdní kolo zn. Pells Razer, které následně prodal nezjištěné osobě za částku 1 800 Kč, čímž způsobil poškozenému T. P. škodu ve výši 16 200 Kč, a tohoto jednání se dopustil, i když věděl, že byl za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 2 T 355/2017, k trestu odnětí svobody na 14 měsíců nepodmíněně.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním omezeným pouze do výroku o trestu, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. 14 To 348/2018-98 podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávné posouzení časové a věcné souvislosti s jinými jeho trestnými jednáními, pro které byl dříve uznán vinným, a tudíž měly soudy zvážit, zda nejsou podmínky pro uložení společného, případně souhrnného trestu nebo upuštění od uloženého souhrnného trestu. Jedná se o jednání, která jsou spojená stejným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Při stanovení výše a druhu trestu nebyla soudy zhodnocena především jeho perspektiva z hlediska již uložených trestů odnětí svobody. Dále nebylo dostatečně přihlédnuto, že se trestné činnosti počal dopouštět vzhledem k rodinným problémům. Po dobu 20 let vedl řádný život, k jednání se doznal, svého jednání lituje a chce vzniklou škodu uhradit.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že v posuzovaném případě je namístě se zabývat otázkou přípustného rozsahu uplatněného dovolání s ohledem na to, že řádný opravný prostředek obviněného byl omezen pouze na výrok o trestu z důvodu jeho nepřiměřené přísnosti. Tím byla omezena povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně ve výroku o trestu a obviněný tudíž mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. Obviněný sice formálně směřuje dovolání proti výroku o trestu, jeho vymezený rozsah však překračuje, pokud namítá, že mu měl být za podmínek § 45 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný trest za pokračující trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen dřívějšími pravomocnými odsuzujícími rozsudky. Postup za podmínky podle § 116 tr. zákoníku je spojen s předpokladem nového rozhodnutí o vině, která ale v projednávané věci nebyla předmětem rozhodnutí soudu druhého stupně, tudíž nelze výrok o vině učinit přípustným ani předmětem dovolacího přezkumu. Námitka nepřiměřenosti trestu není způsobilá naplnit nejen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Jedinou kvalifikovanou námitkou, která je způsobilá ke svému věcnému projednání je, že byly splněny zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu za sbíhající se trestnou činnost ve věcech vedených u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 355/2017, a u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 64/2016. Obviněný se dopustil nyní projednávaného skutku dne 9. 7. 2018, tedy poté, co byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 2 T 355/2017 s právní mocí dne 23. 5. 2018, přičemž tato okolnost byla odpovídajícím způsobem vyhodnocena ve smyslu speciální recidivy a obviněnému byl správně uložen samostatný trest. Obdobně je tomu i ve vztahu k časově předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 1 T 64/2016 s právní mocí dne 1. 1. 2017, který založil důvod pro shodnou kvalifikaci trestného činu krádeže v uvedené věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 355/2017.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku obviněného týkající se neuložení souhrnného trestu nebo upuštění od uložení souhrnného trestu, neboť by se mohlo jednat o jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněný k tomuto uvedl, že jednání se dopustil v časové i věcné souvislosti s jinými jeho trestnými jednáními, pro která byl uznán vinným a odkázal na rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 2 T 355/2017 a rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2016, č. j. 1 T 64/2016-501. Této námitce nelze přisvědčit. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uloží soud souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Jestliže obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvního odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, třebaže tento rozsudek byl v pozdějším řízení zrušen a v téže věci byl vyhlášen nový rozsudek, kterému tedy předcházelo spáchání dalšího trestného činu, nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu je tu vyloučeno [k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 598 a rovněž R 41/1968, R 34/1965 a R 52/1971]. Nelze souhlasit ani s názorem obviněného, že by se jednání dopustil v časové souvislosti s jinými trestnými činy. Časovou souvislost nelze sice přesně ohraničit konkrétní maximální lhůtou, ale vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o několik dnů či týdnů [viz. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1291]. Obviněný se nyní projednávaného přečinu dopustil až po právní moci odsuzujících rozhodnutí v obou jím zmiňovaných trestních věcech. V takovém případě se však jedná o recidivu, navíc speciální, vzhledem k opětovnému spáchání totožného přečinu, a nepřichází v úvahu souběh trestné činnosti, a tedy ani uložení souhrnného trestu. Nejvyšší soud tedy shledal tuto námitku jako zjevně neopodstatněnou. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že soud prvního stupně dostatečně a správně odůvodnil druh i výši ukládaného trestu (odst. 7 rozsudku soudu prvního stupně).

Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit námitku obviněného v té části, že mu měl být ukládán společný trest a dále, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, resp. že soud dostatečně nepřihlédl ke skutečnostem, z jakých důvodů měl začít páchat trestnou činnost, k jeho osobním poměrům, že se k činu doznal a svého jednání lituje. Je namístě připomenout, že obviněný si proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání pouze proti výroku o trestu a tedy výrok o vině nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu. Pokud se obviněný domáhá posouzení jeho jednání jako pokračování ve smyslu § 116 tr. zákoníku ve vztahu k dřívější trestné činnosti, pak by muselo dojít k novému rozhodnutí o vině. Ta přitom nebyla předmětem přezkumu odvolacího soudu s ohledem na rozsah odvolání obviněného, a tudíž nelze výrok o vině učinit ani předmětem dovolacího přezkumu. Nejvyšší soud připomíná, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let, kterou stanovuje § 205 odst. 2 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Soud prvního stupně se pečlivě zabýval i těmito skutečnostmi (odst. 7 rozsudku soudu prvního stupně). Uplatněnou námitkou obviněný pouze opakuje svoji obhajobu, se kterou se vypořádal i odvolací soud (str. 2 usnesení odvolacího soudu).

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2019



JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu