Rozhodnutí NS

7 Tdo 553/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:7 Tdo 553/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.553.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Pojistný podvod
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 210 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 553/2019-603


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2019 o dovolání obviněného M. J., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 4 To 219/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 119/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2017, č. j. 3 T 119/2017-537, byl obviněný M. J. shledán vinným zločinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku uložen peněžitý trest, a to ve výměře podle § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku 200 denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy v celkové výměře 100.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně stanoven, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu jednáním popsaným pod body 1. a 2. výroku o vině tohoto rozhodnutí, jež spočívalo (zkráceně) v tom, že dne 22. 10. 2012 a dne 4. 1. 2013, se zištným záměrem vylákat pojistné plnění z neoprávněně sjednaných pojistných smluv, uzavřel jako pojistník a současně pojištěný dvě smlouvy o životním pojištění se společnostmi Česká podnikatelská pojišťovna, a. s. a Generali Pojišťovna, a. s., přičemž v rámci uzavíracího procesu do dotazníků uvedl, že prodělal v minulé době toliko dva (ve výroku specifikované) úrazy, přičemž záměrně zamlčel dalších nejméně devět dalších úrazů (opět tam popsaných), současně zamlčel existenci i další pojistné smlouvy, přičemž jmenované pojišťovny by při znalosti pravdivých skutečností smlouvy neuzavřely a obviněnému by neplnily na základě pojistných událostí (také blíže upřesněných) částky 274 500 Kč, resp. 454 000 Kč, které představují škodu, jež jim obviněný způsobil.

Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 11. 2018, č. j. 4 To 219/2018-575, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém peněžitém trestu (jinak zůstalo napadené rozhodnutí nezměněno).

Proti unesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, uvedenému v předchozím odstavci, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci jeho odůvodnění obviněný namítl, že soudy obou stupňů rozhodly o jeho vině, aniž by si plně ozřejmily všechny důležité skutečnosti. Jednak soud prvního stupně postavil svůj závěr o vině v prvním bodu především na skutkovém zjištění, že obviněný zamlčel, že má již uzavřenou i další obdobnou pojistnou smlouvu se společností NN pojišťovna, a. s., což je však v extrémním nesouladu s důkazem – pojistnou smlouvou s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., jež obsahuje toliko v bodu 14 dotaz na předchozí vypovězení nebo jiné omezení úrazového pojištění nebo připojištění. Pokud jde potom o pojistnou smlouvu se společností Generali Pojišťovna, a. s., tato ve svém vyjádření uvedla, že údaj o dalších dvou pojistitelích by nepovažovala za podstatný, vedoucí k neuzavření smlouvy; tvrzení soudů, podle něhož obviněný zatajil další pojistný vztah, je tedy svévolné a spekulativní a opět zakládá extrémní nesoulad s provedeným listinným důkazem. Následně, opět stran pojistného vztahu se společností Generali Pojišťovna, a. s., obviněný namítl, že v otázce č. 23 zdravotního dotazníku dotaz směřoval ke zraněním za poslední 3 roky. Mohly být tudíž zohledněny pouze čtyři jeho úrazy, a nikoli až dvanáct, čímž došlo k nezákonnému rozšíření podmínek trestní odpovědnosti, neboť existence oněch čtyř úrazů by a contrario pojišťovně nevadila. Nakonec obviněný tvrdí, že důkaz výslechem svědka J. Ch. nebyl získán co do jednotlivých komponentů procesně přípustným způsobem a měl být proto vyloučen z dalších úvah, a to z důvodů nesprávnosti postupu protokolace.

S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích i předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby následně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. Současně obviněný navrhl, aby bylo postupem podle § 265o odst. 1 tr. ř. předsedou senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání rozhodnuto o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že všechny námitky obviněného vychází z tvrzení o porušení procesních pravidel, což však není argumentace, kterou by bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Výjimkou by mohl být stav extrémního nesouladu provedených důkazů a na jejich podkladě přijatých skutkových zjištění, jenž ale dovodit nelze. Obviněný totiž podle učiněných závěrů, vycházejících z dokazování, zatajil jednak sjednání další pojistné smlouvy, jednak předchozí úrazy, což je jednáním naplňujícím znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 tr. zákoníku. Nadto obviněný svůj naznačený vlastní skutkový závěr opírá o nesprávný výklad vyjádření poškozené Generali Pojišťovny, a. s., z něhož nijak nevyplývá, že by případné zatajení jen čtyř úrazů mělo být nepodstatné. Zcela mimo důvod dovolání se potom podle státního zástupce nachází námitka týkající se způsobu protokolace výslechu svědka.

Státní zástupce proto navrhl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.

Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.

Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění. Naopak se v jeho rámci (zmíněného dovolacího důvodu) nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. § 265p odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.

Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.

Obviněný v první části svého podání namítl, že soud prvního stupně svůj závěr o vině postavil především na skutkovém zjištění, podle kterého zamlčel, že má již jako pojištěný uzavřenou pojistnou smlouvu, a to se společností NN pojišťovna, a. s. Zmíněný závěr je přitom podle názoru obviněného v extrémním nesouladu s důkazem, totiž s pojistnou smlouvou jím sjednanou s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., jež obsahuje toliko v bodu 14 dotaz na předchozí vypovězení nebo jiné omezení úrazového pojištění nebo připojištění.

K tomu je namístě uvést, že skutečně předmětná pojistná smlouva, resp. její část označená jako dotazník o zdravotním stavu, obsahuje obviněným citovanou otázku, a nikoli dotaz na obecný souběh s jiným pojistným vztahem. Podrobnější úvahy, které by podkládaly závěry vyslovené v daném momentu ve výroku o vině, přitom neobsahuje ani odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích, ani Krajského soudu v Českých Budějovicích k obdobné námitce obviněného uvedené v odvolání.

Současně však nelze přehlédnout, že primárním důvodem, který vedl zejména soud prvního stupně k vyslovení právě takového výroku, jak je shora citován, bylo zjištění, podle něhož obviněný zatajil, resp. nesdělil zásadní skutečnosti stran svých předchozích úrazů (viz příloha pojistné smlouvy – dotazník o zdravotním stavu na č. l. 33), přičemž, jak vyplynulo z vyjádření České podnikatelské pojišťovny, a. s., v případě pravdivého (úplného) zodpovězení naznačeného dotazu by pojistná smlouva nebyla uzavřena. Právě tyto skutečnosti byly pro jmenovanou pojišťovnu podstatné a jejich absence také byla posouzena jako zamlčení podstatných údajů v právní větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (vedle uvedení nepravdivého údaje, spočívajícího v tvrzení pouze dvou úrazů).

Zároveň je namístě doplnit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, umožňujícím průlom do právní moci rozhodnutí, a proto vyhovění mu zpravidla narušuje stabilitu konečného a vykonatelného rozhodnutí soudu. V konkrétním případě zde tedy musí převažovat zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které předcházelo pravomocnému rozhodnutí, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tak tomu bude pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát (srov. Fenyk, J., Císařová, D., Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vydání. Praha, Wolters Kluwer, a.s., 2015, str. 672). Takovou vadou však obviněným vytýkaná a svým významem okrajová nesrovnalost bezpochyby není, ale mohl by jím být pouze nesoulad, který by byl extrémní.

Jinak řečeno, v zásadních momentech skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zcela důvodně a logicky navazuje na provedené důkazy a rovněž v plném souladu s ní je i vyslovená právní kvalifikace, přičemž případné (byť možné) upřesnění by bylo zcela formálního charakteru, bez jakýchkoli relevantních dopadů na celkový výsledek řízení. Nejvyšší soud proto této námitce obviněného nemohl přisvědčit.

Do jisté míry obdobně je namístě posoudit i druhou námitku obviněného, podle níž společnost Generali Pojišťovna, a. s., ve svém vyjádření uvedla, že by údaj o dalších dvou pojistitelích nepovažovala za podstatný, vedoucí k neuzavření smlouvy, a proto závěr o zamlčení další pojistné smlouvy je spekulativní a zakládá pochybení v podobě extrémního nesouladu mezi provedeným důkazem a na jeho podkladě dovozeným závěrem.

Jak je zřejmé ze spisového materiálu, tato finanční instituce skutečně sdělila (viz č. l. 141), že přiznání dalšího (tj. ještě jednoho) pojistného vztahu obdobného charakteru v odpovědi v rámci přílohy k návrhu na uzavření pojistné smlouvy by zřejmě nevedlo k neuzavření smlouvy, ovšem zcela jednoznačně by tak tomu bylo, pokud by obviněný pravdivě sdělil své předchozí úrazy.

Nejvyšší soud uvádí, že je především zřejmé, že obviněnému byl v uvedeném případě při sjednávání pojistné smlouvy položen dotaz na souběžné pojistné vztahy a obviněný v odpovědi zamlčel určitý údaj (tedy zde je skutkový závěr soudů zcela odpovídající provedeným důkazům). Tento údaj potom nebyl podstatný, ovšem dokresluje jeho snahu zatajením některých informací či jejich modifikací dosáhnout (když neznaje vyjádření Generali Pojišťovny, a.s., nemohl obviněný ani vědět, že by ještě druhý přiznaný souběžný pojistný vztah uzavření smlouvy nebránil) sjednání pojištění v rozporu se stanovenými podmínkami. Uvedená námitka navíc přehlíží současné zamlčení údajů dalších, a to zásadně podstatných, kterého se obviněný dopustil v témže dotazníku, tedy přehlíží další související skutková zjištění, významná pro výrok o vině, resp. tvořící dostatečný podklad pro dovozenou právní kvalifikaci, aniž by k takovému selektivnímu přístupu byl jakýkoli důvod.

Vadu v podobě extrémního nesouladu proto s ohledem na správnost skutkových závěrů a jejich návaznost na provedené důkazy ani zde dovodit nelze.

Třetí námitkou obviněného, opět týkající se pojistného vztahu s Generali Pojišťovnou, a. s., je tvrzení, podle něhož údajně v otázce č. 23 zdravotního dotazníku, jenž byl součástí smluvních ujednání, dotaz směřoval ke zjištění zranění v posledních 3 letech. Mohly být tudíž zohledněny (z časových důvodů) pouze čtyři úrazy, a nikoli dvanáct, čímž došlo k nezákonnému rozšíření podmínek trestní odpovědnosti, neboť existence oněch čtyř úrazů by a contrario pojišťovně nevadila.

Zde ovšem obviněný pomíjí, že více otázek zdravotního dotazníku se týkalo jeho předchozích zdravotních obtíží, a to otázka č. 23 z pohledu navazujících pracovních neschopností (skutečně pouze za dobu posledních tří let), avšak již otázka č. 7 směřovala ke zjištění (jakýchkoli a bez časového omezení) potíží s páteří, kostmi či klouby a otázka č. 9 potom ke zjištění (opět jakýchkoli a bez časového omezení) úrazů. Odpověď byla také obviněným uvedena na zvláštním přílohovém listu ke všem zmíněným otázkám současně, ovšem zásadně nepravdivě.

Navíc, jak přiléhavě uvedl ve svém vyjádření státní zástupce, z ničeho není možné dovodit, že by zatajení čtyř úrazů bylo nutné, a contrario ve vztahu k vyjádření společnosti Generali Pojišťovna, a. s., k většímu počtu takových případů, považovat za akceptovatelné a nebránící sjednání pojistné smlouvy za shodných podmínek.

Ani zde tudíž není možné obviněnému přisvědčit, když skutkové závěry soudu prvního stupně, aprobované i soudem odvolacím, o nesprávnosti informací sdělených obviněným v předmětném dotazníku, jsou zcela opodstatněné.

V poslední části obviněný napadá údajnou procesní nepřijatelnost výpovědi svědka J. Ch. K tomu je možné krátce konstatovat, že zohlednění důkazu, resp. jeho obsahu, jenž nebyl získán procesně přípustným způsobem a nemůže být proto pojat do hodnotících úvah soudů, zakládá vadu realizace důkazního řízení, jež může, týká-li se významných okolností, založit shora zmíněný extrémní rozpor, odůvodňující z podnětu dovolání zásah Nejvyššího soudu do pravomocného rozhodnutí. Podstatou námitek obviněného ovšem není tvrzení jakékoli nepřípustné vady důkazního řízení (když provedení důkazu výslechem jmenovaného svědka a tedy i takto získaná výpověď jsou bezvadné), ale toliko tvrzení o pochybení v procesu protokolace. K jejich nápravě jsou ovšem stanoveny jiné procesní postupy (srov. § 57 odst. 1 tr. ř.), kterých obviněný také využil a jejichž prostřednictvím mu bylo v konečném důsledku vyhověno – srov. zejm. usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2018, č. j. 3 T 119/2017-567, nikoli ovšem dovolací řízení. Ani v tomto rozsahu tedy nelze dovolání obviněného shledal důvodným.

Souhrnně vzato, obviněný ve svém dovolání primárně zpochybnil správnost skutkových zjištění a jejich soulad s provedenými důkazy, resp. správnost dílčích a s meritorním rozhodnutím přímo nesouvisejících procesních postupů, navíc bez možnosti jim v podstatném rozsahu přisvědčit. Taková argumentace je ovšem, jak již bylo naznačeno shora, pod uplatněný, ovšem stejně tak pod kterýkoli jiný, dovolací důvod nepodřaditelná, když pochybení, jež by založilo zcela zásadní nesoulad mezi provedenými důkazy, na jejich podkladě dovozenými skutkovými závěry a v návaznosti na to konečným hmotně právním posouzení, předmětná věc nevykazuje.

Současně je ovšem možné dovodit, že obviněný napadl i hmotněprávní závěry soudů obou stupňů, a to stran charakteru údajů, které v konečném důsledku zamlčel, totiž zda se jednalo o údaje podstatné či nikoli. V případě opodstatněnosti takové námitky by nebyly naplněny všechny znaky aplikované skutkové podstaty, což by již mohlo založit vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud ovšem zjistil, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou.

Obviněnému bylo kladeno za vinu spáchání zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku tím, že uvedl nepravdivé údaje a zejména zamlčel podstatné údaje v souvislosti s uzavíráním, resp. změnou, pojistné smlouvy a způsobil takovým činem značnou škodu.

Prostřednictvím tohoto ustanovení je chráněno právo pojišťovny na to, aby při sjednávání pojistné smlouvy měla k dispozici pravdivé údaje, které se týkají důležitých okolností pojištění a které prostřednictvím písemných dotazníků zjišťuje, a to bez ohledu na to, jak je zhodnotí, jak s nimi naloží, zda a nakolik v daném případě změní svůj postup či své rozhodnutí apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1/2008). V případě zamlčení údajů je nicméně ochrana poskytována pouze v případě (absence) údajů podstatných, jednalo-li by se o údaje méně významné, ke spáchání trestného činu by nedošlo (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1500/2018).

Jak zcela zjevně vyplynulo z vyjádření obou dotčených pojišťoven, údaje o předchozích úrazech a zraněních byly pro jejich rozhodnutí o vstupu do pojistného vztahu zásadně významné, tj. podstatné a v případě vědomí o pravém stavu věcí by pojistné smlouvy s obviněným vůbec neuzavřely (viz jejich vyjádření na č. l. 29 a 141). Zmíněné údaje totiž nepochybně mohly upozorňovat na zvýšené riziko vzniku dalších takových událostí, které mohly být současně událostmi pojistnými. Pojistitelé přitom z logických důvodů zvažují míru pravděpodobnosti budoucí pojistné události a tím i míru rizika, že jim vznikne povinnost poskytnout pojistné plnění, přičemž v návaznosti na takto provedené hodnocení buď do konkrétního vztahu, jsou-li rizika vyšší, nevstoupí či vstoupí, avšak za odlišně nastavených podmínek.

Proto také obviněnému v uzavíracím procesu předložené dotazníky směřovaly právě i ke zjištění mj. dřívějších úrazů, které však obviněný v majoritním rozsahu zamlčel, totiž jejich výčet korigoval na pouhé a zcela zkreslující minimum, čímž tento údaj ztratil jakoukoli reálnou vypovídací hodnotu, resp. schopnost signalizovat riziko. V přímé návaznosti na tento cílený postup potom došlo ke sjednání smluv a následně k vyplácení pojistného plnění.

Nejvyšší soud konstatuje, že popsaný stav je zcela namístě posoudit jako zamlčení podstatných údajů ve smyslu § 210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. s přihlédnutím ke škodě, v návaznosti na to způsobené, i podle § 210 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.

Hmotněprávní kvalifikace jednání obviněného proto byla soudy činnými dříve ve věci provedena správně a bez vad, tvrzených obviněným v jím podaném mimořádném opravném prostředku.

S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že v převládajícím rozsahu dovolací argumentace obviněného vůbec neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v § 265b tr. ř. Ve zbývající části lze potom námitky považovat sice za relevantně uplatněné, avšak není možné jim přisvědčit. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.

Lze doplnit, že s přihlédnutím k popsaným skutečnostem nebylo namístě přistoupit k obviněným navrhovanému postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 5. 2019



JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu

Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel