Rozhodnutí NS

8 Tdo 324/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:04/21/2020
Spisová značka:8 Tdo 324/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.324.2020.3
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odvolání
Řízení o odvolání
Dotčené předpisy:§ 253 odst. 3 tr. ř.
§ 249 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 324/2020-632


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2020 o dovolání obviněného V. C., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 7 To 381/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 80/2018, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 7 To 381/2019, zrušuje.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 6 T 80/2018, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině, výrok o trestu a výrok o náhradě škody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 2 T 174/2018, z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 3 T 70/2018, a z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 4 T 29/2018, jakož byly zrušeny i další výroky, které měly ve zrušených výrocích svůj podklad, a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný V. C. byl uznán vinným pod body II. (1., 2.) a III. pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. B. a L. H., o nárocích poškozených na náhradu škody, o zproštění obžaloby spoluobviněného L. H. a o zastavení trestního stíhání obviněného V. C. [§ 223 odst. 2, 3 tr. ř., § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam] pro skutek, v němž byl spatřován přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť sankce, která by mohla být obviněnému uložena za přestupek, je zcela bez významu vedle trestu, který byl uložen citovaným rozsudkem.

2. Proti označenému rozsudku podal obviněný V. C. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 7 To 381/2019, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.

3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu pod body II. a III. výroku o vině se obviněný V. C. dopustil pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku tím, že:

II. obviněný V. C. a spoluobviněný M. B.
1. dne 16. 4. 2018 v době od 15:31 hod. do 15:54 hod. v prodejně velkoobchodu Makro v ulici XY, XY, obviněný M. B. odcizil za použití síly na prodejní ploše z prodejního pultu zde vystavené, přilepené a alarmem zajištěné dva mobilní telefony značky Xiaomi Redmi 4A a Xiaomi MI A1, zatímco obviněný V. C. jeho počínání kryl a zajišťoval před prozrazením, čímž byla poškozené společnosti Makro Cash & Carry ČR, s. r. o., IČ: 26450691, Jeremiášova 1249, 155 00 Praha, způsobena škoda v celkové výši 9 656 Kč,

2. dne 18. 4. 2018 v době od 20:24 hod. do 20:36 hod. v prodejně velkoobchodu Makro v ulici XY, XY, obviněný M. B. odcizil ze skříňky 5 ks mobilních telefonů značky Huawei, které zde byly uložené, a to tak, že nejdříve obviněný M. B. odcizil z prodejního pultu batoh a poté vypáčil šroubovákem skříňku, z které dal mobilní telefony zn. Huawei do batohu, přičemž obviněný V. C. jej při tomto jednání jistil, pohyboval se v jeho blízkosti a hlídal okolí, poté s mobilními telefony v batohu prošel obviněný M. B. přes pokladny, kde zboží nenahlásil ani nezaplatil, čímž byla jejich jednáním způsobena poškozené společnosti Makro Cash & Carry ČR, s. r. o., IČ: 26450691, Jeremiášova 1249, 155 00 Praha, škoda ve výši 25 311 Kč,

    III. obviněný V. C. a spoluobvinění M. B. a L. H.
      dne 20. 4. 2018 v době od 12:40 hod. 12:55 hod. v prodejně velkoobchodu Makro v ulici XY, XY, obviněný M. B. odcizil 1 ks sportovní tašky zn. Husky, 10 ks mobilních telefonů zn. Xiaomi, 3 ks mobilních telefonů zn. Huawei, 1 ks mobilního telefonu zn. Evolveo, 1 ks paměťové karty zn. SanDisk a 1 ks krabičky od mobilního telefonu zn. Xiaomi s nabíječkou, a to tak, že nejdříve vzal obviněný M. B. z prodejního regálu sportovní tašku zn. Husky, následně přistoupil k uzamčené skříni s uloženými mobilními telefony a jejich příslušenstvím, u které za užití páky ráčnovým šroubovákem vylomil kovové petlice, a poté dal do tašky 10 ks mobilních telefonů zn. Xiaomi, 3 ks mobilních telefonů zn. Huawei, 1 ks mobilního telefonu zn. Evolveo, 1 ks paměťové karty zn. SanDisk a 1 ks krabičky od mobilního telefonu zn. Xiaomi s nabíječkou, přičemž obviněný V. C. s obviněným L. H. podle domluvy po celou dobu jej jistili, pohybovali se v jeho blízkosti a hlídali okolí, kdy byli připraveni obviněného M. B. upozornit na příchod pracovníka prodejny nebo ostrahy, a s takto uloženým zbožím bez zaplacení opustil obviněný M. B. prodejní plochu vstupním turniketem, kterým prošel v protisměru, kde byl poté zadržen pracovníkem bezpečnostní agentury, čímž poškozené právnické osobě Makro Cash & Carry ČR, s. r. o., IČ: 26450691, se sídlem Jeremiášova 1249, 155 00 Praha, tak způsobili škodu odcizením mobilních telefonů v celkové výši 52 866,49 Kč, odcizením tašky škodu ve výši 422 Kč a poškozením skříňky škodu ve výši cca 1 000 Kč.

    II. Dovolání a vyjádření k němu

    4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 7 To 381/2019, podal obviněný V. C. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že odvolací soud toto pochybení nenapravil.

    5. Vytkl, že neexistují zákonné důkazy, které by jej usvědčovaly z přečinu krádeže ve formě pomoci. Výrok o vině byl založen toliko na výpovědi spoluobviněného L. H. z přípravného řízení, který nikdy neuvedl, že by obviněný věděl, jaký byl úmysl jeho a dalšího spoluobviněného M. B. Ve prospěch obviněného vyznívá i kamerový záznam, z něhož není patrná žádná komunikace mezi dovolatelem a spoluobviněnými. Ostatně ani jeho chování zachycené na tomto záznamu nesvědčí o jeho povědomí o jednání spoluobviněných. Pokud by se soud řídil důsledně ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., k závěru o vině by nemohl dospět. Výpověď spoluobviněného L. H. byla navíc v hlavním líčení přečtena v rozporu s ustanovením § 211 tr. ř., neboť důkaz přečtením výpovědi spoluobviněného lze provést, pokud byl výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu. Obviněný nebyl poučen o právu být výslechům spoluobviněných přítomen. Ke skutku mělo dojít dne 20. 4. 2018, výslechy všech obviněných probíhaly dne 21. 4. 2018. Obviněný před výslechem podepsal poučení podle předtisku (§ 33 odst. 1 tr. ř.), v němž bylo uvedeno, že může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce, a že může žádat, aby se jeho obhájce účastnil i jiných úkonů z přípravného řízení (§ 165 tr. ř.). Z jiného záznamu policejního orgánu vyplývá, že orgánům činným v trestním řízení sdělil, že jako obhájce si bude volit JUDr. Petra Moronga. Posléze se dozvěděl, že tento advokát byl po hospitalizaci v nemocnici a nenacházel se ve stavu, v němž by byl schopen se dostavit do Sokolova (uvedené lze zpětně ověřit). Po propuštění ze zadržení se obviněný s JUDr. Petrem Morongem osobně setkal, přičemž ten převzal jeho obhajobu až dne 24. 4. 2018. Z toho vyplývá, že právo být přítomen při výsleších spoluobviněných náleželo jemu, přičemž pokud mu to nebylo ve stavu omezení osobní svobody policejním orgánem umožněno, došlo k porušení jeho práva řádně se hájit a ke znemožnění uplatňování jeho práv ve smyslu § 33 odst. 1 tr. ř. a § 165 odst. 1, 2 tr. ř. Nalézací soud vyložil v jeho neprospěch potvrzení o plánovaných úkonech ze dne 21. 4. 2018 (č. listu 187). Obviněný připustil, že vyrozumění o úkonech převzal v cele předběžného zadržení v Sokolově a převzetí svým podpisem stvrdil. Nicméně namítl, že ke svému právu být přítomen při výsleších spoluobviněných v případě, kdy byl omezen na osobní svobodě, nebyl dotazován ani bezprostředně po převzetí uvedené písemnosti, na které navíc není uveden čas převzetí, ani v rámci výslechu jeho osoby dne 21. 4. 2018. O tomto svém právu nevěděl, nebyl o něm poučen, v cele předběžného zadržení se nacházel bez přerušení – od okamžiku zadržení až do propuštění na svobodu. Vyjádřil přesvědčení, že policejní orgán postupoval stejným způsobem i ve vztahu k ostatním spoluobviněným, neboť ani oni, ani jejich obhájci nebyli jeho výslechu přítomni.

    6. Další část dovolací argumentace zaměřil na rozhodnutí odvolacího soudu. Nesouhlasil se způsobem, kterým soud druhého stupně rozhodl o jeho řádném opravném prostředku. Poznamenal, že odvolání podal dne 7. 9. 2019, tedy včas. Protože je neodůvodnil (podal blanketní odvolání), byl podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzván k odstranění vad podání a byla mu stanovena zákonná lhůta. Současně byl poučen, že v případě nedoplnění odvolání bude jeho řádný opravný prostředek odmítnut. Jeho obhájce JUDr. Petr Morong zaslal soudu sdělení, v němž se zmínil o provedení důkazu, kterým policejní orgán poznačil, že se on nemůže dostavit k výslechu, a to ze zdravotních důvodů, a že za sebe nemůže poslat náhradu. V tomto podání/odvolání dále citoval názor nalézacího soudu, podle něhož byla námitka o nevyrozumění o úkonech v trestní věci neopodstatněná, neboť obvinění byli o úkonech v trestním řízení dne 21. 4. 2018 vyrozuměni, a poukázal na to, že policejní orgán obviněnému neumožnil být přítomen u výslechů spoluobviněných, v důsledku čehož se jejich výpovědi stávají procesně nepoužitelnými. Současně upozornil, že při absenci jiných usvědčujících důkazů není trestná činnost obviněného prokázána. Soud druhého stupně odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl, neboť dospěl k názoru, že z něj nelze dovodit, v jakém rozsahu je rozsudek napadán, kdy s ohledem na pluralitu výroků o vině a další výrok o zastavení trestního stíhání není zřejmé, zda odvolání směřuje do výroku o vině v celém rozsahu či brojí jen proti některému či některým útokům. Vytkl i absenci návrhu na rozhodnutí – chybějící petit považoval za důvod pro odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr. ř. Obviněný namítl, že s ohledem na obsah odvolání bylo zřejmé, že uvedené směřovalo proti výroku o vině, a že si toho byl odvolací soud vědom (viz bod 4. jeho usnesení). Podle jeho mínění pro odmítnutí odvolání nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, což zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Bylo povinností soudu přezkoumat správnost postupu řízení, které rozhodnutí o vině předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Nadto bylo i jeho povinností přezkoumat rovněž správnost výroků, jež byly výrokem o vině ovlivněny, tj. i výrok o trestu (srov. § 254 tr. ř.). Obviněný uzavřel, že cílí na to, aby odvolací soud přistoupil k jeho odvolání jako k včas podanému a vyhodnotil je tak, že je z něj zřejmé, že se domáhá zrušení výroku o vině a zproštění obžaloby nebo zrušení výroku o vině a trestu a vrácení věci nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

    7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 7 To 381/2019, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 6 T 80/2018, zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc soudu prvního stupně přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle obviněného by se soudy měly v dalším řízení zabývat tím, zda byl o úkonech, u nichž mohl být přítomen, řádně vyrozuměn, a to se zřetelem na jeho výpověď, ale i výpovědi ostatních spoluobviněných, zda ostatní spoluobvinění byli o svých právech vyrozumíváni, zda jim policejní orgán umožnil být u úkonů přítomni, a kdy jim bylo poučení předloženo k podpisu. Jen tak lze vyhodnotit, zda jsou jejich výpovědi procesně použitelné.

    8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovoláním lze napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže odvolací soud odvolání odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř., pak rozhodnutí soudu nalézacího meritorně nepřezkoumával a nebyl k tomu ani oprávněn. Rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. lze proto dovoláním napadat pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to na tu jeho část, která dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V takovém případě nelze namítat, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byl dán některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Státní zástupce poznamenal, že pokud dovolatel opřel dovolání též o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je dovolání v této části nutno považovat za nepřípustné a k námitkám v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatněným nelze v dovolacím řízení přihlížet. Pro úplnost dodal, že uplatněné námitky směřují ryze do procesní a skutkové oblasti a ani po obsahové stránce neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

    9. Co se týče námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podotkl, že ty deklarovanému dovolacímu důvodu sice odpovídají, nejsou však důvodné. Připomněl, že podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, že podle § 249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, a že o tom musí být oprávněné osoby poučeny. Státní zástupce uvedl, že mezi náležitostmi odvolání zákon výslovně neuvádí konkrétní návrh na rozhodnutí odvolacího soudu (takovou náležitost stanoví pouze pro dovolání ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu). Odvolacím soudem konstatovaná absence petitu odvolání by tedy sama o sobě postup podle § 253 odst. 3 tr. ř. odůvodnit nemohla. Jiná je však situace, pokud se týká absence vymezení, v jakém rozsahu je rozsudek soudu prvního stupně napadán.

    10. Konstatoval, že podání ze dne 7. 10. 2019, kterým obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Moronga k výzvě soudu prvního stupně (§ 251 tr. ř.) odůvodnil dříve podané blanketní odvolání, je velmi stručné. Vlastní argumentace obnáší pouze několik řádek textu a dovolatel v ní formou polemiky s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu v podstatě vytýká, že výslechy spoluobviněných byly provedeny bez jeho přítomnosti a bez přítomnosti jeho obhájce. Podle mínění státního zástupce uvedené odvolání postrádá jakoukoli specifikaci, proti kterým výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně směřuje. Obviněný přitom byl (pomineme-li zastavovací výrok) pod třemi dílčími výroky pod body II./1.,2., III. výroku o vině uznán vinným celkem třemi dílčími útoky pokračujícího trestného činu, spáchanými v různou dobu za různých skutkových okolností.

    11. Zmínil, že podle současné právní úpravy platí v odvolacím řízení nikoliv revizní princip, ale zásada vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním, tudíž je věcí odvolatele, aby jasně vymezil, v jakém rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně napadá, a stanovil tak rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu. Podle státního zástupce přitom takové konkrétní vymezení rozsahu, v jakém odvolatel žádá přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, z podaného odvolání nevyplývá, ačkoliv jde o odvolání tzv. kvalifikovaného odvolatele. Zdůraznil, že judikatura Nejvyššího soudu směřuje k poněkud tolerantnějšímu posuzování náležitostí obsahu odvolání, takže i méně detailní odvolání je nutné považovat za podání odpovídající podmínkám uvedeným v § 249 odst. 1 tr. ř. Tato tolerance se však týká především míry podrobnosti nebo naopak obecnosti vymezení vad, které jsou odvoláním vytýkány, nikoliv vymezení rozsahu, v jakém je rozhodnutí soudu prvního stupně napadáno. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 203/2017 za podání odpovídající podmínkám uvedeným v § 249 odst. 1 tr. ř. je třeba považovat i poněkud obecněji formulované odvolání, pokud je z něj zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, vytýkány. Podstatné je, aby byl z příslušného podání určitým způsobem stanoven rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu.

    12. Podle státního zástupce interpretací obsahu odvolání obviněného V. C. lze toliko dospět k závěru, že je napadán výrok o vině (ve vztahu k výroku o trestu by argumentace procesními vadami předcházejícího řízení do značné míry postrádala smysl), nikoliv však, zda je tento výrok napadán v celém rozsahu nebo jen v některých jeho částech. Za této situace proto nemohlo být odvolání obviněného podkladem pro přezkumnou činnost odvolacího soudu. Státní zástupce měl za to, že zejména v případě odvolání, které za obviněného podal jeho obhájce, není namístě, aby odvolací soud postupoval ve vztahu k formálním náležitostem odvolání přehnaně tolerantně a sám dovozoval, v jakém rozsahu vlastně podatel mínil rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout. Doplnil, že splnění podmínky pro odmítnutí odvolání stanovené v § 253 odst. 3 tr. ř. spočívající v řádném poučení oprávněné osoby podle § 249 odst. 1 tr. ř., jakož ani dodržení postupu podle § 251 odst. 1 tr. ř., obviněný ve svém dovolání nezpochybňoval. Uzavřel, že procesní podmínky pro odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. byly podle jeho názoru splněny. Relevantně uplatněné námitky proto označil za nedůvodné.

    13. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože bylo zjevně neopodstatněné.
    III. Přípustnost dovolání

    14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
    IV. Důvodnost dovolání

    15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
    16. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

    17. K odmítnutí odvolání obviněného došlo z tzv. formálního – procesního důvodu uvedeného v § 253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ vztahuje ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“ a na niž relevantně odkázal obviněný.

    18. Podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. V této souvislosti je namístě zmínit, že novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb. zavedla institut odmítnutí odvolání. Jde o zvláštní způsob rozhodnutí o obsahově nedostatečném odvolání, který odráží změnu koncepce odvolacího řízení, v němž omezený revizní princip při přezkoumávání věci ustoupil principu vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním. Jde o důsledek procesu, v jehož rámci se uplatní nejdříve zákonná povinnost soudu prvního stupně dát všem oprávněným osobám podrobné poučení o právu napadat rozsudek odvoláním, o postupu při podání odvolání a o jeho náležitostech (§ 125 odst. 2 a § 249 tr. ř.), na kterou pak navazuje další povinnost předsedy senátu tohoto soudu k součinnosti v případě, když se oprávněná osoba důsledně neřídila tímto poučením a podala obsahově vadné odvolání (§ 251 odst. 1, 2 tr. ř.), a v případě neodstranění vad odvolání tento proces končí odmítnutím takového odvolání odvolacím soudem bez věcného přezkoumání jeho důvodnosti (§ 253 odst. 3, 4 tr. ř.), neboť odvolacímu soudu pak chybí základní podmínka k tomu, aby se mohl věcně zabývat odvoláním, totiž vymezení rozsahu přezkumné povinnosti.

    19. Obsah odvolání je vymezen v ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., podle něhož odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Náležitostmi obsahu odvolání, jejichž nedostatek vede k odmítnutí odvolání, jsou tedy označení odvolatele, specifikace napadeného rozsudku a konkrétní vymezení výroku rozsudku, který je napadán (popřípadě rozsahu, v němž je napadán), a v jeho rámci popis vad, které jsou vytýkány tomuto rozsudku nebo předcházejícímu řízení

    20. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolání, které neodůvodnil (sdělil, že je odůvodní následně, č. listu 513 až 518).

    21. Samosoudce soudu prvního stupně v souladu s § 251 odst. 1 tr. ř. vyzval obhájce obviněného k odstranění vad a doplnění odvolání, přičemž obhájce byl poučen, že je nutné podané odvolání doplnit tak, aby bylo patrno, který z výroků rozsudku je napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, s tím, že současně by odvolání mělo obsahovat návrh, jak by měl odvolací soud rozhodnout. K odstranění vad byla obhájci stanovena lhůta v souladu se zákonem a byl současně poučen o tom, že v případě nedoplnění odvolání výše uvedeným způsobem bude odvolání odmítnuto (č. listu 529).

    22. Obhájce reagoval na výzvu soudu podáním ze dne 7. 10. 2019 tak, že zaslal stručné doplnění odvolání ve znění: „Okresní soud v Karlových Varech uvedl, že záznamu z 21. 4. 2018 vyplývá, že obhájce JUDr. Morong byl vyrozuměn o termínu výslechu obžalovaných, tento obhájce sdělil, že se nemůže ze zdravotních důvodů k úkonům dostavit a nemůže za sebe poslat substituta. Obžalovaní byli vyrozuměni o výsleších a soud námitku o nevyrozumění nepokládá za opodstatněnou. Okresní soud podle názoru obž. V. C. pominul, že v době, kdy převzal vyrozumění o výsleších spoluobviněných, se nacházel ve stavu zadržených a zde zůstal po celou dobu až do doby propuštění. Policejní orgán nepoznamenal, že se chce výslechů spoluobviněných zúčastnit, a výslechy tak byly provedeny bez přítomnosti obhájce a obviněného. Jedná se o zásadní důkaz, neboť žádný další důkaz obviněného neusvědčuje a případné další důkazy nemohou tento zásadní důkaz doplnit, natož nahradit“ (č. listu 544 až 546, 549).

    23. Odvolací soud shledal, že odvolání neodpovídá požadavkům zákona, poněvadž postrádá uvedení rozsahu odvolání a návrh petitu rozhodnutí, a proto je podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Vysvětlil, že z podaného odvolání lze pouze dovodit, že soudu prvního stupně je vytýkána procesní vada při výslechu obviněného v přípravném řízení, ale není uvedeno, v jakém rozsahu je rozsudek napadán, obviněný neurčuje, zda jeho odvolání směřuje proti výroku o vině v celém rozsahu či ve vztahu k některým či některému útoku (když i to, že odvolání směřuje proti výroku o vině, není uvedeno a odvolací soud toto pouze dovozuje), chybí i návrh obviněného na rozhodnutí odvolacího soudu.

    24. Obviněný nevytkl, že by nebyl on či jeho obhájce náležitě poučen o obsahových náležitostech odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., nezpochybnil ani správnost postupu samosoudce soudu prvního stupně ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. Namítl ale, že odvolací soud chybně posoudil obsah jeho odvolání. Tvrdil, že jeho odvolání podle obsahu směřovalo proti výroku o vině, čehož si byl odvolací soud vědom. Pokud je odvolací soud odmítl, nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Výhrady obviněného mají i podle dovolacího soudu opodstatnění.

    25. Především nutno připomenout, že odvolání je jediným řádným opravným prostředkem, který lze podat proti dosud nepravomocnému rozsudku soudu prvního stupně. Jeho význam se odvíjí od skutečnosti, že rozsudkem soudu prvního stupně, proti němuž odvolání směřuje, se rozhodují zpravidla nejdůležitější otázky trestního řízení, zejména otázka viny a trestu. Právní úpravou odvolacího řízení v trestních věcech a jejím uplatňováním v praxi plní Česká republika závazek vyplývající ze závazných mezinárodních smluv o lidských právech, které jsou součástí našeho právního řádu (čl. 10 Ústavy České republiky), konkrétně z čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 5 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (publikovaného pod č. 120/1976 Sb.), podle nichž každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má zásadně právo – až na výjimky – dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Výkon tohoto práva, včetně důvodů, pro něž může být vykonáno, stanoví zákon. Připomenout je třeba také, že k základním zásadám spravedlivého procesu náleží rovněž ústavní požadavek přezkumu rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem vyššího stupně, neboť jen tak se naplňuje ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu. Právo na soudní (a jinou právní) ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (právo na spravedlivý proces) je výrazem jedné ze stěžejních zásad, na nichž spočívá demokratický právní stát (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 9. 1999 sp. zn. III. ÚS 505/98, ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. III. ÚS 80/96, aj.).

    26. Při posuzování obsahových náležitostí odvolání je nutné zohlednit, že zákonodárce v trestním řádu nemohl explicitně stanovit, do jakých podrobností je odvolatel povinen jít v rámci specifikace namítaných vad. Proto je namístě považovat i méně detailní odvolání za podání odpovídající podmínkám podle § 59 odst. 4 a § 249 odst. 1 tr. ř., jestliže i přes stručnost odvolání je zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napadán a jaké konkrétní vady (procesní, skutkové, hmotněprávní atd.) jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, jež mu předcházelo, tak aby byl zřejmý i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 835/2002, ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 203/2017, ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 7 To 362/2016). Aby byl řádný opravný prostředek skutečně účinný, nelze na něj klást přehnaně náročné požadavky, nutno se vyhnout přepjatému formalismu.

    27. Dovolací soud nemůže přehlédnout, že podání, jímž obhájce obviněného doplnil včas podané blanketní odvolání, je velmi stručné až kusé a rozhodně nesvědčí o svědomité snaze odvolatele, za něhož podal odvolání jeho obhájce, odstranit vady odvolání. Nicméně interpretací jeho obsahu lze vcelku spolehlivě dospět k závěru, že směřuje proti výroku o vině (proti výroku o zastavení trestního stíhání obviněný odvolání nemohl podat, neboť nebyl osobou oprávněnou k takovému procesnímu úkonu, jak byl o tom poučen již soudem prvního stupně). Tento závěr učinil ostatně i odvolací soud (bod 4 jeho usnesení), podle něhož ale odvolatel nekonkretizoval, zda řádný opravný prostředek směřuje proti celému výroku o vině či jen některé jeho části, a navíc tento soud pokládá za vadu, že obviněný neučinil návrh na rozhodnutí odvolacího soudu. Jde-li o návrh na rozhodnutí odvolacího soudu, zákon v ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. explicitně tuto náležitost obsahu odvolání nepožaduje (na rozdíl od obsahu dovolání, jak je vymezen v § 265f odst. 1 tr. ř.), a proto by absence petitu odvolání sama o sobě postup podle § 253 odst. 3 tr. ř. odůvodnit nemohla, jak uvedl i státní zástupce ve vyjádření. Z obsahu odvolání ale podle mínění dovolacího soudu vyplývá i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu. Obviněný, byť stručně, vytkl vady řízení, jež předcházely napadenému rozsudku, které měly vztah ke všem dílčím výrokům o jeho vině. Z obsahu jeho námitky je patrné, že vytýká vady přípravného řízení související s provedením důkazního prostředku v podobě výslechů spoluobviněných (byly podle něj vadně provedeny bez přítomnosti obhájce a obviněného), které označuje za zásadní důkazy o jeho vině. Obviněný byl uznán vinným třemi dílčími útoky, přičemž ve všech těchto případech je měl páchat s dalším obviněným či obviněnými uvedeným ve výroku o vině, tedy se spoluobviněnými M. B. a L. H. Dovolací soud proto shrnuje, že odvolatel – s určitou, ale ještě akceptovatelnou tolerancí – v řádném opravném prostředku vymezil nejen to, který rozsudek napadá a jaké konkrétní vady jsou vytýkány řízení, jež mu předcházelo, ale dostatečně zřejmý je i rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu.

    28. Obviněný v dovolání odkázal také na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze uplatnit, jestliže odvolací soud nemohl rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec věcně přezkoumat např. proto, že opravný prostředek nesplňoval náležitosti obsahu odvolání. Rozhodnutí soudu druhého stupně (§ 265a odst. 1, 2 tr. ř.) lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 254 tr. ř.). Poněvadž odvolací soud věcně nepřezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ohledně V. C. ve výroku o vině a ani správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, nemohl za stávajícího stavu řízení obviněný relevantně tento důvod dovolání odkázat. Dovolání podané pouze z tohoto důvodu by muselo být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Dovolací soud se proto námitkami obviněného, jimiž dokládal jeho existenci, nezabýval.

    29. Nejvyšší soud z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 7 To 381/2019. Podle § 265k odst. 2 tr ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle § 265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Věc se tak vrací do stadia, kdy soud druhého stupně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek obviněného. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

    Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
    V Brně dne 21. 4. 2020
                                JUDr. Věra Kůrková
                                    předsedkyně senátu