Rozhodnutí NS

30 Cdo 4026/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/12/2018
Spisová značka:30 Cdo 4026/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.4026.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Zastoupení
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 o. s. ř.
§ 241 odst. 2 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
§ 241b odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 4026/2018-137


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Tomáše Mottla v právní věci žalobce P. P., narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 2 750 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 53/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 15 Co 456, 547/2017-83, takto:

I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 15 Co 456, 547/2017-83, zastavuje.

II. Dovolání se v rozsahu výroků II a III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 15 Co 456, 547/2017-83, odmítá.


Odůvodnění:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 2 750 000 Kč jako náhrady škody, jež měla být žalobci způsobena vědomými protizákonnými podvody, úmyslným protiústavním jednáním a rozhodováním v žalobě jmenovaných soudců.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 6. 2017, č. j. 20 C 53/2017-23, bylo rozhodnuto, že se žalobci zástupce k ochraně jeho zájmů v této věci neustanovuje.

Usnesením ze dne 2. 8. 2017, č. j. 20 C 53/2017-46, uložil soud prvního stupně žalobci pořádkovou pokutu v částce 5 000 Kč, která měla být zaplacena na účet České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 2.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2017, č. j. 20 C 53/2017-23 (výrok I), i usnesení ze dne 2. 8. 2017, č. j. 20 C 53/2017-46 (výrok II), a uložil žalobci pořádkovou pokutu 10 000 Kč (výrok III).

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se ze strany žalobce jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žalobci zjevně nejde o konkrétní rozhodnutí v konkrétní věci, ale uspokojuje se sepisováním podání plných hrubých urážek a vulgarismů, které jsou v obecném mezilidském styku zcela nepřijatelné. Takovému počínání pak dle odvolacího soudu nelze poskytovat ochranu a na úkor daňových poplatníků ustanovovat žalobci zástupce. Projevy žalobce dle odvolacího soudu sice svědčí o jeho zálibě v užívání vulgarismů, někdy i velmi ubohých, na druhé straně je však zřejmé, že je v jeho možnostech uvést alespoň základní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno zjistit, čeho a na jakém základě se žalobou domáhá.

Věcně správným shledal odvolací soud rovněž usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 8. 2017, č. j. 20 C 53/2017-46, neboť podání žalobce ze dne 11. 6. 2017, které označil jako odvolání, sestává téměř výhradně z vulgarismů, nadávek a invektiv a literu § 53 odst. 1 o. s. ř. o hrubě urážlivém podání naplňuje více než dostatečně.

Jelikož bylo i odvolání žalobce ze dne 23. 8. 2017 plné nadávek a vulgarit svědčících o tom, že soudem prvního stupně předvídaná výchovná funkce uložené pořádkové pokuty se zcela minula účinkem, uložil odvolací soudu dle § 53 odst. 1 o. s. ř. žalobci rovněž pořádkovou pokutu, a to již ve výši 10 000 Kč.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a osvobození od soudních poplatků.

Odvolací soud usnesením ze dne 12. 6. 2018, č. j. 15 Co 250/2018-129, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2018, č. j. 20 C 53/2017-116, který rozhodl, že se žalobci pro (nynější) dovolací řízení zástupce neustanovuje a nepřiznává se mu osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. 20 C 53/2017-134, doručeným žalobci dne 8. 8. 2018, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 10 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 15 Co 456, 547/2017-83, s tím, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.

Žalobce na tuto výzvu nereagoval.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. současně vyplývá, že uvedená podmínka nemusí být splněna pouze v případech dovolání podaných opožděně, osobou neoprávněnou nebo nepřípustných podle § 238 o. s. ř.

Z dovolání (proti potvrzujícímu výroku o neustanovení zástupce) zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom byla již dříve pravomocně zamítnuta.

Jelikož dovolatel výzvě soudu nevyhověl a nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranil, Nejvyšší soud řízení o dovolání, směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř., zastavil.

Podle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.

Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty a jímž zároveň sám uložil další pořádkovou pokutu, bezpochyby představuje rozhodnutí o pořádkovém opatření. Přípustnost dovolání proti němu je tudíž dle § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. vyloučena (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1192/2013, nebo ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 646/2014).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. 12. 2018


Mgr. Vít Bičák
předseda senátu