Rozhodnutí NS

6 Tz 14/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/04/2019
Spisová značka:6 Tz 14/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TZ.14.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Stížnost pro porušení zákona
Trest
Trestní příkaz
Dotčené předpisy:§ 314e odst. 2 písm. a) tr. ř.
§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tz 14/2019-66

ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 4. 2019 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmana a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného N. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl porušen zákon v neprospěch obviněného N. B. v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř.

II. Trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, se zrušuje v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:
I.

1. Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, který nabyl právní moci dne 19. 1. 2018, byl obviněný N. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí.

2. Za uvedený přečin a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2017, č. j. 63 T 109/2017-55, byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, s přihlédnutím k 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2017, č. j. 63 T 109/2017-55, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozenému M. N.

II.
    3. Proti citovanému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.

    4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poznamenal, že samotný souhrnný trest odnětí svobody uložený v projednávané věci lze považovat za zákonný a přiměřený, odpovídající hmotněprávním hlediskům pro ukládání trestu, současně však namítl, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., jelikož mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře překračující maximální možnou výměru trestu odnětí svobody ukládaného trestním příkazem.
      5. Vzhledem k této skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento trestní příkaz, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
        6. Při veřejném zasedání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s podanou stížností pro porušení zákona, a to včetně závěrečného návrhu, ztotožnil. Obhájce obviněného se rovněž s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnil a připojil se k návrhu, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve výše uvedeném směru, zrušil napadený trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

        III.


        7. Nejvyšší soud v první řadě zkoumal, zda je výše uvedená stížnost pro porušení zákona přípustná, zda byla podána oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro její zamítnutí bez meritorního přezkoumání.

        8. Stížnost pro porušení zákona byla podána osobou oprávněnou k jejímu podání – ministrem spravedlnosti – a z hlediska § 266 tr. ř. je přípustná, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu – trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39. Splňuje také náležitosti obsahu stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 267 odst. 1 tr. ř. (včetně obecných náležitostí podle § 59 odst. 3 tr. ř.).

        IV.
          9. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody pro zamítnutí stížnosti pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř., přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.

          10. Nejprve nutno v obecnosti připomenout, že podle § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. může samosoudce trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku (dvanácti měsíců) s podmíněným odkladem jeho výkonu.


          11. Jak již shora uvedeno, trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Taková výměra trestu je ovšem ve smyslu citovaného ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. nepřípustná, jelikož převyšuje zákonem maximálně povolenou výměru. Uložením trestu odnětí svobody v takové výměře tudíž došlo k porušení citovaného ustanovení trestního řádu, a to v neprospěch obviněného, neboť mu byl uložen trest delší, než zákon umožňuje.

            12. Nejvyšší soud z těchto důvodů podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 61 T 61/2017-39, byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného.
              13. S přihlédnutím k výše uvedenému, jakož i k závěrům plynoucím z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2000, sp. zn. 3 Tz 30/2000 (publikovaného pod č. 56/2000 Sb. rozh. tr.), dále postupoval tak, že podle § 269 odst. 2 tr. ř. citovaný trestní příkaz zrušil. Současně přitom zrušil i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

              14. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

              15. Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (viz § 273 tr. ř.).

              Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

              V Brně dne 4. 4. 2019
              JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu