Rozhodnutí NS

7 Td 60/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/12/2018
Spisová značka:7 Td 60/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.60.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Delegace
Dotčené předpisy:§ 25 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Td 60/2018-5


USNESENÍ


Nejvyšší soud ve věci obviněné M. D., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 170/2018, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2018 návrh soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:


Podle § 25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Vsetíně neodnímá.

Odůvodnění:


Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, podal dne 13. 11. 2018 u Okresního soudu ve Vsetíně obžalobu na obviněnou M. D. pro dva přečiny zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku.

Přečinů se měla dopustit tím (zkráceně uvedeno), že ad 1) od 22. 9. 2015 do 30. 9. 2018 v Plzni ani jinde, záměrně neplatila výživné na svého nezletilého syna, svěřeného do pěstounské péče L. D., bytem XY, Bor u Tachova, okres Tachov, jak bylo její povinností stanovené jí občanským zákoníkem a v obžalobě uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Tachově, v částce 2 000 Kč měsíčně, splatné vždy každého 15. dne v měsíci předem, takže dluží za uvedené období Úřadu práce ČR – Krajské pobočce v Plzni částku ve výši 72 600 Kč; ad 2) od 1. 10. 2016 do 30. 9. 2018 v Plzni ani jinde, záměrně neplatila výživné na svou nezletilou dceru, svěřenou do pěstounské péče M. H. a T. H., bytem XY, okr. Vsetín, jak bylo její povinností stanovené jí občanským zákoníkem a v obžalobě uvedeným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, v částce 1 000 Kč měsíčně splatné vždy každého 15. dne v měsíci předem, takže dluží za uvedené období Úřadu práce ČR – Krajské pobočce ve Zlíně – kontaktnímu pracovišti Vsetín, částku ve výši 24 000 Kč.

Okresní soud ve Vsetíně předložil dne 21. 11. 2018 trestní spis, sp. zn. 1 T 170/2018, ve věci obviněné M. D., Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř. V úvodu Okresní soud ve Vsetíně uvádí, že s ohledem na bydliště nezletilé dcery obviněné v pěstounské péči v obci Kelč, okres Vsetín, je dána místní příslušnost Okresního soudu ve Vsetíně ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř. k projednání věci. Avšak podle soudu by k projednání věci přicházely v úvahu i další soudy, konkrétně Okresní soud v Tachově, neboť ve Stráži, okres Tachov, bydlí v pěstounské péči nezletilý syn obviněné a Okresní soud Plzeň-město, neboť obviněná má trvalou i doručovací adresu v obvodu tohoto soudu. Okresní soud ve Vsetíně však má za to, že ve věci jsou dány důvody podle § 25 tr. ř. Je skutečností, že poškozeným je v tomto případě Úřad práce ČR u skutku ad 1) krajská pobočka v Plzni, u skutku ad 2) krajská pobočka ve Zlíně, kontaktní pracoviště Vsetín. Obžaloba navrhuje jako svědky v hlavním líčení vyslechnout pěstounku nezletilého syna L. D. D. (bytem okres Tachov) a zaměstnankyni Úřadu práce Vsetín, H. B. Podle soudu však nelze pominout, že ústřední postavou trestního řízení je vždy osoba obviněného, jehož práva je třeba zachovat. Z obsahu trestního spisu je podle soudu zřejmé, že není ve finančních možnostech obviněné účastnit se řádného hlavního líčení u Okresního soudu ve Vsetíně a realizovat tak svá práva. Obviněná se narodila a žije v Plzni. Aktuálně žije v automobilu na XY u Hypermarketu Albert v Plzni, nemá žádné zaměstnání, nedostavila se k prostudování spisu na policii do Vsetína. Podle soudu si lze představit, že by hlavní líčení proběhlo v bydlišti obviněné, kde může být vyslechnuta i svědkyně L. D. D., která to má ze svého bydliště k Okresnímu soudu Plzeň-město 59 km. Svědkyně H. B. může být vyslechnuta v rámci dožádání Okresním soudem ve Vsetíně. Pokud by hlavní líčení probíhalo u Okresního soudu ve Vsetíně, obviněná to k němu má 421 km a svědkyně D. D. dokonce 484 km. Pokud by věc rozhodoval Okresní soud Plzeň-město, bude mít obviněná, která ve věci dosud nevypovídala, reálnou možnost se soudního jednání zúčastnit. Pokud bude rozhodovat Okresní soud ve Vsetíně, bude tato možnost obviněné fakticky odňata, neboť podle soudu z obsahu spisu vyplývá, že je obviněná bezdomovkyní bez jakéhokoli příjmu. Okresnímu soudu ve Vsetíně nepřijde vhodné neúměrně zatěžovat svědkyni L. D. D., která má v pěstounské péči nezletilého čtyřletého syna obviněné, aby cestovala téměř 1000 km (tam i zpět) k Okresnímu soudu ve Vsetíně.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V projednávané věci Nejvyšší soud však takové důvody neshledal.

Především není pochyb o tom, že Okresní soud ve Vsetíně je místně příslušný k projednání věci obviněné. V obvodu jeho působnosti totiž bydlí v pěstounské péči nezletilá dcera, k níž má obviněná vyživovací povinnost a také je zde sídlo úřadu práce, na který přešel nárok na výživné a na jehož účet je obviněná povinna výživné platit (přičemž obě tato místa, jak bydliště nezletilé, tak sídlo úřadu, na jehož účet je obviněná povinna platit výživné, jsou místem spáchání uvedeného přečinu ve smyslu § 18 odst. 1 tr. ř.). U tohoto soudu byla podána obžaloba a tento soud se tak stal místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).

Nejvyšší soud je také soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu soudu na delegaci, neboť je soudem nejblíže společně nadřízeným Okresnímu soudu ve Vsetíně a Okresnímu soudu Plzeň-město, jemuž by měla být věc podle návrhu přikázána.

Trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem prvního stupně, kdy se jedná o návrh soudu, který postavil svou argumentaci především na hledisku hospodárnosti a rychlosti trestního řízení a faktické možnosti obviněné účastnit se řízení ve své věci. Nejvyšší soud však v těchto argumentech soudu neshledal důležité důvody pro postup podle § 25 tr. ř.

Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. Skutečnost, že obviněná má bydliště v obvodu jiného soudu než soudu příslušného k projednání věci není nijak výjimečná. Pokud je poukazováno na špatnou finanční situaci obviněné ani tato skutečnost není sama o sobě důležitým důvodem pro postup podle § 25 tr. ř. Z obsahu trestního spisu vyplývá (zejména z výpovědí samotné obviněné na č. l. 34 a násl., 71 a násl. a 234 a násl. tr. spisu), že obviněná svou vinu v podstatě nepopírá, je si dluhu vědoma, uvádí, že je zdravá a popisuje své, byť příležitostné, pracovní zařazení a výdělky.

V trestním spise se tedy nenachází žádné zprávy, zejména lékařské o tom, že by obviněná nebyla schopna se, byť jednorázově, dostavit ve své trestní věci k příslušnému soudu do Vsetína. Přičemž důvodem takové neschopnosti dostavit se k příslušnému soudu na straně obviněného může být zejména jeho značně vysoký věk nebo závažné zdravotní problémy, které např. výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci evidentně nejde. Skutečnost, že obviněná žije v podstatě životem bezdomovce, nelze bez dalšího považovat za důležitý důvod opodstatňující postup podle § 25 tr. ř. Nejvyšší soud navíc zdůrazňuje, že účast u soudního jednání je právem obviněné, nikoli její povinností. Okresní soud ve Vsetíně má nepochybně v souladu s trestními předpisy možnosti, jak v případě nutnosti zajistit účast obviněné u hlavního líčení či za splnění zákonných předpokladů konat řízení v její nepřítomnosti.

Pokud jde o svědky, skutečnost, že i větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu § 25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o zcela běžnou skutečnost. V tomto konkrétním případě jsou obžalobou navrženy pouze dvě osoby (jejichž náklady hradí stát) ke slyšení v hlavním líčení, přičemž jedna má bydliště v obvodu Okresního soudu ve Vsetíně a druhá v obvodu jiného vzdáleného soudu. Bude otázkou dokazování, zda bude nutné tyto svědky vyslechnout a nelze samozřejmě předjímat, že v průběhu řízení před soudem vyvstane naopak nutnost výslechu ještě dalších osob, než které byly navrženy v obžalobě ke slyšení u hlavního líčení. Podstatné je, že tyto skutečnosti nejsou nikterak výjimečné a nemohou tak opodstatňovat postup podle § 25 tr. ř.

Nejvyšší soud tedy shledal, že soud ve svém návrhu neuvedl žádné důležité skutečnosti, které by byly natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly výjimečný postup ve smyslu ustanovení § 25 tr. ř.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.


Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 12. 2018


JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu