Rozhodnutí NS

27 Cdo 3139/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/15/2019
Spisová značka:27 Cdo 3139/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3139.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák.
§ 266 obch. zák.
§ 36 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 3139/2018-266

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce L. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, PSČ 400 01, proti žalovanému F. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 20.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 62/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 54 Co 34/2018-224, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 63.646 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.


Odůvodnění:


[1] Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7. 11. 2017, č. j. 11 C 62/2016-166, zamítl žalobu o zaplacení 20.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu slevy z kupní ceny cenných papírů (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. jej změnil pouze co do výše soudem přiznané náhrady nákladů řízení, jinak jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[4] Výklad článku 3 smlouvy o převodu cenných papírů uzavřené dne 12. 9. 2011 mezi dovolatelem (nabyvatelem) a žalovaným (převodcem) ústící v (dovolatelem nerozporovaný) závěr, podle něhož dovolatel po naplnění ve smlouvě vymezených podmínek uhradil (zápočtem) kupní cenu již dodatečně sníženou (z 50.000.000 Kč na 30.000.000 Kč), je v souladu s výkladovými pravidly určenými § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Z uvedeného plyne i závěr, že sleva z kupní ceny cenných papírů byla dovolateli žalovaným fakticky poskytnuta.

[5] Dovolatelem tvrzený rozpor s judikaturou týkající se podmínek ve smyslu § 36 obč. zák. (s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 780/2001, ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 434/2006, ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 33 Odo 1423/2006, a ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4357/2011), a výkladu právních úkonů (s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4891/2010, a ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4837/2016), Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal.

[6] Poukaz dovolatele na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 32 Odo 924/2004, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3498/2013, není přiléhavý, neboť v projednávané věci nebyla sporná otázka určitosti kupní ceny. V dané věci se neřešila ani otázka právního úkonu uzavřeného konkludentně, pročež je irelevantní též odkaz na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 55/2010, a ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 626/2010.

[7] A konečně, namítá-li dovolatel údajné vady řízení (porušení § 118a odst. 2 o. s. ř., nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, opomenutí odvolacích námitek a neprovedení navržených důkazů) a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.

[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, opírá o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady, jež vznikly žalovanému, sestávají z odměny jeho zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 3. 8. 2018) podle § 7 bodu 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 52.300 Kč a z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 11.046 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 63.646 Kč.

[9] Při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nepřiznal žalovanému mimosmluvní odměnu jeho zástupce za doplnění vyjádření žalovaného k dovolání ze dne 7. 9. 2018. Žalovanému byla soudem poskytnuta 20denní lhůta pro podání vyjádření k dovolání; o její prodloužení soud nepožádal. Rozdělil-li žalovaný vyjádření k dovolání bez zjevného důvodu do dvou podání, nelze mít náklady na doplnění vyjádření za účelně vynaložené.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 15. 1. 2019



JUDr. Filip Cileček
předseda senátu