Rozhodnutí NS

27 Cdo 1768/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:27 Cdo 1768/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.1768.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 229 odst. 4 o. s. ř.
§ 238a o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§ 254 odst. 2 o. s. ř.
§ 44 odst. 7 předpisu č. 120/2001Sb.
§ 52 předpisu č. 120/2001Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 1768/2018-645


USNESENÍ



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci oprávněné ENVI a. s., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47217731, zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem v Táboře, Převrátilská 330/15, PSČ 390 01, proti povinnému S. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, o nařízení exekuce a pověření exekutora, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. února 2011, č. j. 7 Co 460/2011-39, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 Co 460/2011, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2015, č. j. 4 Co 76/2015-564, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

    Odůvodnění:


    Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. prosince 2014, č. j. 7 Co 460/2011-515, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. února 2015, č. j. 7 Co 460/2011-530, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou povinným proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. února 2011, č. j. 7 Co 460/2011-39 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

    K odvolání povinného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

    Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

    Nejvyšší soud přijal v usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013, při výkladu § 229 odst. 4 o. s. ř. ve vztahu k přípustnosti žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce následující závěry:

    1) Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

    2) Žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality, jež by umožňovala podat tento opravný prostředek proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu. V exekučních věcech (a o takovou věc jde i v posuzovaném případě) je žaloba pro zmatečnost přípustná pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř. [srov. § 52 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a § 254 odst. 2 o. s. ř.].

    3) Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. jsou pravomocná usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení a jejím důvodem je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno; v řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. též závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005).

    4) Proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne (§ 44 odst. 7 exekučního řádu).

    5) Usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce, které neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, má povahu rozhodnutí ve věci samé; ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. se v tomto případě neuplatní (srov. zejména bod XI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Naproti tomu usnesení o odmítnutí odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce, které neobsahovalo žádné skutečnosti, má jen procesní povahu; je proti němu přípustná žaloba pro zmatečnost podaná podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

    V projednávané věci Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 10 EXE 4945/2010-15, nařídil exekuci k vymožení nepeněžitých povinností uložených povinnému vykonatelným soudním rozhodnutím a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Marka Franka, Exekutorský úřad Český Krumlov. Odvolání povinného podané proti uvedenému rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. února 2011, č. j. 7 Co 460/2011-39, odmítl z důvodu, že neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (nešlo tedy o tzv. blanketní odvolání) [dále též jen „usnesení o odmítnutí odvolání“].

    Závěr odvolacího soudu, podle něhož žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. není proti usnesení o odmítnutí odvolání přípustná, je zcela v souladu s výše citovanou judikaturou, na jejíchž závěrech Nejvyšší soud neshledal důvodu ničeho změnit ani v projednávané věci.

    Dovolatel v dovolání argumentuje tím, že usnesením o odmítnutí odvolání bylo porušeno jeho „právo vlastnit majetek, rovnost v právech, právo na spravedlivý proces a právo na respektování soukromého života“, pročež musí mít k dispozici účinný prostředek, jak porušení práv „přezkoumat a odstranit“. Postup odvolacího soudu a jím zastávaný výklad § 44 odst. 7 exekučního řádu dovolateli podle jeho názoru upřel právo na spravedlivý proces, na přístup k soudu a právo na účinné opravné prostředky. Jediným účinným prostředkem nápravy je podle dovolatele právě žaloba pro zmatečnost, jelikož zastavení exekuce neodstraní zásah do jeho základních práv a dovolání proti usnesení o odmítnutí odvolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 20 Cdo 2252/2013.

    Uvedené námitky však přípustnost dovolání nezakládají, neboť:

    1) Namítané porušení „práva vlastnit majetek, rovnosti v právech, práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života“ rozhodnutími přijatými v exekučním řízení není v dovolání nijak konkretizováno; dovolatel toliko poukazuje - v přímém rozporu s § 241a odst. 4 o. s. ř. - na svá předchozí podání. Odvíjí-li dovolatel od těchto porušení protiústavnost závěrů odvolacího soudu přijatých v dovoláním napadeném usnesení, byl povinen tyto námitky v dovolání dostatečně odůvodnit a konkretizovat (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. března 2017, sp. zn. II. ÚS 1136/16, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. července 2017, sp. zn. II. ÚS 838/16).

    2) Uvedené platí i pro námitku, podle níž návrh na zastavení exekuce není účinným prostředkem ochrany práv dovolatele. Dovolatel nijak nespecifikuje, v čem se mu dostane účinnější ochrany, dojde-li ke zrušení usnesení o odmítnutí odvolání proti nařízení exekuce na základě žaloby pro zmatečnost [to vše za situace, kdy bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2012, č. j. 10 EXE 4945/2010-257 (ve spojení s usneseními Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. září 2012, č. j. 7 Co 1888/2012-292, a ze dne 15. listopadu 2012, č. j. 7 Co 1888/2012-321), a když podle § 57 exekučního řádu platí, že uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno].

    3) Mimořádné opravné prostředky nejsou - z povahy věci - přípustné vůči všem soudním rozhodnutím (viz podrobná vymezení přezkoumatelných rozhodnutí v § 229 o. s. ř. a v § 237 a násl. o. s. ř.). Skutečnost, že s účinností od 1. července 2009 byla z občanského soudního řádu vyňata možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (viz § 238a o. s. ř.), svědčí o úmyslu zákonodárce nepodrobovat rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí (či exekuce) - jímž je z důvodů vyložených výše i rozhodnutí o odmítnutí odvolání proti nařízení exekuce pro absenci skutečností rozhodných pro nařízení exekuce - dovolacímu přezkumu (srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 10. října 2012, sp. zn. II. ÚS 3563/12). Ostatně, s účinností od 1. ledna 2013 exekuční soud usnesení o nařízení exekuce vůbec nevydává; exekutora pověřuje a exekuci nařizuje úkonem, jenž nemá povahu soudního rozhodnutí, a proti němuž tudíž není přípustný žádný opravný prostředek (srov. § 43a exekučního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013).

    Poukaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 1269/2006, uveřejněné pod číslem 94/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, není přiléhavý. Uvedené rozhodnutí nezohledňuje specifika exekučního řízení a vyjadřuje se k povaze rozhodnutí napadeného odmítnutým odvoláním (rozhodnutí soudu prvního stupně), nikoli k povaze rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto (rozhodnutí odvolacího soudu).

    Ve světle výše uvedeného není pro projednávanou věc rozhodná otázka, zda je v případě žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustným zmatečnostním důvodem nesprávné zjištění skutkového stavu i nesprávné právní posouzení věci.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

    Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

    V Brně dne 21. listopadu 2018


    JUDr. Filip Cileček
    předseda senátu