Rozhodnutí NS

29 Cdo 3671/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/14/2019
Spisová značka:29 Cdo 3671/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3671.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Konkurs
Nucené vyrovnání
Dotčené předpisy:§ 35 ZKV
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 3671/2019-2125


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta, v konkursní věci úpadce Z. N., narozeného XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 K 12/2006, o návrhu úpadce na nucené vyrovnání, o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Martinou Hřebenovou, advokátkou, se sídlem v Praze, V Holešovičkách 94/41, PSČ 182 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. ledna 2017, č. j. 2 Ko 44/2016-1422, takto:


Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


[1] Usnesením ze dne 20. června 2016, č. j. 39 K 12/2006-1389, Krajský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“), rozhodl, že nucené vyrovnání, které úpadce (Z. N.) navrhl podáním z 13. března 2012, ve znění podání došlých konkursnímu soudu 20. března 2012, 10. dubna 2012, 20. dubna 2012, 30. listopadu 2015 a 18. ledna 2016, je nepřípustné.

[2] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. ledna 2017, č. j. 2 Ko 44/2016-1422, potvrdil usnesení konkursního soudu.

[3] Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

[4] Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

[5] Napadené rozhodnutí odpovídá v posouzení předpokladů (ne)přípustnosti nuceného vyrovnání ve smyslu ustanovení § 35 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, závěrům obsaženým (co do úsudku o nedostatku součinnosti úpadce, založeného na skutkových závěrech soudů, jež dovoláním zpochybnit nelze) v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 81/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 2, ročník 2011, pod číslem 27 [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 29. července 2010, sp. zn. III. ÚS 773/10 (dostupným na webových stránkách Ústavního soudu). Přitom je zjevné, že vyšly-li před rozhodnutím o návrhu na nucené vyrovnání v konkursním řízení najevo okolnosti vylučující (samy o sobě) přípustnost nuceného vyrovnání, není konkursní soud povinen zkoumat, zda zde s ohledem na dosavadní průběh konkursního řízení nejsou ještě další okolnosti zpochybňující přípustnost nuceného vyrovnání.

[6] Námitkou, že o věci v prvním stupni rozhodoval podjatý soudce, vystihuje dovolatel (jak patrno z dovolání samotného), tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[7] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2019


JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu