Rozhodnutí NS

30 Cdo 5751/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/22/2018
Spisová značka:30 Cdo 5751/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.5751.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 30 o. s. ř.
§ 241b odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 5751/2017-90


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce R. L., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 50 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 246/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2017, č. j. 62 Co 280/2017-53, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.


Odůvodnění:


Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 12. 4. 2017,
č. j. 22 C 246/2016-45, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dovodil, že ze strany žalobce jde
o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť při vyřizování žádosti žalobce o předběžné projednání nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nelze uvažovat o nesprávném úředním postupu žalované a nelze se tak ani domáhat odškodnění za tento postup.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.

Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2017,
č. j. 22 C 246/2016-58, vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň byl žalobce poučen, že neučiní-li tak do 20 dnů od doručení usnesení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval tak, že požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O této žádosti soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3780/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2762/17).

Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení
z řad advokátů zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30 o. s. ř.
ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny.

Soudy nižších stupňů správně dovodily, že v případě žaloby podané žalobcem se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, jelikož žalobce se domáhá přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku vyřizování jeho žádosti (předběžného projednání nároku) u Ministerstva spravedlnosti, popřípadě odškodnění za způsob vyřízení žádosti. Soudní praxe již dospěla k závěru, že předběžné projednání nároku u příslušného orgánu slouží k formulaci vůle státu ohledně možného odškodnění před zahájením soudního řízení. Sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude (zcela nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (resp. právnímu jednání) státu jednajícího příslušným správním orgánem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 258/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 38/2017).

Nelze tak nic vytknout předběžnému závěru učiněnému již na základě žalobních tvrzení, že žaloba nemůže být důvodná, neboť zde chybí základní prvek odškodňovacího vztahu (nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup při výkonu veřejné moci.).

Pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro přiznání osvobození od soudních poplatků ostatně nesvědčí ani okolnost známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení (převážně totožného obsahu), v nichž pak využívá mnohdy
i nepřípustných řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či usnesení Ústavního soudu dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).

Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle
§ 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle
§ 30 o. s. ř.

V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení
o dovolání zastavil.

Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Pověřený člen senátu není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, jak se podává z výroku II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, č. j. 32 Nd 446/2017-86.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. 11. 2018


Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu