Rozhodnutí NS

5 Tdo 1130/2018

citace  citace s ECLI
Název judikátu:Nekalosoutěžní jednání - porušování obchodního tajemství
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/28/2018
Spisová značka:5 Tdo 1130/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1130.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nekalá soutěž
Obchodní tajemství
Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku
§ 504 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 2985 předpisu č. 89/2012Sb.
§ 2976 odst. 2 písm. h) předpisu č. 89/2012Sb.
§ 2518 odst. 1 předpisu č. 89/2012Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
5 Tdo 1130/2018-42


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. P., nar. XY, trvale bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 12 To 3/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 5/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. P. odmítá.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 20 T 5/2017, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin mu byl podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo podnikání v oboru pojišťovnictví na dobu 2 let a 6 měsíců. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný M. P. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 6. 3. 2018 rozsudkem, sp. zn. 12 To 3/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, dílem dokonaným v útocích pod body 1) a 3) až 8) a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku v útoku pod bodem 2). Podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku mu byl za uvedený přečin uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání nebo podnikání v oboru pojišťovnictví na dobu 2 let a 6 měsíců.

3. Shora uvedené trestné činnosti se obviněný podle tohoto rozsudku dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněný vykonával na základě smlouvy o spolupráci ze dne 8. 10. 2014 v období od 8. 10. 2014 do 31. 10. 2015 činnost podřízeného smluvního partnera pro finančního poradce, obchodní společnost Broker Trust, a. s., a současně nejprve na základě mandátní smlouvy, podepsané obžalovaným dne 27. 8. 2012, později na základě smlouvy o spolupráci ze dne 6. 1. 2014 vykonával v období od 24. 9. 2012 do 3. 12. 2014 činnost podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele pro pojišťovacího agenta, obchodní společnost Broker Consulting, a. s. Nejméně v době od 29. 10. 2014 do 26. 2. 2015 na různých místech Jihočeského kraje neoprávněně pro sebe využil obchodní tajemství související se závodem pojišťovacího agenta, obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., ve smyslu ustanovení § 504 (obchodní tajemství) a § 2985 (porušení obchodního tajemství) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „obč. zák.“). Konkrétně obviněný využil osobních údajů osob zařazených v tzv. kmeni klientů obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., s nimiž byl na základě smluvně uděleného svolení závodu obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., oprávněn nakládat na základě smlouvy o spolupráci ze dne 6. 1. 2014 a smlouvy o zpracování osobních údajů klientů z téhož dne, a to pouze v zájmu závodu obchodní společnosti Broker Consulting, a. s. Obviněný tak činil i přesto, že znal, odsouhlasil a podepsal ve smlouvě o spolupráci zejména článek 8.2, v němž je uvedeno, že „veškeré údaje týkající se klientů a informace o nich shromážděné představují obchodní tajemství“, a dále, že „spolupracovník je oprávněn tyto údaje a informace, týkají-li se klientů náležejících do kmene klientů spolupracovníka, využívat, to však pouze k obchodní spolupráci s BC“, článek 8.7, v němž se uvádí, že „spolupracovník se dále zavazuje po dobu trvání této smlouvy, jakož i po dobu 24 měsíců od ukončení této smlouvy, se zdrží jakéhokoliv jednání, při kterém by jakýmkoliv způsobem nakládal s informacemi, které se dozvěděl při činnosti prováděné v rámci této smlouvy, či při plnění povinností dle této smlouvy, za jiným účelem, než je plnění této smlouvy“, a článek 8.8., v němž je uvedeno, že „spolupracovník se zavazuje zdržet se během 24 měsíců od ukončení této smlouvy jakéhokoliv kontaktování klientů či jednání s klienty v záležitostech uvedených v článku 1.1. této smlouvy, a dále jednání vůči klientům, které může samo o sobě nebo ve spojení s jinými okolnostmi vést k tomu, že klient zruší, omezí či změní klientskou smlouvu, nebo kterým jim bude spolupracovník zrušení, omezení či změnu klientské smlouvy nabízet či jim dávat k takovému jednání jiný podnět“. Obviněný, v úmyslu získat pro sebe neoprávněný prospěch ve formě provizí za nově uzavřené pojišťovací smlouvy, oslovoval osoby, které sám v rámci zprostředkovatelské činnosti zkontaktoval a uzavřel s nimi pojišťovací smlouvy jako podřízený zprostředkovatelský pojišťovatel obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., a které byly zařazeny do kmene klientů této společnosti, a těmto osobám pak nabízel zrušení těchto smluv a uzavření smluv jiných, a to prostřednictvím jiného zprostředkovatele, obchodní společnosti Broker Trust, a. s., čímž obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., způsobil škodu na stornopoplatcích, které tato společnost musela uhradit svým smluvním partnerům z řad pojišťoven za předčasné ukončení smluv, a takto v osmi případech konkrétně rozvedených ve výroku rozsudku soudu druhého stupně způsobil celkovou škodu nejméně ve výši 93 625 Kč a dále se pokusil způsobit další škodu ve výši 11 611 Kč (jednáním popsaným pod bodem 2. výroku rozsudku), a to vše ke škodě poškozené obchodní společnosti Broker Consulting, a. s.

II. Dovolání obviněného

4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

5. Dovolatel nesouhlasil se závěry soudu druhého stupně. Není podle obviněného pravdou, že z provedeného dokazování vyplynulo, že by obviněný s vyjmenovanými svědky uzavíral pojistné smlouvy. Obviněný sám tyto smlouvy neuzavíral, pouze těmto klientům doporučil zprostředkovatele Broker Trust, a. s., byl jen mezičlánkem mezi klientem a svědkem T. G. Ve skutkové větě je uvedeno, že obviněný „osoby přiměl“ vypovědět stávající smlouvy a uzavřít smlouvy nové, chybí však konkrétní rozvedení, jak toho měl dosáhnout.
    6. Obviněný v popisu skutku dále postrádal přesné uvedení, jaké obchodní tajemství měl porušit, tedy jaké údaje měl zneužít a jakým způsobem. Odvolací soud podle obviněného ve svém rozsudku neuvedl, jaké konkrétní osobní údaje klientů Broker Consulting, a. s., byly součástí ochrany obchodního tajemství, jak byly obviněnému zpřístupněny a jakým způsobem je měl zneužít, neboli jak konkrétně měl porušit ustanovení § 2985 obč. zák.
      7. Soudy se pouze zabývaly tím, zda osobní údaje klientů naplňují podmínky pro vznik obchodního tajemství, což obviněný nepovažoval za sporné. Sporné však podle obviněného bylo, zda z této databáze získal nějaké údaje o klientech. Dovolatel byl přesvědčen, že do této databáze nezasáhl a žádné údaje z ní nezískal, neboť se jednalo o osoby jemu blízké, které znal z dřívějšího vlastního života. Tyto osobní údaje tak nezískal při činnosti pro poškozenou obchodní společnost z její databáze. V této věci není možné pojem osoby blízké vykládat úzce ve smyslu § 125 tr. zákoníku. Podle článku 6.5.3 mandátní smlouvy ze dne 1. 10. 2012 bylo po skončení spolupráce možno poskytovat služby osobám blízkým. U poškozené obchodní společnosti se tento pojem běžně vykládal šířeji, než jak to činí trestní zákoník. K tomu odkázal na svědecké výpovědi M. K. a D. M. Nelze k tomu podle obviněného přistupovat tak, že se nadále nesměl stýkat s nikým, koho pojistil, a radit mu v pojišťovnictví. Podotkl, že pokud by pomohl sjednat novou pojistnou smlouvu pro svou manželku, zřejmě by v tom nikdo protiprávní jednání nespatřoval. Proto jej zaráží, že stejný přístup nebyl zvolen ohledně jeho předchozích přítelkyň.

      8. Podle dovolatele odvolací soud směšoval obchodní tajemství a porušení konkurenční doložky. Závěr odvolacího soudu o platném uzavření konkurenční doložky považoval obviněný za chybný. Svědek D. M. jednoznačně uvedl, že konkurenční doložky byly uzavírány až od pozice manažer v rámci manažerského dodatku, avšak obviněný byl podřízený pojišťovací zprostředkovatel na nižší funkci, než je manažer. Stejně tak článek 8.6. smlouvy o spolupráci se nevztahuje na pracovníky, kteří nikdy nebyli zařazeni do vyššího než druhého kariérního stupně, což je případ obviněného. Tedy rozhodující pro případnou právní kvalifikaci je pouze otázka porušení obchodního tajemství.
        9. Soudy nižších stupňů učinily zjednodušující úvahu o tom, že existovala řádně chráněná databáze klientů, do které měl obviněný po určitou dobu přístup, následně měl obviněný zkontaktovat některé klienty z této databáze s nabídkou přepojištění, čímž se měl automaticky dopustit porušení obchodního tajemství. Podle obviněného z rozsudků soudů nižších stupňů však nevyplývá, o jakých údajích a jakým způsobem se měl dozvědět a jak je ve smyslu porušení obchodního tajemství podle § 2985 obč. zák. měl zneužít. Podotkl, že tyto údaje o klientech mohl mít i jeho nový zaměstnavatel Broker Trust, a. s., v tom směru však dokazování vůbec vedeno nebylo.

        10. Závěry soudů nižších stupňů ohledně porušení obchodního tajemství jsou podle obviněného v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Soudy nižších stupňů chybně právně posoudily i jimi zjištěný skutkový stav, protože nešlo o porušení obchodního tajemství, ale o porušení konkurenční doložky. S ohledem na výše uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek soudu druhého stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

        III. Vyjádření k dovolání

        11. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nepovažoval dovolání za důvodné a navrhl jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

        12. K námitce obviněného, že s klienty neuzavíral nové smlouvy a že předchozí nerušil, státní zástupce uvedl, že není z hlediska trestní odpovědnosti obviněného podstatné, zda smlouvy uzavíral přímo on nebo byl tzv. mezičlánkem v procesu jejich uzavírání. Obviněný v rámci své činnosti porušil obchodní tajemství, což mohl nepochybně provést i v pozici „mezičlánku“, resp. prostředníka. Nesouhlasil ani s námitkou obviněného, že rozhodnutí soudů nižších stupňů neobsahují údaje týkající se způsobu ovlivňování klientů. Skutková věta odsuzujícího rozsudku ve spojení s odůvodněním je v tomto ohledu zcela dostatečná (šlo např. o oslovování klientů, konzultování, nabízení služby, poskytnutí související asistence atd.).
          13. Ve skutkové větě je také jednoznačně uvedeno, jaké obchodní tajemství bylo porušeno, jaké údaje a jakým způsobem obviněný zneužil. Skutková věta výslovně hovoří o osobních údajích klientů, přičemž z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se jednalo též o údaje týkající se uzavřených smluv a jejich obsahu (viz str. 14 rozsudku soudu druhého stupně). Nelze tak dát obviněnému za pravdu, že by soudy nižších stupňů nespecifikovaly předmět obchodního tajemství či konkrétní způsob jeho zneužití, když tomu je v podstatě věnována celá skutková věta rozsudku odvolacího soudu, z níž se lze dovědět, že obviněnému bylo smluvně uděleno svolení čerpat z obchodního tajemství relevantní údaje, tedy obchodní tajemství mu bylo svěřeno, avšak obviněný ho zneužil ve svůj prospěch a též ve prospěch obchodní společnosti Broker Trust, a. s.
            14. Stání zástupce zdůraznil, že obviněnému není kladeno za vinu, že by radil lidem, kterým v minulosti zprostředkoval pojištění, nebo se s nimi stýkal. To by samo o sobě závadné nebylo, neboť nikoli každá rada či kontakt s takovým klientem může naplnit znaky porušení obchodního tajemství. Nicméně jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně již této kvality dosáhlo (nejednalo se o prostou radu či konzultaci) a šlo o zneužití znalosti obchodního tajemství. Podle státního zástupce obviněný v tomto směru skutková zjištění poněkud dezinterpretuje.
              15. Státní zástupce byl přesvědčen, že neobstojí ani dovolatelova námitka, že osobní údaje dotčených osob znal ze svého soukromého života a nikoliv z databáze. V daném případě totiž primárně nejde o zneužití takových údajů, které se týkají čistě osobnosti člověka (v úzkém slova smyslu). Ty skutečně mohly být obviněnému známy. V dané věci jde především o údaje, které se týkaly uzavřených pojistných smluv, tedy v zásadě údajů, ke kterým měl obviněný přístup především z titulu výkonu své profese. A právě díky těmto údajům, které se týkaly existence smluv a jejich obsahu a které byly součástí obchodního tajemství, obviněný dosáhl protiprávní cestou svého cíle.
                16. Státní zástupce shrnul, že skutková zjištění soudů nižších stupňů svědčí o zásahu do obchodního tajemství a že za správnou považuje i právní kvalifikaci jednání obviněného, jak vyplývá z rozsudků soudů nižších stupňů. Nelze podle něj dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
                  17. Ze všech uvedených důvodů státní zástupce navrhl podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Zároveň souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

                  18. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva nevyužil.

                  IV. Posouzení důvodnosti dovolání

                  a) Obecná východiska

                  19. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.

                  20. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.

                  21. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.


                  b) Námitky neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu

                  22. Větší část dovolatelových námitek neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jak byl vymezen shora, a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 nebo 2 tr. řádu. To se týká především argumentace, v níž se obviněný snažil předkládat vlastní verzi skutkového stavu spočívající v tom, v jakém vztahu byl k jednotlivým klientům, jimž zprostředkoval sjednání nových pojistných smluv, jakým způsobem je kontaktoval, v jakém postavení s nimi jednal, jakým způsobem s nimi sjednával nové pojistné smlouvy, zda fakticky skutečně touto osobou byl on (a nikoli T. G.), zda a nakolik zasáhl do chráněné databáze kmene klientů společnosti Broker Consulting, a. s., jež představuje obchodní tajemství. V tomto ohledu soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů zcela důvodně dospěly ke zcela odlišným závěrům, než jaké prezentoval obviněný ve svém dovolání.
                    23. Takto formulovanými výhradami totiž obviněný v podstatě žádal aplikovat normy hmotného práva na jiný, než soudy prvního a druhého stupně zjištěný skutek, a to v závislosti na odlišném hodnocení provedených důkazů, přičemž pouze opakoval námitky, které vznášel v průběhu řízení před soudem prvního i druhého stupně. Obviněný nesouhlasil se skutkovými závěry soudů, které dovodily ze série důkazů, především z výpovědí svědků z řad klientů původně poškozené obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., později zvýhodněné obchodní společnosti Broker Trust, a. s., ale i svědků zaměstnaných u obou uvedených obchodních společností, především T. G., M. K. či D. M., vycházely i z listinných důkazů. Z nich jednoznačně vyplývá, že klienty obou uvedených obchodních společností kontaktoval právě obviněný, pouze na smlouvách byl uveden T. G., který ale s klienty fakticky nejednal. Z výpovědí je též zřejmé, že obviněný neměl na klienty tak úzké vazby, jak sám uváděl, řadu klientek mladého věku sháněl na sociálních sítích, například na seznamce Badoo, klientky přemlouval k uzavření nových pojistných smluv, nabízel jim zcela nestandardní i dokonce zakázané podmínky (např. úhradu první splátky, naznačovány byly i návrhy na pojistné podvody apod.). Obviněný cíleně kontaktoval dosavadní klienty poškozené obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., klientům nabízel, aby spolu s ním „přešly k nové pojišťovně“, aby nadále mohli být „jeho“ klienty. Neobstojí ani obhajoba dovolatele, že údaje neměl z chráněné databáze spravované Broker Consulting, a. s., ale ze svého soukromého života. Bylo prokázáno, že s většinou svých klientů, resp. klientek, se obviněný seznámil až v době, kdy pracoval pro Broker Consulting, a. s., a to zejména v souvislosti s jeho pracovní činností. Nejednalo se o jeho dlouhodobé a dobré známé. Z dokazování dále vyplynulo, že obviněný znovu zkontaktoval sám klienty, které i přes smluvní ujednání s poškozenou Broker Consulting, a. s., považoval za „své“, a nabídl jim novou pojistnou smlouvu sjednanou prostřednictvím zvýhodněné obchodní společnosti Broker Trust, a. s., a ukončení dřívější pojistné smlouvy, kterou jim předtím zprostředkoval jako zástupce obchodní společnosti Broker Consulting, a. s. Je zřejmé, že údaje týkající se předchozích uzavřených pojistných smluv obviněný zjistil právě z chráněné databáze kmene klientů, k níž měl přístup jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel pro pojišťovacího agenta Broker Consulting, a. s. (srov. k tomu blíže také odst. 24 na str. 14-15 rozsudku soudu druhého stupně). Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů proto obhajobě obviněného v tomto směru důvodně neuvěřily a považovaly ji za spolehlivě vyvrácenou celou řadou důkazů, jež vyhodnotily nejen jednotlivě, ale zejména v jejich vzájemných souvislostech.

                    24. Obviněný se tak uvedeným způsobem dovolával aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi průběhu skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily (srov. zejména str. 22 až 28 rozsudku soudu prvního stupně a str. 12 až 16 rozsudku soudu druhého stupně). V takových případech nemůže být naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).

                    25. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, která není v rámci řízení o dovolání povolán přezkoumávat. Nejvyšší soud totiž není obecnou třetí instancí, která by byla zaměřena i na přezkum správnosti a úplnosti skutkových zjištění, takto nebylo postavení Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání zákonodárcem zamýšleno, ostatně Nejvyšší soud ani dokazování v dovolacím řízení zásadně neprovádí (§ 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů, což samo o sobě ospravedlňuje jejich restriktivní výklad Nejvyšším soudem.

                    26. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou nápravou v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v dovolacím řízení. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.

                    27. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že dovolací soud zpravidla odmítne dovolání jako zjevně neopodstatněné, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy nižších stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002), což se stalo i v posuzované věci.

                    28. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. následnou z nich vyvozenou právní kvalifikací, jak tvrdil dovolatel. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu [srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sb. nál. a usn.“)]. Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23. shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dostatečné dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Takový nesoulad však není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014), pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 ve svazku č. 74 na str. 185 Sb. nál. a usn.), jako tomu bylo v posuzovaném případě.


                    c) K námitkám naplňujícím dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
                      29. Obviněný se v rámci svého dovolání formálně správně uvedeným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu domáhal přezkumu dovolacím soudem, neboť podle něj nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku tím, že by porušil obchodní tajemství, neboť při své pozdější činnosti obchodní tajemství pojišťovacího agenta Broker Consulting, a. s., vůbec nevyužíval.

                      30. Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo poruší jiný právní předpis o nekalé soutěži tím, že se při účasti v hospodářské soutěži dopustí porušování obchodního tajemství a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Z alternativně formulovaného účinku bylo v tomto řízení obviněnému konkrétně kladeno za vinu, že takovým jednáním jednak získal pro sebe neoprávněný prospěch ve formě provizí za nově uzavřené pojišťovací smlouvy, jednak způsobil větší škodu obchodní společnosti Broker Consulting, a. s.

                      31. Objektem tohoto přečinu je ochrana zájmu státu na dodržování pravidel hospodářské soutěže v podmínkách tržního hospodářství, na svobodném rozvoji hospodářské soutěže v rámci závazných pravidel hospodářského styku. Pravidla hospodářské soutěže vychází z toho, že jde o soupeření dvou nebo více hospodářských subjektů na téže straně tržních vztahů za účelem dosažení hospodářského výsledku na daném segmentu trhu. Takové soupeření přitom vytváří na straně druhých potenciálních účastníků tržních vztahů možnost volby mezi různými soutěžními nabídkami. Základní funkcí soutěžního práva přitom je, aby nedocházelo ke zkreslení této hospodářské soutěže bez ohledu na zájmy jednotlivců nekalými praktikami. Soutěžní právo je založeno na zákazu ničit konkurenci nekalým způsobem. K narušení hospodářské soutěže může podle § 2972 obč. zák. dojít jednak nekalosoutěžním jednáním upraveným v § 2976 – § 2989 obč. zák., jednak nedovoleným omezování hospodářské soutěže, jak upravuje zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Více k tomu srov. například Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2494 a násl.; Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část. § 2055 – 3014. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1759.

                      32. Nejvyšší soud v obecné rovině doplňuje, že nekalou soutěží je jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Taková nekalá soutěž je zakázaná. Systematika právní úpravy ochrany proti nekalé soutěži záleží ve vymezení tzv. generální klauzule jednání nekalé soutěže (§ 2976 odst. 1 obč. zák.) a v demonstrativním výčtu deseti zvláštních typů nekalosoutěžního jednání v § 2976 odst. 2 obč. zák., mezi něž patří i porušení obchodního tajemství, které je dále upraveno v § 2985 obč. zák.

                      33. Obviněný v daném případě jednal nekalosoutěžně ve smyslu § 2976 odst. 1 obč. zák., neboť se dopustil jednání v hospodářské soutěži (tedy i v hospodářském styku), které bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, a bylo způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli. Jednání obviněného popsané ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně odpovídá tzv. generální klauzuli nekalé soutěže, jejíž naplnění je vyžadováno i pro znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň ovšem musí dojít k naplnění některé ze zvláštních skutkových podstat nekalosoutěžního jednání popsaných v § 2976 odst. 2 obč. zák., v tomto směru došlo ke zpřísnění a zpřesnění právní úpravy v trestním zákoníku v § 248 tr. zákoníku oproti dřívější úpravě obsažené v § 149 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, neboť ustanovení § 248 odst. 1 tr. zákoníku v písmenech a) až i) obsahuje taxativní (a nikoli demonstrativní) výčet jednotlivých typů nekalosoutěžního jednání, jimiž jedině je možno naplnit znaky uvedeného trestného činu. Nejvyšší soud také již ve svém usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 5 Tdo 893/2013, uveřejněném pod č. 26/2014-II. Sb. rozh. tr., vyslovil právní názor, podle něhož ke spáchání dokonaného přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku ve formě nekalé soutěže je nutné, aby pachatel svým nekalosoutěžním jednáním skutečně způsobil ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatřil sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, nestačí, že takové nekalosoutěžní jednání je k tomu jen způsobilé. To jsou též základní rozdíly, kterými se v souladu s principem subsidiarity trestní represe zužuje dosah ustanovení § 248 odst. 1 tr. zákoníku jen na vybraná nekalosoutěžní jednání ve smyslu § 2976 obč. zák.

                      34. Je nepochybné, že v posuzované věci byly naplněny znaky generální klauzule nekalé soutěže. Obviněný se podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů dopustil jednání v rámci hospodářské soutěže mezi dvěma soutěžiteli ve stejném segmentu trhu (mezi pojišťovacími agenty), a sice mezi obchodními společnostmi Broker Trust, a. s. (zvýhodněným soutěžitelem), a Broker Consulting, a. s. (znevýhodněným soutěžitelem). Jednání obviněného rozhodně bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, když obviněný oslovoval klienty, které předtím získal pro obchodní společnost Broker Consulting, a. s., u níž byli zařazeni do tzv. kmene klientů, nabízel jim zrušení stávajících smluv a uzavření nových pojistných smluv prostřednictvím obchodní společnosti Broker Trust, a. s., pro niž nově pracoval, a to ve snaze dosáhnout provize za zprostředkování pojistné smlouvy, při současném vědomí poškození původního zprostředkovatele, který bude tratit z důvodu tzv. stornopoplatků. Tímto zištným jednáním, jímž se snažil pro sebe získat prospěch, způsobil obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., újmu minimálně na stornopoplatcích (ve výši 93 625 Kč a pokusil se jí způsobit další škodu ve výši 11 611 Kč), které tato společnost musela při předčasném ukončení pojistných smluv uhradit svým smluvním partnerům.

                      35. Dovolatel současně naplnil i zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže, a sice porušování obchodního tajemství podle § 2976 odst. 2 písm. h) a § 2985 obč. zák., neboť neoprávněně pro sebe využil obchodní tajemství pojišťovacího agenta obchodní společnosti Broker Consulting, a. s., které bylo obviněnému svěřeno na základě smluvního vztahu jako podřízenému pojišťovacímu zprostředkovateli. Obsahem obchodního tajemství byly konkrétně osobní údaje klientů, včetně údajů o jimi uzavřených pojistných smlouvách, které byly obsaženy v tzv. kmeni klientů. Je třeba připomenout, že poškozená obchodní společnost Broker Consulting, a. s., měla databázi kmene klientů dostatečně chráněnou přístupovým jménem a heslem, ochranu svého obchodního tajemství zajišťovala. Obviněný byl podrobně seznámen s tím, že tyto údaje jsou součástí jejího obchodního tajemství a jakým způsobem s nimi může nakládat (viz k tomu logické zdůvodnění soudu prvního stupně na str. 25 a následující odůvodnění jeho rozsudku).

                      36. Obviněnému nelze přisvědčit, že snad popis skutku neobsahoval konkrétní údaje o jeho jednání, resp. informace o tom, které údaje byly součástí obchodního tajemství a jak s nimi obviněný naložil. Jak správně uvedl i státní zástupce ve svém vyjádření, celá skutková věta odsuzujícího rozsudku se věnuje podrobnému popisu jednání obviněného. Výslovně je uvedeno, že obviněný „neoprávněně využil obchodní tajemství související se závodem pojišťovacího agenta, společnosti Broker Consulting, a. s., … konkrétně využil osobních údajů osob zařazených v tzv. Kmeni klientů společnosti Broker Consulting, a. s.“. Dále se uvádí, jak tyto získané údaje využil, „…oslovoval osoby, které sám v rámci zprostředkovatelské činnosti zkontaktoval a uzavřel s nimi pojišťovací smlouvy jako podřízený zprostředkovatelský pojišťovatel společnosti Broker Consulting, a. s., a které byly zařazeny do Kmene klientů této společnosti, a těmto osobám pak nabízel zrušení těchto smluv a uzavření smluv jiných, a to prostřednictvím jiného zprostředkovatele, společnosti Broker Trust, a. s.. Blíže v odůvodnění rozsudku pak dále oba soudy nižších stupňů toto jednání vysvětlily. Je třeba dodat, že pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného není podstatné, zda nové pojistné smlouvy uzavíral s klienty svým jménem, vydával se za jiného nebo tak činil s jeho pověřením za něj, rozhodující je, zda při takové činnosti porušil obchodní tajemství, tedy zda sám jako přímý pachatel naplňoval znaky předmětného trestného činu.

                      37. Liché jsou též námitky obviněného, že v daném případě nešlo o obchodní tajemství, které ovšem zčásti vycházejí z jiné skutkové verze, jíž se obviněný v rozporu se soudy nižších stupňů domáhal (k tomu viz shora).

                      38. Obecně lze uvést, že podle § 504 obč. zák. obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Obvykle se uvádí, že obchodním tajemstvím se rozumí veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Mezi skutečnosti obchodní povahy, které lze považovat v určitém konkrétním případě za obchodní tajemství, patří např. seznamy zákazníků, popřípadě dodavatelů, obchodní plány, cenové kalkulace, výrobní náklady, marketinkové studie, připravované vzorníky atd. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 5 Tdo 1085/2017, které bylo publikováno pod č. 32/2018 Sb. rozh. tr.). Tak tomu bylo i v případě obviněného, neboť využil v rámci hospodářské soutěže především seznamy zákazníků jiného soutěžitele, včetně podrobných údajů o uzavřených pojistných smlouvách s těmito zákazníky, které jsou samým jádrem daného obchodního tajemství, proti němuž též jednání obviněného cílilo (vždyť klientům nabízel dosažení lepších podmínek, než které byly sjednány prostřednictvím poškozené obchodní společnosti Broker Consulting, a. s.). To jsou nepochybně významné obchodní údaje, které se běžně nezveřejňují, tvoří know-how daného soutěžitele, který zná svou klientelu, její potřeby apod. Získáním takových databází jiným soutěžitelem se mu tak dostává nepochybně výhody, kterou by neměl, kdyby v obchodu teprve začínal. Je tak zřejmé, že databáze má svou významnou hodnotu i pro jiného soutěžitele, který navíc zná podmínky sjednaných pojistných smluv (výše pojistného plnění, měsíčních splátek, rozsahu pojištění, pojistných podmínek etc.) a může nabídnout lepší podmínky u jiného pojistitele. Naplněn byl i další znak obchodního tajemství, že ve svém souhrnu nebyly utajované údaje veřejně dostupné, poškozená obchodní společnost Broker Consulting, a. s., rozhodně tyto údaje nezveřejňovala, obviněný, nebýt angažmá u této obchodní společnosti, by o nich nevěděl. Uvedená poškozená obchodní společnost též činila kroky k jejich utajení (přístup do databáze, smluvní ujednání s pojišťovacími zprostředkovateli zabezpečující ochranu těchto údajů), tedy o utajení usilovala a zajišťovala je. Kromě zaměstnanců a pověřených osob neměl k této databázi nikdo další přístup. Povinnost zachovávat obchodní tajemství trvá i po skončení pracovního či jiného poměru mezi podnikatelským subjektem a smluvním partnerem (např. mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo mezi podnikatelem a mandatářem, zde šlo o součást smluvních ujednání), až do okamžiku, do kterého mají skutečnosti, jež jsou předmětem obchodního tajemství, podle vůle podnikatelského subjektu zůstat utajeny, popř. do doby, kdy se již jinak staly obecně známými. Není tak pravdou, že by v daném případě nešlo o obchodní tajemství ve smyslu § 504 obč. zák., jak tvrdil obviněný. Jinak lze odkázat i na odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů, které se s touto námitkou dostatečně vypořádaly.

                      39. I v otázce tzv. konkurenční doložky souhlasí dovolací soud se soudy nižších stupňů a na odůvodnění jejich rozsudků v podrobnostech odkazuje. Posouzení platnosti konkurenční doložky skutečně nebylo stěžejní pro právní kvalifikaci jednání obviněného, jímž byl uznán vinným, avšak ustanovení týkající se konkurenční doložky upravené ve smlouvě o spolupráci ze dne 6. 1. 2014 uzavřené mezi obviněným a Broker Consulting, a. s., jsou citována ve výroku odsuzujícího rozsudku, dokreslují celou trestnou činnost obviněného, a proto je zapotřebí se i k nim vyjádřit.

                      40. Podle § 2518 odst. 1 obč. zák. si strany mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku obchodního zastoupení nesmí na určeném území nebo vůči určenému okruhu osob na tomto území vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu ve vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu činnost, kterou při obchodním zastoupení vykonával pro zastoupeného. Konkurenční doložka, která tomu odporuje nebo která je ujednána na dobu delší než dva roky od zániku zastoupení, je neplatná. K tomu lze dále odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2553/2015, podle nějž smluvní ujednání, které vede k ochraně oprávněných zájmů zastoupeného při jeho účasti v hospodářské soutěži a spočívá v omezení činnosti obchodního zástupce v jeho účasti v hospodářské soutěži, podle kterého je tento obchodní zástupce povinen zdržet se kontaktování, odlákávání či pokusů o odlákání konkrétně vymezených subjektů za účelem realizace vlastních nebo cizích obchodních zájmů v obchodním odvětví předmětu činnosti zastoupeného (resp. zdržet se toho, aby údaje o těchto osobách jiným způsobem poskytoval nebo se pokoušel poskytovat konkurenčním podnikům), je třeba vykládat jako konkurenční doložku.

                      41. Ze shora uvedeného je zřejmé, že obviněný podepsal předmětnou smlouvu o spolupráci, byl jejím obsahem vázán, a to včetně čl. 8 této smlouvy, který vymezoval obchodní tajemství a konkurenční doložku, resp. zavazoval spolupracovníka mimo jiné zdržet se toho, aby údaje o klientech, o nichž se dozvěděl v průběhu spolupráce s obchodní společností Broker Consulting, a. s., poskytoval jinému soutěžiteli na trhu v rámci stejné podnikatelské činnosti. Konkrétně v čl. 8.7. smlouvy o spolupráci, který je uveden v napadeném odsuzujícím rozsudku soudu druhého stupně ve skutkové větě, se uvádí, že „spolupracovník se dále zavazuje po dobu trvání této Smlouvy, jakož i po dobu 24 měsíců od ukončení této Smlouvy, se zdrží jakéhokoliv jednání, při kterém by jakýmkoliv způsobem nakládal s informacemi, které se dozvěděl při činnosti prováděné v rámci této smlouvy, či při plnění povinností dle této Smlouvy, za jiným účelem, než je plnění této Smlouvy“. Na to navazuje čl. 8.8., v němž je uvedeno, že „spolupracovník se zavazuje zdržet se během 24 měsíců od ukončení této smlouvy jakéhokoliv kontaktování klientů či jednání s klienty v záležitostech uvedených v článku 1.1 této Smlouvy, a dále jednání vůči klientům, které může samo o sobě nebo ve spojení s jinými okolnostmi vést k tomu, že klient zruší, omezí či změní Klientskou smlouvu, nebo kterým jim bude Spolupracovník zrušení, omezení či změnu Klientské smlouvy nabízet či jim dávat k takovému jednání jiný podnět“. I přes uvedená ujednání obviněný popsaným způsobem jednal, tedy uvedenou konkurenční doložku porušil. Z uzavřených smluv rozhodně ani nevyplývá, že by se na obviněného neměla ustanovení o konkurenční doložce vztahovat, byla součástí smlouvy, kterou on s poškozenou obchodní společností uzavřel.

                      42. K platnosti této konkurenční doložky je jinak možno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně na jeho str. 15, odst. 27. Nejvyšší soud shodně neshledal v ustanoveních smlouvy o spolupráci okolnosti, pro něž by bylo nutno považovat konkurenční doložku za neplatnou, příp. by se k ní nemělo přihlížet, jak vyplývá z § 2518 odst. 1 obč. zák.

                      43. Ze všech shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud námitky obviněného právně relevantně uplatněné ve vztahu k přečinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku za zjevně neopodstatněné a právní kvalifikaci užitou soudy nižších stupňů za důvodnou a odpovídající.


                      V. Závěrečné shrnutí

                      44. Nejvyšší soud ze shora rozvedených důvodů dovolání obviněného M. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.



                      Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.


                      V Brně dne 28. 11. 2018


                      JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
                      předseda senátu