Rozhodnutí NS

27 Cdo 402/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/26/2019
Spisová značka:27 Cdo 402/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.402.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
27 Cdo 402/2019-78


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce S. v. a k. I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Musílkova 1311/5e, PSČ 150 00, proti žalovanému P. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, PSČ 120 00, o ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace a o zaplacení 11.500.671 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 188/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2018, č. j. 6 Cmo 164/2018-49, takto:

Dovolání se odmítá.

    Odůvodnění:


    [1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 3. 2018, č. j. 18 Cm 188/2016-38, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků.

    [2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

    [3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

    [4] Podle § 238 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

    [5] Právě o tento případ jde v projednávané věci. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, je usnesením, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku ve smyslu § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.

    [6] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.

    [7] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté žalobci odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    [8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    [9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

    Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 26. 3. 2019


    JUDr. Filip Cileček
    předseda senátu