Rozhodnutí NS

21 Cdo 1636/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/07/2018
Spisová značka:21 Cdo 1636/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1636.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 1636/2018-373


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně L. Š. (dříve R.), nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1615/1, proti žalované OP papírna, s. r. o. se sídlem v Olšanech č. 18, IČO 25128612, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách č. 119/3, o náhradu škody na zdraví, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 188/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. srpna 2017, č. j. 16 Co 20/2017-306, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marie Cilínkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované směřující proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2017, č. j. 16 Co 20/2017-306, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [i když dovolatelka v dovolání uvádí, že „ rozsudek závisí na řešení otázek hmotného práva, které formuluje“, z obsahu dovolání vyplývá, že svými námitkami především zpochybňuje skutková zjištění učiněná odvolacím soudem na základě znaleckého dokazování, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že zdravotní stav žalobkyně je třeba považovat za ustálený, neboť reálně nelze předpokládat zlepšení či dokonce vymizení následků pracovního úrazu ani po absolvování speciálních psychiatrických terapií, že je dána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody ve formě ztížení společenského uplatnění, neboť kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu, operaci, následné reoperaci a dlouhodobé rehabilitaci, nedošlo by u žalobkyně k rozvoji disociativní motorické poruchy, a že jsou dány předpoklady pro přiznání mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění; žalovaná nesouhlasí s tím, jak odvolací soud provedené důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „u žalobkyně zatím nejde o poruchu zdraví trvalého rázu“ a že „nebyla prokázána příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a jejím současným zdravotním stavem, neboť podíl úrazu na současném stavu je pouze částečný“)], a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.

Rozhodnutí odvolacího soudu je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdy je možné zdravotní stav považovat za ustálený, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 21 Cdo 149/2009, k otázce příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a vznikem škody srov. usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 12. 3. 1981, sp. zn. 11 Co 24/81, uveřejněné pod č. 46/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm učiněný závěr, že příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a onemocněním způsobujícím invaliditu pracovníka nelze vyloučit pro zdravotní predispozici pracovníka, jestliže pracovní úraz nemoc vyvolal nebo byl aspoň jednou z hlavních příčin invalidity, popřípadě příčinou dovršující invaliditu pracovníka, k otázce přiměřenosti míry zvýšení odškodnění v případech hodných mimořádného zřetele srov. například bod II stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, k výkladu stanovení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění, uveřejněného pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 11. 2018


JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu