Rozhodnutí NS

6 Tdo 111/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/31/2020
Spisová značka:6 Tdo 111/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.111.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek
Řízení o dovolání
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 346 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
IV.ÚS 1640/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 111/2020-349


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. T., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 7 To 340/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 62/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá.

Odůvodnění:
I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 4 T 62/2017, byl obviněný J. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: „jako soudní znalec z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, vypracoval na žádost obhajoby dne 28.8.2013 v místě svého trvalého bydliště v písemné formě znalecký posudek č. 3735/13, týkající se analýzy silniční dopravní nehody, k níž došlo dne 30.4.2012 v době kolem 21:15 hodin na silnici II. třídy č. 240 v extravilánu v katastru obce XY, okres Litoměřice, a při které došlo ke střetu osobního motorového vozidla zn. Mercedes, r.z. XY, řidičky R. S., nar. XY s chodcem J. S., nar. XY, přičemž ve znaleckém posudku nepravdivě uvedl, že chodec J. S. byl v okamžiku střetu s osobním motorovým vozidlem zn. Mercedes k tomuto vozidlu natočen zády a měl pokrčené nohy v kolenou, kdy osobní motorové vozidlo zn. Mercedes narazilo do chodce J. S. s ohledem na zranění, která chodec utrpěl, pouze pravým zpětným zrcátkem a nikoli pravou přední částí, a bylo tak poškozeno pouze zpětné zrcátko a nikoli přední nárazník vpravo, byť jeho poškození bylo detailně zadokumentováno v rámci ohledání místa dopravní nehody policejním orgánem, a konečně, že z technického hlediska nelze otevřenou zlomeninu kostí pravého bérce vysvětlit kontaktem s žádnou částí vozidla zn. Mercedes, neboť toto poranění nekoresponduje s poškozením vozidla zn. Mercedes dokumentovaným policejním orgánem bezprostředně po dopravní nehodě, přičemž následně dne 3.10.2013 v době od 08:00 hodin do 10:00 hodin v rámci hlavního líčení konaného v jednací síni č. 2 u Okresního soudu v Litoměřicích v ulici XY č. XY v Litoměřicích, v trestní věci obviněné R. S. vedené pod sp. zn. 3T 62/2012 po náležitém poučení mj. ve smyslu ustanovení § 106 tr. řádu, stvrdil v rámci svého výslechu shora uvedené nepravdivé závěry uvedené v jím vypracovaném znaleckém posudku, když navíc nepravdivě uvedl, že chodec J. S. na vozidlo zn. Mercedes nacouval a měl přitom pokrčená kolena, přičemž současně vyloučil, že by chodec J. S. vstoupil do jízdní dráhy vozidla čelem a dále, že by poškození předního nárazníku spočívající ve vytržení nárazníku z upevňovacích šroubů na pravé straně bylo způsobeno kontaktem této části vozidla s pravou dolní končetinou chodce J. S., když ze znaleckého posudku ČVUT v Brně, Ústav soudního inženýrství vyplývá, že poloha vozidla a chodce stanovená obžalovaným je technicky nepřijatelná, nekoresponduje s průběhem nehodového děje ani se skutečně zjištěnými poraněními chodce J. S. a zdokumentovaného poškození vozidla“.

2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 120 000 Kč, tedy 200 denních sazeb po 600 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

3. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 7 To 340/2019, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání, které proti uvedenému rozsudku podal obviněný.
    II.

    4. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z důvodu, že odvolání odsouzeného proti Rozsudku, sp. zn.: 4 T 62/2017-306, vydaného Okresním soudem v Litoměřicích, dne 08. 08. 2019, bylo vydaným Usnesením, sp. zn.: 7 To 340/2019-327, Krajským soudem v Ústí nad Labem zamítnuto.

    5. V odůvodnění podaného dovolání uvedl, že znalecký posudek vypracoval na základě žádosti obhájce obžalované R. S. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 62/2012. Jednalo se o dopravní nehodu osobního vozidla s chodcem, který vstoupil do koridoru jízdy vozidla obžalované z pravé strany. Technickou příčinou dopravní nehody byl pohyb chodce s batohem od krajnice vozovky k vozidlu, kdy došlo k tečnému střetu chodce s pravou přední částí vozidla. K této technické příčině nehody se shodně vyjádřili další tři znalci. Žádný ze znaleckých posudků jednoznačně nestanovil pohyb chodce od krajnice vozovky k pravé přední části vozidla. Tyto skutečnosti odvolací soud nesprávně vyhodnotil a nevzal v potaz shodnou technickou příčinu dopravní nehody.
      6. Následně, ve vztahu k výtce odvolacího soudu, že vyloučil, že by chodec vstoupil do jízdní dráhy čelem a že poškození předního nárazníku bylo způsobeno jeho pravou dolní končetinou, dovolatel namítl, že na vozidle bylo poškozeno pravé přední zrcátko, přední nárazník měl v pravé přední části nalepený hmyz a v dolní části byla souvislá dřecí stopa, kterou lze dobře vysvětlit srážkou s obrubníkem, nárazník byl drobně vytržen z upevňovacích šroubů. Jiné poškození není zadokumentováno. Při kontaktu chodce s vozidlem je nutno zvažovat poškození vozidla a zranění chodce. Při střetu zpětného zrcátka s chodcem dochází k rotaci chodce a pohybu chodce po střetu. Vzájemná poloha vozidla a chodce v okamžiku střetu nebyla příčinou dopravní nehody, tou byl pohyb chodce od krajnice vozovky směrem k vozidlu. Čím byla způsobena otevřená zlomenina pravého bérce, dovolatel ani ostatní znalci jasně nedefinovali.
        7. Obviněný vyjádřil výhrady i vůči dalším skutečnostem uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí. K výtce, že se nevyjádřil k příčné poloze místa střetu od pravého okraje vozovky, zmínil, že ta je z jeho posudku patrná. K vytýkané absenci vyjádření dohlednosti z vozidla na chodce připustil, že ji nestanovil, to ovšem s tím, že vozidlo nebylo v době vypracování znaleckého posudku již k dispozici a že tmavý chodec narazil v noci do pravé strany vozidla. Možná přibližná dohlednost byla stanovena až při vyšetřovacím pokusu nařízeném na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pokud mu bylo v odůvodnění napadeného rozhodnutí vytknuto, že neprovedl konzultaci se znalcem z oboru zdravotnictví ohledně poškození vozidla a zranění chodce, argumentoval tím, že měl k dispozici pouze lékařskou zprávu o zranění chodce a zadavatel posudku (obhájce obžalované) mu nemohl poskytnout požadované další informace, neboť vyšetřovatel v této věci zamítl vypracování znaleckých posudků z oboru dopravy, toxikologie a lékařství.
          8. Poté dovolatel namítl, že při rozhodování v trestní věci (Okresního soudu v Litoměřicích) sp. zn. 3 T 62/2012 nikdy nebyl použit jeho znalecký posudek. Obviněná R. S. byla v tomto trestním řízení odsouzena pouze za neposkytnutí pomoci zraněnému chodci. Pro rozhodování v této věci bylo použito pouze znaleckých posudků vypracovaných soudním znalcem Ing. Jiřím Hanzlíkem.
            9. V návaznosti na to vyjádřil přesvědčení, že nespáchal trestný čin, který je mu kladen za vinu, neboť soudy obou stupňů se řádně nezabývaly ustanovením § 346 odst. 2 tr. zákoníku. Znovu přitom uvedl, že podle jeho znaleckého posudku se nikdy nerozhodovalo a dodal, že mu nebyl prokázán úmysl ke spáchání daného přečinu. Nedopustil se přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku z hlediska technického ani z hlediska právního. Opakoval pak, že v trestní věci obviněné R. S. byly vypracovány další tři znalecké posudky se shodným technickým závěrem o příčině dopravní nehody.
              10. Na základě uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 7 To 340/2019, a věc vrátil k dalšímu řízení.
                11. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Předně uvedl, že dovolatel opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Po celou dobu namítá, že soud z jeho znaleckého posudku nevycházel a tento nebyl nepravdivý, neboť z technického hlediska dospěl ke stejným závěrům jako ostatní znalci. S těmito námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodněních svých rozhodnutí a s jejich argumentací se státní zástupce ztotožnil. Dodal, že dovolateli nebylo kladeno za vinu, že by nesprávně popsal pohyb chodce před střetem (tedy údaj, že chodec do dráhy vozidla nečekaně vstoupil), ale nepravdivé popsání způsobu střetu vozidla s chodcem v okamžiku střetu. Dovolatel se tedy marně dovolává shody s ostatními znaleckými posudky v otázce, která vůbec není uvedena ve skutkové větě a která je pro posouzení jeho věci nerozhodná. Z hlediska dovolání považuje státní zástupce uvedenou otázku spíše za procesní než hmotněprávní. Obdobně neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu ani dovolatelova námitka, že mu nebyl prokázán úmysl ke spáchání přečinu. Svou podstatou se totiž jedná o námitku, že soudy porušily procesní zásadu in dubio pro reo.
                  12. Tvrzenému dovolacímu důvodu by mohla podle státního zástupce odpovídat dovolatelem opakovaná námitka, že soud z jeho znaleckého posudku nevycházel. Odvolací soud ovšem na tuto námitku reagoval v odstavci 15. odůvodnění svého usnesení podrobným a přiléhavým výkladem skutkové podstaty předmětného přečinu. Obviněný přitom ve svém dovolání neuvádí, z jakých konkrétních důvodů by mělo být podmínkou trestnosti nepravdivého znaleckého posudku, že z něj vycházel soud ve svém rozhodnutí. V této části je dovolání zjevně neopodstatněné, neboť pro naplnění skutkové podstaty předmětného přečinu není zapotřebí, aby z nepravdivého znaleckého posudku soud vycházel.
                    13. Státní zástupce shrnul, že námitky uvedené dovolatelem dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Z hlediska 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
                      III.

                      14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

                      15. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 7 To 340/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
                        16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
                          17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
                            18. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

                            19. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
                              IV.
                                20. Obviněný ve svém dovolání uplatňuje v zásadě námitky, které uplatňoval již v rámci své dosavadní obhajoby včetně odvolání. S těmito námitkami se dostatečně a řádně vypořádaly soudy nižších stupňů. V souvislosti s tím považuje Nejvyšší soud za vhodné v první řadě upozornit na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu. C. H. Beck, svazek 17/2002, pod č. 408, ze kterého mj. vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný v rámci své argumentace nenamítá rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně vyjádřenými především ve skutkové větě výroku jeho rozhodnutí a potvrzenými soudem odvolacím a jejich právním posouzením a de facto se především snaží prosadit vlastní verzi skutkového stavu věci (zejména že nepodal nepravdivý znalecký posudek), v níž pomíjí podstatu skutku kladeného mu za vinu, přičemž se rovněž vymezuje vůči skutkovým otázkám zmíněným v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zde spatřuje ve skutečnosti v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., což platí i pro jeho námitku, že mu nebyl prokázán úmysl. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze.

                                21. Jak již bylo výše naznačeno, Nejvyšší soud může s ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O případy tzv. extrémního nesouladu se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (viz přiměřeně rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03 a další).
                                  22. V návaznosti na to je zapotřebí zdůraznit, že dovolatel námitku extrémního nesouladu explicitně nevznesl, přičemž ani neuplatnil argumentaci, která by tento nesoulad mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedenými důkazy osvědčovala.

                                  23. Se zřetelem k tomu postačí stručně konstatovat, že v nyní posuzované věci není výše uvedená vada důkazního řízení, jež by odůvodňovala výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, dána. Soudy nižších stupňů provedly úplné dokazování a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům na tomto základě dospěly je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.) a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení. Nelze tedy činit závěr, že by vykonaná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán. Nadto lze dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

                                  24. Nad rámec uvedených skutečností lze poznamenat, a to k námitce obviněného, podle níž se k technické příčině dopravní nehody (tou byla náhlá překážka, kterou řidičce osobního automobilu vytvořil chodec svým vstupem do její jízdní dráhy) shodně vyjádřili další tři znalci, že mu bylo kladeno za vinu nepravdivé popsání mechanismu (způsobu) střetu vozidla s chodcem a s tím související nepravdivý závěr stran příčiny vzniku zranění chodce (otevřené zlomeniny pravého bérce). Nejvyšší soud přitom neshledal vadným závěr soudů nižších stupňů, že šlo o okolnosti mající podstatný význam pro rozhodnutí. Ve shodě se státním zástupcem je tak možno konstatovat, že obviněný se marně dovolává shody s ostatními znaleckými posudky v otázce, která vůbec není uvedena ve skutkové větě a která je pro posouzení jeho věci nerozhodná.

                                  25. Za formálně podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod bylo možno považovat pouze námitku obviněného, že v trestní věci obviněné R. S. soud z jeho znaleckého posudku nevycházel, resp. že se podle jeho znaleckého posudku nikdy nerozhodovalo, a nemohl se tak dopustit přečinu, který je mu kladen za vinu. K této námitce Nejvyšší soud uvádí následující skutečnosti.

                                  26. Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
                                    27. V daných souvislostech je zapotřebí a současně postačí zdůraznit, že se nevyžaduje, aby v důsledku křivé výpovědi nebo nepravdivého znaleckého posudku bylo vydáno nesprávné rozhodnutí anebo došlo k nesprávnému zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 3 246s.). Jak tedy správně dovodil již odvolací soud a rovněž státní zástupce, pro naplnění skutkové podstaty daného přečinu není zapotřebí, aby z nepravdivé výpovědi znalce (znaleckého posudku) soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel.
                                      28. Skutečnost, že se podle znaleckého posudku, který vypracoval obviněný, nerozhodovalo, proto nemohla mít a neměla žádný vliv na posouzení trestnosti spáchaného skutku.
                                        29. V důsledku toho Nejvyšší soud shledal, že formálně relevantní námitka obviněného byla zjevně neopodstatněná.
                                          30. Pro úplnost lze poznamenat, že obviněný zřejmě mínil v rámci dovolání uplatnit též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (viz citaci v bodě 4. shora). K tomu je možno uvést, že důvodem dovolání podle uvedeného ustanovení je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Za situace, kdy se námitky obviněného s výslovně uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dílem míjely, dílem byly zjevně neopodstatněné, přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., však nemohl být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplněn ani ve zmíněné druhé alternativě.
                                          V.

                                          31. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.


                                          Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

                                          V Brně dne 31. 3. 2020


                                          JUDr. Vladimír Veselý
                                          předseda senátu