Rozhodnutí NS

22 Cdo 3889/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/21/2018
Spisová značka:22 Cdo 3889/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.3889.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Dotčené předpisy:§ 241b odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
22 Cdo 3889/2018-236


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Tělovýchovná jednota Blaník Praha z. s., se sídlem v Praze 5, Císařská louka, IČO: 00564435, zastoupené Mgr. Norbertem Hemelíkem, advokátem se sídlem v Říčanech, Lipanská 331/7, proti žalované České přístavy, a. s., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 6, IČO: 45274592, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o určení práva odpovídajícího vydržení služebností, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 98/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. 54 Co 438/2017-216, takto:

      I. Dovolání se odmítá.
      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

    Odůvodnění:

    Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

    Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 8. 2017, č. j. 6 C 98/2016-162, zamítl žalobu s návrhem na určení, že na pozemcích žalované vázne ve prospěch žalobkyně služebnost práva vedení inženýrských sítí, služebnosti stezky a cesty, služebnosti užívacího práva a práva odpovídajícího právu staveb na parc. č. XY a XY, k. ú. S., zapsané na LV č. XY, u Katastrálního úřadu XY, Katastrálního pracoviště XY, v rozsahu „zakresleném geometrickým plánem pod č. XY“ ze dne 15. 2. 2016 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

    K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 4. 2018, č. j. 54 Co 438/2017-216, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

    Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně tzv. blanketní dovolání. V něm uvedla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a že bude dovolání doplněno v soudem stanovené lhůtě. Dne 12. 7. 2018 došlo soudu prvního stupně odůvodnění dovolání.

    Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

    Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle odstavce 2 zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Podle odstavce 3 je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení.

    Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

    Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

    Řádně poučená dovolatelka podala včas tzv. blanketní dovolání (č. l. 221 spisu), v němž toliko uvedla, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a že bude dovolání odůvodněno v soudem stanovené lhůtě. K předpokladům přípustnosti ani k důvodu dovolání neuvedla dovolatelka ničeho.

    Dovolání, které neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., tj. v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání dovolací lhůty. Přitom lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže proto být prodloužena a její zmeškání nelze ani prominout [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1303/2004, či ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1143/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz)].

    Ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty. Marným uplynutím lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 912/2007, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2342/2009, či ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2639/2016 (dostupná na www.nsoud.cz), anebo – z hlediska ústavní konformity zde vyslovených závěrů – usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2397/09, či ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 3354/11 (dostupná na nalus.usoud.cz)].

    Dovolatelka v dovolací lhůtě, která uplynula dne 11. 7. 2018, vady dovolání neodstranila (§ 57 odst. 1, 2 ve spojení s § 243b o. s. ř.). K podání dovolatelky ze dne 12. 7. 2018 (odůvodnění banketního dovolání na č. l. 223 spisu), doručenému téhož dne soudu prvního stupně, tedy po marném uplynutí lhůty vymezené v § 240 odst. 1 o. s. ř., již Nejvyšší soud nemohl přihlédnout.

    Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.

    V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

    Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 21. 11. 2018


    Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu