Rozhodnutí NS

6 Tdo 1038/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/29/2018
Spisová značka:6 Tdo 1038/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.1038.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Mimořádné opravné prostředky
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 1038/2018-25



USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2018 o dovolání, které podal obviněný M. U., nar. XY ve Slovenské republice, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 To 360/2017-549, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 142/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. U. odmítá.


Odůvodnění:

I.
Dosavadní průběh řízení


1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 7. 2017, č. j. 80 T 142/2016-502, byl obviněný M. U. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že,

dne 30.5.2015 kolem 16:45 hodin v obci XY, na venkovním schodišti před rodinným domem č.p. XY, vulgárně nadával a vyhrožoval L. U. přinejmenším slovy: "Ty kurvo, stejně tě zabiju!" a tuto rovněž fyzicky napadl tak, že ji udeřil dřevěnou zásuvkou z obývací stěny do brady, čímž jí způsobil středně těžké zranění s průměrnou dobou léčení v trvání 3 týdnů, v podobě otřesu mozku a hlavově-krčního syndromu, pro které byla poškozená hospitalizována v nemocnici v době od 30.5.2015 do 31.5.2015, kdy toto zranění ji omezovalo po dobu delší 7 dní v obvyklém způsobu života nevolností, bolestivostí krční páteře s nutností nosit krční límec a omezením hybnosti.

2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 62 odst. 1, § 63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, IČ: 41197518, částku 7.311,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. U. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 To 360/2017-549, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.
Dovolání a vyjádření k němu


4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Letovance dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Obviněný deklaroval dovolací důvod dle ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že existuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, neboť v řízení nebyly objektivně hodnoceny veškeré důkazy jak samostatně, tak i jejich vzájemné souvislosti a nebyl tak zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces. Závěr soudu prvního stupně i odvolacího soudu o naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku bez důvodných pochybností ze skutkových zjištění soudů nevyplývá. Tím se vymyká z mezí ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. a je současně i v rozporu se zásadou in dubio pro reo a právem na spravedlivý proces, který garantuje čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a výsledky rozhodování soudů obou stupňů spatřuje především v tom, že v jeho neprospěch stojí výhradně výpověď poškozené, případně informace převzaté soudy jako skutečnost, které opět pocházely pouze zprostředkovaně od poškozené. Znalecké zkoumání týkajícího se údajného zranění poškozené nemůže nahrazovat žádný přímý důkaz, je schopno maximálně říci, zda je možné, že popisovaný děj nějak proběhl či nikoliv. Znalec navíc připustil, že možných mechanismů mohlo být vícero, u diagnózy otřesu mozku nebyla hodnocena slova znalce o tom, že je vycházeno pouze z anamnestických důkazů od pacienta, neboť je jinak nediagnostikovatelný a nelze jej jinak odhalit ani potvrdit. Porucha vědomí nebyla také nijak objektivizována a tento údaj pocházel pouze od poškozené. Krajský soud argumentoval v bodě 15. zraněním v podobě hlavově-krčního syndromu, což však podle lékařských zpráv nenastalo v důsledku napadení ze strany obviněného, ale jedná se dlouhodobý zdravotní problém poškozené s páteří celkově, který byl spojen s jejím dřívějším pádem z jízdního kola. Zcela minimálně se bylo věnováno rozboru zdravotního stavu poškozené ve směru psychologickém a psychiatrickém, kdy bylo přehlíženo zásadní hodnocení obsažené v lékařských zprávách, když z nálezu ze dne 3. 3. 2016 na str. 3 jednoznačně vyplývá, že již od roku 2001 existují u poškozené občasné, leč ne zcela potvrzené podezření z psychotického procesu, kdy její chování vede k projevům až paranoidního zpracovávání reality, kdy ani nelze vyloučit bludnou produkci. Obdobné závěry pak lze nalézt ve znaleckém posudku vypracovaném MUDr. Skřontovou a PhDr. Koláčkovou, kdy z vlastních zjištění na str. 17 posudku je konstatováno, že poškozená má paranoidní nastavení osobnosti, které se v zátěži dekompenzuje do hraničně psychotických stavů. Osobnost je pak popsána jako teatrální, manipulativní, se sklony k překrucování a chybným interpretacím. Ačkoli není zcela jednoznačně potvrzena bludná produkce, pak posudek konstatuje, že osobnost poškozené využívá jako obranných mechanismů konverze a disociace, kdy dochází k narušení integrace psychických funkcí - paměť, vnímání okolí, identita, vědomí. Percepce reality poškozené je pak nepevná, vnímání skutečnosti subjektivně zkreslené, ovlivněné dojmy a náladou, především pak paranoiditou a vztahovačností. Znalecký posudek pak hodnotí výpověď poškozené jako sníženou v jednotlivostech i v celku. Zjištění odvolacího soudu, že nebyl shledán sklon ke konfabulaci, je vysloveně mylné, neboť sklony ke konfabulaci až bludnému myšlení byly opakovaně potvrzeny v dřívějších lékařských zprávách, a to i ze znaleckého zkoumání PhDr. MUDr. Reného Gregora Ph.D. a Mgr. Gabriely Zajacové, ze dne 17. 4. 2013, resp. 30. 4. 2013, a to v závěrech bod bodem 3.

6. Dalším extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a výsledky rozhodování soudů obou stupňů je přístup k objektivně zjištěným důkazům od policistů, kteří přijeli na tísňové volání poškozené, kdy se vlažně přistupuje k výpovědím policistů, tedy orgánu výkonné moci, jejímž úkolem je právě chránit právo a zákonem stanovené hodnoty. Oba dva policisté konstantně a dlouhodobě tvrdí pořád to stejné: nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít k napadení, že by poškozená měla strach, že by se snažila z pozemku za jejich asistence co nejrychleji dostat pryč a celou řadu dalších skutečností, z nichž ani jedna nepodporuje verzi udávanou poškozenou. Soudy to bylo vysvětleno tím, že poškozená byla prostě v šoku a proto o napadení nehovořila, nepadla o něm ani zmínka a nic nenasvědčovalo tomu, že by k napadení došlo. V rámci rekonstrukce poškozená jednoznačně popsala místo, kam měla po zásahu obžalovaného upadnout, tedy do místa kde je prach a musela by mít celé záda o i bok špinavý, což však policisté jednoznačně vyloučili. Soud se s touto námitkou ani nijak nevypořádal. Dále šuplík, kterým měla být poškozená udeřena, se podle policistů nacházel v druhém podlaží domu, avšak poškozená tvrdí, že tento si sebou odnesl obžalovaný do svého příbytku, vzdáleného cca 100 metrů a do domu už se nevrátil. Svědkyně je tedy podle soudu prvního stupně nevěrohodná, ale přesto vše, co tvrdí, je postaveno na roveň pravdě. To platí i pro svědkyni T. U., která záměrně lhala.

7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2017, č. j. 3 To 360/2017-549 i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 80 T 142/2016, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) se k podanému dovolání vyjádřil a uvedl, že jej neshledává důvodným. Podle jeho názoru s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. za užití § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což by s ohledem na procesní okolnosti bylo přesnější] se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Lze dodat, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Ve věci však není takový extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů dán, neboť rozhodně nelze konstatovat, že zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, že zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení či že zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Ze skutkových závěrů, popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku a dále rozvedených v odůvodnění tohoto rozhodnutí, resp. i v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, je proto namístě vycházet. Pokud nalézací i odvolací soud považovaly výpověď poškozené L. U. za věrohodnou, je třeba uvést, že toto řádně, logicky odůvodnily a poukázaly na důkazy, které tuto výpověď podporují, potvrzují. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví nevychází a nemůže vycházet toliko z tvrzení poškozené, přičemž soudy se též dostatečně zabývaly psychickým stavem L. U. Výpověď poškozené nestojí osamocena, je podporována zejména výpověďmi jejích příbuzných a výslechem znalce z oboru zdravotnictví při hlavním líčení, v rámci kterého znalec uvedl, že způsob, jakým L. U. popsala napadení obviněným a jak je zachycen na video záznamu z rekonstrukce, dobře vysvětluje vzniklý následek v podobě otřesu mozku, a to bez vzniku viditelného zranění na pokožce poškozené. Soudy též logicky (šok, zmatenost napadené) vysvětlily, proč poškozená po incidentu nemluvila o tom, že byla napadena obviněným, jak vypověděli na místě zasahující příslušníci Policie ČR.

9. Obviněný se tak ve svém dovolání fakticky domáhá odlišného hodnocení jednotlivých a následně i v jejich vzájemné souvislosti provedených důkazů již v řízení před soudem 1. stupně, což však nemůže být, jak již bylo výše uvedeno, dovolacím důvodem. Námitky obviněného, pokud jsou vůbec podřaditelné pod některý ze zákonem vymezených dovolacích důvodů, není možné akceptovat. Státní zástupce proto dovolání považuje za zjevně neopodstatněné a navrhuje je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, kdy současně vyslovil souhlas s tím, aby bylo rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání, a to i v případě jiného rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.


III.
Přípustnost dovolání


10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání


                    a) obecná východiska

11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími námitkami a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
                      b) vlastní posouzení

16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

17. Obviněný uplatňuje dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy je však zcela evidentní, že jeho námitky jsou v podstatě pokračováním od počátku zvolené obhajoby, tedy zpochybňováním skutkových zjištění nižších soudů. V posuzované věci je základem argumentace obviněného v zásadě to, že je vycházeno výlučně z tvrzení jeho bývalé manželky svědkyně L. U., jejíž duševní stav (konkrétně jej popisuje s odkazem na předchozí trestní řízení) způsobuje nevěrohodnost její výpovědi. K takovému přezkumu by Nejvyšší soud přistoupil toliko v případě existence shora citovaného tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, který nastává v situaci, kdy skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Zde by se mělo jednat o způsob hodnocení obsahu výpovědi L. U., ve vazbě na další ve věci opatřené a provedené důkazy. Platí však, že právě obsah její výpovědi je základem pro skutková zjištění, tudíž není naplněna podmínka, že by z provedených důkazů tato zjištění nevyplývala, anebo by na ně nebyla vůbec vázána, či snad dokonce by se mělo jednat o jejich pravý opak. V rámci hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. má význam i všestranné posouzení schopnosti poškozené podat nezkreslenou výpověď, když této povinnosti v napadeném rozhodnutí odvolací soud dostál, stejně jako soud 1. stupně. Ostatně již v přípravném řízení byl v zájmu objasnění věrohodnosti vypracován kombinovaný psychiatricko-psychologický znalecký posudek na osobu poškozené, který vycházel mj. i z předchozích lékařských zpráv a současně byl znalcům k dispozici i předchozí znalecký posudek ve věci předchozího zkoumání téže poškozené (takto věc Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 132/2013, odvolatelem obsáhleji citovaný), kde byl obviněný odsouzen pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný dne 1. 4. 2012 vůči téže poškozené. V první věci byla zjištěna na straně poškozené konfabulace, psychotická porucha, nyní však byla základní osnova jejích tvrzení shledána za pravdivou, nebyla zjištěna bludná produkce, a tak přes snížení její věrohodnosti vlivem psychotické poruchy nedošlo k jejímu vymizení. To výslovně uvedl odvolací soud v bodech 20. a 21. dovoláním napadeného rozhodnutí.

18. Právem však bylo nižšími soudy poukázáno na existenci dalších nepřímých důkazů majících vazbu na výpověď poškozené, když jde o závěry znaleckého posudku soudně-lékařského, který hovoří o mechanismu vzniku zranění a průběhu léčení, a rozhodně neplatí, že by se jednalo o pouhé subjektivní stesky poškozené. Výpověď poškozené tak nestojí osamoceně, ale je zasazena do rámce dalších provedených důkazů. Logickou je reakce na námitku ohledně věnování se obsahu výpovědi svědků policistů, kteří na místě činu zasahovali, a kterým se poškozená nesvěřila s napadením obviněným. Stěžejní je zde význam samotného oznámení na tísňovou linku, kde se hovoří o takovém jednání, aby posléze v důsledku nastupující zmatenosti v souvislosti s utrpěným otřesem mozku toto poškozená neuvedla. To samé platí i pro hodnocení výpovědi svědkyně (dcery) T. U.

19. K otázce absence motivu ze strany obviněného platí, že to byl on, kdo poškozenou již jednou napadl, ona sama jeho společnost nevyhledávala (výslovně se hovoří o snaze se s ním nepotkat), o čemž svědčí i skutečnost, že se jednalo o prvé střetnutí od předchozí doby zakončené předchozím trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 1 T 132/2013, tedy s odstupem několika let, jež bylo motivováno snahou o prodej domu na citované adrese.

20. V případě námitky nesprávného hmotně-právního posouzení mající základ v absenci způsobení újmy na zdraví, kdy se mělo jednat dílem o objektivně nezjistitelné diagnózy, dílem o vliv předchozího poranění poškozené pádem z kola, platí, že jde opět o polemiku se způsobem hodnocení důkazů, zde konkrétně se znaleckým posudkem soudně-lékařským, potažmo s výpovědí znalce u hlavního líčení. Jde tak jednoznačně opět o vytváření vlastní verze skutkového děje, tudíž o zdánlivé podřazení pod nesprávné hmotněprávní posouzení, kdy bylo soudem 1. stupně na straně 9 popsáno, proč a z jakých důvodů má tento zákonný znak žalovaného přečinu ublížení na zdraví za naplněný.

21. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem v § 265b tr. ř., a proto rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo postupováno podle § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 29. 11. 2018


JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu

Vyhotovil:
Mgr. Daniel Broukal