Rozhodnutí NS

25 Cdo 231/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/15/2019
Spisová značka:25 Cdo 231/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.231.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Zastoupení
Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 o. s. ř.
§ 241 odst. 2 o. s. ř.
§ 104 odst. 2 o. s. ř.
§ 243c odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 231/2019-121


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem XY, proti žalované: L. P., advokátka se sídlem XY, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu ve výši 991.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 112/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2018, č. j. 15 Co 215/2018-99, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 6. 2018, č. j. 15 Co 215/2018-102, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2018, č. j. 15 Co 215/2018-99, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 6. 2018, č. j. 15 Co 215/2018-102, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 4. 2018, č. j. 8 C 112/2017-91, jímž žalobci nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, byl odmítnut jeho návrh podaný u soudu dne 26. 2. 2016 a doplněný podáním ze dne 12. 4. 2018, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.

Na výzvu soudu podle § 241b odst. 2 ve spojení s § 241 o. s. ř. reagoval žalobce žádostí o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, jež byla pravomocně zamítnuta usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 9. 2018, č. j. 8 C 112/2017-110, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2018, č. j. 15 Co 473/2018-118.

Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta, přičemž Nejvyšší soud již dříve neshledal důvody pro ustanovení zástupce žalobci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4997/2017-80).

Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.

Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. 5. 2019


JUDr. Hana Tichá
pověřená členka senátu