Rozhodnutí NS

29 ICdo 134/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/25/2019
Spisová značka:29 ICdo 134/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.134.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení
Ustanovení zástupce
Dotčené předpisy:§ 30 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.

KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
29 ICdo 134/2017-51


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Advokátní kancelář K. S. s. r. o., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, PSČ 130 00, proti žalovanému J. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Bezuchou, advokátem, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2017, č. j. 76 ICm XY, 102 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:



Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2017, č. j. 76 ICm XY, 102 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. března 2016, č. j. 76 ICm XY, se mění tak, že žalovanému se ustanovuje pro řízení o určení pravosti pohledávky vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY zástupce Mgr. David Bezucha, advokát, se sídlem v Liberci, Kostelní 10/5, PSČ 460 01.


Odůvodnění:


Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 2. března 2016, č. j. 76 ICm XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh žalovaného (J. H.), aby mu pro účely incidenčního řízení byl zástupcem ustanoven advokát Mgr. David Bezucha.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a na ustanovení § 1, § 2 písm. d), § 11 a § 36 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – nejprve obecně předeslal, že rozhodnutí insolvenčního soudu o incidenčních žalobách slouží výlučně pro potřeby a cíle insolvenčního řízení, kterým v žádném případě není ochrana dlužníka, ale uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů. Dosažení účelu a cíle insolvenčního řízení pak vždy zajišťuje především insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohledu insolvenčního soudu. K tomu, aby práva dlužníka byla jak v insolvenčním řízení, tak v incidenčním sporu odpovídajícím způsobem chráněna, proto není třeba jeho právního vzdělání.

V poměrech projednávané věci pak podle odvolacího soudu není zastoupení žalovaného advokátem „opodstatněné již proto, že důvody, pro které dlužník nevykonatelnou pohledávku žalobce při přezkumném jednání popřel, jsou obsaženy v protokole o přezkumném jednání a jeho přílohách a tyto důvody po skončení přezkumného jednání dlužník nemůže měnit či rozšiřovat“. Z dosavadního průběhu řízení navíc plyne, že dlužník je schopen (nadále) hájit svá práva (bránit se žalobě) sám.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím advokáta Mgr. Davida Bezuchy (zástupce ustanoveného pro dovolací řízení insolvenčním soudem usnesením ze dne 21. června 2017, č. j. 76 ICm XY) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázky, zda dovolatel splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.), při jejímž posouzení se odvolací soud podle názoru dovolatele odchýlil od v dovolání konkretizované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že k ochraně svých zájmů v řízení nepotřebuje zástupce z řad advokátů, a s poukazem na poměry dané věci, kdy předmětem řízení bude též „posouzení naplnění předmětu smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a oprávněnost žalobcem účtované odměny (přihlášené pohledávky) s ohledem na její navýšení po uzavření mandátní smlouvy“, považuje věc za „skutkově, ale i právně spíše komplikovanou“. Samotné incidenční řízení není jen „formálním přezkumem přihlášené a popřené pohledávky; naopak takovou podobu má přezkumné jednání“, jehož význam vyzdvihl odvolací soud. Až v incidenčním sporu bude také třeba precizovat žalovaným (dlužníkem) učiněný popěrný úkon, přičemž toto upřesnění bude zásadní pro úspěch žalovaného v incidenčním řízení.

Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího i insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, když právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje níže zmíněné judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že v poměrech dané věci nebylo pochyb, že u dovolatele jsou – s ohledem na jeho majetkové poměry – splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. (ze shodného závěru ostatně při svém rozhodování o návrhu dovolatele na ustanovení zástupce vycházely také oba soudy nižších stupňů).

Současně Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom (a sdílí tak názor dovolatele), že u dovolatele nejde o svévolné či zřejmě bezúspěšné bránění práva; potud viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zbývá prověřit správnost závěru odvolacího soudu, podle něhož v dané věci ochrana zájmů dovolatele nevyžaduje, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (i Ústavního soudu) právní a skutkovou složitost věci je vždy třeba hodnotit ve vztahu ke konkrétním osobním předpokladům žadatele. Úkolem soudu je, aby pečlivě zvážil poměry konkrétní věci, přičemž je vhodné přihlédnout např. k dlouhodobé finanční situaci účastníka řízení, jeho profesi, vzdělání, zkušenostem a argumentačním schopnostem, emoční účasti účastníka v řízení (vylučuje-li efektivní obhajobu), významu výsledku sporu pro účastníka řízení (např. finanční nebo sociální dopady), či skutečnosti, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015). Při posouzení naplnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů přitom není rozhodné, zda účastník žádá o ustanovení zástupce v řízení sporném, nesporném, exekučním či jiném upraveném v zákoně o zvláštních řízeních soudních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, uveřejněné pod číslem 109/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pouhá okolnost, že účastník řízení (osoba bez právního vzdělání) sám reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení hájit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015).

V usnesení ze dne 27. března 2018, sen. zn. 29 ICdo 103/2017, jímž dovolateli ustanovil zástupce z řad advokátů v incidenčním sporu vedeném na základě žaloby jiného věřitele v insolvenčním řízení (téhož) dlužníka, pak Nejvyšší soud považoval (pro posouzení důvodnosti žádosti žalovaného dlužníka o ustanovení zástupce z řad advokátů) za podstatné také skutečnosti obsažené v přihlášce pohledávky věřitele do insolvenčního řízení dlužníka, jakož i důvody popření této pohledávky dlužníkem a obsah žaloby o určení pravosti popřené pohledávky (k otázce určitosti popěrného úkonu nicméně srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 39/2016, uveřejněného pod číslem 39/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i judikaturu tam označenou). 

Posuzováno výše uvedenými kriterii a s přihlédnutím k obsahu přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení dlužníka (P3-1), protokolu o přezkumném jednání ze dne 25. ledna 2016 (B-13) a žaloby o určení pravosti dlužníkem popřené pohledávky (č. l. 1-2 spisu) Nejvyšší soud (na rozdíl od soudů nižších stupňů) uzavírá, že žalovaný splňuje všechny předpoklady vyžadované ustanovením § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů; proto usnesení odvolacího soudu a insolvenčního soudu změnil [§ 243d písm. b) o. s. ř.] a zástupcem žalovaného ustanovil Mgr. Davida Bezuchu, který zastupuje žalovaného jako soudem ustanovený zástupce i v jiných incidenčních sporech v rámci insolvenčního řízení dlužníka [viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2017, č. j. 76 ICm XY, 104 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo XY].

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; žalovanému a ustanovenému zástupci se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 3. 2019


JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu