Rozhodnutí NS

11 Tcu 73/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2019
Spisová značka:11 Tcu 73/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.73.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 73/2019-19

USNESENÍ



Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. V., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, 8. trestní komora, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 KLs 100 Js 27835/14, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.


O d ů v o d n ě n í :



1. Rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, 8. trestní komora, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 KLs 100 Js 27835/14, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2015, byl M. V. uznán vinným napomáháním k trestnému činu úmyslného nedovoleného obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém ve třech případech podle § 1 odst. 1 ve spojení s přílohou 2, 3 odst. 1 č. 1, § 29 odst. 1 č. 2 německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) a § 27, § 49, § 53 a § 54 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a sedmi měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Lipsku se M. V. předmětné trestné činnosti v podobě napomáhání k trestnému činu obchodu s omamnými látkami dopustil v podstatě tím, že
      za podrobně nevysvětlitelných okolností inicioval zvlášť stíhaný V. K. V. svého biologického syna M. V. k tomu, aby ho tento nejpozději od 17. 8. 2013 podporoval při jeho obchodování s omamnými látkami tak, že bude převážet z L. do Česka větší množství peněz, které dostane od zvlášť stíhaného B. Q. N., který si omamné látky u zvlášť stíhaného V. K. V. objednal, a to ve čtyřech případech po 2 kg substance obsahující metamfetamin a v jednom případě 15 kg marihuany, přičemž M. V. věděl, že se u peněžních obnosů, které převážel, jednalo vždy o zaplacení kupní ceny za nabytí vždy většího množství metamfetaminu, obviněný tyto platby kupní ceny převezl pokaždé do Česka, aby svého otce podpořil při jeho obchodování s metamfetaminem, aniž by však měl vlastní zájem na provedení trestného činu, když obviněný otci předal dne 17. 8. 2013 nejméně 11.500 €, dne 22. 8. 2013 ve večerních hodinách 15.000 €, dne 23. 8. 2013 dalších 15.000 € a dne 28. 8. 2013 12.000 € s tím, že rozdělení do dvou bezprostředně po sobě následujících cest večer 22. 8. 2013 a dne 23. 8. 2013 proběhlo z podnětu zvlášť stíhaného V. K. V., který nechtěl, aby jel obviněný přes českou hranici s hotovostí přesahující 15.000 €.
3. Dne 7. 6. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, 8. trestní komora, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 KLs 100 Js 27835/14, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2015, ve vztahu k osobě M. V. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
    5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
      6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.
        7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený M. V. se dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména četností jednotlivých případů, které byly páchány během krátkého časového období, jakož i charakterem a celkovým množstvím návykových látek, v souvislosti s jejichž prodejem odsouzený finanční prostředky, představující kupní cenu za tyto drogy, vědomě převážel ze SRN do České republiky. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. V. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

        8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

        P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


        V Brně dne 26. 6. 2019


        JUDr. Antonín Draštík
        předseda senátu



        Vypracoval:
        JUDr. Tomáš Durdík